17 C 28/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 40 479,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 479,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 683 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 3 824,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 6 631,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 796,22 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 31 796,22 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 655,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 40 479,22 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s tím, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, ), na základě Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 15. 6. 2016 poskytl žalovanému zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se na tomto účtu dostal do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 8 683 Kč. Banka využila svého práva od Smlouvy odstoupila s účinností ke dni 12. 4. 2023. Dále Banka uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2018 Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , tel. číslo, , na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 32 000 Kč. Žalovaný však nepovolený debet na účtu ani úvěr Bance neuhradil.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Z provedených listin soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, uzavřela dne 15. 6. 2016 se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb a poskytla žalovanému zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se na tomto účtu dostal do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 8 683 Kč. Banka využila svého práva od Smlouvy odstoupila s účinností ke dni 12. 4. 2023. Dále Banka uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2018 Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , hodnota, , na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 32 000 Kč. Žalovaný však nepovolený debet na účtu ani úvěr Bance neuhradil.

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva vedení účtu a smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Banka řádným způsobem ověřila tzv. úvěruschopnost žalovaného podle zůstatků na jeho bankovním účtu, výše měsíčního příjmu (32 000 Kč) a v registrech dlužníků. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr (kontokorent) ve výši 32 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se povolený kontokorent přečerpal a dále již nehradil, s Bankovou nekomunikoval. Proto Banka využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. V souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.

11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 655,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 620 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 479,22 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 120 Kč ve výši 1 915,20 Kč.