19 C 62/2011

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Miholou ve věci žalobců: a) Mgr. jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa , b) PaedDr. jméno příjmení , narozený dne anonymizována dvě slova , bytem adresa , oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem anonymizováno číslo , PSČ obec a číslo - část obce , proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské konference a výboru žalovaného spolku,

I. Žaloba ve znění:„ Určuje se, že následující rozhodnutí přijatá na členské konferenci žalované dne [datum], nejsou v souladu se zákonem a stanovami: <i>1) „ Ruší se bod 5. z usnesení [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 25.11.2010“</i> <i>2) „ Členská konference schvaluje k dnešnímu dni přijetí nových oddílů, a to těchto: [anonymizována dvě slova] – zástupce [jméno] [příjmení], [příjmení] – zástupce [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] – zástupce [jméno] [příjmení], [anonymizováno] – zástupce [jméno] [jméno], [anonymizováno] – zástupce [jméno] [příjmení], [jméno] – zástupce [jméno] [příjmení], [anonymizováno] – zástupce [jméno] [příjmení], [anonymizováno] – zástupce [obec] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] – zástupce [jméno] [příjmení], [ulice] sport – zástupce [jméno] [příjmení], [anonymizováno] – zástupce [příjmení] [jméno], [anonymizováno] – zástupce [jméno] [příjmení]“</i> <i>3) „ [anonymizováno] ukládá výboru [anonymizována dvě slova] [obec] povinnost stanovit pro rok 2011 členské příspěvky a jejich řádný odvod do pokladny [anonymizována dvě slova] [obec] v termínu do 11.4.2011“</i> <i>4) „ [anonymizováno] v souvislosti s rozšířením členské základny ukládá předsedům jednotlivých oddílů, které v letošním roce dosud nesvolaly členské schůze, svolat členskou schůzi oddílů a provést volbu předsedy a orgánů oddílu. Zápis předají oddíly nejpozději do [datum]. Pozvánku na členskou schůzi oddílů, konaných v průběhu dubna, zašlou oddíly s týdenním předstihem na [anonymizována tři slova] [obec]“</i> <i>5) „ ČK ukládá [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] neprodleně po skončení této [anonymizována tři slova] [obec], svolat sjednání výboru [anonymizována dvě slova] [obec] za účasti zástupců všech oddílů“.“,</i> <b>se zamítá.</b>

II. Žaloba ve znění:„ Určuje se, že následující rozhodnutí přijatá na zasedání výboru žalované dne [datum], nejsou v souladu se zákonem a stanovami: <i>1) „ Výbor [anonymizována dvě slova] [obec] odvolává z funkce předsedy [jméno] [příjmení] a z funkce vedoucího [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] s okamžitou platností. Jmenovaní bez dalšího pozbývají oprávnění jednat jménem [anonymizována dvě slova] [obec], jakožto statutární zástupci ve smyslu stanov [anonymizována dvě slova] [obec]“</i> <i>2) „ Novým předsedou [anonymizována dvě slova] byl jmenován [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [ulice a číslo], novým vedoucím [anonymizováno] byl jmenován [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]“,</i> <b>se zamítá.</b>

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 48 079 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 66 834,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka žalované.

1. Obvodní soud pro Prahu 3 svým rozsudkem ze dne 24. října 2017, č. j. 19 C 62/2011-1422 určil, že tam specifikovaná rozhodnutí přijatá na členské konferenci žalovaného dne [datum], nejsou v souladu se zákonem a stanovami (výrok I.), že tam specifikovaná rozhodnutí přijatá na zasedání výboru žalovaného dne [datum] nejsou v souladu se zákonem a stanovami (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Prvostupňový soud ve věci rozhodoval na základě tvrzení žalobců ve vztahu k žádanému vyslovení neplatnosti těchto rozhodnutí, a to v tom smyslu, že členská konference žalovaného nebyla řádně svolána a především nebyla usnášeníschopná. Podle stanov je totiž členská konference tvořena delegovanými zástupci všech oddílů, jejichž počet se odvíjí od počtu jejich členů (jeden delegát na dvacet členů). Žalovaným uváděný údaj o počtu členů oddílu basketbalu (740 osob) však neodpovídal aktuálnímu stavu, neboť ve skutečnosti měl tento oddíl členů jen 18, a nemohl proto na konferenci delegovat 36 zástupců.

3. Žalovaný pak navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že ke dni konání členské konference žalovaného dne [datum] vzrostl počet členů oddílu basketbalu z osmnácti na 740. Počet 35 delegovaných zástupců tak plně odpovídá stanovám.

4. Prvostupňový soud v uváděném rozsudku popsal, jaká zjištění učinil z jednotlivých důkazů a poté věc po právní stránce posoudil podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů (dále jen „zákon č. 83/1990 Sb.“). Dospěl k závěru, že oba žalobci jsou k podání žaloby aktivně legitimováni a že žalobu podali ve lhůtě stanovené citovaným ustanovením § 15 zákona č. 83/1990 Sb. Nesouhlasil s žalobci, že členská konference žalovaného nebyla řádně svolána, přisvědčil však jejich argumentaci, že nebyla usnášení schopná. Měl za to, že žalovaný přes poskytnuté poučení podle § 118a o. s. ř., neprokázal, že oddíl basketbalu měl v době konání členské konference tvrzených 740 členů, a naopak považoval za prokázané, že tento oddíl měl členů pouze 18 a mohl tak delegovat jen jednoho zástupce. Nebyla-li tedy členská konference usnášeníschopná, nemohl být následně platně jmenován ani nový výbor žalovaného. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal vedlejší účastník odvolání a z jeho podnětu a v jeho mezích odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aby poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Tento závěr pak nachází svůj výraz ve výroku usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, č. j. 21 Co 218/2018-1786 ze dne 20. července 2021, jímž rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Protože prvostupňový soud je ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř., vázán právním názorem vysloveným v rozhodnutí odvolacího soudu, uvádí v zájmu přesnosti a přehlednosti právní závěry odvolacího soudu, vyjádřené v jeho výše uváděném usnesení formou citace: „ 8. V posuzované věci se žalobci domáhají přezkumu několika rozhodnutí členské konference a výboru žalovaného ze dne [datum]. Jedním z těchto rozhodnutí byli odvoláni z funkcí předsedy a člena výboru a nově byli jmenováni [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

