Obvodní soud pro Prahu 3 · Rozsudek

17 C 314/2025

č. j. 17 C 314/2025-35

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-06-10 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPH03:2026:17.C.314.2025.1

Citované zákony (12)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení, že pracovní poměr trvá

I. Žaloba s tím, že se určuje, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 11. 2. 2019 nadále trvá, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 15 064,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobou ze dne 9. 12. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 11. 2. 2019 nadále trvá s tím, že dne 8. 9. 2025 byla do datové schránky advokáta zastupujícího žalobkyni v právním styku se žalovanou na základě plné moci ze dne 25. 8. 2025 doručen soubor .pdf označený jako výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr podle tohoto dokumentu měl zaniknout podle § 51 odst. 1 zák. pr. ke dni 8. 11. 2025. Žalobkyně dopisem zaslaným prostřednictvím svého právního zástupce nesouhlasila s výpovědí, uvedla, že výpověď není platným právním jednáním, neboť advokát nebyl zmocněn v písemné formě s úředně ověřeným podpisem k přijímání písemnosti s výpovědí podle ust. § 334 zák. pr. Nadto uvedla, že fikce podpisu při použití datové schránky platí podle ust. § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech pouze při provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci, nikoliv vůči osobám navzájem. Proto má za to, že takto zaslaný dokument má právní povahu pouze tzv. zdánlivého právního jednání.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako , Anonymizováno, na základě pracovní smlouvy z 11. 2. 2019. Žalovaná s ohledem na mezinárodní působení ve více členských státech EU rozhodla o organizační změně za účelem zefektivnění podnikání (došlo k zrušení pracovních míst ve více členských státech) ke dni 1. 9. 2025 a dne 5. 9. 2025 zaslala výpověď z pracovního poměru právnímu zástupci žalobkyně, a to na základě doručené plné moci jejího právního zástupce ze dne 25. 8. 2025. Co se týče námitek žalobkyně, pak existuje-li plná moc udělená advokátovi, pak dokument doručený advokátovi se má za doručení i přímo zaměstnanci (zde odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 2569/2015). Co se týče druhé námitky, pak ta též dle názoru žalované neobstojí, když existuje výslovná úprava v § 562 o. z., nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru (zde odkázala na rozhodnutí odvolacích soudů).

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (provedené důkazy jsou označené kurzívou):

4. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána jako , právnická osoba, na základě pracovní smlouvy z 11. 2. 2019 na plná pracovní úvazek na dobu neurčitou s ročním stanovením výše mzdy (1 080 000 Kč, tj. 90 tis. Kč měsíčně).

5. V létě roku 2025 žalovaná avizovala ukončit pracovní poměr dohodou, zaslala první koncept dohody o skončení pracovního poměru, na což žalobkyně reagovala tak, že se obrátila se na právního zástupce a následně za ni jednal právní zástupce žalobkyně a zaslal udělenou plnou moc žalované (plná moc ze dne 20. srpna 2025). Rozsah oprávnění v plné moci byl vymezen takto: …aby mě zastupoval v plném rozsahu ve všech záležitostech a bez jakýchkoliv omezení v právním styku s obchodní společností , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, , sídlem , adresa, “.

6. Rozhodnutím společnosti o organizační změně na č. l. 15 ze dne 1. 9. 2025 rozhodla žalovaná o zrušení pracovního místa , Anonymizováno, od 1. 9. 2025 bez náhrady.

7. Dne 5. 9. 2025 přistoupila žalovaná k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce adresovanou do datové schránky právního zástupce žalobkyně s uvedením „k rukám , Jméno žalobkyně, , narozená , Anonymizováno, “. V závěru výpovědi bylo uvedeno , právnická osoba, , , jméno FO, , jednatel. Výpověď byla doručena dne 8. 9. 2025 (výpověď z pracovního poměru ze dne 5. září 2025, zaslaná datovou schránkou).

8. Na tuto výpověď reagoval právní zástupce žalobkyně vyjádřením z 7. 10. 2025 tak, že výpověď z pracovního poměru nelze ve smyslu § 336 odst. 1 zák. pr. doručit právnímu zástupci a nejedná se tedy o právní jednání způsobilé vyvolat zamýšlené právní následky. Žalobkyně však oznamuje podle ust. § 69 odst. 3 zák. pr. a trvá na přidělování práce (sdělení k výpovědi zaměstnavatele ze dne 7. října 2025 včetně kopie doručenky z datové zprávy).

