19 C 221/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno sídlem adresa o 87 146,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 87 146,75 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně, od 3. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32 379,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 105 723,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na základě které žalobkyně poskytovala žalované právní služby a žalovaná se zavázala za tyto služby zaplatit odměnu, přičemž dle čl. 5 smlouvy byla odměna splatná na požádání na základě faktury + 7 dní. Fakturou [číslo] ze dne 25. 11. 2021 naúčtovala žalobkyně žalované odměnu za úkony učiněné v období od 13. 9. 2018 do 20. 12. 2018 ve výši 105 723,96 Kč se splatností dne 2. 12. 2021. Faktura byla žalované doručena mailem a následně poštou, žalovaná však uvedenou částku neuhradila.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ačkoli učinila nesporným, že smlouva o poskytování právních služeb byla mezi účastníky dne [datum] skutečně uzavřena, namítala, že není dostatečně určitá, neboť v ní není dostatečně jasně vymezen předmět právních služeb. Dále namítala, že řádně neobdržela podrobné vyúčtování poskytnutých právních služeb, a dále skutečnost, že některé poskytnuté služby nebyly učiněny v souladu s pokyny žalované. Zároveň však učinila nesporným, že poslední úkon právní služby byl učiněn 20. 12. 2018. V neposlední řadě pak namítla promlčení žalovaného nároku s tím, že promlčecí doba 3 roky běží od posledního úkonu právní služby, tj. od 20. 12. 2018.

3. Na základě vyjádření žalované pak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do 18 577,21 Kč s příslušenstvím, neboť tato částka byla uhrazena formou záloh. Soud tedy řízení v této části zastavil usnesením ze dne 6. 10. 2022, č.j. 19 C 221/2022-162, v právní moci dne 26. 10. 2022.

4. K námitce promlčení pak žalobkyně uvedla, že tato není důvodná. Žalobkyně má za to, že ode dne provedení posledního úkonu právní služby, tj. od 20. 12. 2021, běžela promlčecí doba 3 roky pro učinění projevu vůle směřujícího k uplatnění/vyčíslení nároku – k vystavení faktury. Vzhledem k tomu, že faktura byla vystavena v této době, začala běžet promlčecí doba samotného nároku na odměnu v souladu s čl. 5 smlouvy, tj. od splatnosti faktury dne 2. 12. 2021.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Z doručenky návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soud zjistil, že tento byl zdejšímu soudu doručen dne 18. 5. 2022.

7. Ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby a žalovaná se zavázala zaplatit za ně žalobkyni odměnu ve výši sjednané v čl. 5 smlouvy (2 500 Kč za hodinu). Co se myslí úkonem právní služby je obecně vymezeno v čl. 1 smlouvy. V čl. 5 smlouvy je uvedeno, že odměna je splatná na požádání na základě faktury, přičemž dohodnutá splatnost je 7 dní. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

8. Z faktury [číslo] vystavené dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně účtuje žalované odměnu ve výši 105 723,96 Kč se splatností 2. 12. 2021. Ze seznamu provedených úkonů právní služby ve věci ukončení nájemní smlouvy [anonymizováno], který je přílohou faktury, soud zjistil, že žalobkyně účtuje žalované odměnu za úkony provedené v období od 13. 9. 2018 do 20. 12. 2018.

9. Z potvrzení o doručení faktury soud zjistil, že faktura [číslo] byla žalované odeslána mailem dne 25. 11. 2021 a poštou dne 21. 12. 2021, přičemž tato zásilka byla doručována dne 22. 12. 2021, následně byla uložena na poště a 11. 1. 2022 byla vrácena odesílateli.

10. Z výzvy k plnění ze dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky 105 723,96 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od odeslání výzvy. Dle připojené doručenky datové zprávy byla výzva doručena žalované dne 7. 1. 2022.

11. Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovanou, kterou soud shledal důvodnou, soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když účastníci ani provedení dalších důkazů ve vztahu k námitce promlčení, tj. k běhu promlčecí doby, nenavrhovali. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Z listinných důkazů a ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na základě které žalobkyně poskytovala žalované právní služby, přičemž odměnu za právní služby poskytnuté v období od 13. 9. 2018 do 20. 12. 2018 naúčtovala fakturou [číslo] ze dne 25. 11. 2021 ve výši 105 723,96 Kč se splatností dne 2. 12. 2021 Poslední úkon právní služby na základě této smlouvy byl tedy poskytnut 20. 12. 2018, přičemž veškeré úkony se týkaly jedné věci – zastupování žalované za účelem ukončení nájemní smlouvy [anonymizováno]. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu soudu má soud za prokázané, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl soudu doručen dne 18. 5. 2022.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Dle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitosti příkazce.

