20 C 111/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 451,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 451,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 451,12 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 062,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 451,12 Kč z titulu pohledávky nabyté na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi původním věřitelem , Anonymizováno, a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 7. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 31 451,12 Kč se splatností dne 20. 12. 2024. Žalovaný poskytnuté prostředky ve lhůtě nesplatil, ač byl opakovaně upomínán. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, , přičemž postupitel ověřil jeho úvěruschopnost i prostřednictvím veřejných registrů. Žalobkyně uplatňuje nárok z úvěrové smlouvy, případně alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši poskytnuté jistiny. K výzvě soudu ze dne 5. 2. 2026 žalobkyně doložila, kdy došlo k vyplacení úvěru žalovanému (7. 8. 2024 částka 9 500 Kč, 8. 8. 2024 částka 10 000 Kč, 12. 8. 2024 částka 2024). Žalovaný, ač mu byla zaslána předžalobní výzva, na svůj dluh neuhradil nic.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. Soud jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků. Důvodem bylo, že se žalobkyně z jednání omluvila, žalovaný se, ač řádně obeslán, k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Z listiny označené jako úvěrová smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice vč. standardních podmínek ze dne 7. 8. 2024 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční částku až do výše 20 000 Kč při prvním čerpání max. 9 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit prostřednictvím splátek, přičemž minimální splátka tvoří 13,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Denní úrok z otevřeného zůstatku úvěru byl sjednán ve výši 0,4026 %. Tyto informace byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalovanému v postavení spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy, zjištěno z listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z listiny proof of payout soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila postupným čerpáním úvěru celkovou částku 20 000 Kč – platbami ze dne 7. 8. 2024, 8. 8. 2024 a 12. 8. 2024. Data o poskytnutí těchto finančních částek soud zjistil také z bankovního výpisu , Anonymizováno, , za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024. Z listiny odpověď na součinnost ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a jejích příloh a dodatků soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla společností , Anonymizováno, postoupena na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 15. 1. 2025 a podacího lístku ze stejného data soud zjistil, že tímto je oznamováno žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni a zároveň je vyzýván k úhradě dlužné částky 41 179,12 Kč do 3 dnů.

9. Další navrhované důkazy soud neprováděl, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci (loan application info, faktura se splatností 20. 12. 2024).

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyni žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 7. 8. 2024 smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z informací z veřejných registrů, na výzvu soudu nedoložila ničeho (na straně příjmové například pracovní smlouvu, výplatní pásky, na straně výdajové nájemní smlouvu, pro oba případy je pak možné zkoumat bankovní výpisy žalované). Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků. Lze uzavřít, že by vyžádání bankovních výpisů, jakož i dalších souvisejících listin, za předcházející období dokázalo žalobkyni podat takřka komplexní představu o finanční situaci žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů. Následně by po jejich vyhodnocení byla schopna řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, a to i včetně případných rizikových faktorů (sázky, hazard apod.).

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právní předchůdkyní. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 7. 8. 2024 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho neuhradil, soud žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

21. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.

23. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 062,23 Kč, přičemž tato částka představuje 27,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 259 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 451,12 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 15. 1. 2025, z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 15. 1. 2025, z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 3. 2025 a z částky 2 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 2. 2026 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 230 Kč ve výši 1 098,30 Kč.