17 C 5/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 85 998 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 292 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 76 058 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbylé části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 995 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 132 463 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 12. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103306039, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 6 234 Kč. Z důvodu nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 21. 8. 2024. K danému datu žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 6 234 Kč. Kromě dlužné jistiny žalobkyně požadovala dále úroky, smluvní pokuty a úroky z prodlení. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném uhradit dlužné pojistné, které bylo k úvěrové smlouvě sjednáno.

2. Protože v reakci na podanou žalobu žalovaný nárok žalobkyně co do částky 73 766 Kč, představující část dlužné jistiny, uznal, soud ve věci vydal částečný rozsudek pro uznání ze dne 18. 3. 2026, č. j. 17 C 5/2026-94. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, řízení bylo co do částky 13 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 131 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, dále co do částky 33 334 Kč, a co do požadovaného úroku ve výši 58,07 % ročně z částky 79 734,47 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024 zastaveno. Předmětem řízení tak nadále zůstala kapitalizovaná jistina ve výši 85 998 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 998 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 20 % p. a. z částky 79 734,47 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 9. 2024, úrok ve výši 14,75 % p. a. z částky 79 734,47 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 315 072 Kč.

3. Žalovaný dále k žalobě uvedl, že ji ve zbývajícím rozsahu neuznává, neboť považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou. Dle jeho názoru žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru, mimo jiné poukázal na rozpor mezi bankovními výpisy k jeho účtu a údaji v kartě klienta vedené žalobkyní. Z výpisů vyplývá, že hradil měsíční nájemné ve výši 11 700 Kč, nikoli kalkulovanou výši 6 680 Kč, se kterou pracovala žalobkyně. Úvěrovou smlouvu považuje za rozporu s českým i evropským právem, k čemuž doložil judikaturu různých soudů.

4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v reakci na repliku žalovaného uvedla, že ji vyhodnotila z údajů uvedených žalovaným, lustrací žalovaného v registrech dlužníků, vlastními interními systémy a doloženými listinami žalovaným. Žalovaným tvrzený měsíční příjem ve výši 40 000 Kč ověřila doklady o příjmech žalovaného, celkové jeho měsíční náklady spočítala na 11 540 Kč, disponibilní částka pro úvěrové zatížená činila po zohlednění rezervy 27 460 Kč měsíčně. Žalovaný žalobkyni neuvedl žádné jiné závazky, kterými by byl obtížen, ať už se jedná o jiné úvěry, vyživovací povinnost apod.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy, ze kterých soud vycházel jsou uvedeny kurzívou).

6. Z důkazu o odeslání 1 Kč soud zjistil, že na bankovní účet č. č. účtu byla dne 12. 4. 2024 odeslána 1 Kč, v kolonce contract No (tj. číslo smlouvy) je uvedeno 9103306039. Na rubu této listiny jsou pak uvedeny základní informace o klientovi, mj. číslo smlouvy 9103306039, jméno žalovaného, tel. číslo tel. číslo, variabilní symbol var. symbol.

7. Ze zaslané SMS (informace o vyplacení) soud zjistil, že 12. 4. 2024 byla na telefonní číslo tel. číslo odeslána SMS informující o odeslání platby 1 Kč na shora uváděný bankovní účet s žádostí o potvrzení přijetí této platby ve formě odpovědi pomocí SMS s uvedením var. symbolu var. symbol. Na rubu této listiny je uvedena SMS ve tvaru „Souhlasim Jméno žalovaného Anonymizováno“, s datem odeslání 12. 4. 2024. Tato forma podpisu úvěrové smlouvy na dálku byla soudem zjištěna z listiny označené jako podpis na dálku – smlouvy o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A).

8. Z prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru soud zjistil, že číslo navrhované smlouvy je 9103306039, prohlášení dále obsahuje údaje o žalovaném a údaje o zprostředkovatelce úvěru. Dále tímto prohlášením bylo prokázáno, že žalovaný prohlásil, že rozumí okolnostem uzavření smlouvy o úvěru 9. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že navrhovaná výše spotřebitelského úvěru činila 80 000 Kč, které měl žalovaný žalobkyni splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 234 Kč, celkem tak měl splatit 262 560 Kč, což odpovídá výpůjční úrokové sazbě 78,07 % p. a.