9. Soud prvního stupně měl za to, že existuje více osob, které o sobě prohlašují, že jsou oprávněny jednat za žalovaného, a proto mu usnesením ze dne 11. 11. 2013, č. j. 19 C 62/2011-796, ustanovil procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. Usnesením ze dne 12. 5. 2015, č. j. 19 C 62/2011-876, pak zastavil řízení o návrhu žalovaného na zrušení ustanovení opatrovníka. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, které soud prvního stupně předložil Nejvyššímu soudu poté, co nejprve napadeným rozsudkem ze dne 24. října 2017, č. j. 19 C 62/2011-1422, ve věci meritorně rozhodl. Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019, usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2015, č. j. 19 C 62/2011-876, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázal na své předchozí usnesení ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, vydané v související věci vedené mezi totožnými účastníky, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spolku nelze v řízení o přezkumu platnosti rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu - bez dalšího - ustanovit procesního opatrovníka z důvodu, že není jasné, zda bylo platně přijato rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu spolku, jehož volba je v řízení přezkoumávána. Nevyslovil-li soud (dosud) neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, je napadené rozhodnutí platné. V návaznosti na to soud prvního stupně přípisem ze dne [datum] účastníkům sdělil, že opatrovníka nadále není třeba a že bude jednat přímo s žalovaným.

10. Z výše popsaného sledu vydaných rozhodnutí je zřejmé, že na počátku řízení soud prvního stupně ustanovil žalovanému procesního opatrovníka, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky stanovené v § 29 odst. 2 o. s. ř. I v případě, kdy je přezkoumávána platnost rozhodnutí o volbě člena statutárního orgánu, jako je tomu v projednávané věci, je totiž za spolek v řízení oprávněna jednat (i) osoba, jejíž volba je návrhem na zahájení řízení zpochybněna. V důsledku tohoto postupu pak soud prvního stupně v průběhu téměř celého řízení nejednal s žalovaným, nýbrž s ustanoveným procesním opatrovníkem, a tím odňal žalovanému možnost jednat před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, na který poukázal dovolací soud ve svém zrušovacím usnesení). Teprve po vyhlášení meritorního rozhodnutí (v návaznosti na zrušovací usnesení dovolacího soudu) přestal jednat s opatrovníkem a začal jednat s žalovaným, což účastníkům oznámil. K ukončení funkce opatrovníka ale nedošlo proto, že odpadl důvod, pro který byl opatrovník do funkce ustanoven, nýbrž proto, že od počátku takový důvod chyběl. Soud prvního stupně tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. S ohledem na rozsah potřebného dokazování za odvolacího řízení nemůže být zjednána náprava, a jsou tedy splněny předpoklady § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud proto, aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

11. Na soudu prvního stupně bude, aby věc znovu projednal a rozhodl. Vezme přitom v úvahu, že některé námitky vznesené vedlejším účastníkem v odvolání by mohly být pro právní posouzení věci relevantní:

12. Nelze souhlasit s odvolatelem, že soud prvního stupně neměl připustit vstup žalobce b) do řízení, uplynula-li mu lhůta stanovená v § 15 zákona č. 83/1990 Sb., v níž mohl svůj nárok uplatnit. Při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) totiž soud otázku jeho věcné legitimace neposuzuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005). Nicméně tuto skutečnost měl soud prvního stupně zohlednit při posuzování, zda žalobce b) uplatnil svůj nárok u soudu včas. Vyhověl-li návrhu na přistoupení dalšího žalobce, je třeba mít za to, že nový žalobce své právo uplatnil u soudu (z hlediska běhu promlčecích a prekluzivních lhůt) dnem, kdy soudu došel jeho souhlas s tímto opatřením nebo kdy projevil svůj souhlas do protokolu (srov. např. komentář k § 92 o. s. ř., in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., II., 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Soud prvního stupně učinil ale pouze obecný závěr o tom, že žaloba byla podána v šestiměsíční lhůtě stanovené v § 15 zákona č. 83/1990 Sb., aniž se zabýval tím, kdy žalobce b) uplatnil svůj nárok u soudu. V tomto směru proto bude třeba právní posouzení doplnit.

13. Stejně obecný je i závěr soudu prvního stupně, že žalobci jsou ve věci aktivně legitimováni. Jak vyplývá z dikce § 15 zákona č. 83/1990 Sb., soud je oprávněn přezkoumávat rozhodnutí některého orgánu sdružení na základě určovací žaloby člena sdružení, přičemž judikatura dovodila i další kritéria posuzování oprávněnosti žaloby - osobnostní nebo materiální újmu, kterou utrpěl člen sdružení, vyčerpání případných interních smírčích či rozhodčích prostředků a společenský zájem na projednání věci, to vše při dostatečně vysokém stupni intenzity naplnění těchto kritérií (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2916/2006). Judikatura také přiznala aktivní věcnou legitimaci k podání určovací žaloby podle citovaného ustanovení i osobě, která již nebyla v době podání žaloby členem sdružení, šlo však o takový právní vztah, jenž se jí bezprostředně dotýkal, konkrétně o majetkové vypořádání žalobce při zániku členství (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2890/99, a ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1018/2005). Jelikož se žalobci domáhají přezkumu několika rozhodnutí členské konference a výboru žalovaného, měla by být tato kritéria splněna u každého z nich, jejich naplnění však soud prvního stupně vůbec nezkoumal. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalovaný (podáním ze dne 27. 6. 2016 na č. l. 999) i vedlejší účastník (podáním ze dne 18. 10. 2017 na č. l. 1383) právě na zánik členství v důsledku neplacení členských příspěvků poukazovali, bude proto třeba zjistit, zda žalobci byli v době podání žaloby členy sdružení a zda napadenými rozhodnutími utrpěli osobnostní nebo materiální újmu, případně pokud jejich členství zaniklo (jak tvrdí žalovaní), zda předmětem každého z napadených rozhodnutí byl právní vztah s dopadem na jejich práva. V této souvislosti bude namístě zejména zjistit, zda tehdy platné stanovy připouštěly, aby funkci člena statutárního orgánu mohla vykonávat i osoba, která nebyla členem žalovaného spolku, či zda výkon této funkce automaticky zanikl se zánikem jejího členství u žalovaného.

