17 C 24/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupená advokátem titul et titul jméno příjmení sídlem adresa b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa o uhrazení peněžité náhrady za nevydané pozemky

I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni [titul] [jméno] [příjmení] částku 2 678 167 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [titul] [jméno] [příjmení] částku 1 186 500 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 2 675 557,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 1 186 500 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 10 702 230 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 4 746 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobkyně i žalovaný jsou povinni každý z ¼ zaplatit státu – České republice náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 3.

1. Žalobou doručenou soudu 26. 1. 2021 se žalobkyně domáhaly finanční náhrady za nevydané pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (původně PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] v kat. území [část obce]). Restituční nárok na vydání pozemků uplatnil jejich právní předchůdce [jméno] [příjmení] [datum] u Pozemkové úřadu Brno. Po smrti [jméno] [příjmení] v roce 1995 se stali jeho právními nástupci zákonní dědici, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně c)). Po smrti [jméno] [příjmení] se stali jejími právními nástupci [jméno] [příjmení] a žalobkyně a) a b). Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Brno, dne 21. 12. 2005 rozhodl, že žalobkyně nejsou vlastnicemi shora uvedených pozemků. V řízení o podané správní žalobě pak bylo v rámci řízení u Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 55 C 61/2006 rozhodnuto, že žalobkyním nelze dané pozemky vydat podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě, a že jim přísluší náhrada. Dne 24. 7. 2020 vyzvaly žalobkyně žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají za to, že výše náhrady by měla činit obvyklou cenu pozemků.

2. Žalovaný namítl nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyň a uvedl, že podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě může vyplatit pouze cenu podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. a v zákonné tříleté lhůtě.

3. Žalobkyně v průběhu řízení svoji žalobu měnily, poslední změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 7. 11. 2022 tak, že se žalobkyně domáhají finanční náhrady žalobou s eventuálním petitem. Žalobkyně a) se domáhá částky 2 678 167 Kč, in eventum částky 1 186 500 Kč, žalobkyně b) částky 2 675 557,50 Kč in eventum 1 186 500 Kč, žalobkyně c) částky 10 702 230 Kč, in eventum částky 4 746 000 Kč.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou).

5. Z rozhodnutí ministerstva zemědělství, Pozemkové úřadu Brno ze dne 21. 12. 2005 č. j. 389/92/2-RNP+RN soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení], každý k id. 1/3, nejsou vlastníky nemovitosti – části pozemků PK [číslo], o výměře [výměra] a PK [číslo] a [číslo] o výměře [výměra] v k. ú. [část obce], které přešly na stát na základě vyvlastňovacího výměru Městského národního výboru v Brně 286/1952-H- -27/6-19563 ze dne 26. 5. 1954 a č. 1480/1954/232 ze dne 21. 3. 1955. Všechny pozemky byly vyvlastněny pro účely vojenské správy za náhradu.

6. Proti shora uvedenému rozhodnutí byla podána správní žaloba, věc byla několikráte projednávána Městským soudem v Brně, kdy konečným rozhodnutím Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 29. 10. 2020 č. j. 18 Co 165/2019-806, rozhodl o tom, že se žalobkyním nevydávají pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. U žalobkyň a) a b) v rozsahu 1/12, u žalobkyně c) v rozsahu 1/3 (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2013 č.j. 55 C 61/2006-297, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2014 č.j. 18 Co 168/2013-328, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2019 č.j. 55 C 61/2006-737, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020 č.j. 18 Co 165/2019-806 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2020 č.j. 18 Co 165/2019-811).

7. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2013 č. j. 58D 650/2013-113 bylo určeno, že dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení] nabývají poz. syn [jméno] [příjmení] co do id. 1/4, poz. vnučka [celé jméno žalobce] co do id. 1/24 a poz. vnučka [jméno] [příjmení] co do id. 1/24. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021 č. j. 58D 650/2013-234 bylo určeno, že restituční nárok po zemřelé [jméno] [příjmení] (1/3) nabývají poz. Syn [jméno] [příjmení] co do id. 1/2, poz. vnučka [celé jméno žalobce] co do id. 1/4 a poz. vnučka [jméno] [příjmení] co do id. 1/4 (tzn. 1/12 z celého restitučního nároku).

