18 C 1/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Nelou Süssmilchovou ve věci žalobkyně: označení žalobkyně zastoupená označení zástupce proti žalovanému: označení žalovaného o 90 904,42 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 35 972,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 711,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 937,72 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 21 496,84 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 21 496,84 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 54 932,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 921,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 369,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 31 579,11 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 22,32 % ročně z částky 31 579,11 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné částky ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní, společností , anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Z titulu první smlouvy č. , anonymizováno, uzavřené dne 12. 9. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené pod výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit za to částku 39 330 Kč, složenou z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 27 787 Kč (při úrokové sazbě 21,39 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku 6 947 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný měl úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 973 Kč do 12. 9. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 21 496,84 Kč a na poplatku za úvěr částku 14 475,37 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokuje též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 33 519 Kč, poté již neuhradil ničeho. Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

3. Z titulu druhé smlouvy č. , anonymizováno, uzavřené dne 30. 12. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené pod výrokem II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit za to částku 48 014 Kč, složenou z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 34 734 Kč (při úrokové sazbě 22,32 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku 8 684 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný měl úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3 668 Kč do 30. 12. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 31 579,11 Kč a na poplatku za úvěr částku 23 353,10 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokuje též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 29 700 Kč, poté již neuhradil ničeho. Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

4. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že čerpal v minulosti od právní předchůdkyně žalobkyně více půjček, tyto platil, k problémům došlo, když , anonymizováno, . Rozhodnutí ponechal na soudu.

5. Při jednání zdejšího soudu dne 21. 3. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku na zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. S ohledem na učiněné zpětvzetí žaloby a souhlas žalovaného, proto soud řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil, a to dle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

6. Pokud jde o zbývající nárok, soud na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

7. Dne 8. 9. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč oproti zaplacení poplatku 34 551 Kč. Tato smlouva byla uzavřena za účelem refinancování spotřebitelského úvěru č. , anonymizováno, , přičemž na refinancování bylo použito 20 201 Kč a žalovanému vyplaceno 24 799 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit 24 měsíčními splátkami po 3 444 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. , anonymizováno, ze dne 8. 9. 2019). V době uzavření této smlouvy trvala povinnost žalovaného hradit splátky ze smlouvy č. , anonymizováno, , která byla refinancována až 24. 5. 2020 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. , anonymizováno, ze dne 8. 9. 2019 ve spojení se smlouvou č. č. , anonymizováno, ze dne 24. 5. 2020). Žalovaný před poskytnutím tohoto úvěru uváděl, že má příjem ve výši 26 000 Kč, interní splátky ve výši 7 648 Kč a odhadované výdaje 4 600 Kč (prokázáno Zákaznickou kartou – žádostí o úvěr ze dne 8. 9. 2019). Na tuto smlouvu bylo žalovaným uhrazeno 82 159 Kč s tím, že dne 12. 9. 2021 došlo k předčasnému doplacení (refinancování) a byla zaevidována úhrada 1 845 Kč (prokázáno protokolem o platební historii ke smlouvě č. , anonymizováno, ).

8. Dne 24. 5. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč oproti zaplacení poplatku 50 346 Kč. Tato smlouva byla uzavřena za účelem refinancování spotřebitelského úvěru č. , anonymizováno, , přičemž na refinancování bylo použito 11 867 Kč a žalovanému vyplaceno 33 133 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit 24 měsíčními splátkami po 3 973 Kč. V době uzavření této smlouvy trvaly splátky žalovaného ve výši 3 444 Kč na závazek ze smlouvy č. , anonymizováno, , která byla refinancována až v roce 2021 (prokázáno smlouvou o zápůjčce č. , anonymizováno, ze dne 24. 5. 2020 ve spojení se smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, ze dne 12. 9. 2021). Žalovaný před poskytnutím tohoto úvěru uváděl, že má příjem ve výši 24 520 Kč, další čisté příjmy domácnosti 12 460 Kč a odhadované výdaje 18 000 Kč (prokázáno Zákaznickou kartou – žádostí o úvěr ze dne 21. 5. 2020). Na tuto smlouvu bylo žalovaným uhrazeno 88 406 Kč s tím, že dne 29. 12. 2021 došlo k předčasnému doplacení (refinancování) a byla zaevidována úhrada 13 378 Kč (prokázáno protokolem o platební historii ke smlouvě č. , anonymizováno, ).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dále dne 12. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 36 234 Kč (tvořeným úrokem ve výši 27 787 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 947 Kč) vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 2 973 Kč (poslední splátka ve výši 2 951 Kč). Ve splátkách je zahrnuto též pojistné za doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 3 096 Kč. Smlouva byla uzavřena za účelem refinancování zůstatku dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , který činil 1 849 Kč, přičemž žalovanému tedy byla reálně vyplacena snížená částka 30 151 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ). Před uzavřením smlouvy, dne 12. 9. 2021, vyplnil žalovaný standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedl, že bydlí v nájmu, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je , anonymizováno, , je svobodný, má , anonymizováno, , nevyživuje žádnou osobu, o úvěr žádá za účelem refinancování, jeho zdrojem příjmů je práce na plný úvazek na pozici , anonymizováno, . Dále žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí částku 23 860 Kč, a že má měsíční výdaje na interní splátky ve výši 7 417 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč. Formulář potvrzuje, že byla ověřena pracovní smlouva žalovaného a dvě výplatní pásky za červenec a srpen roku 2021 (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 12. 9. 2021). Žalovaný uhradil na úvěr ze dne 12. 9. 2021 částku 33 519 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 12. 9. 2021).

10. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 44 918 Kč, Anonymizováno, (tvořeným úrokem ve výši 34 734 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 564 Kč) vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 3 668 Kč (poslední splátka ve výši 3 650 Kč). Ve splátkách je zahrnuto též pojistné za doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 3 096 Kč. Smlouva byla uzavřena za účelem refinancování zůstatku dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , který činil 13 428 Kč, přičemž žalovanému tedy byla reálně vyplacena snížená částka 26 572 Kč. (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ). Před uzavřením smlouvy, dne 30. 12. 2021, vyplnil žalovaný standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedl shodné osobní údaje jako v případě žádosti k úvěru č. , anonymizováno, , s tím rozdílem, že pracovní pozici změnil na servisní technik. Deklaroval čistý měsíční příjem 26 452 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Žalovaný zaškrtl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Formulář potvrzuje, že byla ověřena pracovní smlouva žalovaného a dvě výplatní pásky za říjen a listopad roku 2021 (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 30. 12. 2021). Žalovaný uhradil na úvěr z 30. 12. 2021 celkem 29 700 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 30. 12. 2021).

11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s podacím lístkem ze dne 30. 5. 2024). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dlužné částky (viz výzva k plnění ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne).

12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro právní hodnocení věci.

13. Po právní stránce soud věc hodnotil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“).

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon spotř. úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

23. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o.z.).

24. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byly uzavřeny smlouvy o úvěru, které podléhají úpravě zákona o spotř. úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

25. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, , anonymizováno, , C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

26. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

27. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování a zejména vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě nedostatečný a nedůsledný. Z provedených důkazů je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela minimálně šest smluv o úvěru, přičemž od roku 2019 byly žalovanému poskytovány úvěry za účelem refinancování předchozích závazků. Byť předmětem řízení zůstal toliko závazek ze smlouvy č. , anonymizováno, ze dne 30. 12. 2021, soud je přesvědčen, že pro posouzení otázky řádného zkoumání úvěruschopnosti je třeba zohlednit všechny uzavřené smlouvy ve vzájemném kontextu.

28. Ze zákaznických karet provedených k důkazu se podává, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezaobírala složením výdajů žalovaného. Tyto byly navíc v jednotlivých žádostech kolísavé, nebyla známa jejich skladba, ačkoli s ohledem na to, že žalovaný uvedl, že je nájemníkem, bylo namístě zvažovat nutné výdaje na nájem. Konkrétně lze poukázat na chronologii poskytování úvěrů. V září 2019 byl žalovanému poskytnut úvěr č. , anonymizováno, na refinancování předchozí smlouvy. Žalovaný tehdy deklaroval příjem 26 000 Kč a interní splátky ve výši 7 648 Kč, své výdaje odhadl na 4 600 Kč, což je údaj s přihlédnutím k běžným cenám nájemního bydlení zjevně podhodnocený. V květnu 2025 pak byla žalovanému konsolidována další historická smlouva, a to úvěrem č. , anonymizováno, . K uzavření smlouvy došlo v situaci, kdy žalovaný deklaroval příjem 24 520 Kč a výdaje 18 000 Kč. Za situace, kdy trvaly splátky ze smlouvy č. , anonymizováno, ve výši 3 444 Kč a nově přistupovaly splátky ve výši 3 973 Kč, je zjevné, že deklarovaný rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného nepostačuje ani na úhradu obou splátek (rozdíl 6 520 Kč vs. splátky 7 417 Kč). Po uzavření smlouvy č. , anonymizováno, ze dne 12. 9. 2021 měl žalovaný aktivní splátky ve výši minimálně 6 946 Kč (3 973 Kč ze smlouvy č. , anonymizováno, a 2 973 Kč z nově poskytovaného úvěru č. , anonymizováno, ). Při deklarovaném příjmu 23 860 Kč a výdajích 15 000 Kč mu zbývala měsíční rezerva 1 914 Kč, kterou rovněž nelze hodnotit jako udržitelnou v kontextu dvouleté doby trvání úvěru. V případě smlouvy č. , anonymizováno, ze dne 30. 12. 2021 splátkové zatížení žalovaného činilo minimálně 6 641 Kč (2 973 Kč na smlouvu č. , anonymizováno, a 3 668 Kč na nově poskytovaný úvěr). Jeho rezerva se sice opticky zvýšila, avšak k tomu došlo v důsledku snížení deklarovaných výdajů, které při nezměněném typu bydlení nepůsobí věrohodně. Soud má za to, že v takovém případě bylo namístě pátrat po tom, jaké je konkrétní složení výdajů žalovaného a jaká změna v poměrech zvětšila finanční rezervu.

29. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že v případě poskytnutí úvěru č. , anonymizováno, , který zůstal předmětem řízení, žalobkyně tedy nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. V daném případě šlo o řetězení úvěrových smluv, které pravidelně vede ke vzniku úvěrové spirály. Žalovala, jako podnikatel v oboru poskytování finančních služeb byla povinna rozpoznat situaci narůstajícího dluhového zatížení, které bude pro žalovaného dlouhodobě neúnosné. Za této situace, kdy žalovaný opakovaně čerpal úvěry, u nichž vždy vyvstala potřeba refinancování, se měla zvláště podrobně zabývat jeho majetkovými poměry, včetně skladby výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala žádné doklady, jejichž prostřednictvím by například ověřila výši výdajů žalovaného na energie a další běžné měsíční výdaje na jídlo, jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení a další.

30. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V řešeném případě jsou však zvýšené požadavky na poskytovatele úvěru namístě s ohledem na kumulaci předchozích závazků. Je třeba zohledňovat rovněž celkové úrokové/poplatkové zatížení spojené s poskytnutým úvěrem. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti lze požadovat u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde se v důsledku prodlení s platbou v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistinám úvěru v důsledku takového smluvního navýšení měl žadatel zaplatit částku více než dvojnásobnou. Při refinancování navíc reálně obdržel jen část smluvené jistiny. V takovém případě je třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kteří je splácet nebudou, a kteří se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. Podle soudu se za takovéto situace neměla předchůdkyně žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, ověřit je a dostatečně kriticky zhodnotit, zda žalovaný s ohledem na kumulaci úvěrového zatížení své závazky bude splácet. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

31. Žalobkyni by tak mohla náležet toliko část žalovaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.). V tomto specifickém případě však soud zohlednil, že ze smlouvy č. , anonymizováno, bylo žalovanému reálně vyplaceno toliko 26 572 Kč. Zbývající část jistiny ve výši 13 428 Kč byla alokována na refinancování úvěru č. , anonymizováno, , což lze po právní stránce kvalifikovat jako dohodu o zápočtu. Soud má však smlouvu za neplatnou i v této části zápočtu, a to pro rozpor s dobrými mravy (srov. § 588 o.z.), neboť právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, že v případě žalovaného dochází k prohlubování dluhové spirály. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , anonymizováno, , na jejíž předčasné splacení částka 13 428 Kč směřovala, je absolutní neplatnost smlouvy patrná, když rozdíl mezi žalovaným deklarovanými příjmy a výdaji (24 520 – 18 000 Kč = 6 520 Kč) nepostačuje k pokrytí stávajících a nově přistupujících splátek úvěru (3 444 Kč + 3 973 Kč = 7 417 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto muselo být známo, že příslušná částka je započítávána na neplatný závazek. Soud proto pro účely posouzení vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného vycházel toliko z reálně vyplacené částky 26 572 Kč. Pakliže žalovaný k této smlouvě uhradil celkem 29 700 Kč, bezdůvodné obohacení na jeho straně nevzniklo. Soud tak žalobu ve zbývající části zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalovanému, jenž byl v řízení plně úspěšný, náleží dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon spočívající v účasti u soudního jednání.