17 C 265/2013

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D. a přísedících JUDr. Hedy Nejedlé a Bc. Petry Nýčové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro částku 1 771 898,16 Kč s příslušenstvím a rentu ve výši 23 171,50 Kč

I. Zamítá se žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: za a) na náhradě ztráty na výdělku za období 01. 10. 2010 do 30. 06. 2021 částku ve výši 1 771 898,16 Kč, za b) úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 330 759,70 Kč od 22. 06. 2013 do zaplacení, za c) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 9 019,70 Kč od 01. 08. 2013 do zaplacení z částky 9 019,70 Kč od 01. 09. 2013 do zaplacení z částky 9 019,70 Kč od 01. 10. 2013 do zaplacení z částky 9 019,70 Kč od 01. 11. 2013 do zaplacení z částky 9 019,70 Kč od 01. 12. 2013 do zaplacení z částky 9 019,70 Kč od 01. 01. 2014 do zaplacení z částky 9 019,70 Kč od 01. 02. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 03. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 04. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 05. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 06. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 07. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 08. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 09. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 10. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 11. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 12. 2014 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 01. 2015 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 02. 2015 do zaplacení z částky 9 087 Kč od 01. 02. 2015 do zaplacení z částky 9 339,80 Kč od 01. 03. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 04. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 05. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 06. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 07. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 08. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 09. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 10. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 11. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 12. 2015 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 01. 2016 do zaplacení z částky 9 339,70 Kč od 01. 02. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 03. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 04. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 05. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 06. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 07. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 08. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 09. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 10. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 11. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 12. 2016 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 01. 2017 do zaplacení z částky 14 956,50 Kč od 01. 02. 2017 do zaplacení z částky 13 734,14 Kč od 01. 03. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 04. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 05. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 04. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 07. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 08. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 09. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 10. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 11. 2017 do zaplacení z částky 13 734,16 Kč od 01. 12. 2017 do zaplacení. za d) úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky ve výši 13 734,16 Kč od 01. 01. 2018 do zaplacení, 13 734,16 Kč od 01. 02. 2018 do zaplacení, 13 339,65 Kč od 01. 03. 2018 do zaplacení z částky 13 395,65 Kč od 01. 04. 2018 do zaplacení z částky 13 339,65 Kč od 01. 05. 2018 do zaplacení z částky 13 339,65 Kč od 01. 06. 2018 do zaplacení. za e) úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 13 339,65 Kč od 01. 07. 2018 do zaplacení z částky 13 339,65 Kč od 01. 08. 2018 do zaplacení z částky 13 339,65 Kč od 01. 09. 2018 do zaplacení z částky 13 339,65 Kč od 01. 10. 2018 do zaplacení z částky 13 339,65 Kč od 01. 11. 2018 do zaplacení z částky 19 539,65 Kč od 01. 12. 2018 do zaplacení. za f) úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 19 539,65 Kč od 01. 01. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 02. 2019 do zaplacení, 19 924,12 Kč od 01. 03. 2019 do zaplacení, 19 924 Kč od 01. 04. 2019 do zaplacení, 19 924,12 Kč od 01. 05. 2019 do zaplacení, 19 924,12 Kč od 01. 06. 2019 do zaplacení. za g) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 539,65 Kč od 01. 07. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 08. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 09. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 10. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 11. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 12. 2019 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 01. 2020 do zaplacení, 19 539,65 Kč od 01. 02. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 03. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 04. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 05. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 06. 2020 do zaplacení, za h) úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 066,50 Kč od 01. 07. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 08. 2020 do zaplacení z částky 21 066,50 Kč od 01. 09. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 10. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 11. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 12. 2020 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 01. 2021 do zaplacení, 21 066,50 Kč od 01. 02. 2021 do zaplacení, 23 171,50 Kč od 01. 03. 2021 do zaplacení, 23 171,50 Kč od 01. 04. 2021 do zaplacení, 23 171,50 Kč od 01. 05. 2021 do zaplacení, 23 171,50 Kč od 01. 06. 2021 do zaplacení a dále, aby byla žalobou uložena povinnost platit žalobkyni měsíční rentu ve výši 23 171,50 Kč, a to s účinností od 01. 07. 2021, a to vždy do každého 15. dne v měsíci následujícího po měsíci, v němž se renta platí.

II. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem ze dne 6.8.2012, podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, se žalobkyně domáhala po žalovaném výše uvedené částky s tím, že od 1.9.1995 do 30.9.2010 byla zaměstnancem žalovaného, pracovní poměr zanikl výpovědí pro dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti. Zdravotní nezpůsobilost žalobkyně pak dle tvrzení žalobkyně byla zapříčiněna pracovním úrazem dne 14.5.2009 (podvrtnutí krční páteře, susp. otřes mozku), kdy se udeřila do temene hlavy o vnitřní stranu desky stolu. Od tohoto dne byla v pracovní neschopnosti a úraz byl vyvolávající příčinou dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti. Žalobkyně pak byla v pracovní neschopnosti do 6.6.2010, od 24.6.2010 byla uznána invalidní II. studně, přičemž toto vše dle tvrzení žalobkyně v příčinné souvislosti s utrpěným úrazem. Do 30.6.2021 činí ztráta na výdělku žalobkyně částku 1 771 898,16 Kč. Dále požadovala měsíční rentu ve výši 18.450 Kč (nárok byl dále v řízení upravován). Spis byl na Obvodní soud pro Prahu 3 postoupen dne 10.9.2013.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že po skončení pracovní neschopnosti v roce 2010 nedošlo na straně žalobkyně ke ztrátě na výdělku, byla jí poskytována náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, neboť do 30.9.2010 jí nebylo možno pro její zdravotní stav přidělovat práci. Náhrada mzdy (požadovaného žalobkyní) je pak vypočítávána z průměru z roku 2008, což dle názoru žalovaného není správně. Žalobkyni sice byl přiznán invalidní důchod dne 24.4.2010, avšak ne pro pracovní úraz (tato skutečnost by musela být v rozhodnutí výslovně uvedena podle ust. § 86 odst. 3 zák. č. 582/1991 Sb.). Pokud jde o rozvázání pracovního poměru výpovědí, pak to nebylo pro zdravotní nezpůsobilost způsobenou pracovním úrazem, ale pro zdravotní nezpůsobilost způsobenou jinými degenerativními onemocněními, jež žalobkyni postihly. Navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, pro případ shledání nároku oprávněným, pak namítl promlčení části případného nároku 3. Žalobkyně postupně v průběhu řízení rozšiřovala žalobní návrh (s ohledem na běh času), naposledy podáním ze dne 14.6.2021 na čl.

621. Tato změna žaloby byla připuštěna usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30.6.2021 č.j. 17 C 265/2013-633.

4. Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci rozhodoval již po druhé. První rozsudek vydal Obvodní soud pro Prahu 3 dne 10.8.2016 č.j. 17 C 265/2013-307, kterým žalobu v celém rozsahu zamítnul, když dospěl k závěru, že pracovní úraz žalobkyně, který utrpěla dne 14.5.2009 nebyl v příčinné souvislosti s dlouhodobou ztrátou zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizováno] ([pracovní pozice]). Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.5.2017 č.j. 23 Co 445/2016 – 364. Následně žalobkyně podala úspěšné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který rozsudkem ze dne 4.10.2018 č.j. 21 Cdo 4199/2017 – 405 zrušil oba rozsudky a konstatoval, že soudy se nesprávně zabývaly skutečností, zdali pracovní úraz byl jednou z možných příčin vzniku invalidity žalobkyně, namísto zkoumání, zdali pracovní úraz byl / mohl být jednou z možných příčin dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce dávkové specialistky (ke dni 15.6.2010). Nejvyšší soud ČR výslovně uvedl, že pro posouzení věci je podstatné zjištění, zda příčinou, proč žalobkyně nemohla (přestala) vykonávat dosavadní práci, byl a stále je pracovní úraz ze dne 14.5.2009, nebo zda by žalobkyně nebyla schopna tuto práci vykonávat, i kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo.

5. Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci dále rozhodl částečným rozsudkem ze dne 25.9.2019 č.j. 17 C 265/2013 – 489, a přiznal žalobkyni částku 25 447,10 Kč za období od 24. 4. 2010 do 6. 6. 2010 jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 7.11.2019.

6. Z provedeného dokazování soud (v prvním řízení před nalézacím soudem) zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž zjištěné skutečnosti vyplynuly, jsou dále v textu označeny kurzívou):

1. Soud provedl důkaz pracovní smlouvou ze dne 31.8.1995 (resp. 1.9.1995), na základě které byla žalobkyně zaměstnána jako [pracovní pozice] [anonymizována dvě slova] a mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně se stala v důsledku tzv. delimitací zaměstnankyní žalovaného. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18.6.2014 č.j. 17C 104/2012-91 mezi týmiž účastníky a v téměř totožném obsazení soud zjistil, že žalobkyně se dne 14.5.2009 dostavila do práce a chtěla se zapsat do docházkové knihy, která je umístěna na vyvýšeném pultu, deska byla ve výšce cca 100-120 cm od země, konec jí sahal zhruba po prsa. Hrana stolu je kulatá. Žalobkyně si položila nákupní tašku na podlahu, když se zvedala, udeřila se hlavou o (kulatou) hranu stolu. Tento úraz byl je z právního hlediska úrazem pracovním a žalobkyně byla v pracovní neschopnosti do 24.4.2010 (345 dní), kdy byla uznána invalidní v II. stupni. Rozsudek byl co do skutkových zjištění o úrazovém ději potvrzen Městským soudem v Praze dne 10.12.2014 pod č.j. 23 Co 467/2014-113. Uvedeným rozsudkem přiznal soud žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 14.5.2009 do 23.4.2010, když žalobkyně byla počínaje 14.5.2009 v pracovní neschopnosti, za období od 14.5.2009 až do 23.4.2010 (6.6.2010) neodpracovala ani hodinu, počínaje 24.4.2010 byla uznána invalidní v II. stupni. V roce 2008 byla žalobkyně 148 dní v pracovní neschopnosti, odpracovala 1044 hodin, její hrubá mzda v daném roce činila 152 025 Kč. Průměrný hodinový výdělek žalobkyně za rok 2008 pak činil 145,62 Kč.

7. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] zpracovaným pro Obvodní soud pro Prahu 3 v rámci souvisejícího řízení 20 C 237/2010, ze kterého vyplynulo, že od utrpěného úrazu (14.5.2009) žalobkyně udává, že trpí bolestmi a motáním hlavy, hučením v uších, bolestí v oblasti krční páteře, rozostřeným vidění, a pro tyto obtíže byla opakovaně vyšetřována. V průběhu pracovní neschopnosti se k jejím zdravotním obtížím přidaly bolesti celé páteře a kloubů. Dne 7.5.2010 byla pak uznána plně invalidní. Od samotného vzniku potíží po úraze hlavy se neprokázalo, že by vzniklo poranění centrální nervové soustavy. Každý úraz hlavy (a to i malý) je vždy vyšetřován pod pracovní diagnózou komoce nebo kontuze mozková. Bylo povinností ošetřujícího lékaře poslat pacientku na odborné vyšetření k vyloučení poranění mozku a tak bylo učiněno. Po provedeném vyšetření bylo poranění mozku vyloučeno. Znalec jednoznačně vyloučil, že by současné zdravotní potíže žalobkyně byly zapříčiněny v souvislosti s možným nitrokraniálním poraněním. Současné zdravotní potíže žalobkyně pak je možné shrnout do skupiny diskoligamentózních onemocnění krční páteře. U žalobkyně bylo zjištěno zúžení míšního kanálu, degenerativní změny intervertebrálních kloubů, kostní výrůstky na krční páteři. Potíže se začnou objevovat v závislosti na progresi degenerativních změn. Znalec nepovažoval vzniklé síly při utrpěném úraze za dostačující k poranění diskoligamentózního aparátu a dalších stabilizačních struktur krční páteře. Přesto v určitém stupni degenerativního onemocnění může i malé trauma spustit vznik prvních klinických projevů. Úraz není hlavní a převažující příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti, bez popsaného úrazu by dlouhodobá pracovní neschopnost nenastala. Znalec odhadl podíl úrazu na dlouhodobém onemocnění maximálně 35%. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 15.6.2010 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 15.6.2010 dlouhodobě zdravotně pozbyla zdravotní způsobilost k práci.

