19 C 80/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 86 705 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 86 705 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 888,67 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 437,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 61 590,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 61 590,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 86 705 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 5. 3. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 88 935 Kč v 24 měsíčních splátkách po 7 977 Kč (poslední splátka 7 960 Kč). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 23. 8. 2023. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 61 590,59 Kč, nesplacený dlužný poplatek ve výši 25 114,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 437,68 Kč, úroky ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 888,67 Kč, úroky ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 61 590,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 61 590,59 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. V podání ze dne 13. 6. 2026 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalovaného, které jsou zaznamenány na zákaznické kartě ze dne 5. 3. 2022. Žalovaný doložil dvě výplatní pásky za období od 01/2022 až 02/2022. Uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 50 630 Kč, další příjmy domácnosti činí 30 000 Kč. Uvedl, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 7 000 Kč. K soudem požadovaným dokladům uvedl, že dle rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020–97, stačilo, pokud měl poskytoval zápůjčky listiny prověřující úvěruschopnost k dispozici ke dni sepsání zápůjčky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení pasivní.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné a podepsané žalovaným dne 5. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 50 630 Kč, další příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje vyčíslil na 7 000 Kč. Má úvěr u jiné společnosti. Z výplatních pásek za období od 01-02/2022 byla zjištěna čistá měsíční mzda žalovaného, a to 50 124 Kč a 51 137 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi spol. právnická osoba, IČO IČO a žalovaným dne 5. 3. 2020 zjistil soud následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnou žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 88 335 Kč v 24 měsíčních splátkách po 7 977 Kč, poslední splátka činila 7 960 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z částky 86 835 Kč představující úrok, z částky 1 500 Kč představující poplatek za administrativní činnost. Dále měl zaplatit pojištění v částce 1 096 Kč. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 191 431 Kč. RPSN činila 97,52 %, úroková sazba 69 % ročně. Částka 100 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně.

8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný splatil od 17. 5. 2022 do 23. 8. 2023 splatil žalovaný částku 102 107,5 Kč.

9. Z oznámení o postoupen pohledávek ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně oznamuje žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a zároveň ho vyzývá k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána 21. 11. 2025. Postoupení předmětných pohledávek pak soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a její přílohy.

10. Z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem opětovně vyzývá žalovaného k úhradě dlužných částek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána 16. 1. 2026.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci nic podstatného.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 3. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota v souladu s § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč byly předány žalovanému bezhotovostně dne 5. 3. 2022. Ve smlouvě se žalovaný zavázel, že kromě poskytnutých peněžních prostředků zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 88 335 Kč v 24 měsíčních splátkách po 7 977 Kč, poslední splátka činila 7 960 Kč. Na úvěrovou smlouvu pak uhradil částku 102 107,5 Kč. Pohledávka z dané smlouvy byla ke dni 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Dopisem ze dne 21. 10. 2025 pak žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek a vyzvala ho k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení.

21. Sou soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným projevili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru dle shora citovaných ustanovení, s čímž se pojí povinnost žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice prověřovala majetkové poměry žalovaného, ovšem nikoliv s náležitou odbornou péčí. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným a z výplatních pásek za dva měsíce. Příjmy žalovaného dále žádným způsobem neověřila, a nemohla tedy důvodně předpokládat, že se jednalo o jeho pravidelné měsíční příjmy. Žalobkyně si nevyžádala žádné další podklady, zejména podklady týkající se výdajů žalovaného na bydlení, jeho předchozích úvěrů ani dalších životních nákladů. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně proto soud považuje za naprosto nedostatečné.

22. V souladu s výše citovanými závěry SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

23. Pro úplnost soud dodává, že sjednaná výše RPSN je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když RPSN činí 97,52 %. Obvyklá výše RPSN při poskytování úvěrů domácnostem činila v době, kdy došlo k podpisu smlouvy, přibližně od 7,5 % do 9 %, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněným Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaný ujednali roční procentní sazbu nákladů úvěru více než 10x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše, je zřejmé, že ujednání o výši RPSN se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo neplatné (§ 580 o. z.). Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednané a obvyklé sazby zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno, tj. jistinu ve výši 100 000 Kč, nicméně žalovaný již žalobkyni zaplatil částku přesahující tuto poskytnutou jistinu. Soud proto výrokem I žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve věci byl v převážné míře úspěšný žalovaný, který náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.