18 C 23/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Nelou Süssmilchovou ve věci žalobkyně: označení žalobkyně zastoupená advokátem označení zástupce proti žalovanému: označení žalovaného o zaplacení 344 835,10 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 6 465,50 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 260 701 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 260 701 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 84 134,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 344 835,10 Kč od 2.2.2024 do 31.5.2024 ve výši 14,75 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z částky 84 134 Kč od 1.6.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 31 937 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení peněžité částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela se žalovaným dne 21. 6. 2021 její právní předchůdkyně, , anonymizováno, (dále jen „, anonymizováno, “ a „Smlouva“). Na základě Smlouvy , anonymizováno, žalovanému umožnila čerpání peněžních prostředků na účet ve sjednané výši 415 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a případné související platby. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých závazků, , anonymizováno, úvěr zesplatnila k 1. 2. 2024. Žalobkyně nyní ze Smlouvy po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 344 835,10 Kč a úroku z prodlení ve výši 6 465,50 Kč. K procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že pracovník , anonymizováno, kontroloval interní a externí databáze, dále zkontroloval příjem žalovaného na základě potvrzení ze zaměstnání a z výpisů z bankovního účtu žalovaného, přičemž bylo pracováno s doloženým příjmem přinejmenším 13 709 Kč. , Anonymizováno, stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělovaných žalovaným na částku 6 021 Kč při využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. , Anonymizováno, zohlednila výši splátky nového úvěru (5 342 Kč) a orientační splátku kontokorentního úvěru žalovaného (1 500 Kč), tj. nové splátkové zatížení činilo 6 843 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Při jednání soudu dne 28. 4. 2025 vzala žalobkyně zpět svou žalobu co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 465,50 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Na základě úkonu částečného zpětvzetí žaloby postupoval soud v souladu s § 96 odst. 2 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil (výrok I.).

4. Z provedených důkazů, které nevzbuzovaly pochybnost o jejich autenticitě a ve vzájemné souvislosti se logicky doplňovaly, učinil soud následující skutková zjištění.

5. Z listiny Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru , anonymizováno, sdělil, že je svobodným, bydlí v nájmu, jeho nejvyšší vzdělání je vysokoškolské, v zaměstnání u , anonymizováno, byl od září 2016, jeho čistý měsíční příjem činil 13 685 Kč, výdaj na nájemné činil 2 000 Kč.

6. Z listiny Smlouva o úvěru ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že , anonymizováno, a žalovaný se dohodli, že , anonymizováno, poskytne žalovanému úvěr v celkové výši 415 000 Kč, který povede na úvěrovém účtu č. , anonymizováno, . Žalovaný se úvěr zavázal splatit do 17. 6. 2030, přičemž výše měsíční splátky byla sjednána na 5 342 Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 7,50 % ročně.

7. Z listiny , anonymizováno, z 1. 5. 2024 soud zjistil, že k čerpání úvěru ve výši 415 000 Kč došlo dne 21. 6. 2021. Následně žalovaný splácel úvěr splátkami ve výši 5 342 Kč (evidováno jako bezhotovostní splátka úvěru), následně od září 2022 začal se splátkami prodlévat (evidováno jako splátka jistiny po splatnosti). Poslední splátku zaplatil dne 19. 10. 2023.

8. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že , anonymizováno, v rámci tohoto procesu pracovala s příjmem žalovaného ve výši 13 685 Kč. Žalovaný uvedl své výdaje 0 Kč a výdaje na nájemné 2 000 Kč, přičemž , anonymizováno, stanovila jeho životní výdaje při využití statistických modelů na částku 6 021 Kč. Dotazem do CCB a vlastních systémů , anonymizováno, zjistila, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru kontokorentní úvěr s limitem 50 000 Kč, přičemž zohlednila tedy orientační splátku ve výši 1 500 Kč. Takto vyhodnotila, že příjem klienta je dostateční k pokrytí splátek i životních výdajů.

9. Z Potvrzení výše příjmu soud zjistil, že žalovaný , anonymizováno, před poskytnutím úvěru doložil potvrzení zaměstnavatele , anonymizováno, ., dle něhož z pracovního poměru na pozici , anonymizováno, dosahoval za období posledních 12 měsíců průměrného čistého měsíčního příjmu 13 685 Kč.