14. Teprve poté, bude-li možno uzavřít, že žaloba byla podána včas a že žalobci jsou k jejímu podání aktivně legitimováni, bude na místě zkoumat, zda konference žalovaného byla řádně svolána, a zda byla usnášeníschopná. K prokázání těchto tvrzení žalovaný i vedlejší účastník označili důkazy, bude proto na soudu prvního stupně, aby je provedl, a bude-li mít za to, že nejsou dostačující, aby poskytl účastníkům odpovídající poučení. V této souvislosti nepřehlédne, že podle konstantní judikatury platí, že pokud soud rozhoduje v neprospěch účastníka sporného řízení jen proto, že nebylo prokázáno jeho tvrzení, pak takový závěr předpokládá, že soud provedl všechny jím navržené důkazy; nemusí provést důkazy zjevně nezpůsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, tedy ty, jejichž prostřednictvím nepochybně nemůže být rozhodná skutková okolnost prokázána, což je ovšem třeba v písemném vyhotovení rozhodnutí odůvodnit. Tomuto požadavku ale neodpovídá obecné konstatování učiněné soudem prvního stupně v napadeném rozsudku, že navržené důkazy nepovažoval za právně významné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014). K povinnosti soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci, srov. např. i nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 1288/18.

15. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne též o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Právním názorem vysloveným v rozhodnutí odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán podle § 226 odst. 1 o. s. ř.“ 6. Žalovaná pak v průběhu dalšího řízení, jakož i v rámci závěrečného návrhu ve věci navrhovala, aby žaloba byla v případě obou žalobců zamítnuta. Zaujala názor, že v případě obou žalobců došlo k uplatnění žaloby u soudu opožděně, tj. nikoliv ve lhůtách odpovídající zákonu číslo 83/1990 Sb. o sdružování občanů, a došlo tedy k prekluzi jejich případného práva. V případě žalobce ad a) Mgr. [jméno] [příjmení] pak navíc jde o ten právní stav, kdy není k podání žaloby aktivně věcně legitimován, přičemž v této souvislosti odkazuje i na obdobná soudní rozhodnutí vydaná jednak Obvodním soudem pro Prahu 3, dále Městským soudem v Praze a Vrchním soudem v Praze. Své stanovisko k věci žalovaná blíže rozvíjí v písemném podání ze dne 11. 10. 2021 a ze dne 10. 2. 2022, přičemž zároveň se zabývá i otázkou, zda může být členem statutárního orgánu spolku pouze člen spolku, nebo i nečlen spolku.

7. Vedlejší účastník na straně žalovaného, [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] se pak veskrze k uváděným stanoviskům žalovaného připojuje a rovněž navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

8. Mezi stranami byla nesporná existence Zápisu z jednání výboru [anonymizováno] ze dne 30. 3. 2011 a jeho obsah, tj. mimo jiné rozhodnutí o odvolání [jméno] [příjmení] z funkce předsedy [anonymizováno] a odvolání [jméno] [příjmení] z funkce vedoucího [anonymizováno], a jmenování nového předsedy [příjmení] [jméno] [příjmení] a nového vedoucího [příjmení] [jméno] [příjmení]. Obsahem tohoto rozhodnutí je i stanovení členského příspěvku za rok 2011 ve výši 100 Kč se splatností do 11. 4. 2011.

9. V případě žalobce ad a) Mgr. [jméno] [příjmení] bylo pak spornou skutečností jednak, zda přestal být členem žalované z důvodu nezaplacení členského příspěvku, dále zda jako nečlen mohl vykonávat vedoucí funkci žalovaného a rovněž zda má právní zájem na všech požadovaných určeních, resp. zda v jeho případě existuje zájem hodný právní ochrany na určení.

10. Ve vztahu k vyřešení těchto a i dalších otázek nadále soud v řízení postupoval v intencích závazného právního názoru, stanovisek a pokynů, které – jak již výše uváděno – vyplývají z usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, č. j. 21 Co 218/2018-1786 ze dne 20. července 2021.

11. Mezi stěžejní otázky projednávané věci tak kromě dalšího patřilo posuzování toho, zda žalobci uplatnili svůj nárok u soudu včas. Zde nutno vycházet z ust. § 15 zákona č. 83/1990 Sb. ve znění platném v době zahájení řízení, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné, nebo odporující stanovám, může do třiceti dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců od rozhodnutí, požádat Okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami (odst. 1.). Soud v řízení postupuje podle občanského soudního řádu (odst. 2).

12. Pokud jde k výše uváděné otázce o žalobce ad b) [jméno] [příjmení], jak uvádí Městský soud v Praze ve výše konkretizovaném rozhodnutí, vyhověl-li soud návrhu na přistoupení dalšího žalobce /žalobce ad b) /, je třeba mít za to, že nový žalobce své právo uplatnil u soudu (z hlediska běhu promlčecích a prekluzivních lhůt) dnem, kdy soudu došel jeho souhlas s tímto opatřením, nebo kdy projevil svůj souhlas do protokolu. Z obsahu spisu se podává, že podáním ze dne 19. 6. 2014 došlým podepsanému soudu dnem 23. 6. 2014, žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] navrhl, aby do řízení přistoupil jako další žalobce [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], s poukazem na to, že jmenovaný [jméno] [příjmení] má shodný právní zájem na výsledku řízení jako dosavadní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (viz číslo listu 815 v prvním díle spisu). Výrokem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 19 C 62/2011-876 ze dne 12. 5. 2015 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 22 Co 222/2015-921 ze dne 21. prosince 2015, pak soud připustil, aby do řízení na straně žalobce jako další účastník přistoupil [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]. Z uvedených časových souvislostí je zřejmé, že žalobce ad b) projevil svůj souhlas se vstupem do řízení jako další účastník na straně žalobce podáním ze dne [datum], došlým zdejšímu soudu dne 23. 6. 2014, a tedy v podstatě téměř o tři roky později od uplynutí šestiměsíční lhůty od vydání napadeného usnesení ze dne 30. 3. 2011, která tak uplynula dnem 30. 9. 2011. Za těchto okolností soud uzavírá, že žalobce ad b) nepodal žalobu včas a to je důvod jejího zamítnutí ve vztahu k jeho osobě.