8. Z posudku o invaliditě z 7.5.2010 na čl. 128 soud zjistil, že žalobkyně předložila zdravotní dokumentaci od řady lékařů, podle které bylo u ní diagnostikováno větší množství onemocnění či zdravotních defektů, a to coxarthrosis II. – III. st. bilat., gonarthrosis bilat., bursitis trochanterica fem. bilat, Balcar calcanei plant.bilat. Arthrosis TC bilat., pedes plani, drobné varixy bilat., polytiopní VAS, praecip.C a LS, CB sy l.dx., stav po úrazu hlavy 14.5.2009 s dg.otřes mozku, tinnitus vs.při hypoperfusi ve VB povodí, kolísavá art.hypertenze, stav po APPE 2005 a lysi srůstů 2008. Den vzniku invalidity pak 24.2.2010 (překlep, správně 24.4.2010), míra poklesu pracovní schopnosti o 50% Hlavní diagnoza M16. Posudek neobsahuje doložku, že jde o pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

9. Rozhodnutím PSSZ [obec a číslo] ze dne 20.8.2010 na čl. 129 byl žalobkyni přiznán počínaje 24.4.2010 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 6 650 Kč. Oznámením ČSSZ ze dne 14.12.2015 na čl. 461 byla výplata invalidního důchodu žalobkyně od ledna 2016 zvýšena na 7 310 Kč měsíčně. Oznámením ČSSZ ze dne 15.12.2016 na čl. 462 byla výplata invalidního důchodu žalobkyně od ledna 2016 zvýšena na 7 528 Kč měsíčně. Oznámením ČSSZ ze dne 13.12.2017 na čl. 460 byla výplata invalidního důchodu žalobkyně od ledna 2018 zvýšena na 7 853 Kč měsíčně. Oznámením ČSSZ ze dne 11.12.2018 na čl. 463 byla výplata invalidního důchodu žalobkyně od ledna 2019 zvýšena na 8 599 Kč měsíčně. Před pracovním úrazem činil plat žalobkyně částku 22 650 Kč (platový výměr ze dne 10.6.2009 na čl. 464). Z hlášení čerpání podpůrčí doby ze dne 19.5.2010 na čl. 465 soud zjistil, že žalobkyni uplynula podpůrčí doba dnem 23.4.2010 včetně. Z potvrzení o výplatě dávky nemocenského pojištění ze dne 6.6.2011 na čl. 466 soud zjistil, že žalobkyni za dobu pracovní neschopnosti od 14.5.2009 do 23.4.2010 bylo vyplaceno celkem 155 390 Kč. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti až do 7.6.2010, resp. práce schopna až od 7.6.2010 (neschopenka na čl. 72). Z platového výměru ze dne 23.4.2010 na čl. 475 soud zjistil, že počínaje 1.5.2010 činil plat žalobkyně částku 20 230 Kč měsíčně. Pracovní poměr skončil dne 30.9.2010. Za dobu od 1.10.2010 do 31.5.2011 obdržela žalobkyně podporu v nezaměstnanosti celkem 65 580 Kč (detailní přehled plateb uchazeče na čl. 448 až 449).

