19 C 313/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 72 583,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 541,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 62 041,88 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 71 808,48 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 71 808,48 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem v částce 8 130,56 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 72 583,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. , právnická osoba, . IČO: , IČO, ) uzavřela se žalovaným dne 5. 6. 2020 Smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 72 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve výši 23,99 % ročně společně s poplatky a náklady spojenými s vydáním a užíváním kreditní karty ve výši dle Ceníku. Pohledávka byla nejprve postoupena na společnost , Anonymizováno, , IČO: , IČO, , která ji dne 7. 5. 2025 postoupila žalobkyni. Žalovaný celkem z úvěrové smlouvy čerpal částku 414 017,38 Kč a uhradil pouze částku 403 475,78 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky a úroky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 71 808,48 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 130,56 Kč a poplatků ve výši 775 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s § 45 až 50 o. s. ř., žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 2. 10. 2025.

4. Usnesením ze dne 3. 11. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých klientem na žádosti o vydání kreditní karty, když žádost byla hodnocena individuálně, v souladu se strategiemi banky. Dále byl prověřen Insolvenční rejstřík a informace z bankovních a nebankovních registrů. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnán příjem žalovaného s jeho výdaji, odhadnutými na základě statistických dat. Odhadnutý příjem a výdaje žalovaného byly hodnoceny na základě historických dat ČSÚ a výpočtem byla zjištěna disponibilní částka zdrojů žalovaného. Zkoumáním nebyla zjištěna žádná okolnost, která by bránila poskytnutí úvěru.

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

6. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 26. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně zřídila účet, poskytla přístup do přímého bankovnictví a poskytla debetní kartu se souhrnným týdenním limitem 200 000 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty style č. , Anonymizováno, , jeho akceptace ze dne 9. 6. 2020, ceníku, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, údajů klienta, obchodních podmínek a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky až ve výši 72 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vracet spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně a s měsíčním poplatkem za správu karty ve výši 50 Kč měsíčně, a to splátkami v minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky měsíčně.

8. Z dokumentu Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného.

9. Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně počítala s regionálními náklady ve výši 8 554 Kč, příjmem klienta ve výši 27 378 Kč (deklarovaný příjem klienta byl ve výši 24 000 Kč, žalobkyně jej zjistila ve výši 26 749 Kč) a dále s interními splátkami ve výši 2 171 Kč. K limitům interních úvěrů klienta je uvedena částka 40 441 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2020 soud zjistil, že žalovaný měl za uvedený měsíc příjmy ve výši 26 183,69 Kč a výdaje ve výši 26 186,03 Kč, zůstatek na účtu byl 701,01 Kč.

11. Z výpisu z kartového účtu a ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 414 017,38 Kč a žalovaný celkem uhradil částku 403 475,78 Kč.

12. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 3. 2023 a 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní upomínán k zaplacení dlužné částky.

13. Z dopisu ze dne 29. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny závazky plynoucí ze smlouvy o vydání kreditní karty za splatné ke dni 26. 10. 2024.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, ., postoupena společnosti , Anonymizováno, která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 včetně příloh a potvrzení úplaty postoupila žalobkyni.

15. Z dopisu ze dne 2. 6. 2023 a přehledu podacích čísel a z dopisu ze dne 10. 6. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

16. Z dopisu – výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 6. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě částky ve výši 95 554,64 Kč.

17. Na základě uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci:

18. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne 9. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru (kreditní kartě), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 414 017,38 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet a to platbou 3,2 % dlužné částky měsíčně. Ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný minimálně jeden další úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když dluh nehradil řádně a včas, celkem uhradil jen 403 475,78 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s plněním úvěru přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 26. 10. 2024 k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu. Pohledávka byla následně postoupena na společnost , Anonymizováno, . a poté na žalobkyni. Před podáním žaloby, dne 10. 6. 2025, žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Žalobkyně soudu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného předložila výpis z jeho účtu, ze kterého však plyne, že měsíční rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného je mínus 3 Kč. Rezerva žalovaného je ve výši 701,01 Kč. Žalovaný měl navíc minimálně jeden další úvěr. Vzhledem k uvedenému soud shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, když z přijmu žalovaného mu nezbylo ničeho, z čeho by mohl být schopen úvěr splácet. Soud tedy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně.

25. V souvislosti s ustanovením § 87 ZoSÚ soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:26. „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“27. Aplikováno na nyní souzenou věc, žalovaný je povinen vrátit částku 10 541,60 Kč (414 017,38 Kč, které od věřitele skutečně obdržel, snížené o 403 475,78 Kč, které žalovaný již uhradil). Žalovaný však není povinen platit smluvený úrok, poplatky ani jiné sankce včetně úroku z prodlení, neboť do prodlení se zatím nedostal.

28. Postoupení pohledávky soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

29. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 541,60 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (úspěch žalovaného v řízení v rozsahu 85,48 % a úspěch žalobkyně v rozsahu 14,52 %).