19 C 322/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa žalovaného O zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 700 000 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 700 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 soudní poplatek z žaloby ve výši 28 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 700 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že jako insolvenční správce dlužníka společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ dlužník“) žaluje žalovaného, který byl jednatelem dlužníka o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 700 000 Kč. Krajský soud v Praze vydal dne [datum] usnesení č. j. [insolvenční spisová značka], kterým zjistil úpadek dlužníka, rozhodl následně o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka a dále ustanovil žalobkyni insolvenčním správcem dlužníka. Tímto přešlo veškeré dispoziční oprávnění k majetku dlužníka na žalobkyni jako insolvenčního správce. Žalobkyně sepsala do majetkové podstaty majetek dlužníka, kterým bylo vybavení [příjmení] [příjmení], na adrese [adresa]. Žalobkyně v červenci roku 2017 zjistila, že předmětné věci (vybavení [příjmení] [příjmení]) zmizely. Z vyšetřování Policie České republiky vyšlo najevo, že předmětné věci prodal žalovaný za částku 700 000 Kč, kdy tyto finanční prostředky následně použil k uhrazení svých závazků a pro osobní potřebu. Žalovaný tak zpeněžil majetek sepsaný do soupisu majetkové podstaty, jehož nikdy nebyl vlastníkem a neměl k němu ani dispoziční oprávnění, čímž se bezdůvodně obohatil o žalovanou částku, tedy o částku 700 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne [datum], žalovaný však žalobkyni částku neuhradil.

2. Soud ve věci vydal dne [datum] rozsudek pro zmeškání, č. j. 19 C 322/2019-118, usnesením č. j. 19 C 322/2019-133 ze dne 12. 10. 2020 byl rozsudek pro zmeškání, č. j. 19 C 322/2019-118 zrušen.

3. Žalovaný ve svém vyjádření (č. l. 67) žádal, aby žaloba byla zamítnuta, neboť je přesvědčen o tom, že se nedopustil žádného protiprávního jednání vůči žalobkyni a nesouhlasí s uhrazením požadované částky.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému zjištění:

5. Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka společnosti [právnická osoba], [IČO] a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz, insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalobkyně. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně doručenky, má soud prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 700 000 Kč, neboť bylo policejním orgánem zjištěno, že žalovaný zpeněžil majetek dlužníka za dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž inkasoval za tento majetek částku 700 000 Kč, kterou si ponechal a použil pro osobní potřebu.

6. Z vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne [datum] má soud prokázané jeho sdělení, že jeho matka měla pouze zájem na odkoupení věcí v majetkové podstatě nikoliv, že k nim měla dispoziční právo, pokud došlo k odvezení věcí, tak o tom mu nic není známo a se záměrem žalovaného nebyl seznámen. Movité věci měla na základě jednání žalovaného odkoupit [právnická osoba], [IČO].

7. Z vyjádření matky žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že tato uvedla, že nikdy nedeklarovala držbu, pouze zvažovala odkup movitých věcí do svého vlastnictví, od kterého nakonec upustila, s odvezením věcí nemá nic společného.

8. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPS 336397-77/TČ-2017-011481-LUŇ ze dne 15. 11. 2018 má soud prokázané, že v souladu s ust. § 160 odst. 1 tr. řádu bylo vůči žalovanému zahájeno trestní stíhání, kdy ze spáchání přečinu poškození věřitele podle ust. § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se měl žalovaný dopustit tím, že jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO] úmyslně zmařil uspokojení svých věřitelů, jednal v jejich neprospěch tím, že v rámci konkursního řízení zajistil a následně ke dni [datum] prodal sám a bez vědomí insolvenčního správce z majetku společnosti [právnická osoba], [IČO] movité věci v hodnotě 700 000 Kč, které vyinkasoval a následně použil pro vlastní potřebu. Tímto jednáním zmařil uspokojení svých věřitelů tím, že zcizil movitý majetek společnosti [právnická osoba]

9. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství [okres] ze dne [datum] má soud prokázané, že byla podána obžaloba na žalovaného na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum].

10. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ, č. j. 38 T 56/2019-52 ze dne 24. 10. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, č. j. 9 To 371/2019-484 ze dne 18. 12. 2019, právní moc [datum], má soud prokázané, že žalovaný byl uznán vinným, že dne [datum] jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO] vědom si nejméně od [datum], kdy bylo usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. [insolvenční spisová značka] rozhodnuto o návrhu insolvenčního navrhovatele, úpadku společnosti a prohlášení konkurzu na majetek společností jako dlužníka, prodal žalovaný paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] movitý majetek společnosti, konkrétně vybavení cukrárny [příjmení], kterou společnost provozovala v [obec] v ulici [ulice] za částku 700 000 Kč, kterou přijal prostřednictvím bezhotovostní platby, vědom si skutečnosti, že není oprávněn s tímto majetkem disponovat, uvedenou částku následně použil nezjištěným způsobem, neinformoval insolvenční správkyni a neuhradil ani část závazku společnosti, čímž způsobil ve vztahu k majetkové podstatě společnosti škodu ve výši 700 000 Kč, neboť zmařil uspokojení svého věřitele, čímž zcizil část svého majetku a způsobil takovým činem škodu, čímž spáchal přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců s podmínečným odkladem na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, byl nad ním vysloven dohled.

11. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] soud zjistil, že se jedná o společnost s právní formou společnost s ručením omezením, jejímž jednatelem v období od [datum] byl žalovaný.

12. Ze soupisu majetkové podstaty předloženou žalobkyní, adresované Krajskému soudu v Praze dne [datum] ke sp. zn. [insolvenční spisová značka] má soud prokázané, že do majetkové podstaty byl zařazen majetek, a to vybavení [příjmení] [příjmení], [adresa].

13. Z daňových dokladů [číslo] má soud prokázané, že [právnická osoba] [právnická osoba] vyúčtovala společnosti [právnická osoba] odběr zboží v celkové hodnotě 128 492 Kč. Z daňového dokladu [číslo] má soud prokázané, že [právnická osoba] [právnická osoba] vyúčtovala společnosti [právnická osoba] odběr zboží v hodnotě 24 201 Kč, ze zálohového listu [číslo] má soud prokázané, že společnost [právnická osoba] vystavila zálohový list společnosti [právnická osoba] na částku 100 000 Kč, z daňových dokladů č. [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] má soud prokázané, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala [právnická osoba] [anonymizováno] odběr zboží a dopravu v celkové hodnotě 131 818 Kč.

14. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], zastoupená jednatelem [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a kupující [právnická osoba] s. r. o. zastoupenou paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy předmětem kupní smlouvy je prodej movitých věcí, zařízení a vybavení provozovny [právnická osoba] za kupní cenu ve výši 700 000 Kč, která měla být uhrazena na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] Kupní smlouva je za prodávajícího podepsaná jednatelem společnosti [právnická osoba] [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a kupující ze strany [právnická osoba] s. r. o.

15. Z příkazu k úhradě u [právnická osoba] má soud prokázané, že dne [datum] [právnická osoba] s. r. o. uhradila na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 700 000 Kč.

16. Z výpovědi paní [příjmení], majitelky restaurace [právnická osoba] ze dne [datum] provedeného v rámci trestního řízení má soud prokázané, že tato uvedla, že dne [datum] převzala provozovnu od jistého pana [celé jméno žalovaného], který zde měl cukrárnu. Tuto pobočku převzala i se zařízením a zaplatila [celé jméno žalovaného] částku ve výši 700 000 Kč elektronicky, kdy tato částka byla nejprve složena do ústavy a po přepisech byla uvolněna [celé jméno žalovaného].

17. Z výpovědi [jméno] [příjmení] učiněné v rámci trestního řízení dne [datum], soud zjistil, že v rámci výpovědi uvedla, že je přítelkyní žalovaného, vztah trvá 7 let s přestávkami, nežijí ve společné domácnosti, o jeho podnikání či pracovních aktivitách nic neví, má v povědomí, že [celé jméno žalovaného] provozoval [příjmení] [příjmení], ale nic bližšího k tomu neuvedla. Co se týče částky 700 000 Kč, uvedla, že žalovaný tuto částku vložil na účet vedený u [obec] spořitelny č. [bankovní účet], který je vedený na její osobu s tím, že žalovaný má k tomuto účtu od samého počátku dispoziční právo, jedná se prioritně o účet žalovaného, který byl zřízen pro něho, aby s ním mohl disponovat.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobním návrhu požadovala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, přičemž ve svém podání ze dne [datum] (č. l. 138) změnila právní kvalifikaci, týkající se odůvodnění svého nároku na náhradu škody vůči žalovanému, soud žalobkyni u jednání soudu dne [datum] (č. l. 145) poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 2 o. s. ř., že věc je možné po právní stránce posoudit, jinak než, jak učinila žalobkyně ve svém podáním ze dne [datum] (č. l. 138).

