17 C 42/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Hlinkové a přísedících Bc. Petry Nýčové a Václava Kůse ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o určení, že pracovní poměr trvá

I. Soud určuje, že pracovní poměr žalobkyně u žalované založený pracovní smlouvou ze dne 19. 2. 2021 nadále trvá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 716 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 8. 2. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že okamžití zrušení pracovního poměru ze dne 16. 8. 2021, založeného pracovní smlouvou ze dne 19. 2. 2021 mezi ní a žalovanou, je neplatné. Tvrdila, že u žalované pracovala na pozici skladník, z důvodu fyzicky náročné práce musela vyhledat lékaře a od 7. 5. 2021 byla v pracovní neschopnosti. Dne 20. 8. 2021 se na ni obrátila žalovaná s dotazem, kdy se vrátí do zaměstnání, žalobkyně jí sdělila, že pokračuje v léčení. Dne 25. 10. 2021 se žalobkyně obrátila na Ministerstvo vnitra s oznámením o změně zaměstnavatele, bylo jí však sděleno, že žalovaná ukončila pracovní poměr již dne 16. 8. 2021 v ochranné době. Se spisovým materiálem v řízení vedeném odborem azylové a migrační politicky Ministerstva vnitra, č. j. OAM-79486-5/ZM-2021, dne 7. 2. 2022 a zjistila, že jí žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr. Pobytové oprávnění žalobkyně je tak v nejistotě, neboť je závislé na existenci pracovněprávního vztahu. Ten měl skončit ke dni 16. 8. 2021 a měla do dvou měsíců, do 16. 10. 2021 založit nový pracovněprávní poměr, to však neučinila. Do vydání rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru pobývá na území České republiky na základě víza za účelem strpění. V podání ze dne 6. 5. 2022 žalobkyně doplnila, že komunikovala s žalovanou e-mailem dne 20. 8. 2021 a sdělila jí, že neví, kdy jí bude pracovní neschopnost ukončena. O ukončení pracovního vztahu žalovanou se dozvěděla až ze sdělení odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ze dne 4. 1. 2022, žalobkyni bylo umožněno nahlédnout do spisu správního orgánu dne 7. 2. 2022. V podání ze dne 3. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že považuje svůj pracovní poměr za trvající a že počátek běhu lhůty dle § 72 zákona č. 262/2006, zákoník práce, dále jen („zákoník práce“) začala běžet dne 4. 1. 2022, kdy se žalobkyně o ukončení pracovního poměru dozvěděla ze sdělení odboru azylové a migrační politiky.

2. Žalovaná v podání ze dne 8. 4. 2022 uvedla, že žaloba byla podána opožděně a navrhla její zamítnutí. Své podání dne 13. 4. 2022 doplnila, tvrdila, že žalobkyně se dne 15. 6. 2021 dostavila do práce a sdělila, že je již schopna práce. Dožadovala se stanovení vyššího mzdového výměru, jinak práci nezačne vykonávat. Žalobkyně se nadále nedostavovala do práce a dne 16. 8. 2021 jí proto žalovaná zrušila pracovní poměr, listinu okamžitého zrušení pracovního poměru, kterou jí žalovaná na schůzce dne 16. 8. 2021 předávala, odmítla žalobkyně převzít, předání okamžitého zrušení pracovního poměru potvrdily svým podpisem dvě přítomné osoby. Tvrzení žalobkyně o nedoručení dokumentu je nepravdivé i proto, že podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, je nutné k oznámení správnímu orgánu doložit ukončení předchozího pracovněprávního vztahu. Žalobkyně podala žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., opožděně. Žalovaná dále v podání ze dne 6. 9. 2022 uvedla, že pokud žalobkyně tvrdí, že jí okamžité zrušení pracovního poměru nebylo doručeno, nemůže se domáhat určení neplatnosti takového jednání a odkázala na komentář Bělina, Miroslav, Drápal, Ljubomír, a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 439, marg. č. 16, č.

21. V podání ze dne 16. 5. 2021 žalovaná opětovně uvedla, že dle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, musí cizinec předložit doklad o tom, že jeho pracovněprávní vztah trvá, nebo skončil. Žalobkyně musela o ukončení pracovního poměru vědět již ke dni podání oznámení dne 25. 10. 2021. Při kladném vyřízení změny duální zaměstnanecké karty musí být vždy pracovní poměr k předchozímu zaměstnavateli ukončen.

