17 C 298/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 17 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 079 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 361 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 7 750,28 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 17 074,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9498,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 19,98 % ročně z částky 9 498,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 440 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 20. 9. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. 574978783. Schopnost žalované splácet požadovanou půjčku zkoumal právní předchůdce žalobkyně tak, že provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, kdy činil dotaz na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména příjem vypláceny ČSSZ a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 361 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatky v 60týdenních splátkách po 307 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 14. 11. 2014. Žalovaná uhradila celkem pouze 921 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 498,39 Kč od 15. 11. 2014 do zaplacení úrokem ve výši 19,98 % ročně. Na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce, s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Ke dni 21. 9. 2023 činila dlužná jistina částku 9 498,39 Kč a dlužný poplatek částku 7 941,61 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak uplatňuje zaplacení částky ve výši 17 440 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 498,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 941,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 750,28 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 17 074,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 498,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 9 498,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručováno na adresu, kterou sdělila Policii České republiky v rámci šetření pobytu žalované. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

5. Ze zákaznické karty ze dne 19. 9. (absentuje označení roku) bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že hlavní měsíční příjem činí 11 000 Kč formou vyplácení podpory ČSSZ (mateřská dovolená), jinak je v domácnosti, že její výdaje připadají na bydlení ve výši 2 000 Kč, na telefon 200 Kč, na na výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč, kolonka použitelný příjem není vyplněná. Žalovaná při podpisu smlouvy doložila občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu a SIPO.

6. Ze smlouvy o půjčce č. 574978783 ze dne 20. 9. 2013 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, IČ: IČO, se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Strany si sjednaly, že žalovaná za poskytnuté finanční prostředky zaplatí poplatek v částce 8 361 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Úvěr měl být splácen v 60týdenních splátkách ve výši 307 Kč, kdy poslední částka by činila 248 Kč. Výpůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 60 splátkách činila 19,98 % ročně.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, účinné ke dni 27. 9. 2023, bylo zjištěno, že pohledávky ze smlouvy o půjčce za žalovanou byly následně postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

8. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku České pošty bylo zjištěno, že žalované bylo dne 27. 10. 2023 odesláno vyrozumění o tom, že pohledávky z půjček byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2023 včetně podacího lístku České pošty bylo zjištěno, že žalovaná byla dne 4. 6. 2023 vyzvána k úhradě dlužných částek prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

10. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce č. 574978783, na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaná měla spolu s poplatky ve výši 8 361 Kč hradit celkem 18 361 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti, budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Soud proto předmětné závazkové právní vztahy posuzoval podle předpisů platných ke dni jejich vzniku, tj. ke dni 1. 3. 2013, resp. ke dni 20. 9. 2013.

14. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

16. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba ve vztahu ke shora cit. smlouvě není důvodná. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 2. 2013, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 1 cit. zákona.

17. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

19. V daném případě dle údajů vyplývajících ze zákaznické karty ze dne 19. 9. (bez uvedení roku), tedy ve vztahu k smlouvě o úvěru žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ve výši 11 000 Kč formou podpory ČSSZ, a že její pravidelné výdaje činí 6 200 Kč. Tyto skutečnosti měla žalovaná dle žalobních tvrzení doložit pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou, dle zákaznické karty dále výměrem podpory a dokumentem SIPO, kdy příslušné dokumenty předložené při podpisu smlouvy nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sama žalovaná stvrdila svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaná při podpisu smlouvy předložila. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovanou předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalované. Nicméně i kdyby soud vzal tvrzené skutečnosti za prokázané, tak by ani potom úvěruschopnost žalované nebylo možno dovodit. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalované zbývala po odečtení běžných výdajů každý měsíc částka 4 800 Kč. Poté, co byl žalované poskytnut úvěr, zbývala této po odečtení měsíční splátky (4 x 307 Kč) každý měsíc již jen ve výši 3 572 Kč. Soud pro úplnost dodává, že uvedené údaje měla věřitelka zkoumat pečlivěji i vzhledem k jejich tvrzené výši, kdy se tyto náklady jeví v čase a místě značně podhodnocené.

20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za absolutně neplatnou, proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat jako bezdůvodné obohacení.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 20. 9. 2013 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy tak žalovaná byla povinna vrátit toliko tuto částku. Žalovaná dosud uhradila částku 921 Kč, proto soud uznal nárok žalobkyně ve výši 9 079 Kč.

22. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žalované smluvní pokuty a žalovaných smluvních úroků. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení, když žalovaná se do prodlení doposud nedostala a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla s účinností ode dne 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníku, a to pro nepatrný rozdíl v jejich úspěchu, kdy tento rozdíl představuje 4,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 52,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,94 Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.