19 C 127/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 44 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 050 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky od 5. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 44 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně na základě svojí zřizovací listiny provádí odtah vozidel a jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 18. 12. 2013 provedla žalobkyně odtah vozidla [registrační značka], o čemž svědčí protokol o odtahu [číslo]. Následně žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o provedení odtahu a vyzvala jej k úhradě parkovného a nákladů vzniklých za odtah, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. O pohledávce žalobkyně za žalovaným za odtah a parkovné za období od 18. 12. 2013 do 10. 11. 2015 již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje parkovné za období od 11. 11. 2015 do dne vydání vozu, tj. do 9. 4. 2018 v částce 44 050 Kč (50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla). Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úrok z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze zřizovací listiny ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla zřízena zastupitelstvem [územní celek] jako příspěvková organizace. Na základě této zřizovací listiny je žalobkyně mimo jiné oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně provedla dne 18. 12. 2013 odtah vozidla [typ vozidla], [registrační značka]. Z karty vozidla [registrační značka] soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem odtaženého vozidla je žalovaný. Z pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že bylo rozhodnuto o pohledávce žalobkyně za žalovaným z titulu odtažení vozidla a parkovného za období od 18. 12. 2013 do 10. 11. 2015. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, která byla ke dni 10. 4. 2018 vyčíslena na částku 44 050 Kč. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 18. 12. 2013 byl proveden žalobkyní technický úkon - odtah vozidla [registrační značka] a tento technický úkon byl vyúčtován částkou 1 900 Kč. Provozovatelem vozidla a vlastníkem byl žalovaný. Dle nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti cena za odtah činí 1 900 Kč, parkovné za 1. až 3. den činí 250 Kč, za 4. až 180. den činí parkovné 400 Kč za den a za každý následující den po 180. dni činí parkovné 50 Kč za den. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky za parkovné za období od 11. 11. 2015 do 10. 4. 2018. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně: Žalobkyně byla zřízena zastupitelstvem [obec] [obec] na základě § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hl. městě Praze a ust. § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtu a jako taková je oprávněna na území [obec] [obec] provádět odtahy vozidel. Ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podává výčet míst, na nichž nesmí řidič zastavit a stát. Cena za provedení odtahu je stanovena ust. § 2 odst. 1 nařízení [obec] [obec] [číslo] za úplný odtah částku ve výši 1 900 Kč. Maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí dle ust. § 2 odst. 3 nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] za první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč/den, od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den. Dle ust. § 2 písm. b) zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu, je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla technický úkon s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný. Na základě toho vznikl žalobkyni nárok na úhradu za parkovné, přičemž výše této úhrady vyplývá ze shora uvedeného nařízení. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že částku v celkové výši 44 050 Kč uhradil. To neučinil, soud proto žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 762 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 500 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 3 940 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se nákladů za odtah vozidla, přičemž právě řízení o nároku na úhradu nákladů za odtah vozidla lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.