13. Pokud pak soud posuzuje otázku včasnosti žaloby v případě žalobce ad a) [jméno] [příjmení], zjištěno z obsahu spisu, že žalobu u zdejšího soudu uplatňuje dnem 4. 4. 2011 (viz čl. 1 prvního dílu spisu), přičemž konečná verze jeho žalobního návrhu z uvedeného dne 4. 4. 2011 byla připuštěna Obvodním soudem pro Prahu 3 jeho usnesením ze dne 23. srpna 2011, č. j. 19 C 62/2011-203, které nabylo právní moci dnem 29. 8. 2011, a to k návrhu žalobce na připuštění změny žalobního návrhu ze dne 4. 4. 2011. Z těchto časových údajů pak soud dospívá k závěru, že tento žalobce uplatňuje předmětnou žalobu u soudu při dodržení obou lhůt ve smyslu § 15a zákona č. 83/1990 Sb., tedy včas.

14. Pro podepsaný soud závazný právní názor vyslovený v intencích usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 21 Co 218/2018-1786 ze dne 20. července 2021, ovšem dále nastoluje otázky, které nutno objasnit, a to věcnou aktivní legitimaci žalobců k podání určovací žaloby, potažmo v této souvislosti, zda žalobci byli v době podání žaloby členy sdružení a zda napadenými rozhodnutími utrpěli osobnostní, nebo materiální újmu, případně pokud jejich členství zaniklo, zda předmětem každého z napadených rozhodnutí byl právní vztah s dopadem na jejich práva.

15. Tyto otázky v daném případě soud posuzoval již pouze ve vztahu k žalobci ad a), když, jak vyplývá z výše uváděného výkladu, žalobce ad b) [jméno] [příjmení] uplatnil svůj nárok až s vysokým časovým odstupem od uplynutí doby zákonné lhůty a tedy opožděně (důvod zamítnutí jeho žaloby).

16. Ve světle výše uvedeného bylo pro projednávanou věc kromě dalšího rozhodné, kdy a za jakých okolností zaniklo členství žalobce ad a) v [anonymizována dvě slova]. Ze stanov schválených dne 5. 5. 1994, z článku III. bod 11, písm. b) bylo zjištěno, že základní povinností člena [anonymizováno] je platit oddílové a členské příspěvky a další poplatky stanovené [anonymizováno] oddílu i orgány [anonymizováno]. Dle článku III. bod 12, písm. e) bylo zjištěno, že členství zaniká nezaplacením členského příspěvku ve stanoveném termínu. Dle článku IV. bod 13, výši členský příspěvků [anonymizováno] a termíny jejich odvádění, stanoví [anonymizována dvě slova], o způsobu jejich odvodu a evidence do pokladny [anonymizováno] rozhoduje [anonymizována dvě slova]. Tedy, i když bylo shledáno rozhodnutí [anonymizováno] konference ze dne [datum], jímž bylo [příjmení] [jméno] uloženo stanovit pro rok 2011 členské poplatky a jejich řádný odvod do pokladny do [datum], v rozporu se zákonem a stanovami, nemůže mít toto rozhodnutí na samotné rozhodnutí [příjmení] [jméno], jímž byla výše poplatku a jeho splatnost stanovena, a které nebylo napadeno, žádný vliv, neboť zmocnění pro stanovení výši členského poplatku a jeho splatnosti, [příjmení] vyplývá přímo z čl. IV. bod 13 stanov. [anonymizována dvě slova] tak v souladu s platnými stanovami stanovil výši poplatku a jeho splatnost, toto rozhodnutí [příjmení] ze dne 30. 3. 2011 napadeno nebylo. Případné námitky žalobce, že nebyl dodatečně vyzván k úhradě členského poplatku a že členský poplatek neuhradili ani ostatní členové spolku, shledává soud právně irelevantními pro posouzení zániku jeho členství ve spolku. Soud provedl v této souvislosti i důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 3, spisové značky 9 C 141/2011, z něhož kromě dalšího vyplývá, že Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením č. j. 11 Co 288/2020-179 ze dne 25. listopadu 2020 usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. června 2020, č. j. 9 C 141/2011-162 zrušil, a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V tomto usnesení se pak mimo jiné odvolací soud i podrobně vyjadřuje právě k otázce zániku členství žalobce ad a) v [anonymizována dvě slova] z důvodu nezaplacení členských poplatků s tím, že na daný spor je třeba použít v souladu s ust. § 3047 zák. 89/2012 Sb. občanský zákoník, i že členství žalobce v žalované zaniklo nezaplacením členského příspěvku za rok 2011, když tento závěr vychází zcela jednoznačně z tehdy platných stanov žalované, konkrétně z článku III. bod 12, písm. e). Odlišný výklad tohoto ustanovení zastávaný žalobcem, byl odvolacím soudem shledán nepřijatelným. Za nepřiléhavý byl označen rovněž odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu spisové značky 28 Cdo 2976/2010, neboť v uvedené věci Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy bylo možno člena podle znění stanov vyloučit bez uvedení důvodu; v tomto sporu je však vymezen konkrétní důvod zániku členství nezaplacením členského poplatku. Odvolací soud se dále neztotožňuje s odvolatelem ani v tom, že pokud úprava členství ve spolcích, resp. v občanských sdruženích nebyla podrobně upravena zákonem, je na vyloučení člena, resp. zánik členství, nutno analogicky aplikovat požadavky právní úpravy členství v obchodních společnostech ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a to proto, že členství ve spolcích vždy bylo v podstatných věcech zákonem upraveno (ať již zákonem č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, nebo v současné době platným občanským zákoníkem), podrobnější úpravu vždy uvádějí stanovy, jejichž soulad se zákonem soud posuzuje v konkrétním řízení. Odvolací soud neshledal pro analogickou aplikaci obchodního zákoníku za situace, kdy stanovy podrobněji upravují zánik členství pro nezaplacení členských poplatků, žádný důvod. Odvolací soud akcentoval, že povinnost platit členské příspěvky je jednou ze základních povinností člena každého spolku a každý člen je si zcela nepochybně této povinnosti vědom. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že placení členských příspěvků je jednou ze základních povinností člena a není jediného důvodu, proč by měl být člen ke splnění této povinnosti (bez příslušné úpravy ve stanovách) jakkoliv dodatečně vyzýván. Odvolací soud neshledal, že by stanovy žalovaného byly v rozporu se zákonem. Shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že členství žalobce v žalované tudíž nezaplacením členského příspěvku za rok 2011 zaniklo a žalobce již nadále členem žalované nebyl, a to bez ohledu na jeho tvrzení, že měl být z členství vyloučen až v roce 2018. Za nerozhodné pro postavení žalobce pokládá odvolací soud i namítané neplacení členských příspěvků ostatními členy žalované, když v řízení není komplexně přezkoumávána činnost žalované ani relevance všech jejích jednání; předmětem řízení je posouzení platnosti konkrétního rozhodnutí.