10. Soud provedl důkaz pracovní náplní žalobkyně z 7.1.1997 na čl. 422, podle které výkon její práce pro žalovaného obnášel práci na PC. Z pracovní náplně na čl. 423 pak žalobkyně [náplň práce] [anonymizováno 17 slov]. Soud vyslechl i žalobkyni ohledně její běžné pracovní náplně. Žalobkyně vypověděla, že po příchodu do práce zapnula počítač, připravila si razítka, propisovačky a sešívačku. Když se dostavovali klienti, probrala s nimi jejich věc, zadávala jejich údaje do počítače, vstala od stolu a ze skříně brala formuláře, případně ofocovala jejich dokumenty. Při práci se spisy někdy musela klečet, dále musela odnášet krabice se spisy do spisovny. Od 1.1.2004 se pak název jejího zařazení změnil na [pracovní pozice] [anonymizována dvě slova] (dodatek k pracovní smlouvě ze dne 29.12.2003).

11. Soud vyslechl posudkového lékaře [titul] [jméno] [jméno], který se souhlasem žalobkyně uvedl, že k posudku byl dodán fascikl lékařských zpráv, diagnóza M16 je onemocnění kyčelního kloubu. Toto bylo ohodnoceno 40%, zbylé diagnózy souhrnně 10%. Ortoped navrhoval totální výměnu kyčelního kloubu, ta však provedena nebyla. Co se týče souhrnu diagnóz ohodnocených na 10%, pak se jednalo o bolestivé onemocnění patních kostí, artrózu zánoží, ploché nohy, křečové žíly, artrotické postižení kolenních kloubů, stav po úrazu hlavy 14.5.2009, pískání v uších, operaci slepého střeva a rozrušování srůstů. Nebylo možné ohodnotit každou z menších diagnóz zvlášť, ani jejich souhrn 10% by pak nedosáhl spodní hranice pro přiznání invalidního důchodu. Nyní je handicap 40% stanoven pro chronické postižení krčních obratlů, kdy úraz hlavy byl vyvolávající příčinou. Úraz způsobil manifestaci dlouhodobého postižení, a to degenerativního onemocnění páteře.

12. Soud následně ustanovil znalce [titul] [celé jméno znalce] aby odpověděl, zdali je invalidita (zde měl soud v prvním nalézacím řízení zkoumat dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizováno]) žalobkyně zapříčiněna jejím pracovním úrazem ze dne 14.5.2009 a ke stavu předchorobí žalobkyně před pracovním úrazem. Znalec pak ve znaleckém posudku ze dne 6.10.2015 na čl. 190 až 200 uvedl, že trvalá nezpůsobilost žalobkyně k výkonu práce specialisty dávek sociální podpory existuje bez příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 14.5.2009, již před 14.5.2009 trpěla žalobkyně pokročilými degenerativními změnami krční páteře a celou řadou dalších posudkově významných odchylek od normálního zdravotního stavu, jednalo se zejména o těžkou oboustrannou artrózu kyčelních, kolenních i hlezenních kloubů, oboustrannou ostruhu patní kosti, ploché nohy a kolísavou hypertenzi. Soud pak dne 29.6.2016 tohoto znalce vyslechl, znalec uvedl, že patologickými degenerativními změnami páteře trpí každý člověk od určitého věku. V roce 2009 byly u žalobkyně diagnostikovány velmi pokročilé degenerativní změny. Podvrtnutí a natažení krční páteře je vyloučené dávat do příčinné souvislosti s trvalými následky. Toto odezní maximálně po 10 týdnech od úrazu. Pokud byl zástupcem žalobkyně dotazován, jestli zohlednil závěry [titul] [příjmení] (15.6.2010), pak znalec uvedl, že [titul] [příjmení] neuvedla, z jaké příčiny pozbyla žalobkyně způsobilost k výkonu konkrétní práce. [Pracovní pozice] spadá do 1.kategorie, rozhodující jsou ergonomické charakteristiky. Degenerativní onemocnění páteře se u žalobkyně muselo projevovat již kolem roku 2000 (tedy 9 let před úrazem), dále uvedl, že pokud [titul] [jméno] vypovídal, že úraz hlavy byl vyvolávající příčinou, pak medicínsky je vyloučeno, aby komoce mozku byla vyvolávajícím faktorem degenerativního onemocnění páteře. Souhlasil s tím, že úraz vyvolal pracovní neschopnost žalobkyně, tak však mohla trvat nanejvýše 10 týdnů, poté už trvala z jiných příčin. Onemocnění, jakým žalobkyně trpěla, může vyvolat pracovní neschopnost v jakémkoliv okamžiku. Invalidita žalobkyně by nastala bez pracovního úrazu žalobkyně.

