19 C 232/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci manžela: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 a manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro rozvod manželství I. , Jméno zainteresované osoby 1/0, , narozené , Datum narození zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozeného , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , které bylo uzavřeno v , Anonymizováno, , stát Pákistán dne 17. února 2017 se rozvádí.II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se žalobou, která byla u soudu podána dne 16. 11. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o rozvodu manželství s odůvodněním, že jeho manželství již přestalo plnit svoji funkci, z manželství se nenarodily žádné děti, o jejíž výchově a výživě by bylo nutné rozhodovat, společnou domácnost manželé nevedou od 29. 4. 2023, poté, co se manželka ze společné domácnosti odstěhovala. Každý z manželů bydlí na jiné adrese a nevedou společný život. Důvodem podání návrhu na rozvod manželství je citové odcizení, kdy každý z manželů má odlišný náhled na společné manželské soužití a představu o tom, jak by manželství mělo vypadat, rovněž tak na své budoucí směřování v manželství.

2. Manželka ve svém písemném vyjádření ze dne 23. 1. 2024 uvedla, že s rozvodem manželství souhlasí, potvrdila tvrzení manžela o tom, že manželství je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno, obnovení soužití není reálné, kdy důvody rozvratu manželství spatřuje zejména v necitlivém a omezujícím jednání ze strany manžela k její osobě ke kterému docházelo v průběhu manželství. Manželství je rozvráceno a neplní svojí funkci, sdílení společné domácnosti bylo neudržitelné a od 29. 4. 2023 s manželem nevede společnou domácnost a na zachování manželství nemá zájem.

3. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Pákistánem není uzavřena žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost ve věcech rozvodu manželství, postupoval soud ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věcí je dána dle čl. 3 písm. a) bod i) Nařízení rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklý pobyt. Při projednání návrhu na rozvod manželství pak soud postupuje v souladu s čl. 49 odst. 1 a 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. dle českého právního řádu, a to vzhledem k obvyklému pobytu obou manželů na území České republiky.

4. Podle ustanovení § 755 odst. 1-3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že manželství může být rozvedeno je-li soužití manželů hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

5. Podle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

6. Podle ustanovení § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvořili manželské či rodinné společenství bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazováním výpovědí obou účastníků řízení má soud za prokázané, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené, nelze očekávat takovou změnu, která by vedla k obnovení všech funkcí manželství. Mezi manžely není sporu o tom, že uzavřeli manželství před šesti lety. Manželství bylo zpočátku spokojené, podíl na vznikajících neshodách měl začít rozdílnými názory na vedení rodinného a manželského života. Manžel žil od svých patnácti let v České republice s otcem, matkou a se svým bratrem, manželka žila v Pákistánu. U manželů se jedná o tzv. smluvené manželství, kdy manželé se navzájem poznali lépe teprve po svatbě. Manžel po svatbě žil v České republice, manželka studovala vysokou školu v Pákistánu. Do České republiky se přistěhovala za manželem v roce 2019, tehdy začaly vznikat mezi manžely rozpory v souvislosti s náhledem na pořízení nezletilého dítěte, kdy manžel odmítal skutečnost, že by se v manželství v té době narodilo dítě. Tato skutečnost vedla k rozvratu manželství, a i z důvodu odlišných názorů na budoucnost. Manželka se po dohodě s manželem v dubnu roku 2023 odstěhovala ze společné domácnosti, od té doby bydlí každý z manželů sám. Manželé nemají zájem na obnovení manželského soužití.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené, nelze očekávat takovou změnu, která by vedla k obnovení všech funkcí manželství. Příčinu rozvratu manželství vidí v neshodách týkajících se založení rodiny a náhledů manželů na další společný život. Neshody vyvrcholily tím, že manželka se v dubnu loňského roku po vzájemné dohodě s manželem odstěhovala. Bezvýsledná byla i původní snaha rodičů účastníků řešit problémy manželství. Jedna z příčin rozvratu manželství tvrzena manželkou (manželova nevěra) v řízení prokázána nebyla. Ze strany účastníků nebyly soudu k prokázání jejich tvrzení předloženy ani označeny žádné důkazy, je však prokázáno, že manželé se na rozchodu manželství dohodli, mají nové priority a ani jeden z nich již nemá zájem na obnově manželského soužití. Na základě těchto zjištění nelze učinit jednoznačný závěr o tom, kdo se na manželském rozvratu výlučně podílel.

8. Manželství účastníků neplní po delší dobou žádnou z obvyklých funkcí, nefunguje jako hospodářská ani jako biologická jednotka, manželé si nejsou navzájem pevnou životní oporou, jejich svazek je ryze formální. Manželství je svobodným a dobrovolným svazkem dvou vzájemně se respektujících osobností, nelze jej proto nuceně zachovávat proti jednoznačně manifestované vůli obou manželů. Soud proto při splnění zákonných podmínek vyslovil, že se manželství účastníků rozvádí.

9. Soud rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení podle ustanovení § 23 věta prvá ZŘS a vyslovil, že manželé nemají vůči sobě navzájem právo na jejich náhradu, bylo rozhodováno za stavu, kdy manželé náhradu nákladů řízení nepožadovali.