17. Závěr soudu o zániku členství žalobce dne 12. 4. 2011 marným uplynutím lhůty stanovené [anonymizována dvě slova] k zaplacení členského příspěvku, je rovněž v souladu i s rozhodnutími Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 77 Cm 74/2019-396 a 77 cm 81/2019-365.

18. Soud dále zaujímá stanovisko k otázce možnosti vykonávat funkci vedoucího [anonymizována dvě slova] po zániku členství. Z článku III. bod 10, písm. c) stanov platných ke dni zániku členství žalobce v [anonymizována dvě slova] vyplývá, že mezi základní práva členů [anonymizováno] patří právo volit a být volen do všech orgánů [anonymizováno]. Z článku VIII. vyplývá, že nejvyšším orgánem [anonymizováno] je [anonymizována dvě slova], která je tvořena delegovanými zástupci všech oddílů. Kdo může být delegovaným členem oddílu, upravuje článek VI. bod 20 stanov, kde je uvedeno, že členská schůze oddílu, které se mohou účastnit členové oddílu, volí delegáty na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a navrhuje členy orgánů [anonymizováno]. Podle článku VIII. bod 29, písm. h) stanov, Členská konference TJ bere na vědomí složení [příjmení] [jméno] z členů schválených výbory jednotlivých oddílů odboru. Vedoucí [anonymizováno] dle článku VIII. bod 32, písm. i) jmenuje [anonymizována dvě slova] a tento vedoucí se stává členem [příjmení]. Z jazykového a logického výkladu těchto ustanovení vyplývá, že vedoucí [anonymizováno] je členem [příjmení] [jméno], členem výboru, jak vyplývá z citovaných ustanovení, mohou být pouze členové [anonymizováno]. Logicky tedy nelze uzavřít jinak, než že i vedoucím [anonymizováno] musí být jejím členem. Soud tak dospívá k závěru, že v případě zániku členství žalobce ke dni 12. 4. 2011, zanikla k tomuto datu i jeho funkce vedoucího [anonymizováno].

19. Soud tedy za těchto okolností dospívá ke konečnému závěru, že žalobce ad a) byl oprávněn podat předmětnou žalobu, a to z titulu svého členství v [anonymizována dvě slova], neboť žaloba soudu došla dne 4. 4. 2011 a jeho členství v této organizaci zaniklo teprve v době po podání této žaloby, konkrétně ke dni 12. 4. 2011, neboť nezaplatil ve stanovených lhůtách (vysvětleno výše) členské příspěvky, když opak žalobce ad a) v řízení ani netvrdil. Soud dodává, že obdobné závěry byly přijaty i v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 9 C 141/2011-202 ze dne 14. dubna 2021, dále ve výše uváděném usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 11 Co 288/2020-179 ze dne 25. 11. 2020, když tato rozhodnutí jsou obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, 9 C 141/2011, kterým soud navíc činil důkaz, a podepsaný soud tedy takto veskrze postupuje s odkazem na ustanovení § 13 občanského zákoníku.

20. V řízení najisto postavené okolnosti, že žalobce ad a) byl oprávněn podat předmětnou žalobu z titulu svého členství v [anonymizována dvě slova], jakož i to, že jeho členství v této organizaci zaniklo v době po podání žaloby ke dni 12. 4. 2011, samy osobě ale ještě v daném případě neznamenají, že pouze„ členství“ nemůže případně odůvodnit aktivní legitimaci žalobce ad a) ve sporu (viz odkazy Městského soudu v Praze v jeho usnesení č. j. 21 Co 218/2018-1786 ze dne 20. července 2021 na konstantní judikaturu) a v řízení bylo tedy zapotřebí zjistit ještě další kritéria, a to rovněž pak i v otázkou, zda i za situace, kdy žalobci ad a) zaniklo v žalované organizaci členství ke dni 12. 4. 2011, nemohlo tomuto žalobci jím napadené rozhodnutí z 30. 3. 2011 způsobit jako„ nečlenovi organizace“ újmu (viz vysvětlení Městského soudu ve výše konkretizovaném usnesení pod bodem 13.“ 21. Za této situace a s ohledem na uváděné skutečnosti soud poskytl při svém jednání dne 21. října 2021 ve vztahu k žalobci ad a) [jméno] [příjmení] poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř., jakož i výzvu, a to právě v intencích závazného právního názoru výše uváděného rozhodnutí Městského soudu v Praze. Konkrétně tedy žalobce ad a) vyzval, aby doplnil svá žalobní tvrzení, a to tak, že uvede jakou osobnostní či materiální újmu utrpěl vydáním napadených rozhodnutí přijatých na [anonymizována dvě slova] žalovaného dne [datum], a to jako člen sdružení, dále, zda vyčerpal všechna případná interní smírčí či rozhodčí prostředky k , a pro účely vyřešení sporu, a zejména pak jaký je jeho společenský zájem na projednání věci. Dále pak, aby za situace, kdy je namítán zánik jeho členství u žalovaného, doplnil, jakým způsobem se každé z napadených rozhodnutí dotýká právního vztahu (a jakého konkrétně), který dopadá na jeho práva (jaká práva a jakým způsobem do nich zasahuje). Dále, aby k doplněným tvrzením označil (případně doložil) důkazy potřebné k prokázání jeho tvrzení. Lhůtu soud stanovil žalobci ad a) nejdéle do 5. listopadu 2021.