13. Ze znaleckého posudku [znalec] [anonymizována čtyři slova] ze dne 9.6.2021 na čl. 587 až 618 a výslechu [celé jméno znalce] soud zjistil, že zdravotní nezpůsobilost žalobkyně vykonávat práci specialistky dávek sociální podpory od 6.6.2010, resp. od 15.6.2010 není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 14.5.2009. Při předmětném úrazu žalobkyně utrpěla zhmoždění hlavy s drobným krevním výronem v měkkých tkáních temenní krajiny a natažením měkkých tkání krční části páteře v terénu pokročilých degenerativních změn a rozvojem cervikokraniálního syndromu. U takovéhoto stupně postižení nedochází ke vzniku dlouhodobé pracovní neschopnosti či ke vzniku trvalých následků. Pracovní úraz žalobkyně nebyl příčinou důležitou, podstatnou a značnou, která vedla či by mohla vést k neschopnosti žalobkyně k výkonu dosavadní práce specialistky dávek sociální podpory. Příčinou pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti k práci je u žalobkyně obecné onemocnění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo degenerativní onemocnění obou kyčelních kloubů v souběhu s další řadou degenerativních onemocnění kloubů a páteře. Ortoped navrhoval totální výměnu kyčelního kloubu. Není možné, aby pacient s tak významným onemocněním mohl pracovat v plném pracovním úvazku, sedět v kanceláři, pracovat na PC a vůbec dopravovat se do zaměstnání. Následky pracovního úrazu, který žalobkyně utrpěla, zcela odezněly nejpozději do 6 týdnů od 14.5.2009, a nebyly„ spouštěčem celé řady projev obecných onemocnění, která se do té doby neprojevovala nebo se neprojevovala v takové intenzitě“. Z lékařských zpráv z předchorobí vyplynulo, že žalobkyně trpěla projevy degenerativních onemocnění již 15 let před pracovním úrazem, a již pro tyto projevy byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti.

14. Po takto provedeném dokazování soud má za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně dne 14.5.2009 utrpěla pracovní úraz, a to komoci mozku a podvrtnutí a natažení krční páteře. Od 14.5.2009 byla v pracovní neschopnosti, následky způsobené úrazem zcela odezněly do 23.7.2009 (10 týdnů). Žalobkyně však již v době pracovního úrazu trpěla řadou závažných onemocnění, jejichž progrese vedla k dlouhodobé ztrátě zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizováno 5 slov]). Dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizováno 5 slov]) nebyla zapříčiněna pracovním úrazem, který se stal žalobkyni dne 14.5.2009, ani se na této skutečnosti nijak nepodílela. Následky pracovního úrazu zcela odezněly nejpozději 23.7.2009 (6 týdnů), tedy cca 11 měsíců před 15.6.2010 (den rozhodnutí o tom, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizováno 5 slov]).

15. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností, provedené důkazy tvoří logicky ucelený řetězec a navzájem jsou v souladu. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci (k výši tvrzeného nároku žalobkyně), když tyto již byly nadbytečné (ztráta zdravotní způsobilosti k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizována čtyři slova] nenastala následkem pracovního úrazu).

