19 C 60/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 488,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 488,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 488,33 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 488,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 21. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy čerpal žalovaný úvěr v celkové výši 60 174 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanému poskytnout částku 60 174 Kč v platbách následovně: dne 21. 8. 2023 částku 17 210 Kč, dne 13. 9. 2023 částku 17 200 Kč, dne 13. 10. 2023 částku 17 200 Kč, dne 19. 11. 2023 částku 1 500 Kč, dne 20. 12. 2023 částku 1 920 Kč, dne 18. 1. 2024 částku 1 500 Kč, dne 19. 2. 2024 částku 1 900 Kč a dne 14. 3. 2024 částku 1 744 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný nehradil řádně a včas, o zesplatnění úvěru byl vyrozuměn dne 15. 7. 2024. Celkem žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 44 685,67 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 15 488,33 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 15 488,33 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.

2. V podání ze dne 17. 7. 2026 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalovaného, které jsou zaznamenány v čestném prohlášení klienta. Žalovaný dále doložil výpis z bankovního účtu. V čestném prohlášení klienta, které je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 36 700 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč, splácí jiný úvěr ve výši 3 000 Kč. V tomto podání pak žalobkyně dále uvedla, že vzhledem k administrativní chybě špatně uvedla částku, kterou žalovaný uhradil. Žalovaný uhradil na úvěr částku 88 322,01 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 44 685,67 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení pasivní.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 8. 2023 uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou. Úvěrový limit byl sjednán na částku 17 210 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (tzv. revolvingový úvěr). Roční úroková sazba činila 457,50%, přičemž žalovaný měl celkem žalobkyni splatit částku 80 598,55 Kč. Splatnost byla stanovena měsíčně podle volby žalovaného alespoň však v minimální platbě ve výši 500 Kč nebo dlužné částky. Přílohou smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025 je patrné, že společnost Anonymizováno jakožto postupitel, postoupila pohledávky na spol. právnická osoba, jakožto postupníka. Ke smlouvě byl doložen i dodatek č. hodnota ze dne 8. 11. 2025. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 je zřejmé, že společnost právnická osoba pak postoupila pohledávky na žalobkyni. Dne 21. 11. 2025 byl žalovaný o postoupení pohledávky vyrozuměn přípisem právní předchůdkyně žalobkyně.

8. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno byla zaslána částka ve výši 17 210 Kč na účet č. účtu dne 21. 8. 2023.

9. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 17 200 Kč na účet č. účtu dne 13. 9. 2023.

10. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 17 200 Kč na účet č. účtu dne 13. 10. 2023.

11. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 1 500 Kč na účet č. účtu dne 19. 11. 2023.

12. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 1 920 Kč na účet č. účtu dne 20. 12. 2023.

13. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 1 500 Kč na účet č. účtu dne 18. 1. 2024.

14. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 1 900 Kč na účet č. účtu dne 19. 2. 2024.

15. Z potvrzení o odchozí platbě je patrné, že z účtu společnosti Anonymizováno s.r.o. byla zaslána částka ve výši 1 744 Kč na účet č. účtu dne 14. 3. 2024.

16. Úvěr byl zesplatněn dne 15. 7. 2024, o čemž byl žalovaný vyrozuměn prostřednictvím emailu (viz oznámení o zesplatnění).

17. Soud si z úřední činnosti vyžádal zprávu od právnická osoba, ze které bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu byl žalovaný od 21. 8. 2023 do 14. 3. 2024. Na bankovní účet byla připsána dne 13. 9. 2023 částka ve výši 17 200,00 Kč, dne 13. 10. 2023 částka ve výši 17 200,00 Kč, dne 20. 11. 2023 částka ve výši 1 500,00 Kč, dne 19. 1. 2024 částka ve výši 1 500,00 Kč, dne 21. 12. 2023 částka ve výši 1 920,00 Kč, dne 19. 2. 2024 částka ve výši 1 900,00 Kč, dne 14. 3. 2024 byla na účet připsána částka ve výši 1 744,00 Kč. Uvedené platby byly připsány pod var. symbolem var. symbol.

18. Žalobkyně dále doložila výpis žalovaného z bankovního účtu od společnosti Anonymizováno v rámci posuzování úvěruschopnosti, nicméně soud dodává, že tato příloha je nečitelná, pročež z ní není možno zjistit žádné relevantní informace.

19. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci nic podstatného.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Původní věřitelka proto měla povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného pomocí nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

27. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 vyložil, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech, přičemž na tomto ničeho nezmění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že povinností věřitele je nejen aktivně zjišťovat a prověřovat majetkové poměry dlužníka, ale tyto údaje rovněž náležitě ověřit (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů, výpisy z bankovního účtu apod.).

28. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

29. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

30. V daném případě soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že její právní předchůdkyně splnila své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy že před uzavřením smlouvy vycházela z dostatečných informací týkajících se majetkové situace žalovaného. Byť měla žalobkyně dle jejích tvrzení bankovní výpis žalovaného (soud zde pro úplnost dodává, že ve formátu, v jakém byl doložen, není čitelný), tak z jeho obsahu dále nezkoumala skutečnosti týkající se výdajů žalovaného. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně proto soud považuje za nedostatečné. Původní věřitelka však zcela rezignovala na povinnost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitelka tak pro všechny shora uvedené důvody před uzavřením smlouvy v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

31. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že původní věřitelka nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 dostupný na www.nalus.usoud.cz).

32. V řízení pak bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v souladu s revolvingovým úvěrem částky 17 200 Kč, 17 200 Kč, 1 500 Kč, 1 500 Kč, 1 920 Kč, 1 900 Kč a 1 744 Kč (zde soud vycházel z podkladů právnická osoba ze dne 7. 7. 2026). Celkem tak právní předchůdkyně žalovanému prokazatelně poskytla finanční prostředky ve výši 42 964 Kč, nikoliv částku 60 174 Kč tak, jak žalobkyně tvrdí v žalobním návrhu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno, tj. jistinu ve výši 42 964 Kč, nicméně žalovaný již žalobkyni zaplatil částku přesahující tuto poskytnutou jistinu (dle žalobkyně na úvěr uhradil částku 88 322,01 Kč). Soud proto výrokem I žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení. Plně úspěšnému žalované však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.