9. Na tento dopis reagovala žalovaná tak, že má za to, že výpověď byla doručena řádně a v souladu se zákonem a odvolala se na výslovné zmocnění v plné moci advokáta (vyjádření k námitce neplatného doručení výpovědi z pracovního poměru ze dne 13. 10. 2025).

10. Právní zástupce žalobkyně setrval na svém právním názoru (odpověď na vyjádření ze dne 21. října 2025), pročež žalovaná opakovaně potvrdila, že setrvává na svém (vyjádření k námitce neplatného doručení výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 11. 2025).

11. Z takto provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový závěr (ostatně mezi stranami je skutek nesporný): žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako , Anonymizováno, na základě pracovní smlouvy z 11. 2. 2019. Žalovaná s ohledem na mezinárodní působení ve více členských státech EU rozhodla o organizační změně za účelem zefektivnění podnikání – v té souvislosti vedla jednání o ukončení pracovního poměru se žalobkyní. V rámci těchto jednání se žalobkyně nechala právně zastoupit , Jméno advokáta A, , advokátem, který doručil svoji plnou moc dne 25. 8. 2025 žalované. V textu plné moci bylo uvedeno, že advokát je oprávněn zastupovat žalobkyni v plném rozsahu ve všech záležitostech a bez jakýchkoliv omezení v právním styku s obchodní společností , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, , sídlem , adresa, . Dne 1.9.2025 přikročila žalovaná k avizované organizační změně a dne 5. 9. 2025 přistoupila k výpovědi podle ust. § 52 písm. c) zák. práce. Výpověď zaslala do datové schránky právního zástupce žalobkyně. Výpověď byla signována jménem jednatele žalované, elektronicky podpis na dokumentu přiložen nebyl.

12. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností (skutkový stav je mezi stranami nesporný). Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci – výslech jednatele žalované, když spor se vede o právní otázky, nikoliv skutkové a skutek sám mezi stranami sporný není.

13. Podmínkou úspěchu určovací žaloby podle ust. § 80 o. s. ř. je tzv. naléhavý právní zájem. Jurisprudence rozlišuje mezi tzv. kladnými (existence práva) a tzv. zápornými žalobami (neexistence práva) na určení. Věcnou legitimaci ve sporu o kladné určovací žalobě má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde (srov. SoJ 77/02, NS 21 Cdo 679/2001). Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (důvody R 6/2003; srov. již R 17/72 a SoJ 21/97, NS 3 Cdon 1338/96).

14. Nejvyšší soud se již vyjádřil v otázce vztahu mezi žalobou na určení, že pracovní poměr trvá, a žalobou na neplatnost výpovědi (21 Cdo 1618/2000). Neplatnost právního úkonu je založena na vadnosti některé ze zákonem stanovených náležitostí právního úkonu a má za následek, že právní úkon sice existuje, ale v právních vztazích nenastávají jeho právní účinky. Zákoník práce (platná právní úprava) s nedostatky (vadami) v náležitostech právních úkonů spojuje neplatnost právních úkonů (srov. § 242 zák. práce). Podle ustanovení § 64 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 21 Cdo 3741/2020 dovodil, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2012 může výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem vyvolat v pracovněprávních vztazích sledované právní následky, jen jestliže byla řádně doručena zaměstnanci. V případě, že výpověď z pracovního poměru nebyla řádně doručena zaměstnanci, nezpůsobuje to její neplatnost, ale taková výpověď z pracovního poměru vůbec „neexistuje“ a v pracovněprávních vztazích účastníků pracovního poměru je třeba postupovat stejně, jako kdyby k výpovědi z pracovního poměru nikdy nedošlo.

16. V souzeném případě je mezi stranami spor o to, (1) zdali byla výpověď řádně doručena a (2) zdali je podepsána v souladu s právními předpisy. Žaloba na určení trvání pracovního poměru je přípustná pouze v rozsahu tvrzení žalobkyně, že výpověď nebyla řádně doručena, a tudíž nenabyla právních účinků. V rozsahu námitek směřujících proti platnosti výpovědi lze tyto přezkoumat pouze v rámci žaloby podle § 72 zákoníku práce. Nalézací soud se proto dále zabýval otázkou, zdali výpověď z pracovního poměru může být doručena právnímu zástupci zaměstnance.

