19 C 188/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 23 985 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 23 985 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 633,47 Kč, -) s kapitalizovaný úrokem ve výši 9 367,73 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 385 Kč od [datum] do zaplacení, -) s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 17 385 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 23 985 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se je zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a spolu s nimi jí zaplatit i částku 26 700 Kč představující jednak úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, a dále pak odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a částku za administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 78týdenních splátkách po 727 Kč za první až předposlední splátku a po 721 Kč za poslední splátku s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 33 850 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 17 385 Kč jako dlužné jistiny, dlužných úhrad za služby ve výši 6 600 Kč a dále uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 9 367,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 633,47 Kč, úrok 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 385 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 385 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla dne [datum] žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně požadované listinné důkazy nepředložila a soudu zopakovala svá tvrzení v žalobě, a to že majetková situace žalované byla ověřena ze živnostenského rejstříku, daňového přiznání a na základě sdělení žalované a dále, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie těchto dokumentů.

3. Žalovaná uvedla, že dluh uznává pouze částečně a není si vědoma, že by s žalobkyní, kdy jednala. Dále uvedla, že se nachází v nesnadné životní situaci, nemá dostatečné příjmy a mohla by splácet maximálně částku 1 500 Kč měsíčně.

4. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se kromě vrácení této jistiny zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i částku ve výši 26 700 Kč, skládající se z úroku ve výši 5 100 Kč, částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a částky za administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč. Celkově tak měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 56 700 Kč, a to formou 78týdenních splátek po 727 Kč za první až předposlední splátku a po 721 Kč za poslední splátku (Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum]).

7. Žalovaná uvedla v zákaznické kartě, že je osobou samostatně výdělečně činnou a její čistý příjem činí 25 000 Kč, což dle zákaznické karty doložila výpisem ze živnostenského rejstříku a daňovým přiznáním. Další příjem žalované dle uvedeného činí 8 000 Kč. Jako druh bydlení zaškrtla žalovaná„ vlastník“ a uvedla jednu vyživovanou osobu. Dle informací v zákaznické kartě splácela tou dobou žalovaná úvěr/zápůjčku v měsíční výši splátek 3 100 Kč. Odhadované měsíční výdaje podle zákaznické karty činily 20 500 Kč (Zákaznická karta ze dne [datum]).

8. Žalovaná uhradila na uvedenou smlouvu celkem částku ve výši 33 850 Kč (tvrzení žalobkyně v žalobě ze dne [datum]).

9. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k ní), o čemž byla žalovaná informována (Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Tento dopis jí byl zaslán dne [datum] (Podací lístek ze dne [datum] s podacím číslem [anonymizováno]).

10. Žalovaná byla prostřednictvím žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne [datum]). Tato výzva jí byla zaslána dne [datum] (Podací lístek ze dne [datum] s podacím číslem [anonymizováno]).

11. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

21. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a proto byla žalovaná povinna je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřených smluv, jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku v celkové výši 33 850 Kč, čímž své povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení již dostála. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout, a to v celém rozsahu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a to tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odpor ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]).