18 C 91/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 602,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 129,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 473,71 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 9 113,96 Kč od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 984,77 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném celkem zaplacení částky 11 602,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že , právnická osoba, dne , datum, uzavřela jako postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Součástí postoupeného portfolia pohledávek je pohledávka za žalovaným, která je předmětem řízení v projednávané věci. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 22 000 Kč s tím, že max. úvěrový rámec činí 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však částkou 500 Kč, a to od 17. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k prvnímu čerpání úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek a poslední platbu na úvěru (nikoliv řádnou splátku) uhradil v , Anonymizováno, . V návaznosti na výše uvedené odstoupila žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni , datum, . Výzvou k úhradě ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně vyčíslila svůj žalovaný nárok k , datum, , tj. k datu splatnosti. Dluh žalovaného činil k , datum, částku v celkové výši 11 602,9 Kč skládající se z jistiny ve výši 9 113,96 Kč, řádných úroků ve výši 1 049,24 Kč a poplatků ve výši 1 439,70 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že vyčerpáno na úvěr bylo 11 729,19 Kč, ve splátkách bylo uhrazeno celkem 3 600 Kč, a to dne , datum, částka 1 600 Kč a dne , datum, částka 2 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/ ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , včetně přihlášky k pojištění dohody o způsobu řešení sporů, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku poplatků, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, (kontaktní adresa v České republice: , právnická osoba, ) a žalovaným byla dne , datum, podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , s úvěrovým rámcem 22 000 Kč, maximální úvěrový rámec činil 150 000 Kč, výše splátky činila min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně 500 Kč. Splatnost vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem , datum, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 34,74 %, základní roční úroková sazba 23,76 %. Žalovaný v žádosti uvedl, že je úředník s čistým měsíčném příjmem 17 000 Kč, náklady na bydlení činí 10 800 Kč, bydlí od roku 2008 í u rodičů, dětí. Ostatní příjmy má ve výši 0 Kč, závazky ve výši 0 Kč.

5. Z transakční historie soud zjistil, že dlužná částka žalovaného ke dni , datum, činila 17 666,39 Kč.

6. Z notářského zápisu ze dne , datum, , včetně přílohy, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalobkyně prohlásily, že s účinky od , datum, došlo podle smlouvy o postoupení portfolia ze dne , datum, , a dodatku ze dne , datum, , k postoupení úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv uvedených v seznamu, který tvoří přílohy č. , hodnota, tohoto notářského zápisu, na žalobkyni. V seznamu byla uvedena i pohledávka za žalovaným.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní informován o postoupení předmětné pohledávky.

8. Z výzvy z , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 2 658 Kč do , datum, . Současně byl žalovaný upozorněn, že pokud dlužnou částku neuhradí, považuje se výzva za odstoupení od úvěrové smlouvy s tím, že žalobkyně bude po žalovaném požadovat okamžité splacení úvěru, jehož výše činí 11 123 Kč. Účinnost odstoupení od smlouvy nastane dne , datum, .

9. Z výzvy k , datum, soud zjistil, že žalovaný byl v návaznosti na odstoupení do smlouvy vyzván k úhradě dluhu s tím, že ke dni , datum, je povinen uhradit 11 603 Kč.

10. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 30 soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem 17 000 Kč, žalobkyně ověřila insolvenční rejstřík, úvěry žalovaný neměl žádné, splátka nového úvěru činila 250 Kč.

11. Z výpisu z kartového účtu na č. l. 31-37 soud zjistil, že dne , datum, byla na úvěr uhrazena částka 1 600 Kč, dne , datum, částka 2 000 Kč.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 952,74 Kč před podáním žaloby.

13. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

14. Dne , datum, uzavřela původní věřitelka společnost , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 22 000 Kč s tím, že maximální úvěrový rámec činil 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal revolvingový účet splácet splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však 500 Kč. Splatnost splátky byla vždy k 17. dni v měsíci. Vyčerpáno na úvěr bylo 11 729,19 Kč, žalovaný uhradil na úvěr celkem 3 600 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s placením měsíčních splátek žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru ke dni , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti z příjmů žalovaného ve výši 17 000 Kč a výdajů ve výši 10 800 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Soud věc posuzoval s ohledem na dobu uzavření smlouvy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

22. Citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele naplněny. Výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na věřitele v souvislosti s povinností zde uloženou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (ve fázi vymáhání či insolvence), ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr taková obezřetnost, která ho vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

23. Soudní praxe se tedy již v poměrech zákona č. 145/2010 Sb., přiklonila k závěru, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, ale že předpokladem postupu věřitele s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost dlužníka předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí postupu věřitele je i využívání veřejně dostupných informací, včetně státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu, nicméně tato data je třeba porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (a nikoli pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důslednost při posuzování údajů poskytnutých spotřebiteli je pak nutná i za situace, kdy tito prohlásí, že jimi uvedené údaje jsou „pravdivé a úplné“. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele se totiž poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na nepoctivost spotřebitele ve smyslu § 6 o. z.

24. V projednávaném případě žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je úředník a má příjem 17 000 Kč, tento příjem však nebyl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nikterak dále ověřován (např. prostřednictvím výpisů z bankovních účtů či jiných relevantních dokumentů). Za situace, kdy příjmy žalovaného zjistila právní předchůdkyně žalobkyně pouze ze samotného prohlášení žalovaného, nelze tedy takové zjištění příjmů pokládat za dostatečné. Stejně tak byla zcela nedostatečně zkoumána a prověřována otázka výdajů žalovaného, když bylo rovněž vycházeno jen z výdajů poskytnutých samotným žalovaným (žalovaný bez bližších podrobností uvedl, že má náklady na bydlení ve výši 10 800 Kč). Žalobkyně přitom v řízení nepředložila důkazy, kterými by prokázala, jaké byly příjmové a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy, jaké byly jeho skutečné náklady na bydlení apod. Žalobkyně tedy soudu nepředložila žádné doklady o majetkových poměrech žalovaného, které by mohly vést k závěru o splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně v této souvislosti toliko uvedla, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku. K tomu je však třeba podotknout, že žalobkyně ani k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz, je přitom třeba klást důraz i na povinnost žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl. Navíc pouhá okolnost, že žalovaný je lustrován v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, k řádnému splnění povinnosti zkoumat pasivní stránku úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje.

25. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by byla před uzavřením smlouvy řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Povinnost zkoumat úvěruschopnost je totiž stanovena nejen na ochranu spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě a chrání i věřitele, v jehož zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen. Žalobkyni, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, lze tedy v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Žalovaný přitom uhradil z poskytnuté částky 11 729,19 Kč žalobkyni celkem částku 3 600 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit 8 129,19 Kč. Soud současně přiznal žalobkyni i úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení v návaznosti výzvy žalobkyně ze dne , datum, a , datum, (výrok I. tohoto rozsudku). Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

26. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Tarifní hodnota sporu byla celkem 11 602,90 Kč. Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 8 129,19 Kč (tj. v rozsahu cca 70 %), žalovaný co do částky 3 473,71 Kč (tj. v rozsahu cca 30 %). Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je tak 40 %. Žalobkyně má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon. Žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, by tak v dané věci vznikl nárok dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (výzva k plnění, sepis a podání žaloby a účast na jednání), k tomu je třeba připočíst uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč. S ohledem na rozsah úspěchu žalobkyně tak činí její náhrada nákladů řízení částku 680 Kč (40 % z 1 700 Kč).