19 C 575/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 578 381,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 578 381,51 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 578 381,51 Kč od 27. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 141 655,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne 13. 8. 2018, domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 578 381,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 12. 2017 uzavřena [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] [spisová značka] (dále jen„ Smlouva“), na základě které docházelo ze strany žalované k navážení zeminy s kamením na skládku, kterou provozuje žalobkyně. Ukládaná výkopová zemina pocházela ze stavby [název stavby] [ulice] (developerský projekt) na adrese [adresa], kdy generální dodavatel stavby a zároveň původce odpadu byla společnost [právnická osoba] V dodatku [číslo] ze dne 29. 12. 2017 bylo dohodnuto, že cena za 1 m3 uložené zeminy a kamení činí 125 Kč (plus DPH). Současně při podpisu byl mezi účastníky, a to obchodním ředitelem žalobkyně [jméno] [příjmení] a jednatelem žalované [jméno] [příjmení], ústně potvrzen stávající koeficient 1,6 určující poměr mezi váhou a objemem skladového materiálu. Za průběžně naváženou a uloženou zeminu pak byly ze strany žalobkyně vystavovány žalované příslušné faktury, které žalovaná nejprve řádně a bez jakýchkoli výhrad hradila, kdy takto žalobkyni uhradila v souhrnu částku ve výši cca 3,5 mil Kč včetně DPH. Následně však žalovaná hradit přestala a začala zpochybňovat dohodnutý koeficient přepočtu, což však žalobkyně považuje za ryze účelovou argumentaci žalované s cílem nedostát svým závazkům ze Smlouvy. Předmětem řízení je úhrada daňového dokladu [číslo] ze dne 16. 3. 2018 na částku 578 381,51 Kč, se splatností dne 26. 3. 2018, kterou žalovaná neuhradila. Tímto daňovým dokladem žalobkyně žalované vyfakturovala složený materiál (zemina a kamení) za období od 1. 3. 2018 do 15. 3. 2018 o celkové hmotnosti 6 118,02 t, což při použití dohodnutého koeficientu 1,6 t/ m3 činí 3 824,01 m3, a to za dohodnutou cenu ve výši 125 Kč za 1 m3 bez DPH, tj. celkem částku ve výši 578 381,51 Kč včetně DPH. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná nesporuje skutečnost, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, sporuje však, že mezi účastníky došlo k dohodě ohledně koeficientu přepočtu ukládaného odpadu ve výši 1,6. Žalovaná uvedla, že pokud by Smlouva obsahovala koeficient 1,6, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Žalovaná byla při uzavírání Smlouvy přesvědčena o tom, že bude užíván koeficient, který je v dané věci odpovídající povaze skládkovaného materiálu. Dle žalované navíc Smlouvu i její přílohu připravovala žalobkyně, z čehož žalovaná vyvozuje, že pochybné ustanovení se má vykládat k tíži toho, kdo jej vypracoval. Žalovaná odmítá, že by dohodu o koeficientu stvrzovala platbami na žalobkyní vystavené faktury, když v těchto fakturách tento koeficient nebyl uveden. Žalovaná žalobkyni opakovaně upozornila na skutečnost, že žalobkyní vystavené faktury neobsahovaly zákonné náležitosti, žalovaná následně faktury nadále odmítla a vrátila je žalobkyni. Dle žalované tím, že žalobkyně používala chybný koeficient 1,6 a ne koeficient odpovídající skutečné povaze uskladňovaného materiálu, docházelo ze strany žalované k významnému přeplácení ukládaného materiálu.

3. Soud na jednání dne 23. 1. 2020 vyzval účastníky, aby uvedli, zda se shodují na tom, že počet a rozsah skládek materiálu je mezi účastníky nesporný. Na to žalovaná učinila skutkové tvrzení, kdy uvedla, že není pravdou to, co předkládá strana žalující (rozsah skládek materiálu). Soud proto žalovanou v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s..ř.“) vyzval k předložení důkazů prokazujících nepravdivost„ podrobného rozpisu“ týkajícího se provedeného množství materiálu a ceny odvozu zeminy. Soud upozornil žalovanou, že v případě nesplnění této povinnosti bude soud vycházet z důkazů založených a provedených ve spise.

