17 C 266/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 507,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 900 Kč od 9. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 607,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 46 580,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 290,09 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 23 290,09 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 190,09 Kč od 1. 7. 2025 do 8. 7. 2025 zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 34 433,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 216,98 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 17 216,98 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 5 416,98 Kč od 1. 7. 2025 do 8. 7. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 048,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , jméno právního zástupce, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 507,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byly uzavřeny následující smlouvy:- dne 12. 1. 2007 uzavřena smlouva o půjčce č. 316740263 („první případ“). Na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v průběhu smluvního vztahu uhradil pouze 13 200 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 na společnost , Anonymizováno, a následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 17 216,98 Kč a dále zákonný úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný.a- dne 15. 4. 2007 uzavřena smlouva o půjčce č. 316822989 („druhý případ“). Na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v průběhu smluvního vztahu uhradil pouze 2 900 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 na společnost , Anonymizováno, . a následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 23 290,09 Kč a dále zákonný úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala dne 6. 5. 2025 žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 20. 5. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal, žalobkyně nadto vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti (důkazy jsou v textu kurzívou): V prvním případě mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 12. 1. 2007 uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, tedy do 18. 1. 2008 (smlouva o půjčce č. 316740263 ze dne 12. 1. 2007). Žalovaný na dlužnou částku uhradil toliko 13 200 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 na společnost , Anonymizováno, . a následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k její úhradě do 8. 7. 2025 dopisem z 23. 6. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek z 25. 6. 2015 vč. přílohy, smlouva o postoupení pohledávek ze 4. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny, výzva k plnění s oznámením o postoupení pohledávky z 23. 6. 2024 včetně podacího lístku s datem 24. 6. 2024).

5. Ve druhém případě mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 15. 4. 2007 uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, tedy do 20. 4. 2008 (smlouva o půjčce č. 316822989 ze dne 15. 4. 2007). Žalovaný na dlužnou částku uhradil toliko 2 900 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 na společnost , Anonymizováno, a následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k její úhradě do 8. 7. 2025 dopisem z 23. 6. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek z 25. 6. 2015 vč. přílohy, smlouva o postoupení pohledávek ze 4. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny, výzva k plnění s oznámením o postoupení pohledávky z 23. 6. 2024 včetně podacího lístku s datem 24. 6. 2024).

6. Soud neprovedl všechny navrhované důkazy, neboť z již provedených byl spolehlivě zjištěn skutkový stav a neprovedené důkazy by jej nebyly schopny pro svou irelevanci zvrátit.

7. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud v obou případech k tomuto závěru: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 1. 2007 a 15. 4. 2007 uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy. Soud věc posoudil dle právní úpravy účinné ke dni podepsání smlouvy o půjčce ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V obou případech byla půjčka ve výši 25 000 Kč byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. V obou smlouvách se žalovaný zavázal, že kromě poskytnutých peněžitých prostředků zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč, to vše v pravidelných 53 týdenních splátkách. Na úvěrovou smlouvu pak uhradil pouze částku 11 800 Kč (první případ) a 2 900 Kč (druhý případ), zbývá mu tedy uhradit zbývající části úvěrů s úroky a úroky z prodlení. Postoupení pohledávky a prodlení žalovaného pak soud posoudil dle v té době účinné právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1 o. z. Pohledávka z dané smlouvy byla postoupena nejprve na spol. SECAPITAL S.á.r.l. a následně byla ke dni 9. 10. 2024 (tj. datum účinnosti postoupení) postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 pak žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky do 8. 7. 2025.

8. Sjednaný souhrnný poplatek soud posoudil z právního hlediska jako úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., neboť se jedná o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému. Následně se tedy zabýval výší sjednaného úroku a jejím souladem s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák.

