17 C 266/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 611,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 876 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 735,99 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 3 127,17 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 5 155,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 281,33 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 941,49 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 611,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného dne 17. 7. 2020 smlouvu o úvěru č. 0334360, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 13 736 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Celkem tak měl splatit 29 736 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 17. 9. 2021. Smlouvou ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil pouze 2 124 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 14 491,49 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 339,84 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši a uzavření smlouvy ve výši 7 277,25 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 380,13 Kč a poplatku za umožnění splátek v hotovosti ve výši 2 623,28 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 15 % ročně a úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Usnesením ze dne 10. 10. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, doložila oznámení , právnická osoba, o tom, že vyplácí žalovanému invalidní důchod ve výši 7 270 Kč měsíčně. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala výdaje žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu k čemuž však ničeho nedoložila.

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovaným dne 17. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 7 260 Kč formou vyplácení invalidního důchodu. Pokud jde o výdaje, soud ze stejné žádosti zjistil, že žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 4 860 Kč (bydlení 1 000 Kč a doprava, léky a osobní náklady ve výši 3 860 Kč). Žalovaný je rozvedený, bydlí u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti.

7. Z oznámení , právnická osoba, ze dne 30. 12. 2019 soud zjistil, že žalovanému byl vyplácen invalidní důchod ve výši 7 270 Kč měsíčně.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 0334360 ze dne 17. 7. 2020 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 7 840 Kč, úrokem ve výši 1 540 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 476 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 2 880 Kč vrátit v 14měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Celkem měl žalovaný splatit částku 29 736 Kč. Úroková sazba tak činí 73 % a RPSN 200,193 %.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy č. 0334360 byla společností , právnická osoba, ., , IČO, , postoupena žalobkyni.

10. Z dopisu ze dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 0334360 ve výši 45 394,87 Kč vč. příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzýván k úhradě dlužné.

11. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do 16. 11. 2023.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 17. 7. 2020 smlouva o úvěru č. 0334360,, Anonymizováno, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly vyhodnoceny odpovídajícím způsobem, kdy dle tvrzení žalovaného činí jeho pravidelný měsíční příjem 7 260 Kč (doloženo 7 270 Kč) a výdaje 4 860 Kč, přičemž žalovaný uvedla, že tento jeho jediný příjem tvoří invalidní důchod. Kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nemohl by dospět k závěru, že je žalovaný schopen splácet měsíčně 2 124 Kč, když jeho příjem po odečtení základních a pravidelných výdajů činí 2 410 Kč, a to ani přesto, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně dále neprokázala, že by její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované s náležitou pečlivostí, když na výzvu soudu k této otázce nepředložil, vyjma oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu žalovaného a žádosti o úvěru s tvrzením žalovaného, ničeho, ač žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla, že bankovní účty žalovaného její právní předchůdce zkoumal (na straně výdajové nájemní smlouvu, případně čestné prohlášení rodičů, a pro oba případy např. výpisy z účtu, které by byly poskytly komplexní obraz o finanční situaci žalovaného). Při posuzování úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně nevycházel z úplného obrazu finanční situace žalovaného, kdy dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně k této své povinnosti přistupoval vágně.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

21. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 17. 7. 2020 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 2 124 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 13 876 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroků z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

25. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že řádnému z účastníků řízení nepřiznal nárok na jejich náhradu. Úspěch žalovaného v řízení je 24,2 % (rozdíl jeho úspěchu v 62,1 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 37,9 %), avšak žalovanému pro jeho pasivitu v řízení žádné náklady nevznikly.