22. Na výše uváděnou výzvu soudu žalobce ad a) reagoval podáním ze dne [datum] (viz číslo listu [číslo] spisu), v němž předně pojednávají o osobnostní a materiální újmě, kterou žalobci měli utrpět vydáním napadených rozhodnutí přijatých na [anonymizována dvě slova] žalovaného dne 30. 3. 2011. Tato rozhodnutí měla za následek zásadní změnu poměrů fungování žalovaného jak uvnitř, tak navenek, osoby, které začaly spolek ovládat po odvolání původního statutárního orgánu využily svého postavení a začaly vůči žalobcům podnikat kroky, kterými významným způsobem zasáhly do osobnostní sféry žalobce ad a). Zejména iniciovaly vůči žalobcům zahájení trestního stíhání, které bylo u Obvodního soudu pro Prahu 3 projednáváno pod spisovou značkou [spisová značka], přičemž žalobci byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] zproštěni obžaloby téměř po deseti letech v plném rozsahu. Je tak zjevné, že kroky osob, které na těchto událostech participovaly, byly činěny pouze za účelem dehonestace a poškození dobrého jména žalobců a jejich důsledky pociťují žalobci ve svých životech dodnes. Žalobci jsou přitom osoby, které jsou bezúhonné a které vedly řádný život. Navíc v souvislosti s trestním stíháním musely vynaložit nemalé prostředky na své právní zastoupení. Vznikla jim rovněž škoda v majetkové sféře v celkové výši [částka], kterou žalovaná dosud žalobcům nevyplatila, a proto byli žalobci nuceni proti žalované podat žalobu na vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Z hlediska interních smírčích či rozhodčí prostředků pro účely vyřešení sporu přitom žalobci vyčerpali všechny prostředky včetně komunikace a snahy o uklidnění situace, avšak bezúspěšně. Události, ke kterým došlo na [anonymizována dvě slova] 30. 3. 2011, dále způsobily žalobcům znemožnění jejich další účasti u žalovaného, a to ať již ve funkci statutárního orgánu, tak v pozici člena. Jednalo se tak o významný zásah do jejich života, když působení v žalované společnosti a výkon funkce u ní, byly pro ně zásadní náplní osobního, [anonymizováno] i pracovního života (realizace svobody sdružování je garantována Listinou základních práv a svobod). Žalobci poukazují i na to, že události ze dne [datum] se dotkly i třetích osob, když nové vedení žalovaného vůči nim začalo činit kroky odpovídající dohodnutým podmínkám spolupráce a dosavadní praxi stran (např. vypovězení Nájemní smlouvy společnosti [právnická osoba]) Žalobci si jsou vědomi toho, že již v současné době nemůže dojít k tomu, aby byli dosazeni zpět do svých funkcí a aby byl obnoven stav před událostmi 30. 3. 2011. Nicméně to, k čemu došlo na napadené členské konferenci, mělo za následek zásadní změny v jejich životě, a proto mají oni i společnost jako taková nárok a právní zájem na tom, aby byla soudem posouzena oprávněnost této napadené [anonymizována dvě slova] a [příjmení] žalovaného. Ostatně i Nejvyšší soud uznává, že zájem na rozhodnutí mohou mít i nečleni spolku, když připouští i„ ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bud jevit jako zjevně spravedlivé“. Všechny výše uváděné okolnosti podle žalobců tedy zakládají společenský zájem na projednávané věci. Žalobci se dále vyjadřovali k tomu, jakým se napadená rozhodnutí dotýkají právního vztahu dopadajícího do práv žalobce ad a). V této souvislosti podrobně rozebírali zejména otázku, že žalovaný nikdy neprokázal, že jakýkoliv člen uhradil členské příspěvky určené [anonymizována dvě slova] konaným dne 30. 3. 2011, a naopak znaleckým posudkem v trestním řízení bylo prokázáno, že členské příspěvky nezaplatil nikdo. Pokud tedy žalovaný nyní tvrdí, že nezaplacením členských příspěvků žalobce ad a) tento pozbyl členství u žalovaného, jedná se o účelové tvrzení. Obecně lze tedy konstatovat, že uvedená rozhodnutí [anonymizována dvě slova] a následná rozhodnutí [příjmení] [jméno] [příjmení] měla za následek přímý zásah do práva žalobců, když to byla právě tato rozhodnutí (přijatá na [anonymizována dvě slova] konané 30. 3. 2011 a nezákonně přijatých), na základě kterých byli odvoláni ze svých funkcí, což způsobilo vlnu šikanózního a dehonestujícího jednání nových zástupců vůči žalobcům.

23. Ke svým shora uváděným tvrzením žalobci soudu poskytli listinné důkazy, konkrétně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 8. 2017, spisové značky [spisová značka], rozsudek MS v [obec] ze dne 11. 9. 2018, spisové značky [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2020, č. j. [číslo jednací], rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], žádost o sdělení platebních údajů k zaplacení náhrady škody ze dne 10. 10. 2018, Stanovy žalované z [datum], exekuční návrh žalované ze dne 17. 10. 2018, notářský zápis [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], úplný výpis z OR společnosti [právnická osoba], v likvidaci, insolvenční návrh dlužníka ze dne [datum], usnesení MS v [obec] o úpadku dlužníka [právnická osoba], ze dne 17. 8. 2018, č. j. MSPH 92 INS 11291/2018-A-12, zápis z [anonymizována dvě slova] 25. 11. 2009, notářský zápis N [anonymizováno] [rok], NZ [anonymizováno] [rok], znalecký posudek [číslo] doplnění [číslo].

24. Všechny výše uváděné důkazy se nacházejí na čísle listu 1845 až 1963 spisu, a soud jimi provedl důkaz při svém jednání dne [datum] (viz čl. 1976 spisu).