9. V prvním případě činila jistina 25 000 Kč, souhrnný poplatek 17 400 Kč. Při splatnosti jistiny 53 týdnů činí předmětný poplatek v přepočtu na roční sazbu asi 68,5 % ročně z jistiny. Tato výše je již na první pohled nepřiměřená, a to zejména ve spotřebitelských vztazích, v nichž není možné poskytnout ochranu takovému jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků. Výše sjednaných úroků je zcela zjevně nepřiměřená i úrokům, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, když průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila v lednu 2007 cca 13,05 % ročně. Sjednaná výše úroku je více než pětinásobná, což je dle ustálené judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou, výjimečně až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů tedy soud posoudil ujednání o úrocích (souhrnném poplatku) za absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. z důvodu rozporu s dobrými mravy. Soud se tedy dále zabýval tím, zda ujednání o úrocích lze oddělit od ostatního obsahu smluv o půjčce ve smyslu § 41 obč. zák. Ujednání o úrocích samo o sobě není podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce, když tuto lze sjednat i jako bezúročnou. S ohledem na obsah smluv o půjčce a toho, že právní předchůdkyně žalobkyně půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti, dospěl soud k závěru, že vůlí žalobkyně nebylo sjednat půjčky jako bezúročné, neboť právě sjednaný úrok (souhrnný poplatek) byl zdrojem jejího zisku a bez jeho sjednání by zcela jistě k uzavření smluv a poskytnutí půjčky nepřistoupila (nemělo by to pro ni z podnikatelského hlediska žádný přínos). Z tohoto důvodu tedy soud posoudil ujednání o smluvním úroku (souhrnném poplatku) jako neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy a smlouvu o půjčce jako neplatnou v celém rozsahu. Soud tedy dospěl k závěru, že věc je třeba posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. ve smyslu § 451 a § 457 obč. zák., neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ke dni podpisu smlouvy v hotovosti peněžité prostředky ve výši 25 000 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o půjčce) a žalovaný je tak povinen tyto peněžní prostředky v plné výši vrátit, a to s ohledem na postoupení pohledávky žalobkyni (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. 22 Co 131/2022). Soud tedy žalobě vyhověl co do nesplacené jistiny ve výši 13 200 Kč (25 000 Kč – 13 200 Kč) jako nároku z bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou odeslanou 24. 6. 2025 k zaplacení dlužné částky do 8. 7. 2025, od 9. 7. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením částky 13 200 Kč. Co do zbytku jistiny a části úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

10. Ve druhém případě činila jistina 25 000 Kč, souhrnný poplatek 17 400 Kč. Při splatnosti jistiny 53 týdnů činí předmětný poplatek v přepočtu na roční sazbu asi 68,5 % ročně z jistiny. Tato výše je již na první pohled nepřiměřená, a to zejména ve spotřebitelských vztazích, v nichž není možné poskytnout ochranu takovému jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků. Výše sjednaných úroků je zcela zjevně nepřiměřená i úrokům, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, když průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila v březnu 2007 cca 11,63 % ročně. Sjednaná výše úroku je více než pětinásobná, což je dle ustálené judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou, výjimečně až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů tedy soud posoudil ujednání o úrocích (souhrnném poplatku) za absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. z důvodu rozporu s dobrými mravy. Soud se tedy dále zabýval tím, zda ujednání o úrocích lze oddělit od ostatního obsahu smluv o půjčce ve smyslu § 41 obč. zák. Ujednání o úrocích samo o sobě není podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce, když tuto lze sjednat i jako bezúročnou. S ohledem na obsah smluv o půjčce a toho, že právní předchůdkyně žalobkyně půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti, dospěl soud k závěru, že vůlí žalobkyně nebylo sjednat půjčky jako bezúročné, neboť právě sjednaný úrok (souhrnný poplatek) byl zdrojem jejího zisku a bez jeho sjednání by zcela jistě k uzavření smluv a poskytnutí půjčky nepřistoupila (nemělo by to pro ni z podnikatelského hlediska žádný přínos). Z tohoto důvodu tedy soud posoudil ujednání o smluvním úroku (souhrnném poplatku) jako neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy a smlouvu o půjčce jako neplatnou v celém rozsahu. Soud tedy dospěl k závěru, že věc je třeba posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. ve smyslu § 451 a § 457 obč. zák., neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ke dni podpisu smlouvy v hotovosti peněžité prostředky ve výši 25 000 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o půjčce) a žalovaný je tak povinen tyto peněžní prostředky v plné výši vrátit, a to s ohledem na postoupení pohledávky žalobkyni (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. 22 Co 131/2022). Soud tedy žalobě vyhověl co do nesplacené jistiny ve výši 22 100 Kč (25 000 Kč – 2 900 Kč) jako nároku z bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou odeslanou 24. 6. 2025 k zaplacení dlužné částky do 8. 7. 2025, od 9. 7. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením částky 13 200 Kč. Co do zbytku jistiny a části úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 048,95 Kč, přičemž tato částka představuje 67,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 621 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 507,07 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 24. 6. 2025, z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 24. 6. 2025 a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 7. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.