4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z e-mailové komunikace účastníků ze dne 19. 3. 2018 soud zjistil, že dne 19. 3. 2018 byla žalované zaslána faktura č. [číslo] i s přílohou. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala za ukládání zeminy o objemu 943,90 m3 částku ve výši 142 764,88 Kč včetně 21 % DPH. Sazba za 1 m3 činí 125 Kč. Faktura byla splatná dne 15. 1. 2018. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala za ukládání zeminy o objemu 3 891,64 m3 částku ve výši 588 610,55 Kč včetně 21 % DPH. Sazba za 1 m3 činí 125 Kč. Faktura byla splatná dne 6. 2. 2018. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala za ukládání zeminy o objemu 3 824,01 m3 částku ve výši 578 381,51 Kč včetně 21 % DPH. Sazba za 1 m3 činí 125 Kč. Faktura byla splatná dne 21. 3. 2018. Součástí faktury je příloha obsahující podrobný rozpis, který obsahuje 207 položek, kdy u každé je uvedeno číslo dokladu (vážní lístek), registrační značka převáže vozidla, datum a čas, typ položky (zemina), kategorii položky, název (zemina a kamení), množství v tunách a částku bez DPH. Celkem bylo dle přílohy uloženo 6 118,02 t zeminy v částce 478 000,89 Kč bez DPH. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované zaslána dne 14. 6. 2018, jak vyplývá z přiložené podací stvrzenky. Ze Smlouvy o ukládce odpadů v areálu skládky [název] [obec] ([spisová značka]) soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako vykonavatelem dne 29. 12. 2017. Žalobkyně se v čl. 4 smlouvy zavázala přejímat od žalované odpady u vstupu do areálu skládky [název] [obec] a převzaté odpady odstranit nebo využít v souladu s platnou legislativou ČR, kdy přejímané odpady měla žalovaná zvážit a vystavit následně žalované doklad. Žalovaná se v čl. 5 smlouvy zavázala platit ve lhůtách splatnosti sjednanou a vyúčtovanou cenu včetně poplatků za převzetí a odstranění odpadu, a to na základě faktur vystavených žalobkyní nebo hotovostní platbou. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že cena za převzetí a odstranění odpadů bude stanovena v příloze [číslo] smlouvy, kdy tato bude splatná do 5 kalendářních dní ode dne obdržení faktury žalovanou. Mezi účastníky byla sjednána v čl. 7 smlouvy zálohová faktura ve výši 500 000 Kč. Dále byly mezi účastníky v čl. 8 sjednány úroky z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky denně, v případě prodlení. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to od 2. 1. 2018 do 31. 3. 2018. V čl. 11 bod 2. Smlouvy bylo ujednáno, že obsah této smlouvy je podle zde projevené vůle stran úplný a žádný zbytek jejího obsahu nezbývá k doplnění. Uzavřením této smlouvy pozbývají platnost veškerá předchozí výslovná i nevýslovná ujednání a všechny formy vzájemného dorozumění mezi stranami a jejich vzájemná prohlášení týkající se této smlouvy. Z přílohy č. 1 ke smlouvě č. [spisová značka] o ukládce odpadů v areálu skládky [název] [obec] soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 29. 12. 2017 a obsahuje ujednání o ceně, kdy byly stanoveny ceny bez DPH jednotlivých druhů odpadů následovně: katalogové číslo: [číslo], název - zemina a kamení neuvedené pod č. 17 05 03, cena 125 Kč za m3. Z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 24. 7. 2018 soud zjistil, že právní zástupce žalované informoval právního zástupce žalobkyně o tom, že žalovaná odmítá, že by došlo mezi účastníky k dohodě ohledně koeficientu ve výši 1,6 a žalobkyní fakturované částky tak dle žalované nekorespondují s množstvím složené zeminy. Žalovaná navrhla smírné vyřešení sporu. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala za ukládání zeminy o objemu 6 048,72 m3 částku ve výši 914 868,90 Kč včetně 21 % DPH. Sazba za 1 m3 činí 125 Kč. Faktura byla splatná dne 12. 2. 2018. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala za ukládání zeminy o objemu 12 933,70 m3 částku ve výši 1 956 222,12 Kč včetně 21 % DPH. Sazba za 1 m3 činí 125 Kč. Faktura byla splatná dne 22. 1. 2018. Z e-mailové korespondence soud zjistil, že dne 28. 12. 2017 [jméno] [příjmení] (zaměstnanec žalobkyně) zaslal žalované e-mail, ve kterém uvedl:„ uloženo 12 291,68 tun zeminy od 12 do 27. 12., v přepočtu 1,6 na m3 je to 7 682,3“. Z e-mailové korespondence soud zjistil, že dne 27. 12. 2017 zaslal [jméno] [příjmení] (zaměstnanec žalobkyně) žalované návrh Smlouvy k podpisu a žalovaná (odeslal [jméno] [příjmení]) téhož dne zaslala žalobkyni Smlouvu podepsanou se žádostí o zaslání zálohové faktury dle Smlouvy. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že jejími jednateli jsou [jméno] [příjmení] (od [datum]) a [jméno] [příjmení] (od [datum]), kdy každý jednatel jedná za společnost ve všech věcech samostatně. Ze sdělení právního zástupce žalované ze dne 4. 5. 2018 adresovaného žalobkyni soud zjistil, že jde o výzvu k vypořádání vzájemných vztahů mezi účastníky, kdy žalovaná uvedla, že je přesvědčena o tom, že ze strany žalobkyně došlo k pochybení při výpočtu o objemu uskladněných materiálů, neboť došlo k použití nesprávného koeficientu určujícího poměr mezi váhou a objemem skladovaného materiálu, odkazuje se zde na článek 4 Smlouvy a přílohu [číslo] ze dne 29. 12. 2017. V závěru sdělení je ze strany žalované učiněn návrh na smírné vyřešení sporu uzavřením dohody o narovnání. Z vyjádření RNDr. [jméno] [příjmení], autorizovaného inženýra pro geotechniku, k zemině uložené na skládce [obec] společností [právnická osoba] [obec], ze dne 6. 4. 2018 soud zjistil, že obsahuje údaj o objemové hmotnosti uloženého materiálu – 1,68 t/ m3. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 23. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 23. 1. 2018 částku ve výši 142 764,88 Kč (faktura [číslo]). Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 26. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 26. 1. 2018 částku ve výši 956 222,12 Kč (faktura [číslo]). Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 6. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 6. 2. 2018 částku ve výši 1 000 000 Kč (faktura [číslo]). Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 22. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 22. 2. 2018 částku ve výši 588 610,55 Kč (faktura [číslo]). Ze Smlouvy o ukládce odpadů v areálu skládky [název] [obec] (SML11/2017) soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] jako objednatelem a žalobkyní jako vykonavatelem dne 11. 12. 2017. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně přejímat od [právnická osoba] – [právnická osoba] blíže specifikovaný odpad a tento následně bezpečně odstraňovat, popř. využívat a dále závazek [právnická osoba] – [právnická osoba] platit ve lhůtách splatnosti sjednanou a vyúčtovanou cenu včetně poplatků za převzetí a odstranění odpadu, a to na základě faktur vystavených žalobkyní nebo hotovostní platbou. Součástí smlouvy byla příloha [číslo] kde je uvedena cena bez DPH odpadu - zemina a kamení neuvedené, pod [číslo] cena 120 Kč za m3. Z e-mailové komunikace ze dne 26. 8. 2019 mezi [jméno] [příjmení] (za společnost [právnická osoba]) a [jméno] [příjmení] (za žalobkyni) má soud za prokázané, že žalovaná přefakturovávala společnosti [právnická osoba] (původce odpadu) vytěžený odpad v m3. Z hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2018 soud zjistil, že žalobkyně vykázala za rok 2018 celkem 76 707,68 t odpadu v kategorii zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03, a to pro společnost [právnická osoba] Z potvrzení o likvidaci odpadu pro společnost [právnická osoba] ze dne 11. 