19 C 148/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 590 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 707,73 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 590 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovanému podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný jakožto držitel televizního přijímače se v souladu s citovaným zákonem přihlásil jako poplatník televizních poplatků v červenci roku [rok]. Žalovaný nehradil žádné poplatky ve výši 135 Kč v období od února [rok] – listopadu [rok], přičemž poplatky jsou splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. Soud za postupu § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, „o. s. ř.“ věc projednal v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil, rovněž i jeho právní zástupce a bez účasti žalovaného, který se k jednání nedostavil. Vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu prvního stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud proto postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků z července roku [rok] a předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně dodejek a specifikace výpočtu úroků) učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný se v červenci roku [rok], jakožto držitel televizního přijímače přihlásil jako poplatník televizních poplatků, což potvrdila Česká pošta, s. p., která zajišťuje inkaso televizních poplatků. Za období od února roku 2019 až listopadu roku 2021 žalovaný nehradil měsíční poplatky ve výši 135 Kč, splatné vždy do 15. kalendářního dne v měsíci. K úhradě závazků byl žalovaný před podáním žaloby vyzván. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Povinnost žalovaného hradit televizní poplatky vyplývá z § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž výše poplatků je uvedena v § 6 citovaného zákona a jeho splatnost v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení je pak stanoveno v § 10 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle ust. § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok spočtený do dne podání žaloby, tedy k datu [datum], a to jako součet úroku z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků, vždy ode dne prodlení s jejich úhradou, tedy od 16. dne v měsíci, kdy měly být uhrazeny. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony (převzetí věci, podání žaloby). O přiznání paušální náhrady hotových výdajů bylo rozhodnuto podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a § 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 a) exekučního řádu, přičemž při aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutečnosti i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. V daném případě soud odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 2929/07, ze dne [datum], sp. zn.

IV. ÚS 1087/09, ze dne [datum], sp. zn.

II. ÚS 3855/14. Rovněž tak na nález ze dne [datum], sp.zn.

II. ÚS 2396/09, nález ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 3344/2012, nález ze dne [datum], sp. zn.

II. ÚS 1333/14. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění obou povinností stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.