15. Dle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

16. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

18. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět z důvodu promlčení žalovaného nároku. Soud má za prokázané, jak listinnými důkazy, tak shodným tvrzením účastníků, že mezi žalobkyní jako příkazníkem a žalovanou jako příkazcem byla uzavřena příkazní smlouva o poskytování právních služeb dle § 2430 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytovala žalované právní služby ve věci ukončení nájemní smlouvy [anonymizováno], přičemž poslední úkon byl poskytnut 20. 12. 2018. Splatnost odměny v příkazní smlouvě byla stanovena takto:„ odměna je splatná na požádání na základě faktury, přičemž dohodnutá splatnost je 7 dní“. Toto ujednání není dostatečně určité natolik, aby si žalovaná (dlužník) i bez projevu vůle žalobkyně (věřitele) byla vědoma toho, kdy a v jaké výši má odměnu žalobkyni hradit. Splatnost odměny byla zcela ponechána na vůli věřitele, tedy na jeho ničím neomezeném rozhodnutí, kdy splatnost dluhu svým úkonem vyvolá, a proto spadá pod úpravu § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně tedy mohla požadovat odměnu kdykoliv poté, co jí na ni vzniklo právo. Pokud žalobkyně mohla o odměnu požádat dnem bezprostředně následujícím po dni, kdy jí právo na odměnu vzniklo, mohla tím nejen vyvolat její splatnost (v daném případě by byla splatnost modifikovaná 7 dny dle ujednání ve smlouvě), ale také své právo vykonat u soudu. Rozhodný den pro počátek běhu promlčecí lhůty 3 roky dle § 619 odst. 1 o. z. tak je okamžik vzniku práva na odměnu, nikoli okamžik její splatnosti. V případech, kdy je splatnost dluhu ponechána zcela na vůli věřitele a vztahuje se tak na ni úprava § 1958 odst. 2 o. z., běží promlčecí lhůta zcela nezávisle na splatnosti dluhu. Může se tedy stát, že dluh bude promlčen dříve, než nastane jeho splatnost, neboť pro běh promlčecí lhůty je rozhodný vznik práva na plnění, avšak pro splatnost je rozhodná výzva věřitele.

20. K běhu promlčecí lhůty v případech, kdy je splatnost závazku ponechána na vůli věřitele, včetně toho, že promlčecí lhůta běží v těchto případech ode dne následujícího po vzniku práva na plnění a je zcela nezávislá na splatnosti dluhu, srovnej judikaturu Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne usnesení ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4353/2016, usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3806/2017, usnesení ze dne 24. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4175/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008). Z novějších rozhodnutí pak srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2022, č.j. 47 Co 194/2021-185.

21. V daném případě, tedy v případě odměny advokáta za poskytnuté právní služby na základě příkazní smlouvy, vzniklo žalobkyni právo na odměnu okamžikem posledního úkonu právní služby ve věci, v níž žalovanou zastupovala – ve věci ukončení nájemní smlouvy [anonymizováno] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 28/84, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1475/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3557/2018). Vzhledem k tomu, že poslední úkon právní služby ve věci byl žalobkyní učiněn 20. 12. 2018, běžela promlčecí lhůta 3 roky od 21. 12. 2018 a skončila dne 20. 12. 2021. Žaloba u soudu byla podána až 18. 5. 2022, tj. až po uplynutí promlčecí lhůty. Skutečnost, že žalobkyně žalované doručila fakturu v tříleté promlčecí lhůtě (25. 11. 2021) nemá vliv na běh promlčecí lhůty, pouze tím nastala splatnost odměny, což má význam pro nároky z prodlení (splatnost nastala doručením faktury + 7 dní v souladu se smluvním ujednáním).

22. Námitku žalobkyně, že pokud učinila projev vůle směřující ke splatnosti odměny (vystavila fakturu) v době tří let od vzniku práva na odměnu, došlo k novému běhu promlčecí lhůty pro samotnou odměnu, soud neshledává důvodnou. Soud má za to, že tato koncepce je v rozporu s dosavadní bohatou judikaturou a neopírá se ani o žádné výslovné zákonné ustanovení, neboť shora citovaná právní úprava odpovídá úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není tedy důvod se od dosavadní judikatury odchýlit. Navíc pokud by byla promlčecí lhůta odvozena od splatnosti dluhu i v případech, kdy je splatnost dluhu ponechána zcela na vůli věřitele bez jakéhokoliv časového určení, došlo by tím k nepřiměřenému prodloužení promlčecí lhůty (minimálně na 6 let, pokud by bylo možné určit samostatnou promlčecí lhůtu 3 let i pro vykonání projevu vůle věřitele směřujícího k vyvolání splatnosti dluhu a následně promlčecí lhůtu 3 let samotného nároku).

23. Námitku žalobkyně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy z důvodu probíhající covidové pandemie, kdy byl věřitel značně omezen v dobývání svých pohledávek, soud rovněž neshledává důvodnou. Den, kdy mohla žalobkyně poprvé uplatnit právo na odměnu, byl 21. 12. 2018, covidová pandemie pak nastala až v průběhu jarních měsíců roku 2020. Žalobkyní namítaný zákon č. 191/2020 Sb., se pak týkal zejména již probíhajících soudních a exekučních řízení a dále prominutí úroků z prodlení, nikoli práva věřitele uplatnit svoji pohledávku u dlužníka. Soud má tedy za to, že žalobkyně, která je navíc podnikatelem v oblasti poskytování právních služeb, si musela být vědoma existence a běhu promlčecí lhůty a měla tak dostatek času, své právo uplatnit u dlužníka.

24. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl z důvodu promlčení žalovaného nároku. Ostatními námitkami žalované týkajícími se neurčitosti smlouvy a provádění jednotlivých úkonů právních služeb a s tím souvisejícími důkazy se z tohoto důvodu blíže nezabýval.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32 379,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 5 340 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 105 723,96 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b), d) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření – odpor ze dne 31. 5. 2022, vyjádření ze dne 12. 7. 2022) a ve výši 4 620 Kč z tarifní hodnoty 87 146,75 Kč (po částečném zastavení řízení) za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. (vyjádření ze dne 19. 10. 2022, účast na jednání soudu dne 22. 11. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 760 Kč ve výši 5 619,60 Kč. Odměnu za dva úkony spočívající v poradě s klientem soud žalované nepřiznal, neboť provedení těchto úkonů žalovaná nedoložila. Kromě toho porada s klientem dne 25. 5. 2022 se považuje za součást úkonu dle § 11 odst. 1 písm. b), za který žalované odměna přiznána byla.

26. O lhůtě k plnění ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl soud dle § 160 o. s. ř. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám právního zástupce žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o určení platebního místa, které vyplývá přímo ze zákona, není nezbytné uvádět ho ve výroku rozsudku.