19 C 367/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16.571 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.210 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do a) částky 8.361 Kč, b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.684,20 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 10.147,97 Kč, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.282,20 Kč od datum do datum a z částky 1.072,20 Kč od datum do zaplacení e) úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 9.282,20 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 16.571 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a spolu s nimi mu zaplatit i částku 8.361 Kč (představující úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 1.790 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

2. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě. Dle žalobkyně nicméně nelze zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokumentů, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 231/2020, dle kterého takový postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud učinil následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum soud zjistil, že spol. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal jí tuto částku spolu s poplatkem ve výši 8.361 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč.

7. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že v ní jsou vyplněné základní identifikační údaje žalovaného. Dále je zde žalovaným uvedeno, že je zaměstnán jako skladník s platem ve výši 17.000 Kč měsíčně a že jeho měsíční výdaje činí 5.300 Kč. Údaje uvedené žalovaným měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatní páskou a nájemní smlouvou. Tyto dokumenty však soudu nebyly doloženy.

8. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32.773,69 Kč do datum a zároveň mu oznamovala postoupení pohledávky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka spol. právnická osoba za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z datum, který zároveň obsahoval výzvu k plnění dlužné částky 16.571 Kč do 10 dnů od doručení.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 1. 2014), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 1. 2014), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce číslo která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 9 daného zákona. V daném případě z doložené zákaznické karty vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného byly ověřovány z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně soudu přes výzvu ze dne datum nepředložila, a proto nelze její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného považovat za prokázaná.

18. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy (pouhým konstatováním, že listiny, dle kterých byly ověřovány údaje poskytnuté žalovaným, nebyly uchovány, se nelze zprostit povinnosti toto prokázat), spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 10.000 Kč, a proto byl žalovaný povinen je vrátit a to jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2993 o. z. Protože žalovaný uhradil žalobkyni částku 1.790 Kč, odečetl soud tuto částku od poskytnuté jistiny a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 8.210 Kč. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení výzvy ze dne datum, výzva byla žalovanému doručena ve smyslu ust. § 573 o. z. dne datum, lhůta k zaplacení tak uplynula dne datum a od datum je žalovaný v prodlení s vrácením částky 10.000 Kč.

22. Co do zbytku (části jistiny představující poplatky a úroky, smluvních úroků a úroků z prodlení z nepřiznané části jistiny) soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť účastníci byly ve sporu úspěšní téměř rovným dílem (žalobkyně co do částky 8.210 Kč a žalovaný co do částky 8.361 Kč). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.