19 C 260/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 887,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 887,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 282 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, z částky 3 485,70 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, z částky 120 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], [titul], advokáta. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 3 887,70 Kč s příslušenství. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22. 3. 2019 uzavřena smlouva o spolupráci, na základě které měla žalovaná zajišťovat pro žalobkyni uzavírání smluv a provádět další sjednané úkony související s podnikatelskou činností žalobkyně, za což jí měla žalobkyně platit provizi. Zároveň však při ukončení uzavřených smluv byla žalovaná povinna vrátit buď celou, nebo část provize, podle doby, kdy došlo k ukončení žalovanou sjednaných smluv. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni částky 282 Kč, 3 485,70 Kč a 120 Kč z titulu ukončení nebo změny sjednaných smluv. Žalobkyně uvedené částky žalované vyfakturovala fakturou [číslo] na částku 282 Kč splatnou dne 15. 9. 2020, fakturou [číslo] na částku 3 485,70 Kč splatnou dne 15. 10. 2020 a fakturou [číslo] na částku 120 Kč splatnou dne 15. 12. 2020. Žalovaná dosud i přes výzvy žalobkyni ničeho neuhradila. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve sjednané výši 0,2 % denně z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že mezi účastníky byla uzavřena dne 22. 3. 2019 smlouva o spolupráci, ve které se žalovaná zavázala za provizi pro žalobkyni zajišťovat uzavírání smluv a provádět další sjednané úkony související s podnikatelskou činností žalobkyně. Výše provize včetně jejího storna pak byla upravena ve zvláštních provizních podmínkách, které jsou součástí smlouvy o spolupráci. Žalovaná obstarala uzavření smlouvy č. [anonymizováno] a z této smlouvy měla následně vrátit 90 Kč (storno provize), dále žalovaná obstarala uzavření smlouvy č. [anonymizováno] a z této smlouvy měla následně vrátit 120 Kč (storno provize), uvedené storno provize následně žalobkyně žalované vyfakturovala fakturou [číslo] na částku 282 Kč splatnou dne 15. 9. 2020, na kterou žalovaná dosud ničeho neuhradila. Dále žalovaná obstarala uzavření smlouvy [číslo] [anonymizováno] a z této smlouvy měla následně vrátit 3 350,70 Kč (storno provize), dále žalovaná obstarala uzavření smlouvy č. [anonymizováno] a z této smlouvy měla následně vrátit 90 Kč (storno provize), dále žalovaná obstarala uzavření smlouvy č. [anonymizováno] a z této smlouvy měla následně vrátit 45 Kč (storno provize), uvedené storno provize následně žalobkyně žalované vyfakturovala fakturou [číslo] na částku 3 485,70 Kč splatnou dne 15. 10. 2020, na kterou žalovaná dosud ničeho neuhradila. Dále žalovaná obstarala uzavření smlouvy č. [anonymizováno] a z této smlouvy měla následně vrátit 120 Kč (storno provize), uvedenou storno provizi následně žalobkyně žalované vyfakturovala fakturou [číslo] na částku 120 Kč splatnou dne 15. 12. 2020, na kterou žalovaná dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužných částek vyzvala prostřednictvím právního zástupce výzvou ze dne 12. 4. 2021, která byla žalované zaslána dne 12. 4. 2021, jak vyplývá z přiloženého podacího archu. V daném řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které žalovaná za provizi pro žalobkyni zajišťovat uzavírání smluv a provádět další sjednané úkony související s podnikatelskou činností žalobkyně. V případě předčasného ukončení uzavřených smluv byla žalovaná povinna vrátit buď celou, nebo část provize, podle doby, kdy došlo k ukončení žalovanou sjednaných smluv. Žalovaná tak na základě ukončení jí sjednaných smluv byla povinna vrátit žalobkyni provizi v celkové výši 3 887,70 Kč. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že uvedenou dlužnou částku uhradila. To však neučinila, soud proto žalobkyni vyhověl včetně nároku na náklady spojené s uplatněním každé pohledávky ve výši 3 600 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích a nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o.z. a to ve sjednané výši 0,2 % denně z dlužné částky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 1 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady řízení činí 5 719 Kč.