3. Soud na jednání u soudu dne 24. 4. 2023 a dne 18. 5. 2023 poučil žalobkyni, že pokud nebude prokázáno, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno, bude se jednat o jednání bez právních účinků (komentář Bělina, Drápal a kol., Zákoník práce, 3. vydání, rok 2019, C. H. Beck, komentář k § 72 zákoníku práce) a soud tak má žalobu podanou dle § 72 zákoníku práce bez dalšího zamítnout. Dále žalobkyni soud upozornil, že zákoník práce přesně vymezuje způsoby doručování okamžitého zrušení zaměstnavatele zaměstnanci, a nahlížení do spisu správního orgánu mezi ně nepatří. Žalobkyně proto následně změnila žalobu na určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvy ze dne 19. 2. 2021 stále trvá a svůj právní zájem na určení dovozovala ze skutečnosti, že je to důležité pro zachování jejího pobytového oprávnění, neboť byla držitelkou zaměstnanecké duální karty. Žalovaná uvedla, že neshledává právní zájem žalobkyně na určení, že pracovní poměr trvá, neboť žalobkyně nechodila do zaměstnání a neměla zájem u žalované pracovat. Soud následně rozhodl o připuštění změny žaloby, tak že se žalobkyně domáhá určení, že pracovní poměr trvá usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 5. 2023, č.j. 17 C 42/2022–123.

4. Po provedeném dokazování soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně a žalované uzavřely pracovní smlouvu dne 19. 2. 2021 s datem nástupu dne 19. 2. 2021, žalobkyně měla pro žalovanou pracovat jako skladník, s místem výkonu práce na adrese [adresa], pracovní poměr byl uzavřený na dobu neurčitou (pracovní smlouva ze dne 19. 2. 2021). Mzda byla určena mzdovým výměrem ze dne 19. 2. 2021 na částku 18 500 Kč měsíčně (mzdový výměr ze dne 19. 2. 2021). Následně se žalobkyně dostala do pracovní neschopnosti, která trvala od 12. 6. 2021 do 7. 10. 2021 (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo]) a od 8. 10. 2021 do 2. 5. 2022 (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo]), dne 15. 8. 2021 byla žalobkyně na extrakci zubu (lékařská zpráva ze dne 15. 8. 2021) a pobírala dávky nemocenského pojištění (Potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 17. 1.2022). Žalovaná odhlásila žalovanou u Okresní správy sociálního zabezpečení ke dni 31. 7. 2021 (Oznámení o nástupu do zaměstnání – skončení zaměstnání ze dne 23. 8. 2021). Ze zdravotního pojištění žalovaná žalobkyni odhlásila ke dni 31. 7. 2021 (Hromadné oznámení zaměstnavatele [číslo]). Ve formuláři Oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele obsahuje v bodu 7 doložení dokladu o tom, že pracovní poměr trvá nebo skončil (formulář Oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele). Žalobkyně se snažila okolnosti ohledně zrušení pracovního poměru snažila zjistit od Úřadu práce ČR – krajská pobočka pro hl. m. Prahu (podání ze dne 21. 1. 2022). Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že s žalovanou v průběhu pracovní neschopnosti komunikovala výhradně elektronicky. Původně žalovaná o pracovní neschopnosti žalobkyně nevěděla a dozvěděla se o něm, až když jí žalobkyně informovala o číslu neschopenky (účastnická výpověď žalobkyně).

5. Žalovaná dále soudu předložila listinu označenou Věc: okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění) ze dne 16. 8. 2021 (dále jen„ okamžité zrušení pracovního poměru“), kterou žalobkyni ukončuje pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 19. 2. 2021 pro jedenáctidenní neomluvenou absenci v práci. Listina byla podepsána ze strany jednatelky žalované. Žalobkyně pravost listiny nesporovala, uvedla však, že tato listina byla sepsána až po uvedeném datu.

6. Soud proto vyzval žalovanou, aby prokázala doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaná k tomu navrhla výslechy paní [příjmení] [příjmení] a pana [příjmení] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] uvedla, že žalobkyni v zaměstnání několikrát viděla. Obě pracovaly ve skladu. Svědky neviděla, že by žalobkyni předávala žalovaná nějakou listinu, nebo že by žalobkyně podepisovala nějakou listinu. Text okamžitého zrušení pracovního poměru jí nebyl znám. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že pracoval pro žalovanou jako koordinátor osob ve skladu. Měl žalobkyni předat obálku, kde mělo být ukončení pracovního poměru žalobkyně, protože žalobkyně nechodila do práce. Obsah obálky však neviděl a dokument jí nepředal, protože nebyla ten den v práci.