1. 2018 soud zjistil, že ze stavby [název ] [ulice], [adresa], bylo v období [datum] do [datum] žalobkyní uloženo na skládce [název] [obec] celkem 13 801,82 t odpadu v kategorii zemina a kamení neuvedené pod [číslo]. Z přiznání k dani z přidané hodnoty za třetí čtvrtletí roku 2018 vztahující se k žalované a z kontrolního hlášení za období třetího čtvrtletí roku 2018 vztahující se k žalované soud zjistil, že žalovaná za toto období uplatnila nárok na odpočet daně ve výši 705 163 Kč. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], jako jednatele společnosti [příjmení] – [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] a žalovanou byla v minulosti uzavřena smlouva, na základě které [právnická osoba] – [právnická osoba] navážela v roce 2017 na skládku v [obec], kterou provozovala žalobkyně, zeminu a kamení ze stavby [název stavby] [ulice], [adresa]. Mezi [název společnosti] – [právnická osoba] a žalovanou byl pro stanovení ceny za 1 m3 uložené zeminy a kamení na skládku dohodnut koeficient přepočtu 1,6 – určující poměr mezi váhou a objemem skladovaného materiálu (zeminy a kamení), jelikož vozidla se zeminou se při příjezdu na skládku vážila v tunách. Po skončení spolupráce mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] a žalovanou mělo dojít k uzavření dohody o navážce zeminy mezi žalobkyní a žalovanou. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně, má soud za prokázané, že dříve byla uzavřena smlouva mezi žalovanou a [právnická osoba] – [právnická osoba], kdy [název společnosti] – [právnická osoba] navážel odpad ze stavby od STEPu na skládku žalobkyně. V prosinci 2017 se svědek, jako obchodní ředitel žalobkyně, dohodl s žalovanou, zastoupenou panem [příjmení], na přímé spolupráci a na tom, že mezi žalovanou a žalobkyní dojde k uzavření smlouvy. Dohoda ohledně koeficientu přepočtu byla mezi účastníky již před uzavřením smlouvy, přepočtový koeficient 1,6 byl používán i při spolupráci žalobkyně se [právnická osoba] – [právnická osoba], která na skládku žalobkyně dovážela odpad ze stavby před žalovanou. Vyhotovení smlouvy připravoval za žalobkyni svědek, kdy se však jednalo o mustr, který dostal každý, kdo s žalobkyní takto spolupracoval. Smlouva operovala s objemovou váhou odpadu (m3), proto musel být stanoven přepočtový koeficient, neboť auta, která odpad odvážela, byla vážena v tunách (hmotností váha). Navážení odpadu probíhalo tak, že každé auto, které přivezlo odpad, bylo zváženo v tunách, byl vystaven vážní lístek a následně veškeré tuny a veškeré objemy, které vyplývaly z toho vážení, se hlásily do [systém] – odpadové hlášení na životní prostředí, kde se křížově kontroluje produkce a ukládka odpadu. Ze stavby žalovaná na skládku žalobkyně dovezla dle dohody 56 000 m3 odpadu, což je v přepočtu cca 90 000 t odpadu. Žalovaná dostávala fakturaci e-mailem, fakturace obsahovala veškeré váženky a přesné vyčíslení toho, čeho se to týká, žalobkyně takto zasílala žalované i jednotlivé návozy. Na dodacích listech byly tuny a na fakturách m3. Žalovaná fakturaci nikdy nerozporovala a faktury hradila. Poté, co žalovaná začala rozporovat koeficient přepočtu, tak si žalobkyně nechala zpracovat odborný posudek naváženého materiálu, aby bylo řečeno, kolik tun má být v kubíku, což pan [příjmení] spočítal na 1,68 tuny v kubíku. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], společníka žalobkyně, má soud za prokázané, že [právnická osoba], jako původce odpadu, měla zpracovanou projektovou dokumentaci ke stavbě, která říkala jaký objem kubíků je potřeba z té stavby nacenit, kdy se jednalo o cca 56 000 m3. Zákon o odpadech však ukládá povinnost pro původce odpadu i pro toho, kdo ten odpad ukládá a likviduje, vést tu evidenci v tunách. Žalovaná, která dělala zakázku pro [právnická osoba] (vybagrování, navážení a uložení u žalobkyně), tak musela s těmito koeficienty počítat, neboť se jedná o obvyklou zvyklost, kdy obecně u takovýchto obchodů je smlouva uzavřena v m3 a mezi smluvními stranami pak dojde ke stanovení koeficientu. Původce odpadu a ten, kdo odpad ukládá, musí ze zákona vést evidenci a ta musí být v podstatě totožná. Evidence probíhá přes systémy hlášení, je zpětně křížově kontrolována, což znamená, že se nemůže stát, že by se rozcházely hodnoty u původce odpadu, který stavbu zadává, a u toho, kdo ji ukládá v tunách. Koeficient vychází z toho, jaká je to třída zeminy, jaká je to lokalita, jaký je to druh odpadu, což se zpravidla definitivně zjistí až v momentě po uzavření výběrového řízení, uzavření smluv nebo když začne fakticky stavba - po provedení vrtů a zkoušek, kdy si účastníci následně ten koeficient potvrdí, což se zpravidla děje ústně. Ze zákona je určen kód odpadu a tomu kódu odpovídá zemina nebo kamení, v rámci úzusu a vyhlášky jsou pak stanoveny koeficienty váhy těchto jednotlivých položek. Původně odpad od [právnická osoba] dovážela na skládku žalobkyně [právnická osoba] – s koeficientem 1,6, ale vzhledem k tomu, že nebyla schopna dodržet zálohové platby, domluvil se pan [příjmení] (za žalobkyni) s panem [příjmení] (za žalovanou), že bude žalobkyně spolupracovat přímo s žalovanou. Všem stranám muselo být zřejmé, jaké jsou koeficienty a objemy, což si potvrdili e-mailově nebo telefonicky mezi svátky, navíc šlo o situaci, kdy žalovaná přebírala již rozběhlý obchod. Spolupráce běžela naprosto normálně, transparentně, pan [příjmení] a pan [příjmení] byli denně v kontaktu, žalobkyně vystavovala faktury, vystavovala vážní lístky na každé auto a žalovaná faktury platila (uhradila cca 3,5 milionu Kč), koeficient nerozporovala. Vážní lístky se přeposílají zákazníkům (žalované) zpravidla e-mailem. Vážní lístky se zaevidují do systému a to původcem odpadu, což byl v daném případě [společnost], a likvidátorem odpadu (žalobkyně). Následně to křížově kontroluje krajský úřad, proto není možná jakákoli manipulace a čachrování s koeficientem. S fakturami se posílala přehledová faktura, která obsahuje výcuc vážních lístků, kde je uvedeno auto, datum, váha a sumarizace tun atd. Problém ve spolupráci s žalovanou nastal až na konci zakázky, kdy žalovaná přestala platit. Svědek se proto setkal s panem [příjmení], aby vyřešili nastalou situaci s neuhrazenými fakturami. Svědek se zeptal pana [příjmení], zda je problém s koeficienty, ale pan [příjmení] odpověděl, že koeficient 1,6 je v pořádku. Pan [příjmení] uvedl, že má problém s financemi, s placením, protože končí u [společnost] [společnost] měl zádržné a žalovaná musela dovozit stavbu, aby ukončila celý kontrakt a dostala vyplaceno zádržné. Svědek se proto s panem [příjmení] dohodl, že žalobkyně umožní žalované dovozit zbytek zakázky, aby mohla uzavřít celý kontrakt vůči [společnosti], a ty získané peníze následně přeposlat žalobkyni. Na dalším jednání s panem [příjmení] a s panem [příjmení] (za žalovanou) však došlo tomu, že pan [příjmení] popřel, co bylo dohodnuto, a začal zpochybňovat koeficient, který měl být dle žalované 2,5. Žalobkyně poté nechala zpracovat odborný posudek na vzorek navážené zeminy, což pan [příjmení] spočítal na koeficient cca 1,6.