10. Z přihlášky do pojištění soud zjistil, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout pojistnou ochranu pro nejrůznější případy specifikované jako balíček B, žalovaný se za pojistnou ochranu zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 764 Kč.

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. 9103306030 ze dne 12. 4. 2024 vč. dodatku č. 1 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 4. 2024 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 234 Kč s úrokem ve výši 78,07 % ročně. Dle čl. 6.1 této smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle čl. 6.2 se žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Z přílohy č. I k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru - pojištění schopnosti splácet úvěr bylo zjištěno, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěry.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že 80 000 Kč bylo dne 15. 4. 2024 odesláno na bankovní účet č. Anonymizováno.

13. Oznámením o schválení úvěru ze dne 16. 4. 2024 bylo prokázáno, že úvěr žalobkyně žalovanému schválila.

14. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že za poskytnuté finanční prostředky měl žalovaný 48 měsíců pravidelně žalobkyni hradit splátky ve výši 6 234 Kč.

15. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho měsíčních příjmů ve výši 40 000 Kč (není uvedeno, zda se je míněn příjem hrubý či čistý), jako zdroj příjmu je uvedeno zaměstnání. Do výdajové stránky žalovaného je zahrnuto životní minimum 4 860 Kč, výdaje na bydlení 6 680 Kč. Protože u všech ostatních výdajů je uvedeno 0 Kč (a to vč. položky ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.), žalobkyně kalkulovala s pravidelnými měsíčními výdaji žalovaného ve výši 11 540 Kč. Dále je uvedena částka 1 000 Kč pod položkou rezerva. Žalovaný bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Jako volné příjmy je uváděna částka 27 460 Kč.

16. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 6 234 Kč dne 12. 6. 2024. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl od počátku v prodlení s hrazením jednotlivých splátek – u první splátky 26 dnů, dále žalovaný nehradil ničeho.

17. Kopií občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že v době sjednání úvěru měl platný občanský průkaz.

18. Z výpisu transakcí z běžného účtu bylo zjištěno, že výše mzdy žalovaného za měsíc prosinec 2023 byla 34 839 Kč, za leden 2024 44 735 Kč, za únor 2024 40 992 Kč a za březen 2024 byla 40 752 Kč.

19. Výpisem z nebankovního registru klientských informací ze dne 12. 4. 2024 bylo prokázáno, že u žalovaného byly evidovány 2 žádosti o úvěr, žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti, žalovaný se pohyboval v kategorii I-II Score Card.

20. Výpisem z registru SOLUS bylo prokázáno, že v uvedeném systému nebyly ke dni 12. 4. 2024 evidovány žádné dlužné splátky žalovaného.

21. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu má soud za prokázané, že žalobkyně má od ČNB povoleno poskytovat spotřebitelské úvěry od 11. 5. 2018.

22. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek dne 18. 7. 2024 a 19. 8. 2024, což má soud za prokázané z výzvy k zaplacení ze dne 18. 7. 2024 a z výzvy k zaplacení ze dne 19. 8. 2024. Soud také z těchto výzev zjistil, že žalobkyně žalovaného upozorňovala na možné zesplatnění úvěru, pakliže neuhradí dlužné splátky.

23. Protože žalovaný skutečně dlužné splátky neuhradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 21. 8. 2024, což bylo prokázáno z oznámení ze dne 21. 8. 2024.

24. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 včetně podacího archu ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

25. Z výpisů z běžného účtu Anonymizováno. soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný. Bankovní výpisy jsou za období 2. 1. 2024 až 3. 4. 2024, tedy předchází datu uzavření úvěrové smlouvy. Soud má z těchto výpisů dále za prokázané, že žalovaný pravidelně hradil 11 700 Kč jako nájemné (platba 15. 1. 2024, 16. 2. 2024), soud dále identifikoval příjmy ve výši, které odpovídají shora zjištěné výši žalobkyní.