8. Z vojenské geografické mapy [část obce], z konceptu rozhodnutí Ministerstva národní obrany, z dopisu adresovaného Sekretariátu náměstka ministerstva národní obrany z 8. 4. 1954, z dopisu o schvalování řízení, ze schváleného projektu z 22. 5. 1954ministrem národní obrany JUDr. Alexejem Čepičkou, z dostavby kasáren a z konceptu Ústředního národního výboru Brno soud zjistil, že na předmětných pozemkách byl schválen plán výstavby kasáren [část obce] – [obec], který navazuje na stavební práce započaté v roce 1953. V listinách je popsáno, co vše má být v areálu vystavěno, včetně sportovního stadionu, sadové úpravy apod. s tím, že celý areál má být oplocen.

9. Z výzvy ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že touto žalobkyně vyzvaly žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají za to, že výše náhrady by měla činit obvyklou cenu pozemků, která činí podle vypracovaného posudku 11 000 000 Kč. Dle podací stvrzenky byla výzva odeslána téhož dne.

10. Z písemného znaleckého posudku č. 11567 - 392 - 2021 ze dne 26. 1. 2022 vypracovaného znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [celé jméno znalce], z jeho dodatku ze dne 4. 10. 2022 a jeho ústního podání při jednání soudu, soud zjistil, že všechny oceňované pozemky byly vyvlastněny na základě požadavku Ministerstva obrany za účelem obrany státu a že byly určeny k výstavbě kasáren. Zemní práce byly zahájeny již v roce 1953, tj. před vyvlastněním. Jednotlivé budovy areálu kasáren byly projektovány v letech 1952 – 1953. Rozsah výstavby je seznatelný z ortofotomapy z let 1950 – 1959, ze kterých jsou zřejmé hranice zástavby. Pozemky [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] se nacházely mimo výstavbu, nelze však vyloučit, že tvořily zázemí areálu, tvořily s ním funkční celek. Žádné plány výstavby z 50. let nebyly znalcem v archivech dohledány. Všechny pozemky tedy byly oceněny jako stavební. Dle stavu ke dni přechodu na stát (26. 5. 1954 a 21. 3. 1955) a dle cenové vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 319/1990 Sb., je znalec ocenil částkou 2 373 000 Kč (200 Kčs/m2).

11. Z výzvy ze dne 5. 4. 2022 soud zjistil, že touto žalobkyně vyzvaly žalovaného k poskytnutí finanční náhrady za nevydané pozemky ve výši 1 758 900 Kč pro žalobkyně a) a b) (event. 780 000 Kč) a 7 035 600 Kč pro žalobkyni c) (event. 3 120 000 Kč). Na to žalovaný dopisem z 5. 4. 2022 sdělil, že může poskytnout finanční náhradu pouze dle zákonných ustanovení, tedy odpovídajících cenových předpisů.

12. Z dalších provedených důkazů soud pro rozhodnutí ve věci potřebná skutková zjištění neučinil. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018-161 a 28 Cdo 2775/2021-109 byly ve věci již nadbytečné.