25. K otázce zániku členství žalobce ad a) v [anonymizována dvě slova] z důvodu nezaplacení členských poplatků, zaujal soud již stanovisko v bodě 16. a 17. tohoto rozsudku. Stejně tak soud zaujal i podrobné stanovisko k otázce žalobce ad a) ve vztahu k jeho případné možnosti vykonávat funkci vedoucího [anonymizována dvě slova] po zániku členství u žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že souběžně se zánikem členství tohoto žalobce u žalovaného ke dni 12. 4. 2011 zanikla k tomuto datu i jeho funkce vedoucího [anonymizována dvě slova] (viz bod 18. odůvodnění tohoto rozsudku). Pro účely dalšího posuzování otázky případného zachování aktivní legitimace žalobce ad a) v projednávané věci jako„ nečlena“ žalovaného, se soud dále zabýval vyhodnocováním otázky, zda žalobce ad a) má zájem hodný právní ochrany, přičemž i k této otázce kromě dalšího, sloužilo soudem poskytnuté poučení tomuto žalobci podle ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. V této posléze uváděné souvislosti předně nutno zdůraznit, že v době zahájení tohoto soudního řízení ([datum]), a ani v době rozhodování soudu, žalobce ad a) již nebyl členem [anonymizována dvě slova], a tudíž není dána jeho aktivní legitimace z titulu členství. Tvrdí-li tedy žalobce ad a) dále, že jeho aktivní legitimace je případně dána z titulu toho, kdo má zájem hodný právní ochrany, pak soud s ohledem na aplikaci § 3047 občanského zákoníku použil právní úpravu obsaženou v § 258 a násl. občanského zákoníku. Podle ust. § 258 občanského zákoníku, každý člen spolku, nebo ten kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem, nebo se [anonymizováno], pokud se neplatnosti nelez dovolat u orgánů spolku.

26. Z postoje žalobce ad a) k výše uvedené otázce vyplývá a je zřejmé, že svůj zájem hodný právní ochrany staví na okolnosti, že ze své funkce vedoucího [anonymizována dvě slova] byl neoprávněně odvolán [anonymizována dvě slova] dne 30. 3. 2011. V této souvislosti bylo zjištěno, že dne 30. 3. 2011 [anonymizována dvě slova] odvolal skutečně [jméno] [příjmení] z funkce vedoucího [anonymizováno] a jmenoval nového vedoucího [příjmení] [jméno] [příjmení]. I kdyby však toto rozhodnutí o odvolání z funkce vedoucího ze dne [datum] bylo shledáno v rozporu se zákonem a Stanovami, tj. dosaženo jeho zneplatnění, nic by to neměnilo na skutečnosti, že funkce žalobce ad a) zanikla nejpozději ke dni [datum] (tedy ke dni zániku jeho členství v [anonymizováno]). Za situace, kdy členství takto zaniklo 12. 4. 2011, a k tomuto datu zanikla automaticky i jeho funkce vedoucího [anonymizováno], neshledává soud v případě žalobce ad a) žádný zájem na jeho straně hodný právní ochrany.

27. Pokud pak argumentuje žalobce ad a) poukazem na újmu způsobenou uváděnou a jím popisovanou trestní anabází, byly – jak již výše uváděno – provedeny v řízení důkazy jednotlivými trestními rozsudky, které žalobce ad a) v této souvislosti soudu doložil. Soud z nich však nezjišťuje žádné relevantní skutečnosti pro právní posouzení věci z výše uvedených hledisek (aktivní legitimace žalobce ad a) ve světle tvrzeného zájmu hodného právní ochrany). Činnosti, kterých se měli obvinění dopustit, spadají jednak do období roku 2010, tedy období předcházejícímu rozhodnutí z 30. 3. 2011, nehledě dále na to, že žalobci si musí být vědomi toho, že případné trestní oznámení mohl podat„ kdokoliv“, kdo by zaujímal názor, že nebylo hospodařeno řádně. Žalobce ad a) uvádí, že osoby jednající za [anonymizována dvě slova] iniciovali vůči žalobcům zahájení trestního stíhání (minimálně [jméno] [příjmení] trestním oznámením ze dne [datum]) kvůli údajnému porušování povinností při správě cizího majetku (tj. majetku žalovaného). Jde však o dvě odlišné věci. Jak již výše uvedeno – trestní oznámení by mohl podat tak jako tak bez ohledu na to, zda žalobce ad a) byl odvolán z funkce či nikoliv, kdokoliv a kdykoliv, pokud by měl nějaké pochybnosti o řádném hospodaření [anonymizována dvě slova]. Celou anabázi trestního stíhání žalobců pak jim ovšem nepůsobila [anonymizována dvě slova] jako organizace a především, tento tvrzený zásah do práv žalobců neproběhl v souvislosti právě s usnesením, které žádají žalobci zneplatnit, tj. v souvislosti s předmětným usnesením ze dne 30. 3. 2011, když nejpozději žalobce ad a) ke dni 12. 4. 2011 pozbyl svého členství u žalovaného a v důsledku toho nemohl být členem statutárního orgánu žalovaného. Jinými slovy – i kdyby (soud opakuje) se zrušilo, resp. zneplatnilo žádanou žalobou usnesení z 30. 3. 2011, žalobce ad a) již nemohl být členem statutárního orgánu, neboť od 12. 4. 2011 nebyl členem [anonymizována dvě slova] pro nezaplacení členských příspěvků. V souvislosti s trestním stíháním pak dále nelze odhlédnout od toho, že náhradu škody si žalobce ad a) v rámci trestního řízení úspěšně vyžaloval a způsobená újma mu tedy konečně byla odstraněna rozsudečným výrokem o právu na finanční odškodnění. Soud tedy v souvislosti s argumentací žalobce ad a) opírající své tvrzené právo o újmu způsobenou trestním stíháním, zásadně uzavírá, že předmětné usnesení z 30. 3. 2011 s tímto trestním oznámením přímo nesouvisí, a nikterak ho neiniciovalo.

28. Právě relevantní není ani stanovisko žalobce ad a) týkající se vysvětlování společenského zájmu na projednávání věci především z důvodu, že v rámci organizace žalovaného nově zvolené osoby do svých funkcí, spravovaly záležitosti [anonymizována dvě slova] odlišně od toho, jak by činil žalobce ad a). Ani tato případná okolnost nezpůsobila žádný zásah do žalobcových práv, neboť veškerá případná nesprávná konání žalovaného [příjmení] [jméno] by pak souvisela s její vztahem k třetím osobám a stanoviskem těchto třetích osob k žalovanému v uváděných souvislostech (měly-li by tyto okolnosti, jak tvrdí žalobce ad a), přinést žalovanému nějaký problém – rozprodávání majetku, případné rušení smluv apod.), a v takovém případě tedy opět nešlo o žádný zásah do práv žalobce ad a).

