19 C 34/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 38 859,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 855,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 18 004,10 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky z částky 38 859,47 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 274 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky 38 859,47 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [město], [stát] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 38 859,47 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně mu byl v rámci webových stránek zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaný tento návrh akceptoval. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI a výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaje. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Dlužná částka se stává z jistiny ve výši 20 855,37 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 17 004,10 Kč. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu. Žalovaný, ač upomenut, dlužnou částku žalobkyni neuradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas. Žalovaný se ve stanovené lhůtě soudem nevyjádřil.

4. Soud po zhodnocení všech listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum], standardních informací o spotřebitelském úvěru, loan application info, kopie občanského průkazu soud zjistil, že úvěrová smlouva ze dne [datum] obsahuje údaje o žalovaném a že byla uzavírána prostředky komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému na účet č. [bankovní účet] spotřebitelský revolvingový úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 19 899,34 Kč do jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání.

6. Z potvrzení o provedené platbě thepay ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal finanční prostředky celkem ve výši 28 500 Kč a že dne [datum] uradil částku ve výši 4 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 3 644,63 Kč 7. Z platební informace soud zjistil, že aktuální celková dlužná částka k datu splatnosti [datum] činí 39 027,39 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a že žalovaný byl o této skutečnosti písemně informován.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo tímto oznamováno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl upomínán k zaplacení dlužné částky ve výši 49 603,47 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku byla výzva podána na poště dne [datum].

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla prostředky komunikace na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvám o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI a výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaje, avšak žádné důkazy na podporu svých tvrzení soudu nepředložila. Její tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak zůstalo ničím nepodloženo.

24. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

25. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 28 500 Kč a že žalovaný splatil právní předchůdkyni žalobkyně částku celkem ve výši 7 644,63 Kč, a proto byl žalovaný povinen je vrátit, a to v rozsahu, v jakém nebyly žalovaným dosud uhrazeny, tj. ve výši 20 855,37 Kč, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z.

26. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

27. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žalovaných úroků (účelně vynaložených nákladů žalobkyně). Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 274 Kč, přičemž tato částka představuje 7,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 555 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 289,03 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

29. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za právní úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne [datum], neboť bylo na žalobkyni, aby veškeré rozhodné skutečnosti uvedla již v samotné žalobě.

30. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.