19. Žalovaný byl rovněž u jednání soudu dne [datum] (č. l. 145) poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů z jakého důvodu si mohl částku 700 000 Kč, získaných prodejem nemovitých věcí ponechat pro svou potřebu. Žalovaný k poučení soudu žádným relevantním způsobem nereagoval, přičemž v písemném podání ze dne [datum] (č. l. 152) sdělil, že po návratu z dovolené ([datum]) svá skutková tvrzení doplní. Do dne jednání tak žalovaný neučinil.

20. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, zamítl návrh na výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] z důvodu nadbytečnosti, zamítl návrh na provedení znaleckého posudku za účelem určení hodnoty movitých věcí ke dni prodeje žalovaným, neboť tento důkaz pro dané řízení považoval za zcela irelevantní. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

21. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věcí: Z provedeného dokazování má soud jednoznačně prokázané, že žalovaný po okamžiku zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku s vědomostí, že nemůže disponovat majetkem společnosti [právnická osoba] zpeněžil majetek náležející do majetkové podstaty tím, že prodal vybavení cukrárny, tedy majetek dlužníka zpeněžil za částku 700 000 Kč, kterou si ponechal pro svou potřebu a vyinkasované finanční prostředky získané prodejem majetku nepoužil na úhradu závazků dlužníka, ale ponechal si je pro svou potřebu.

22. Podle ust. § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nakládáním s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoliv zanedbatelného zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

23. Podle ust. § 111 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

24. Podle ust. § 229 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon, jinak je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době prohlášení konkurzu.

25. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2002 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Po skutkovém a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum] zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobkyni. Účinky prohlášení konkurzu nastávají erga omnes (vůči všem osobám) okamžikem (dnem, hodinou a minutou) zveřejněním v insolvenčního rejstříku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4564/2015, rozsudek Nejvyššího soudu dne 27. 5. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1879/2019). Mezi účinky prohlášení konkurzu na majetek dlužníka patří i to, že oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, jestliže souvisí s majetkovou podstatou, přichází na insolvenčního správce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11.2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013). Oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (dispoziční oprávnění) přechází na insolvenčního správce okamžikem zveřejnění usnesení o prohlášení konkurzu v insolvenčním rejstříku (viz. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 508/2013). Dne 29. 6. 2017, tedy po dni, kdy žalovaný již nebyl oprávněn nakládat s majetkem dlužníka, prodal žalovaný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, z prodeje inkasoval částku 700 000 Kč, kterou použil pro svou potřebu. Žalovaný tak zpeněžil majetek sepsaný do soupisu majetkové podstaty dlužníka, jehož nebyl vlastníkem, neměl k němu dispoziční oprávnění, čímž se bezdůvodně obohatil o částku 700 000 Kč. Žalobkyni jako insolvenční správkyni dlužníka proto proti žalovanému vznikl nárok na zaplacení (vydání) ušlých finančních prostředků do majetkové podstaty dlužníka. Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, kdo finanční prostředky získal, ten komu bylo plněno bez právního důvodu. Žalovaný získal bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. v částce 700 000 Kč, kterou inkasoval za prodej movitých věcí (vybavení [příjmení] [příjmení]) a kterou žalobkyni jako insolvenčnímu správci oprávněnému nakládat s majetkovou podstatou doposud neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, na který žalobkyní vznikl nárok dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby i jmenovaného soudem a upravující některé otázky Obchodního věstníku, veřejný rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

28. Výrok II. rozsudku je odůvodněn ustanovením § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/19 91 Sb., o soudních poplatcích za situace, kdy žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků. Dle ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle ustanovení § 40 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Dle přílohy zák. č. 549/1991 Sb., sazebníku soudních poplatků činí poplatek 28 000 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., věty druhé, vzniká-li poplatková povinnost způsobem uvedeným v § 4 odst. 1 písm. e) až j) je poplatek splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost tím poplatek zaplatit uložena, nebo jímž byl schválen smír, nestanoví-li rozhodnutí o schválení smíru splatnost delší. V daném případě je žalobkyně osvobozena od soudních poplatků, soud proto uložil žalovanému uhradit soudní poplatek ve výši 28 000 Kč.

29. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má tak v souladu s ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., o. s. ř. nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložila při bránění svého práva. Žalobkyně u jednání soudu sdělila, že vyčíslí náklady pouze v části týkající se cestovného k jednání soudu ve lhůtě tří dnů od jednání. Vyúčtování jízdného ve lhůtě nedoložila a proto ji soud přiznal náhradu nákladů cestovného k jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum] dle ceníku pravidelné autobusové dopravy z [příjmení] [jméno] do [obec] a zpět (při počtu ujetých kilometrů za jednu cestu- 51 km, 6 cest po 75 Kč) tj. ve výši 450 Kč (zdroj [webová adresa]).