29. Rozhodující v projednávané věci tedy je, že členství žalobce ad a) u žalovaného zaniklo nezaplacením členských příspěvků a tento žalobce se tak zbavil možnosti být členem žalovaného. Soud v dalším řízení posuzoval otázku a podrobně výše vysvětlil, proč dále nemohl založit aktivní legitimaci žalobce ad a) ve sporu i jeho„ nečlenství“ u žalovaného. Opakovaně k tomu soud ovšem dodává, že ani případné dosažení úspěchu žaloby, tj. žádaného v podstatě„ zneplatnění“ předmětného usnesení z 30. 3. 2011 po jeho obsahové stránce, by pak žalobci ad a) nemohlo býti v ničem nápomocno, neboť jeho postavení by se takovýmto rozhodnutím nikterak nezměnilo, neboť od 12. 4. 2011 již není a dosud se nestal opětovně členem žalovaného, přičemž v souladu se Stanovami žalované organizace jako„ nečlen“ [anonymizována dvě slova], nemůže být členem statutárního orgánu žalovaného.

30. Soud konečně opět ve smyslu ust. § 13 občanského zákoníku poukazuje na existenci následujících rozhodnutí (v řízení byl navíc jimi prováděn důkaz). Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod spisovou značkou 75 Cm 75/2018 dospěl soud k závěru, že žalobci se nikdy nestali členy žalovaného, neboť nikdy nesplnili podmínky pro vznik členství, když nikdy ani nepodali přihlášku a funkce člena statutárního orgánu jim zanikla v roce 2014, žalobu žalobců proto zamítl. K odvolání žalobců rozhodl Vrchní soud v Praze pod č. j. 6 Cmo 111/2020-139 ze dne 10. 12. 2020 tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. Bylo tak pravomocně rozhodnuto, že žalobci nejsou aktivně legitimováni a nemají zájem hodný právní ochrany na žádaném určení. Obdobě ve věci vedeném Městský soudem v Praze pod spisovou značkou 77 Cm 81/2019 dospěl soud k závěru, že žalobci nejsou členy žalované pro nezaplacení členských příspěvků, a to již od 11. 4. 2011 a žalobu žalobců zamítl. K odvolání žalobců rozhodl Vrchní soud v Praze pod spisovou značkou 6 Cmo 139/2020-395 usnesením ze dne 10. 12. 2020 tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. Bylo tak tedy opět pravomocně rozhodnuto, že žalobci nejsou aktivně legitimováni a nemají zájem hodný právní ochrany na žádaném určení. Dále pak ve věci vedené Městským soudem v Praze pod spisovou značkou 77 Cm 74/2019, soud dospěl k závěru, že žalobci nejsou členy žalovaného pro nezaplacení členských příspěvků, a to již od [datum] a rovněž žalobu žalobců zamítl. K odvolání žalobců následně Vrchní soud v Praze usnesením pod spisovou značkou 6 Cmo 134/2020-471 ze dne 9. 6. 2021 rozhoduje tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrzuje, avšak doplňuje, že žalobci nikdy se nestali členy žalovaného, neboť nikdy nesplnili podmínky pro vznik členství, neboť nikdy ani nepodali přihlášku. Opět tak bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobci nejsou aktivně legitimováni a nemají zájem hodný právní ochrany na žádaném určení. Konečně – zcela obdobné závěry jsou přijímány i v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 9 C 141/2011- 202 ze dne 14. dubna 2021, dále v usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 11 Co 288/2020-179 ze dne 25. 11. 2020 (tato rozhodnutí jsou obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 spisové značky 9 C 141/2011, jímž soud činil důkaz). Všechny výše uváděné důvody jsou důvodem, proč žalobu žalobců soud zamítl, když v případě žalobce ad b) [jméno] [příjmení] důvody zamítnutí žaloby spočívají v jejím zásadně opožděném podání (cca tři roky po uplynutí zákonem předpokládané lhůty – vysvětleno podrobně výše).

31. Další důkazy v minulosti již zdejším soudem provedené, soud dále s ohledem na právní názor Městského soudu a výše učiněné závěry tohoto soudu již nehodnotí, neboť s ohledem na dané okolnosti projednávané věci by bylo rozhodnutí soudu za těchto okolností (výše rozebraných právních názorů), nejsou právně relevantní; v tomto rozhodnutí soud výslovně hodnotí dále jen taková nesporná tvrzení a důkazy, které postačily pro jeho rozhodnutí, a ostatní důkazy pro nadbytečnost neprovedl, popř. je v tomto rozhodnutí pro nadbytečnost neuvádí.

32. Výrok III. o povinnosti žalobců zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení soud opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s . Žalovaná byla v řízení úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Jde o částku v celkové výši 48 079 Kč, která odpovídá devět a půl úkonu po 3 100 Kč + DPH (35 634, 50 Kč), dále deset náhrad hotových výdajů po 300 Kč a DPH, tj. 3 630 Kč, dále DPH ve výši 6 814,50 Kč (6 184,50 Kč + 630 Kč) a přípočet soudního poplatku 2 000 Kč za podané dovolání, účtováno dle vyhlášky 177/1996 Sb. v platném znění.

33. Shodné právní důvody a odůvodnění soud aplikuje i ve vztahu k výroku IV., jímž jsou ve věci úspěšnému vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznávány náklady řízení v celkové výši 66 834,50 Kč Tyto úkony spočívají v právním zastoupení dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za čtrnáct úkonů právní služby po 3 100 Kč a jeden úkon po 1 550 Kč (44 950 Kč), dále náhrada hotový výdajů dle § 13 uváděné vyhlášky za patnáct úkonů právní služby po 300 Kč, dále náhrada za uhrazené soudní poplatky ve výši 7 000 Kč, to vše včetně 21% DPH (10 384,50 Kč) představuje celkovou uvedenou částku.

34. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobcům uložena dle § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř.