19 C 5/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 27 818 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 818 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 268 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 796,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 27 818 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen jako„ smlouva“). Na základě této smlouvy byl žalovanému žalobkyní poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Na účet žalovaného byla dne [datum], v souladu s uzavřenou smlouvou, převedena částka ve výši 27 500 Kč, zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru coby provize za jeho zprostředkování. Účastníci se dále dohodli, že poskytnuté peněžní prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby bude v celkové ceně úvěru ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 25 měsíců ve výši 1 600 Kč. První splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně dluh ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku ani přes opakovanou výzvu k zaplacení neuhradil. Žalovaná částka ve výši 27 818 Kč se skládá z dluhu na jistině ve výši 23 268 Kč, dlužných úroků ve výši 1 562 Kč a dále z částky 100 Kč jako poplatku za každou ze tří zaslaných upomínek a výzev k úhradě dlužné částky (výzva ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), tj. celkem 300 Kč. Dále je žalovaná částka tvořena smluvní pokutou v celkové výši 1 497 Kč (celkem 3 smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý měsíc, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou splátek, a to do zesplatnění úvěru) a částkou 1 191 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od zesplatnění úvěru. Vedle žalované částky se žalobkyně na žalovaném domáhala zároveň zaplacení smluvního úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 268 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

3. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

4. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, jak vyplývá ze samotné smlouvy, přičemž v souladu s uzavřenou smlouvou byla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] vyplacena dne [datum] částka ve výši 27 500 Kč, zbylá částka ve výši 2 500 Kč pak byla dne [datum] uhrazena na účet zprostředkovatele č. [bankovní účet] (2x Potvrzení [anonymizováno] o provedení transakce ze dne [datum]). Žalovaný byl ověřen jakožto majitel daného bankovního účtu verifikační platbou ve výši 1 Kč zaslanou dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně (Potvrzení [anonymizováno] o provedení transakce ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky uhradit celkem v 25 měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč.

5. Z Oznámení o zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne [datum] a výzvě k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky včas a řádně neuhradil, tudíž došlo dne [datum] k zesplatnění neuhrazené výše úvěru.

6. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Žalovaná částka ve výši 27 818 Kč se skládá z neuhrazené jistiny 23 268 Kč, z dlužných úroků ve výši 1 562 Kč a dále z částky 100 Kč jako poplatku za každou ze tří zaslaných upomínek a výzev k úhradě dlužné částky (výzva ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), tj. celkem 300 Kč. Dále je žalovaná částka tvořena ze smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč (celkem 3 smluvních pokut ve výši 499 Kč za každý měsíc, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou splátek, a to do zesplatnění úvěru) a z částky 1 191 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění úvěru [datum] do dne [datum].

7. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 47 414 Kč a jeho nezabavitelná částka je včetně vyživovaných osob 16 034 Kč. Toto žalobkyně doložila výpisem z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí, kde není žádný záznam k osobě žalovaného, výplatními páskami z období [číslo] a [číslo], ze kterých vyplývá, že jeho čistá mzda pro potvrzení o příjmu byla 43 197 Kč a 53 711 Kč. Z Výdajů spotřebitele – nájemní smlouva mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] pak plyne, že výdaje žalovaného na bydlení činily 5 000 Kč, splátky úvěrů 8 355 Kč.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako: „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

11. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

14. Dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

16. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

17. Na základě shora uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba byla podána důvodně. V průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku vyplývajícímu z uzavřené smlouvy, když žalovanému poskytla peněžité prostředky ve sjednané výši. Žalovaný se smlouvou zavázal v pravidelných měsíčních splátkách poskytnuté peněžité prostředky řádně a včas splácet, tuto svoji povinnost však nesplnil, když se dostal do prodlení, načež došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyni v souladu s ujednanými úvěrovými podmínkami vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý měsíc prodlení a následně i smluvní pokuty ve výši 0,1 % po zesplatnění úvěru a náhrady účelně vynaložených nákladů na zaslané upomínky v celkové výši 300 Kč, neboť žalobkyně odeslání těchto upomínek doložila. Co se týká prověření úvěruschopnosti, soud má za to, že nebyla náležitě zkoumána její výdajová stránka, nicméně žalovaný uvedl, že výdaje na bydlení jsou ve výši 5 000 Kč a výdaje s dalšími úvěry ve výši 8 355 Kč. I po odečtení těchto částech žalovanému zbývalo 34 059 Kč a v poměru ke splátce ve výši 1 600 Kč měsíčně měl toto soud za dostatečné. Soud tak považoval stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za platnou.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalovanou částku včas a řádně neuhradil, ocitl se s jejím zaplacením v prodlení, soud proto přiznal žalobkyni rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 796,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 113 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 818 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava a návrh ve věci samé) a z částky 1 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 450 Kč ve výši 1 333,50 Kč.