18 C 4/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Nelou Süssmilchovou ve věci žalobkyně: označení žalobkyně zastoupená advokátem označení zástupce proti žalovanému: označení žalovaného o zaplacení 41 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 10 400 Kč, částky 5 252 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 36 400 Kč od 18. 1. 2024 do 15. 8. 2024 ve výši 14,75 % p.a., zákonného úroku z prodlení z částky 10 400 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % p.a., zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 192 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou ze dne 17. 9. 2024 domáhala zaplacení částky 41 652 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, uzavřené prostřednictvím webových stránek , anonymizováno, uzavřela se žalovaným dne 14. 9. 2023 smlouvu č. , anonymizováno, . Žalovaný měl na základě této smlouvy žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru na základě upomínky ze dne 17. 1. 2024. Po žalovaném se nyní domáhá shora uvedené částky, která sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 26 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 10 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 252 Kč (0,1 % p.d. z každý den prodlení od 18. 1. 2024 do data předžalobní výzvy 7. 8. 2024). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala v dostupných databázích a dále vycházela z prohlášení klienta a jím předložených dokladů, ze kterých vyplývají jeho příjmy a výdaje. Vycházela z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji při zohlednění rezervy, která se musela rovnat minimálně životnímu minimu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně eviduje žádost o spotřebitelský úvěr č. , anonymizováno, , která obsahuje identifikační údaje žalovaného, včetně rodného čísla a čísla občanského průkazu. Žalobkyně disponuje skenem občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Dle žádosti o úvěr jsou poměry žalovaného takové, že je , anonymizováno, bydlí , anonymizováno, jeho zdrojem příjmů je , anonymizováno, , jeho měsíční příjem činí 15 412 Kč a měsíční výdaje činí 4 860 Kč (prokázáno dokumentem Žádost o spotřebitelský úvěr č. , anonymizováno, ). Žalovanému měly být na základě žádosti a následného ujednání účastníků řízení poskytnuty peněžní prostředky až do výše limitu 30 000 Kč, přičemž čerpané prostředky měl žalovaný splácet vždy do 14. dne v měsíci. Úvěr měl být úročen sazbou 40 % p.m. V případě prodlení žalovaného s vrácením poskytnutého úvěru měl žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl v prodlení (prokázáno dokumentem Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ). Dne 14. 9. 2023 žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. , anonymizováno, vedený u , anonymizováno, . částku 26 000 Kč, která byla připsána téhož dne (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ve spojení se sdělením banky na č.l. 32 spisu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru disponovala výpisem ze shora označeného účtu žalovaného za období od 10. 1. 2023 do 9. 6. 2023. V tomto období žalovanému pravidelně chodil na účet , anonymizováno, ve výši 15 790 Kč. Přes účet protékaly četné platby od třetích osob, které byly většinou téhož dne doprovázeny odepisováním stejných částek přes platební bránu , anonymizováno, . Na účet přicházely opakovaně příchozí platby od společnosti , anonymizováno, . označené jako převod na žádost klienta, např. v částkách 21 000 Kč, 13 000 Kč, 5 000 Kč, 6 650 Kč, 12 000 Kč apod. (označeno jako „gambling“), přičemž v rámci téhož dne lze tyto platby spojit s odepisováním odpovídajících částek prostřednictvím , anonymizováno, . Dne 23. 3. 2023 byla na účet připsána částka 43 000 Kč od společnosti , anonymizováno, označená jako výplata půjčky. Dne 20. 3. 2023 byla na účet připsána částka 5 000 Kč od společnosti , anonymizováno, . (obě platby žalobkyní označeny jako „loan“). Dne 26. 2. 2023 byly odepsány částky 17 000 Kč a 6 000 Kč ve prospěch , anonymizováno, , provozovatele , anonymizováno, . Dne 26. 2. 2023 byla odepsána částka 5 000 Kč ve prospěch příjemce , anonymizováno, (prokázáno dokumentem , anonymizováno, owner info). Dopisem ze dne 7. 8. 2024, odeslaným téhož dne, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 14. 9. 2023 nejpozději do tří dnů, s upozorněním na možné soudní vymáhání nároku (prokázáno výzvou ze dne 7. 8. 2024 ve spojení s podacím lístkem).

4. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádné důkazy nepředložil. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti nad rámec výše uvedeného. Zaplacení dlužné částky nebylo žalovaným tvrzeno, tedy ani prokázáno.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností. S ohledem na výklad zavedený judikaturou Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, , anonymizováno, , C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) je následkem porušení této povinnosti sankce absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

15. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

16. Předně je třeba poukázat na skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici detailní údaje o finančním chování žalovaného díky výpisu z účtu, a to i pro období před poskytnutím úvěru. Pouze zběžným nahlédnutím do výpisů z účtu bylo možné zjistit, že výdaje žalovaného se rozhodně nerovnají životnímu minimu, jak bylo deklarováno (případně odhadováno) v žádosti o úvěr. Žalovaný nezřídka kdy v rámci jednoho dne činil převody peněžních prostředků po tisícových částkách. V kontextu zjištění, že žalovanému přicházely na účet platby od , anonymizováno, , lze dovodit, že dané četné převody byly činěny ve prospěch nějakého typu , anonymizováno, účtu. Tyto platby sama žalobkyně ve svém přehledu vyznačila jako „gambling“. Dále byla ve výpisu z účtu patrná útrata ve výši celkem 23 000 Kč ve prospěch , anonymizováno, . Již tyto ukazatele měla žalobkyně hodnotit jako značně rizikové. Platby od třetích osob nebyly deklarovány klientem jako příjem, nelze je tedy bez dalšího zohledňovat, a to navíc za situace, kdy byly vždy vzápětí odepisovány na blíže neurčené účely. K tomu dále přistupuje skutečnost, že žalobkyně z výpisu z účtu věděla (a takto si sama zvýraznila), že žalovaný čerpal částku 43 000 Kč a 5 000 Kč na úvěry od jiných poskytovatelů. Přesto se však celkovou výší jeho ostatních závazků a příslušných splátek detailně nezabývala. Obraz, který podávaly žalobkyni dostupné výpisy z účtu, tak měl v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti představovat jasný varovný signál o tom, že žalovaný vykazuje gamblerské chování, čerpal úvěry u jiných společností a jím deklarované údaje v žádosti o úvěr nepředstavují výdaje reálné. Již na základě těchto poznatků neměla žalobkyně žalovanému poskytovat úvěrový rámec 30 000 Kč, kdy je jen těžko představitelné, že by zjevně neodpovědný způsob nakládání s penězi byl pro žalovaného dlouhodobě udržitelný.

17. Soud tedy uzavřel, že ze strany žalobkyně nedošlo k řádnému prověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, její prověření bylo pouze formální a zcela nedostatečné. Smlouva, kterou měli účastníci v úmyslu uzavřít, je tak absolutně neplatná.

18. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy) podle § 2991 o. z. pouze nesplacená část jistiny poskytnuté částky ve výši 26 000 Kč. Dále žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z., a to od data stanoveného při zohlednění třídenní lhůty k plnění dle předžalobní výzvy a domněnky dojití, kdy si již po datu stanoveném v upomínce měl být žalovaný vědom, že má vrátit žalobkyni minimálně jistinu úvěru (§ 573 o.z.) (výrok I.). Co do zbývající části požadovaných nároků byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta – nároky plynou z neplatné smlouvy (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 192 Kč, přičemž tato částka představuje 24,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 667 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 652 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 240 Kč ve výši 1 941 Kč.