13. Na základě shora uvedeného tedy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Žalobkyně jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c), odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákona o půdě“) a dle § 11, §11a a § 16 odst. 1 zákona o půdě jim náleží náhrada za nevydané pozemky ve smyslu restitučního rozhodnutí ministerstva zemědělství, Pozemkové úřadu Brno ze dne 21. 12. 2005 č. j. 389/92/2-RNP+RN ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2019 č.j. 55 C 61/2006-737 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020 č.j. 18 Co 165/2019-806 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2020 č.j. 18 Co 165/2019-811. Žalobkyni a) a b) v rozsahu 1/12 (Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021 č. j. 58D 650/2013-234) a žalobkyni c) v rozsahu 1/3 (rozhodnutí ministerstva zemědělství, Pozemkové úřadu Brno ze dne 21. 12. 2005 č. j. 389/92/2-RNP+RN). Žalobkyně vyzvaly Státní pozemkový úřad k poskytnutí peněžité náhrady dopisem z 24. 7. 2020. Výše restitučního nároku byla zjištěna podle znaleckého posudku [celé jméno znalce], který v souladu se skutkovými zjištěními soudu ocenil odebrané pozemky PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo], kat. území [část obce], jako stavební. Pozemky byly oceněny ve stavu ke dni odnětí (26. 5. 1954 a 21. 3. 1955) podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. v cenách platných ke dni 24. 6. 1991. Zjištěná hodnota restitučního nároku žalobkyň činí 2 373 000 Kč O správnosti a úplnosti znaleckého posudku neměl soud pochybnosti, a to ani ohledně ocenění všech pozemků jako stavebních. Závěr o stavebním charakteru pozemků v době přechodu na stát je třeba učinit zejména z toho, že všechny pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby kasáren na základě požadavku Ministerstva obrany, že zástavba byla realizována bezprostředně po vyvlastnění (práce započaly již před samotným vyvlastněním) a že všechny pozemky tvoří jeden funkční areál, jehož výstavba byla zcela v gesci Ministerstva obrany bez vlivu civilních orgánů, z čehož zřejmě plyne i nedostatek zajištěných podkladů a nereálnost přesného rozlišení pozemků určených k zástavbě v rámci areálu (z povahy věci je zřejmé, že pozemky neměly být zastavěny v celém rozsahu, že pro vojenské účely jsou nezbytné i nezastavěné plochy). Skutečnost, že Ministerstvo obrany postupovalo zcela samostatně a bez ohledu na stanoviska civilních orgánů a územně plánovací dokumentace vyplývá i z toho, že ačkoli dle územně plánovací dokumentace města Brna nebyly odňaté pozemky v roce 1953 zastavitelné, je z ortofoto mapy z roku 1953 seznatelné, že výstavba kasáren již byla zahájena (tento závěr vyplývá ze shora citovaného znaleckého posudku vypracovaného [celé jméno znalce], a z jeho dodatku).

14. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl. ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II. ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.

15. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16. 2. 2021 rozhodl Nejvyšší soud tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech (str. 5). Tímto je tedy koeficient navýšení pevně dán.

16. S ohledem na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16. 2. 2021 nalézací soud rozhodl tak, že přiznal žalobkyním jako oprávněným osobám šestinásobek jejich nevypořádaného restitučního nároku: ; Nevypořádaný restituční nárok SPU 476078/2019 v Kčs; Šestinásobek v Kč Celková výše; 2 373 000; 14 238 000 [celé jméno žalobce] (1/12); 197 750; 1 186 500 [celé jméno žalobkyně] (1/12); 197 750; 1 186 500 [celé jméno žalobkyně] (1/3); 791 000; 4 746 000 17. Mimořádné důvody pro snížení nebo navýšení uvedeného koeficientu soudem shledány nebyly a dosud v soudní praxi ani nebyly judikovány.

18. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobu zamítl co do prvotního petitu (obvyklá cena pozemku) a vyhověl ji co do eventuálního petitu (viz. odůvodnění shora).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když každý měl v řízení úspěch pouze částečný a s ohledem na předmět řízení a na skutečnost, že výše plnění byla závislá na znaleckém posouzení, se jeví jako nejspravedlivější postup, při kterém si každý z účastníků své náklady ponese sám.

20. O nákladech řízení státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a každému z účastníků uložil povinnost nahradit náklady státu spočívající ve znalečném co do 1/4, neboť osvobození účastníků řízení od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) a j) zákona č. 549/1991 Sb. se vztahuje pouze na soudní poplatky, nikoli na náhradu nákladů státu, které platil dle § 141 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v době vyhlášení rozsudku ještě nebyla celková výše těchto nákladů známa, rozhodl soud pouze o základu této povinnosti a konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením dle § 151 odst. 6 o. s. ř.

21. Základ nároku žalobkyň (tj. nezvýšený na šestinásobek) je splatný ve tříleté lhůtě (§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě) ode dne doručení výzvy z 24. 7. 2020 + 3 roky. Pokud je však nárok uplatněn žalobou u soudu, v době vyhlášení rozhodnutí neuplynuly 3 roky od doručení výzvy a soud žalobci přizná šestinásobnou peněžitou náhradu, konstituuje tak nové subjektivní právo a ukládá novou hmotněprávní povinnost, které tu předtím nebyly (nevyplývají ze zákona). Lhůta k plnění se pak stanoví dle § 160 odst. 1 o. s. ř., nikoli dle § 16 odst. 1 zákona o půdě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2022 č. j. 28 Cdo 2225/2022 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 9. 2022 č. j. 28 Cdo 2373/2022). O lhůtě k plnění tedy soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji s ohledem na návrh žalobkyň a charakter žalovaného v délce 30 dní.