7. Soud posuzoval věc dle právní úpravy zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2021 neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo dle tvrzení datováno dne 16. 8. 2021 a mělo být doručováno i tohoto dne.

8. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle odstavce 2 zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

9. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

10. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

11. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

12. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

13. Podle ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle odstavce 2 písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo d) prostřednictvím datové schránky. Podle odstavce 3 nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

14. Po zhodnocení všech důkazů a právním posouzení věci má soud za to, že žaloba je ve znění připuštění změny žaloby důvodná. V průběhu dokazování ohledně platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 8. 2021 vyšlo najevo, že tato listina doručena nebyla. Žalovaná ji dle svého tvrzení doručovala na pracovišti dne 16. 8. 2021 a tvrdila, že žalovaná si listinu odmítla převzít, a že u doručování byly další dvě osoby, které se na listinu podepsaly. Na okamžitém zrušení pracovního poměru byl však podpis pouze jednatelky žalované. Dalšími osobami měly být dle tvrzení žalované paní [příjmení] a pan [příjmení]. Oba svědky soud vyslechl a paní [příjmení] nebyla u žádného předání dokumentu žalobkyni, pan [příjmení] dostal úkol žalobkyni předat obálku, ale protože nebyla v práci, neučinil tak. Žalovaná jiné důkazy ani po opakované výzvě soudu neuvedla.

15. Co se týká tvrzení žalobkyně, že lze postupovat podle § 72 zákoníku práce přezkoumat platnost okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť vědomost o něm měla ze spisu správního orgánu, zákoník práce mezi způsoby doručení řadí osobní doručení zaměstnavatelem, kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo prostřednictvím datové schránky. Žádný z takových způsobů v průběhu dokazování nevyšel najevo a soud měl listinu za nedoručenou.

16. Žaloba na určení, že pracovní poměr trvá, vyžaduje na rozdíl od žaloby dle § 72 zákoníku práce prokázání, že žalobkyně má na takovém určení právní zájem (komentář Bělina, Drápal a kol., Zákoník práce, 3. vydání, rok 2019, C. H. Beck, komentář k § 72 zákoníku práce, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1211/2017).

17. Žalovaná sice sporovala, že žalobkyně nemá na určení právní zájem, protože do zaměstnání nechodila a ni v budoucnu chodit nechtěla. Nebylo však sporu o tom, že žalobkyně je cizinkou a zrušení pracovního poměru by znamenalo zrušení pobytového oprávnění, neboť žalobkyně zde pobývala na základě duální zaměstnanecké karty, nyní na základě víza za účelem strpění. Tím dle názoru soudu žalobkyně osvědčila naléhavý zájem k určení, že její pracovní poměr u žalované založený smlouvou ze dne 19. 2. 2021 trvá a soud proto žalobě vyhověl.

18. Přisvědčit nelze ani námitce žalované, že žalobkyně do zaměstnání chodit nechtěla a hledala si nové zaměstnavatele. Žalobkyně byla od 12. 6. 2021 do 2. 5. 2022 v pracovní neschopnosti a do práce docházet nesměla, nejedná se o porušení povinnosti zaměstnance. Ustanovení § 55 odst. 2 zákoníku práce sice zaměstnavatele neomezuje okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnanci v době jeho pracovní neschopnosti. Nicméně žalovaná jako důvod okamžitého zrušení uvedla pouze vícečetnou absenci žalobkyně v práci v době, kdy žalobkyně byla v pracovní neschopnosti. Absence žalobkyně tedy byla odůvodněná a nijak nesnižuje právní zájem žalobkyně na určení, že pracovní poměr trvá.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 716 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (podání ze dne 8. 2. 2022, podání ze dne 6. 5. 2022, účast na jednání u soudu dne 16. 9. 2022, účast na jednání u soudu dne 16. 11. 2022, účast ne jednání u soudu dne 24. 4. 2023, podání ze dne 3. 5. 2023, účast na jednání u soudu dne 18. 5. 2023) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 600 Kč ve výši 4 116 Kč.