5. Soud další důkazy navrhované žalobkyní, a to fakturu [číslo] ze dne 31. 12. 2017 spolu s jejími podklady k fakturaci (č. l. 114, 116, 117, 118), výpis z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] (č. l. 119) a 207 ks podepsaných vážních lístků, zamítl pro nadbytečnost, vzhledem k tomu, že měl dostatek důkazů pro to, aby mohl jednotlivé důkazy zhodnotit jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a již provedené důkazy považoval za dostatečné ke zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Soud dále zamítl důkazy navrhované žalovanou v podání ze dne 24. 2. 2020, a to nespecifikovaná fakturace žalobkyně žalované, potvrzení o platbách žalované, korespondence stran sporu o vrácení faktur, evidence množství materiálu odvezeného ze stavby, analýzy vzorků zeminy a kamení, odborného vyjádření společnosti [právnická osoba], smlouva s objednatelem výkopových odvozových prací, technická správa předmětné stavby v [obec a číslo] - [část obce], znalecký posudek ustanovující měrnou hmotnost materiálu, který byl na místě stavby vytěžen. Soud uvedené důkazy zamítl, neboť žalovaná je soudu nepředložila, u jednání dne 18. 3. 2021 je měla toliko v elektronické podobě, navíc žalovanou navrhované důkazy byly nedostatečně specifikovány. Navrhovaný znalecký posudek soud zamítl pro nadbytečnost, neboť soud má z již předložených a provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o koeficientu 1,6 (k tomu níže). U jednání soudu dne 22. 7. 2021, které bylo nařízeno za účelem přednesů závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku, žalovaná předložila soudu důkazy, o kterých bylo rozhodnuto již u jednání soudu dne 18.3. 2021 a proto nebyly soudem prováděny. Další žalovanou předložené důkazy u jednání soudu 22. 7. 201 soud zamítl, neboť byly žalovanou předloženy po koncentraci řízení, nesouvisí s předmětem žaloby, kterým je úhrada částky vyplývající z daňového dokladu [číslo] ze dne 16. 3. 2018. Jde o důkazy: [protokol] [anonymizováno] [rok] ze dne 1. 3. 2018 vč. příloh, potvrzení o převzetí odpadu [číslo] [rok] ze dne 26. 2. 2018, potvrzení o převzetí odpadu [číslo] [rok] ze dne 23. 3. 2018, potvrzení o převzetí odpadu [číslo] [rok] ze dne 26. 2. 2018. Soud dále zamítl důkazy navrhované žalovanou, a to výslech jednatelů žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tito byli již dvakrát předvolání k jednání soudu, ale ani v jednom případě se k jednání nedostavili, jejich účast na jednáních nezajistila ani sama žalovaná, které je k výslechu navrhovala, a bylo proto její povinností jejich účast zajistit.

6. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 29. 12. 2017 k uzavření Smlouvy o ukládce odpadů v areálu skládky [název] [obec], na základě které se žalobkyně, jako vykonavatel, zavázala přejímat od žalované, jako objednatele, odpady u vstupu do areálu skládky [název] [obec] a převzaté odpady odstranit nebo využít v souladu s platnou legislativou ČR. Žalovaná se naopak zavázala žalobkyni platit ve lhůtách splatnosti sjednanou a vyúčtovanou cenu včetně poplatků za převzetí a odstranění odpadů, a to na základě faktur vystavených žalobkyní jako vykonavatelem nebo hotovostní platbou. Dle přílohy [číslo] ke Smlouvě byla mezi účastníky stanovena pro odpad kat. [číslo] – zemina a kamení neuvedené pod [číslo] cena bez DPH ve výši 125 Kč za m3. Celkem bylo za období od 1. 3. 2018 do 15. 3. 2018 na skládku žalobkyně žalovanou složeno 6 118,02 t zeminy a kamení, při celkovém počtu 207 navážek. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o koeficientu 1,6 t/ m3 určující poměr mezi váhou (tuny) a objemem (m3) skladového materiálu. Po použití uvedeného přepočtového materiálu tak bylo v období od 1. 3. 2018 do 15. 3. 2018 na skládku žalobkyně žalovanou složeno 3 824,01 m3 zeminy a kamení, což následně žalobkyně vyúčtovala žalované za dohodnutou cenu ve výši 125 Kč za m3 bez DPH fakturou [číslo] na částku 478 001,25 Kč + 21 % DPH = 578 381,51 Kč. Žalovaná na uvedenou fakturu ničeho neuhradila a začala sporovat výši přepočtového koeficientu.

8. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle následujících ustanovení: Dle ust. § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle ust. § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle ust. § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Dle ust. § 558 odst. 2 o.z. v právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna. Dle ust. § 559 o.z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ust. § 564 o.z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 29. 12. 2017 ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o.z. k uzavření inominátní smlouvy – Smlouvy o ukládce odpadů v areálu skládky [název] [obec], na základě, které se žalobkyně, jako vykonavatel, zavázala přejímat od žalované, jako objednatele, odpady u vstupu do areálu skládky [název] [obec] a převzaté odpady odstranit nebo využít v souladu s platnou legislativou ČR. Žalovaná se naopak zavázala žalobkyni platit ve lhůtách splatnosti sjednanou a vyúčtovanou cenu včetně poplatků za převzetí a odstranění odpadů ve výši 125 Kč za m3, a to na základě faktur vystavených žalobkyní jako vykonavatelem nebo hotovostní platbou. Žalobkyně si svou povinnost splnila, když od žalované převzala odpady, které následně odstranila/využila. Žalobkyni tak vznikl vůči žalované nárok na zaplacení ceny ujednané ve Smlouvě (125 Kč za 1 m3) za žalovanou navezených 6 118,02 t zeminy a kamení za období od 1. 3. 2018 do 15. 3. 2018. Žalovaná neprokázala, že není pravdou to, co předkládá strana žalující ohledně rozsahu skládek materiálu, soud má proto za prokázané, že žalovaná na skládku žalobkyně v období od 1. 3. 2018 do 15. 3. 2018 navezla 6 118,02 t zeminy a kamení (viz daňový doklad [číslo] vč. podrobného rozpisu). Jedinou spornou otázkou v uvedeném řízení tak zůstalo uzavření dohody o koeficientu 1,6 t/m3. Soud po provedení všech uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech dospěl k tomu, že uzavření ústní dohody mezi účastníky ohledně přepočtového koeficientu ve výši 1,6 t/m3 bylo dostatečně prokázáno. Vzhledem k tomu, že Smlouva operovala s objemovou váhou odpadu (m3), je zcela zřejmé, že mezi stranami musel být stanoven přepočtový koeficient, neboť auta, která odpad odvážela, byla vážena v tunách (hmotností váha). Uzavření dohody o koeficientu 1,6 má soud za prokázané z výslechu svědků [příjmení] a [příjmení], kteří shodně popsali spolupráci mezi žalovanou a žalobkyní, okolnosti uzavření dohody ohledně koeficientu ve výši 1,6, kterou s žalovanou uzavřel za žalobkyni právě svědek [příjmení] i to, že žalovaná dostávala od žalobkyně faktury s podrobnými rozpisy, vážní lístky a další podklady pro fakturaci. Svědek [příjmení] ve své výpovědi dále uvedl, že mu na jednání (jaro 2018) pan [příjmení] (za žalovanou) existenci koeficientu 1,6 potvrdil. Koeficient 1,6 byl žalobkyní výslovně zmíněn i v e-mailu adresovaném žalované ze dne 28. 