17 C 58/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 809,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 189 190,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 200 000 Kč od 24.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 200 000 Kč s příslušenstvím a částku 1 200 Kč jako paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Uvedla, že mezi ní jako zapůjčitelkou a žalovaným jako spoludlužníkem byla dne 31. 3. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 9200146256, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 125 000 Kč. Pro neplnění povinností ze strany žalovaného došlo k zesplatnění celé zápůjčky a vzniku nové jistiny ve výši 280 800 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tato smluvní pokuta byla žalobci již pravomocně přiznána za období do 23. 5. 2022, avšak prodlení žalovaného trvalo i nadále. Žalobce proto uplatňuje nárok na smluvní pokutu za období od 24. 5. 2022 do 5. 5. 2024, přičemž z celkové výše tohoto nároku požaduje pouze částku 200 000 Kč. Současně se domáhá zaplacení paušální náhrady nákladů, protože jde o B2B vztah.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že se žalovaný bez omluvy nedostavil k jednání soudu, jednal soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl následující dokazování (provedené důkazy jsou označeny kurzívou):

5. Ze smlouvy o zápůjčce č. 9200146256 soud zjistil, že mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, byla dne 31. 3. 2021 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru. Výše sjednané zápůjčky činila 125 000 Kč, výše sjednaných úroků činila 211 960 Kč. Úvěr měl být splacen formou 36měsíčních splátek po 9 360 Kč. Jako spoludlužník byl ve smlouvě uveden žalovaný, v době uzavření smlouvy působící jako jednatel jmenované společnosti. Smlouva obsahuje podpis žalovaného.

6. Z oznámení ze dne 26. 12. 2021 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 283 513 Kč nejpozději do 10 dnů od doručení této výzvy.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2025 včetně fotokopie dopisu s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby opětovně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 12. 2022, č. j. 21 C 198/2022, soud zjistil, že ve sporu vyplývajícím ze shora citované úvěrové smlouvy byl vydán rozsudek pro uznání. V tomto rozsudku soud žalovaného (a společnost , právnická osoba, ) zavázal společně a nerozdílně k zaplacení žalobkyni částky 353 713 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 353 713 Kč od 17. 1. 2022, částky 41 277,60 Kč a částky 1 200 Kč, jakož i k náhradě nákladů řízení. Z odstavce 1 odůvodnění rozsudku soud zjistil, že výše nové jistiny činila po zesplatnění 280 800 Kč (tj. 125 000 Kč původní jistiny a přirostlé úroky), částka všech požadovaných a následně přiznaných smluvních pokut činila 114 190,60 Kč (2 713 + 70 200 + 41 277,60).

9. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a spol. , právnická osoba, byla uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce peněz, přičemž žalovaný ke smlouvě přistoupil jako spoludlužník v pozici jednatele společnosti. Protože se dlužníci dostali do prodlení s hrazením svého závazku, byli zavázání rozsudkem pro uznání k povinnosti zaplatit žalobkyni jistinu a přirostlé úroky, jakož i smluvní pokutu v celkové výši 114 190,60 Kč. Tato smluvní pokuta byla přiznána za období do 23. 5. 2022, avšak prodlení žalovaného trvá i nadále.

10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu:

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Podle § 2051 o. z. platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

14. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud provedl všechny navržené důkazy ve věci.

16. Soud dospěl k závěru, že uplatněná smluvní pokuta je v převažujícím rozsahu nepřiměřená ve smyslu § 2051 občanského zákoníku. Obecně platí, že je-li jedinou vadou ujednání o smluvní pokutě její nepřiměřenost, může soud přistoupit ke snížení smluvní pokuty pouze na návrh dlužníka. Pokud však soud dospěje k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy z jiných důvodů včetně nepřiměřenosti smluvní pokuty, může podle Bezoušky v některých případech místo neplatnosti přistoupit ke snížení smluvní pokuty dle § 577 (Bezouška, Havel § 2051: dostupné v BŘÍZA, Petr, HORÁK, Pavel. § 2051 [Snížení smluvní pokuty soudem]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

21. Dostupné na beck-online.cz.)). Při tomto posouzení soud vycházel nejen z výše samotné pokuty, ale i z celkové struktury závazku, včetně již pravomocně přiznaných plnění, která svou výší výrazně překračují jistinu závazku. Sankční a preventivní funkce smluvní pokuty byla naplněna již těmito plněními, další navyšování sankce by vedlo k nepřiměřené a excesivní zátěži žalovaného, která by neodpovídala účelu smluvní pokuty. Soud zároveň přihlédl k tomu, že závazek se v důsledku zániku právnické osoby promítl do sféry fyzické osoby, bývalého jednatele. Tento materiální dopad soud zohlednil ve svém hodnocení přiměřenosti uplatňované smluvní pokuty. Za této situace tedy soud považoval za přiměřené omezit celkovou výši sankčních plnění tak, aby nepřekračovala rozumnou vazbu na zajišťovaný závazek, jehož jistina činila 125 000 Kč, a žalobě proto vyhověl pouze v rozsahu odpovídajícím ještě legitimní sankční funkci smluvní pokuty. Výše dosud přiznaných smluvních pokut činí 114 190,60 Kč, soud nyní přiznal žalobkyni 10 809,40 Kč (výrok I). Pokud by soud k tomuto omezení, spočívajícím v zastropování výše smluvní pokuty do výše jistiny, takto nepřistoupil, pak by se jednalo o neodůvodněné zvýhodnění žalobkyně v pozici věřitelky.

17. Pokud jde o příslušenství z přiznané smluvní pokuty, soud úrok z prodlení žalobkyni nepřiznal. Smluvní pokuta sama o sobě představuje sankční institut, jehož účelem je postih porušení smluvní povinnosti. V daném případě soud dospěl k závěru, že celková sankční zátěž žalovaného je již v důsledku sjednaných úroků a přiznaných smluvních pokut na hranici přiměřenosti. Přiznání úroku z prodlení ze smluvní pokuty by vedlo k dalšímu nepřiměřenému zatížení žalovaného a k neodůvodněné kumulaci sankcí, která by neodpovídala účelu těchto institutů. Z tohoto důvodu soud nárok na úrok z prodlení ze smluvní pokuty nepřiznal.

18. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítl jako nedůvodnou (výrok II).

19. Protože se jednalo o závazek, jehož základ je v podnikatelském vztahu účastníků (B2B), přiznal pod výrokem III s ohledem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni také právo na náhradu paušálních nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.