17. Podle ust. § 334 zák. práce platí, že při doručování výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době a dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, s výjimkou dohody podle § 49 a § 77 odst. 5 písm. a), a při doručování odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa, mzdového výměru nebo platového výměru (dále jen "písemnost"), se postupuje podle § 334a až 337.

18. Podle ust. § 334a odst. 1) zák. práce platí, že písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukoua) jejím předáním na pracovišti zaměstnavatele,b) jejím předáním, kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,c) prostřednictvím datové schránky,d) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, neboe) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

19. Podle ust. § 335a zák. práce platí, že zaměstnavatel může doručit písemnost zaměstnanci prostřednictvím datové schránky, pokud si ji zaměstnanec neznepřístupnil pro dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby podle § 18a zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jestliže se zaměstnanec nepřihlásí do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání písemnosti do datové schránky, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.

20. K předpokladům doručování v pracovněprávních vztazích patří to, že projev vůle vyvolává sledované právní následky, jen jestliže byl doručen druhé ze smluvních stran pracovněprávního vztahu. Obecně platí, že projev vůle je druhé smluvní straně doručen, jakmile se dostane do sféry její dispozice, tedy jakmile druhá strana získá možnost seznámit se s jeho obsahem. Nevyžaduje se, aby se s obsahem projevu vůle opravdu seznámila, rozhodující je, aby měla možnost obsah projevu vůle poznat. Vyžaduje–li však zákon, aby byl projev vůle druhé smluvní straně pracovněprávního vztahu doručen zvláště předepsaným způsobem, má projev vůle sledované právní následky, jen jestliže byl takový postup dodržen.

21. Vyžaduje-li zákon, aby projev vůle došel (byl doručen) druhému účastníku pracovněprávního vztahu předepsaným způsobem, má projev vůle sledované právní následky, jen jestliže byl takový postup dodržen. Kdyby projev vůle byl doručován druhému účastníku odlišným způsobem, jeho právní následky, nestanoví-li zákon jinak, nenastávají, i kdyby se do dispoziční sféry účastníka dostal (Nejvyšší soud, 21 Cdo 4523/2017).

22. Nejvyšší soud ve věci 21 Cdo 2569/2015 výslovně připouští zastoupení zaměstnance na základě plné moci, když uvádí, že: „zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem (srov. § 22 odst.1 větu první obč. zák.). Zastoupení vzniká (též) na základě plné moci, udělené fyzické nebo právnické osobě; vůči jiné osobě je udělení plné moci účinné, jestliže se o něm dozvěděla. Zvolil-li si zaměstnanec zástupce a dozvěděl-li se zaměstnavatel o udělení plné moci, vyplývá z právní povahy zastoupení v pracovněprávních vztazích rovněž to, že zaměstnavatel činí své pracovněprávní úkony adresované zaměstnanci vůči jeho zástupci, jestliže zaměstnanec svému zástupci udělil obecnou (generální) plnou moc, která zástupce opravňuje ke všem právním úkonům, nebo zvláštní (speciální) plnou moc, která zástupce opravňuje k přijímání písemností od zaměstnavatele.“.

23. Nalézací soud má tedy za to, že žalovaná nijak nepochybila, když na základě udělené plné moci doručila výpověď z pracovního poměru žalobkyni do datové schránky jejího právního zástupce. Tedy jinými slovy výpověď z pracovního poměru ze dne 5. 9. 2025 podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce se považuje ze řádně doručenou dne 7. 9. 2025.

24. Nalézací soud tedy uzavřel, že výpověď z pracovního poměru byla řádně doručená. Jak již uvedl výše, další námitky žalobkyně ohledně platnosti nebo neplatnosti této výpovědi soud může přezkoumávat pouze v rámci žaloby o neplatnost výpovědi podle ust. § 72 zákoníku práce, nikoliv v rámci obecné určovací žaloby. Žalobkyně se však nedomáhala (in eventum) určení neplatnosti výpovědi postupem podle ust. § 72 zák. práce, tedy soud se mohl zabývat pouze otázkou řádnosti doručení výpovědi či nikoliv.

25. Vzhledem k tomu, že právní názor žalobkyně soud neshledal správným, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 064,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 11 100 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 614,50 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.