12. 2017, což žalovaná nijak nerozporovala. Žalovaná navíc dříve vystavené faktury žalobkyni řádně hradila, nijak je nerozporovala, nepožadovala je upravit ani doplnit (viz daňový doklad [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] výpis z účtu žalobkyně ze dne 23. 1. 2018, 26. 1. 2018, 6. 2. 2018 a ze dne 22. 2. 2018). Součástí těchto faktur byly i podrobné rozpisy, ze kterých koeficient 1,6 vyplýval, i když nebyl ve fakturách přímo uveden (viz např. daňový doklad [číslo] vč. podrobného rozpisu). Na to, že byl mezi účastníky dohodnut koeficient ve výši 1,6, ukazuje i skutečnost, že stejný přepočet 1,6 byl dohodnut mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] a žalovanou při předchozí navážce zeminy na skládku žalobkyně, kdy se jednalo stále o stejnou stavbu [právnická osoba], což potvrdil ve svém prohlášení jednatel společnosti [příjmení] – [právnická osoba] pan [příjmení] (viz čestné prohlášení [jméno] [příjmení], ze dne 27. 8. 2020), stejně tak vyjádření RNDr. [jméno] [příjmení] k zemině uložené na skládce [obec] společností [právnická osoba] [obec], dle kterého uložené zemině odpovídá koeficient 1,68 t/ m3 (viz vyjádření RNDr. [jméno] [příjmení], autorizovaného inženýra pro geotechniku, ze dne 6. 4. 2018). Všechny tyto přímé i řetězec nepřímých důkazů dle soudu prokazují, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o koeficientu ve výši 1,6. Vzhledem k tomu, že má soud dohodu o koeficientu 1,6 za prokázanou, má za prokázané i to, že žalobkyně žalované oprávněně vystavila fakturu [číslo] na částku 578 381,51 Kč, která byla splatná v souladu se Smlouvou dne 26. 3. 2018. Žalovaná byla povinna žalobkyni vyfakturovanou cenu uhradit, to však žalovaná neučinila. Soud proto žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o.z. a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 28 920 Kč a odměně advokáta za 8,5 úkonů právní služby dle ust. § 7, 11 odst. 1 písm. a), d) a g), 11 odst. 2 písm. f) a 11 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 10 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast právního zástupce na soudem nařízeném 1. setkání s mediátorem dne 22. 5. 2019, vyjádření ze dne 4. 9. 2019, účast na jednání dne 23. 1. 2020, účast na jednání dne 18. 3. 2021, závěrečný návrh, účast na jednání dne 22. 7. 2021 – vyhlášení rozhodnutí), náhradě hotových výdajů za 9 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, náhradě za uhrazenou odměnu mediátora ve výši 200 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady řízení činí 141 655,70 Kč. Celkové náklady řízení Odměna - 10 620 Kč x 8,5 + 21% DPH Režijní paušál - 300 Kč x 9 + 21% DPH Soudní poplatek - 28 920 Kč x 1 Náhrada za uhrazenou odměnu mediátorovi - 200 Kč x 1 + 21% DPH Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH: 122 090 Kč DPH 21 %: 19 565,70 Kč <b>Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH: 141 655,70 Kč.</b> Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 28. 1. 2020, neboť se nejedná o podání ve věci samé, ale toliko o podání, ve kterém žalobkyně vyčísluje náklady, které jí vznikly v souvislosti s nařízeným 1. setkáním s mediátorem, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud dále žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 21. 2. 2020, neboť se jednalo o podání, ve kterém žalobkyně pouze rekapituluje svá skutková tvrzení a doplňuje důkazy, což mohla a měla učinit již v rámci podané žaloby.