16. Po právní stránce soud vycházel ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Soud již měl jako předběžnou otázku pravomocně vyřešeno, zdali úraz, který se žalobkyni stal dne 14.5.2009, je úrazem pracovním ve smyslu ust. § 366 a násl. zákoníku práce ve znění do 31.12.2010 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18.6.2014 č.j. 17C 104/2012-91, rozsudek Městského soudem v Praze dne 10.12.2014 pod č.j. 23 Co 467/2014-113). S ohledem na to, že v tomto řízení soud zkoumal i případnou otázku zproštění zaměstnavatele za škodu, v tomto řízení se jí znovu nezabýval. Podle ust. § 371 odst. 1) zákoníku práce platilo, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Mezi pracovním úrazem a ztrátou na výdělku pak musí být příčinná souvislost.

17. Nejvyšší soud ČR posuzoval obdobný případ, a to ve věci 21 Cdo 2480/2012, a uvedl, že nevznikla-li tedy ztráta na výdělku následkem nepříznivého zdravotního stavu způsobeného nemocí z povolání (pracovním úrazem), ale proto, že na základě jiné skutečnosti zaměstnanec nemohl u (bývalého) zaměstnavatele dále pracovat, není mezi ztrátou na výdělku, který zaměstnanec dosahoval u (bývalého) zaměstnavatele, a nemocí z povolání vztah příčinné souvislosti; na odškodnění této ztráty na výdělku zaměstnanec nemůže mít nárok. Shodně ve věci 21 Cdo 1763/2012 (pracovní úraz). Pokud došlo k rozhodnutí o tom, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizována čtyři slova], pak se to stalo pro jiné onemocnění, kterým žalobkyně trpěla, a to pro onemocnění kyčelního kloubu (nosný kloub) spojeného s dalšími degenerativními onemocněními kloubů a páteře. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že později došlo k tomu, že hlavním důvodem její invalidity je degenerativní onemocnění páteře, pak soud posuzuje pouze okamžik k rozhodnutí k tom, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizována tři slova]. Následky pracovního úrazu, který žalobkyně dne 14.5.2009 utrpěla, pak měly odeznít nejdéle do 6 týdnů od úrazového děje. Pokud žalobkyně dále argumentovala tím, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.1975 Cpj 37/74 pracovní úraz nemusí být jedinou příčinou vzniku onemocnění, postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou, pak všemi provedenými důkazy bylo zcela spolehlivě vyvráceno, že otřes mozku a podvrtnutí a natažení krční páteře dne 14.5.2009 je v jakékoliv příčinné souvislosti s dlouhodobou ztrátou zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce [pracovní pozice] [anonymizována čtyři slova] ke dni 15.6.2010. Soud proto rozhodl tak, že žalobu ve výroku I. v plném rozsahu zamítnul.

18. Co se týče výroku II. pak podle ust. § 148 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů, které v řízení mezitímně nesl, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Těmito náklady jsou náklady znaleckých posudků, které ve věci byly vypracovány. Žalobkyně je však v invalidním důchodu, který je aktuálně jejím jediným příjmem. Soud má za to, že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, která by žalobkyni jinak měla stíhat, by pro žalobkyni znamenalo výrazný zásah, proto rozhodl, tak, že státu právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nepřiznal.

19. Co se týče náhradu nákladů řízení mezi účastníky navzájem, podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má podle zásady úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení žalovaný. V jeho případě jsou takovými náklady pouze náklady nezastoupeného účastníka podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dané vyhl. 254/2015 Sb., tedy částkou 300 Kč za 1 úkon. Takovými úkony jsou (po 6.10.2015, účinnost vyhl. 254/2015 Sb.) vyjádření k odvolání na čl. 245, jednání 29.6.2016, jednání 10.8.2016, jednání dne 17.5.2017, vyjádření k dovolání na čl. 389, jednání 12.6.2019, jednání 25.9.2019, jednání 25.10.2019, jednání 18.2.2022, celkem 9 úkonů po 300 Kč, tedy 2 700 Kč.

20. Uložené lhůty k plnění jsou lhůtami zákonnými (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).