19 C 73/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 16 289,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 319,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 7 969,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 183,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 532,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 319,22 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 48,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 16 289,03 Kč s příslušenstvím (úrokem a zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě shora uvedené smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč, který žalovaná převzala v místě svého bydliště, což stvrdila svým podpisem. Spolu s jistou úvěru se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 22 328 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 48 328 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 452 Kč, jejichž splatnost byla stanovena ve smlouvě. Splatnost poslední splátky připadala na [datum]. Žalovaná sjednanou částku řádně a včas neuhradila. Žalovaná uhradila celkem 33 752,01 Kč, což odpovídá 9 řádně uhrazeným splátkám. Z uvedené částky byla na poskytnutou jistinu alokována částka ve výši 17 680,78 Kč na smluvně sjednané příslušenství byla alokována částka ve výši 16 071,23 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 14 575,99 Kč sestávající se z jistiny ve výši 8 319,22 Kč zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 6 256,77 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou z výše uvedené úvěrové smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka se stává z nesplacené jistiny ve výši 8 319,22 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 8 319,22 K č od [datum] do [datum], tj. celkem ve výši 7 969,81 Kč. Dále se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 532,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 183,51 Kč za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 319,22 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná, ač upomenuta výzvou ze dne [datum], na svůj dluh doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

3. Účastníci se k jednání soudu, ke kterému byli řádně a včas předvoláni, bez předchozí omluvy nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Dne [datum] žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 26 000 Kč. V rámci žádosti žalovaná uvedla, že je od [datum] zaměstnaná, její celkový příjem činí 15 459 Kč měsíčně a její celkové měsíční výdaje činí 6 590 Kč. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost a že v červenci 2018 splatila exekuci (viz Žádost o úvěru ze dne [datum]).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 22 328 Kč, a to v celkem 14 měsíčních splátkách ve výši 3 452 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisy smlouvy o úvěru a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, jež tvoří přílohu [číslo] této smlouvy. Součástí smlouvy je prohlášení žalované, že celkovou výši spotřebitelského úvěru převzala od právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště (viz Smlouva o úvěru ze dne [datum] [číslo] včetně přílohy [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění jejího Dodatku [číslo] ze dne [datum], a na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (viz Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění jejího Dodatku [číslo] ze dne [datum], a na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], Příloha [číslo] – seznam pohledávek v listinné podobě, Potvrzení o provedení transakce, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]).

8. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum], a to dopisem ze dne [datum], žalovaná však dosud dluh neuhradila (viz Výzva před podáním žaloby).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvám o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. To, že účastník řízení nerealizuje své právo účastnit se nařízeného jednání před soudem, není překážkou dalšího postupu soudu (§ 100 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“ /), tato skutečnost není rozhodně důvodem k odročení jednání.

23. Je-li třeba doplnit či upřesnit tvrzení týkající se věci, popř. označit další důkazy k prokázání odůvodněnosti procesního postoje účastníka, je soud povinen postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

24. Poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. (stejně jako poučení podle ust. § 119a o. s. ř. o neúplné apelaci ovládající řízení před soudem druhého stupně) se však poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, zabránil účastník (zástupce, zmocněnec) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy. Zjednodušeně řečeno účastník tím, že se k nařízenému jednání nedostavil, se tím sám jednou pro vždy zbavil možnosti, aby mu soud potřebná poučení poskytl. Soud sám důkazy nevyhledává, neboť důkazní povinnost ve sporném řízení je ve smyslu § 120 odst. 1 věta první o. s. ř. na účastnících řízení, protože tito jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Teprve v případě, že se po provedení důkazů v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nedoplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř). Pokud se účastník z vlastní vůle nedostaví k ústnímu jednání, musí si být jist, že jim předložené důkazy jsou úplné a postačí k prokázání jeho skutkových tvrzení.

25. V poměrech projednávané věci, vycházeje z žalobních tvrzení, bylo na žalobkyni, pokud chtěla být ve sporu zcela úspěšná, aby se dostavila k nařízenému jednání a nejpozději při něm prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, to však neučinila. Tím, že se žalobkyně (resp. její právní zástupce) nedostavila k nařízenému jednání, připravila se tím o možnost, aby jí soud ve shora naznačeném smyslu potřebná poučení poskytl.

26. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

27. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky celkem ve výši 26 000 Kč, a proto byla žalovaná povinna je vrátit, a to v rozsahu, v jakém nebyly žalovanou dosud uhrazeny, tj. ve výši 8 319,22 Kč, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z.

28. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žalované smluvní pokuty a žalovaných smluvních úroků. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení, když žalovaná se do prodlení doposud nedostala a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

29. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48,20 Kč, přičemž tato částka představuje 2,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 48,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 289,03 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.