10. Z výpisů z účtu na č.l. 51 – 53 spisu soud zjistil, že za období března 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 114 969 Kč, připsáno bylo 32 795 Kč, odepsáno bylo 25 576 Kč. Od společnosti , anonymizováno, byla připsána částka 14 362 Kč. Částka 11 500 Kč byla připsána od , anonymizováno, . V dubnu 2021 bylo připsáno na účet 44 854 Kč a odepsáno z účtu 24 593 Kč. Od společnosti , anonymizováno, přišel příjem 24 520 Kč. Ve výpisu z účtu je patrný limit kontokorentu 50 000 Kč. V květnu 2021 se zůstatek účtu ustálil na částce 253 351 Kč, přičemž připsáno bylo 135 577 Kč, kdy byly zaúčtovány dvě platby od , anonymizováno, po 24 520 Kč a částka 81 500 Kč byla připsána ve třech platbách od , anonymizováno, .

11. Z listiny Smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že , anonymizováno, a žalobkyně uzavřely tuto smlouvu dne 23. 4. 2024, přičemž jejím předmětem bylo postoupení pohledávek ze smluv o úvěru, které uzavřela , anonymizováno, se svými dlužníky specifikovaných v Seznamu postupovaných pohledávek.

12. Z Přílohy č. 1 Seznamu pohledávek soud zjistil, že se jednalo o přílohu ke smlouvě ze dne 23. 4. 2024, v níž je evidována pohledávka za žalovaným ve výši 365 777 Kč.

13. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 12. 2023 soud zjistil, že , anonymizováno, žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 18 126 Kč nejpozději do 1. 2. 2024 s upozorněním na možný požadavek okamžitého splacení celého úvěru ve výši 342 524 Kč, nebude-li dlužná částka uhrazena.

14. Z listiny Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu soud zjistil, že , anonymizováno, přikročila na základě předchozí upomínky k požadavku na úhradu celé zbývající úvěrové pohledávky ve výši 346 963 Kč.

15. Z výpisu z úvěrového účtu č. , anonymizováno, soud zjistil, že k čerpání úvěru ve výši 415 000 Kč došlo dne 21. 6. 2021. V roce 2021 žalovaný splatil na úvěr celkem částku 38 708 Kč, v roce 2022 celkem 66 313 Kč a v roce 2023 částku 49 278 Kč. Souhrn jeho úhrad činil 154 299 Kč.

16. Z listiny Oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že , anonymizováno, oznámila žalovanému, že s účinností k 1. 5. 2024 postoupila svou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, na žalobkyni.

17. Z Výzvy k uhrazení závazku včetně podacího lístku soud zjistil, že dopisem ze dne 16. 5. 2024, odeslaným téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené s , anonymizováno, . Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 365 777 Kč do 10 dnů od doručení výzvy a upozorněn na možné soudní vymáhání dluhu.

18. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

19. Zástupce , anonymizováno, a žalovaný opatřili svými podpisy Smlouvu o úvěru ze dne 21. 6. 2021. Na jejím základě se , anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 415 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úroky z úvěru a dalšími cenami nejpozději do 17. 6. 2030, a to ve splátkách po 5 342 Kč při dohodnuté úrokové sazbě 7,50 % ročně. Celkem měl žalovaný z úvěru zaplatit 576 621 Kč. , Anonymizováno, dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného na základě dotazu do CCB, posouzení potvrzení o příjmu a údajů deklarovaných žalovaným v žádosti o úvěr. Takto zohledňovala, že žalovaný deklaroval příjem 13 685 Kč a výdaje na nájemné ve výši 2 000 Kč. Pokud jde o výdaje, přihlížela , anonymizováno, ke statistickým modelům a zohledňovala tak životní výdaje žalovaného ve výši 6 021 Kč. Dále pracovala se zjištěním, že žalovaný měl kontokorentní úvěr s orientační splátkou 1 500 Kč. Žalovaný tehdy doložil , anonymizováno, výpis z účtů pro období před poskytnutím úvěru, kdy v březnu 2021 činil zůstatek na účtu žalovaného 114 969 Kč (připsáno 32 795 Kč, odepsáno 25 576 Kč, z toho částka 11 500 Kč připsána od , anonymizováno, ). V dubnu 2021 bylo žalovanému připsáno na účet 44 854 Kč a odepsáno 24 593 Kč. V květnu 2021 se zůstatek účtu ustálil na částce 253 351 Kč, a to po připsání částky 135 577 Kč tvořené mj. dvěma platbami od , anonymizováno, po 24 520 Kč a platbou 81 500 Kč od , anonymizováno, . Žalovanému byla na úvěr poskytnuta částka 415 000 Kč, celkem uhradil 154 299 Kč. , Anonymizováno, úvěr zesplatnila pro nikoli řádné splácení a následně postoupila pohledávku ze Smlouvy za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 4. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu ze Smlouvy o úvěru ve lhůtě 10 dnů od doručení, a to výzvou odeslanou dne 16. 5. 2024.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

29. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla , anonymizováno, postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o.z.).

30. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která podléhá úpravě zákona o spotř. úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy , anonymizováno, , před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností, Anonymizováno31. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, , anonymizováno, , C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

32. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.33. , Anonymizováno, předmětnou Smlouvou poskytla žalovanému úvěr, který měl splácet celkem devět let ve splátkách po 5 342 Kč. Za účelem pokrytí splátek měl zdroj v podobě mzdy ve výši 13 685 Kč, která se však v poměru k výši splátky jeví neúměrně nízká. K tomu soud poukazuje, že při zohlednění celkové výše měsíčních splátek žalovaného 6 842 Kč (včetně orientační splátky původního kontokorentního úvěru ve výši 1 500 Kč) a mzdy žalovaného ve výši 13 685 Kč, činí ukazatel DSTI 50 %, což překračuje hodnotu doporučenou Českou národní bankou. Při překročení tohoto ukazatele nad 40 % ČNB doporučuje poskytovatelům, aby vysoce obezřetně posuzovali žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Takto obezřetně však , anonymizováno, dle soudu nepostupovala, když pominula zjevně podhodnocenou výši deklarovaných výdajů žalovaného, které měly činit toliko 2 000 Kč za nájemní bydlení. Pakliže se toto , anonymizováno, snažila překlenout užitím statistického modelu a zohledněním nákladů na bydlení ve výši 6 021 Kč, nelze takový postup aprobovat. Jedná se o údaj pro hlavní město Prahu z hlediska nájmu stěží představitelný (soudem ověřeno z internetových zdrojů, že normativní náklady na bydlení pro rok 2021 činily v Praze 8 775 Kč). , Anonymizováno, nemohla legitimně spoléhat ani na relativně vysoký zůstatek na účtu žalovaného, neboť žalovaným nebyly tvrzeny žádné zdroje nad rámec mzdy a nelze předjímat, že se jedná o zdroj pro něj skutečně disponibilní. Naopak, ze skutečnosti, že velkou část zůstatku tvořil příjem od , anonymizováno, lze usuzovat, že se nejednalo o příjem žalovaného, který by bylo možné zohledňovat z hlediska posouzení úvěruschopnosti. Dle soudu tak zjištění o majetkové situaci žalovaného svědčila o zvýšené rizikovosti poskytnutí úvěru žalovanému s limitovaným příjem 13 685 Kč měsíčně při splátkách 5 342 Kč na 9 let. Bylo namístě požadovat, aby klient disponoval dostatečně vysokými a stabilními finančními zdroji tak, aby mohl své závazky plnit po tak dlouhou dobu. Na poskytovatele úvěru byly kladeny stran posouzení úvěruschopnosti zvýšené nároky, které však , anonymizováno, nesplnila, když blíže nepátrala po skutečném složení výdajů žalovaného a jeho reálných zdrojích. Soud proto uzavírá, že , anonymizováno, provedené hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za řádné.

34. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že uzavřená Smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť , anonymizováno, se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). , Anonymizováno, nedostála povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.

35. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani smluvní poplatky, které vycházejí z neplatné smlouvy. Žalovaný je povinen z úvěru žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 260 701 Kč (415 000 Kč – 154 299 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 260 701 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle předžalobní výzvy, při zohlednění domněnky dojití zásilky (srov. § 573 o.z.), neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.)

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 937 Kč, přičemž tato částka představuje 51,20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 794 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 344 835,10 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání soudu dne 28. 4. 2025), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, jedné paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 150 Kč ve výši 8 432 Kč.

37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).