26. Z dodejky s uložením zásilky 17. 4. 2024 soud nezjistil žádnou pro věc relevantní skutečnost.

27. Další navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, když z již provedených byl spolehlivě zjištěn skutkový stav.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

29. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

31. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

35. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru.

36. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v elektronické podobě v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 12. 4. 2024 Smlouva o úvěru č. 9103306039, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně této své povinnosti dostála, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, jeho lustrací ve veřejných rejstřících (ISIR, SOLUS, NRKI apod.), jakož i z prokázaného příjmu žalovaného ze zaměstnání, který řádně ověřila výpisy z bankovního účtu. Soud přisvědčuje žalobkyni, že pokud jde o příjmovou stránku žalovaného, postupovala zcela správně, když na základě bankovních výpisů identifikovala příjem žalovaného ze zaměstnání. Obdobný závěr platí i pro prováděné lustrace v jednotlivých rejstřících. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, soud je toho názoru, že byť žalobkyně nepostupovala při vyhodnocování úvěruschopnosti absolutně pečlivě, ze získaných údajů vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného zcela správně. K argumentaci žalovaného, že žalobkyně nevzala do úvahy skutečnou výši jeho měsíčních výdajů na bydlení (11 700 Kč), ale pouze částku 6 680 Kč, je soud toho názoru, že tento rozdíl nemohl mít vzhledem k prokázaným příjmům na jeho úvěruschopnost vliv. V neposlední řadě soud také poukazuje na jednu z obecných zásad soukromého práva, vyjádřenou v § 6 odst. 2 o. z., podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Bylo také na žalovaném, aby žalobkyni v průběhu sjednávání úvěrové smlouvy poskytl veškeré potřebné podklady. Z těchto důvodů soud uzavírá, že žalobkyně své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného dostála.

37. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

38. Ačkoli soud neshledal důvod neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, jak je uvedeno dále.

39. Soud konstatuje, že i když žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, shledal soud úvěrovou smlouvu ze dne 12. 4. 2024 absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 78,07 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v dubnu 2024 bankami, která činila 6,21 % ročně (zjištěno z https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/publikace-menove-statistiky/Publikace-menove-statistiky-pdf-rok-2024/; ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků, není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o smluvních úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně požadovala úrok v nižší výši než bylo sjednáno.

40. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení z částky 85 998 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však ztotožnil jen co do uznané jistiny (viz částečný rozsudek pro uznání na částku 73 766 Kč) a co do přiznaného pojistného 2 292 Kč (viz níže bod 40 odůvodnění). Pokud jde o první den prodlení, tak vzhledem ke neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (kdy jistina byla předmětem bezdůvodného obohacení) bylo nutno stanovit první den prodlení žalovaného. V této souvislosti se soud plně ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu České republiky, který vyjádřil v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužných částek pod hrozbou zesplatnění celého úvěru (viz výzvy ze dne 18. 7. 2024, 19. 8. 2024), k čemuž následně také přistoupila (výzva ze dne 21. 8. 2024) má soud za to, že žalovaný si musel být vědom, a také vědom byl, svého dluhu vůči žalobkyni. O tom ostatně svědčí i fakt, že dlužnou jistinu v tomto řízení uznal. Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 21. 8. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od požadovaného data 23. 8. 2024 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (část výroku I). Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství zamítl (výrok II).

41. Samostatně uzavřenou pojistnou smlouvu soud shledal platnou v souladu s výše citovanými ustanoveními. Soud proto pod výrokem I zavázal žalovaného k úhradě částky 2 292 Kč, která představuje nárok z uzavřené pojistné smlouvy.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 995 Kč, přičemž tato částka představuje 14,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 624 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty: - ve výši 132 463 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., - ve výši 58 697 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za úkon částečného zpětvzetí žaloby včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., - a ve výši 45 566 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za úkon účast na jednání soudu dne 17. 6. 2026 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 910 Kč ve výši 5 861,10 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.