18 C 55/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 44 779,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 129,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 649,46 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 994,87 Kč od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 115,78 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 649,46 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 42 980,91 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky 44 779,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že , právnická osoba, dne , datum, uzavřela jako postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech. K postoupení portfolia pohledávek došlo s účinností ke dni , datum, . Součástí postoupeného portfolia pohledávek je i postoupená smlouva, která je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně dále uvedla, že akceptací žádosti o poskytnutí úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč na neurčitou dobu trvání úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Celková výše měsíčních splátek byla ujednána tak, že splátka je ve výši minimálně 5 % z dlužné částky (zaokrouhlené nahoru) evidované na úvěrovém účtu k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 1 673 Kč. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně vyzvala žalovaného s účinností k , datum, k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva. Žalovaný i přes zaslané výzvy dluh neuhradil. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal na úvěr celkem 124 066,95 Kč a uhradil celkem 109 937 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z notářského zápisu ze dne , datum, , včetně přílohy, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalobkyně prohlásily, že s účinky od , datum, došlo podle smlouvy o postoupení portfolia ze dne , datum, , a dodatku ze dne , datum, , k postoupení úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv uvedených v seznamu, který tvoří přílohy č. , hodnota, tohoto notářského zápisu, jakož i veškerých pohledávek, práv a povinností z těchto smluv vyplývajících nebo s těmito smlouvami souvisejících, na žalobkyni. V seznamu byla uvedena i smlouva se žalovaným.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, produktových podmínek a sazebníku soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, podepsána smlouva o revolvingovém úvěru c. , Anonymizováno, , s aktuálním úvěrovým rámcem 50 000 Kč, celková výše měsíční splátky činila min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Datum splatnosti byl 17. den v měsíci (splatnost první splátky nastala až v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru), základní roční úroková sazba činila 23,76 %, RPSN 28,02 %, doba trvání úvěru byla na dobu neurčitou. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, má , Anonymizováno, vyživované děti, je nájemníkem, pracuje ve službách a prodeji u zaměstnavatele , Anonymizováno, od , Anonymizováno, . Čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, celkový příjem domácnosti 35 000 Kč, finanční závazky 1 500 Kč.

6. Z výpisů z úvěrového účtu (podklady pro súdne konanie) soud zjistil, že žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 50 426,98 Kč, zesplatněno k , datum, .

7. Z poslední výzvy k úhradě a dopisu o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 9 900 Kč nejpozději do , datum, . Současně byl upozorněn, že pokud celou částku do uvedeného data neuhradí, bude po něm žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru, současně bude tato výzva považována za odstoupení od smlouvy ke dni , datum, .

8. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu ve výši 57 890,06 Kč s příslušenstvím, a to do 5 dnů od doručení výzvy.

9. Z oznámení o postoupení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní informován o postoupení smluv s , právnická osoba, a pohledávek z nich vyplývajících na žalobkyni.

10. Ze sdělení žalobkyně ve spojení s transakční historií vyplývá, že žalovaný čerpal na úvěr celkem 124 066,95 Kč a uhradil celkem 109 937 Kč.

11. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

12. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal revolvingový účet splácet splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však 500 Kč. Splatnost splátky byla vždy k 17. dni v měsíci. Vyčerpáno na úvěr bylo 124 066,95 Kč a žalovaný uhradil celkem 109 937 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s placením měsíčních splátek žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru ke dni , datum, . Při posouzení úvěruschopnosti vylo vycházeno z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč, celkového příjmu domácnosti 35 000 Kč a finančních závazků 1 500 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva. Uvedená smlouva s žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

19. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1881 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Podle § 1895 o. z. nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

24. Podle § 1897 odst. 1 o. z. je postoupení smlouvy vůči postoupené straně účinné od jejího souhlasu. Souhlasila-li předem, je postoupení smlouvy vůči postoupené straně účinné okamžikem, kdy jí postupitel postoupení smlouvy oznámí nebo kdy jí postupník postoupení smlouvy prokáže.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

27. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

31. V projednávaném případě žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán a má příjem 21 000 Kč, příjem na domácnost pak činil 35 000 Kč, tento příjem však nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nikterak dále ověřován (např. prostřednictvím výpisů z bankovních účtů či jiných relevantních dokumentů). Za situace, kdy příjmy žalovaného zjistila právní předchůdkyně žalobkyně pouze ze samotného prohlášení žalovaného, nelze tedy takové zjištění příjmů pokládat za dostatečné. Stejně tak byla zcela nedostatečně zkoumána a prověřována otázka výdajů žalovaného, když bylo rovněž vycházeno jen z výdajů poskytnutých samotným žalovaným (žalovaný uvedl, že má finanční závazky 1 500 Kč, náklady domácnosti 0 Kč, žalobkyně přitom bez dalších podrobností na výzvu soudu doplnila, že v kombinaci s interními informacemi stanovila výdaje žalovaného ve výši 9 017 Kč). Žalobkyně přitom v řízení nepředložila důkazy, kterými by prokázala, jaké byly příjmové a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy, jaké byly jeho skutečné náklady na bydlení apod. Žalobkyně tedy soudu nepředložila žádné doklady o majetkových poměrech žalovaného, které by mohly vést k závěru o splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně v této souvislosti toliko uvedla, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, rejstříku CBCB a interní databázi. K tomu je však třeba podotknout, že žalobkyně ani k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz, je přitom třeba klást důraz i na povinnost žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl. Navíc pouhá okolnost, že žalovaný je lustrován v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem či v dalších uváděných databází, k řádnému splnění povinnosti zkoumat pasivní stránku úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje.

32. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by byla před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, a na předmětnou smlouvu je tedy třeba ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona hledět jako na absolutně neplatnou. Žalobkyni, která na místo právní předchůdkyně žalobkyně vstoupila do práv a povinností ze smlouvy o úvěru a na kterou byly postoupeny i veškeré pohledávky, práva a povinnosti za smlouvy o úvěru vyplývající, lze tedy v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Žalovaný přitom uhradil právní předchůdkyni žalobkyně (resp. žalobkyni) částku 109 937 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 14 129,95 Kč. Soud současně přiznal žalobkyni i zákonné úroky z prodlení dle § 513 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 12,75 % ročně z přiznané částky od , datum, do zaplacení v návaznosti lhůtu k plnění poskytnutou žalobkyní ve výzvě ze dne , datum, (výrok I. tohoto rozsudku). Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

33. Ve sporu byl žalovaný úspěšnější, a proto by měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III. tohoto rozsudku).