20 C 151/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost výpovědi z nájmu bytu I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu č. 6 o velikosti 2+1 s příslušenstvím o výměře zhruba 67 m2 , situovaného ve čtvrtém nadzemním podlaží (3. patro) domu na adrese , adresa, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, Katastrální pracoviště , adresa, , ze dne 2. 2. 2023 daná žalovanými žalobkyní, je neplatná, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 52 030 Kč k rukám právního zástupce žalovaných , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 4. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že výpověď z nájmu bytu č. 6 na adrese , adresa, , ze dne 2. 2. 2023, kterou obdržela od žalovaných, je neplatná. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako nájemkyní a právní předchůdkyní žalovaných jakožto pronajímatelkou byla dne 1. 9. 2004 uzavřena nájemní smlouva, na základě které se žalobkyně stala nájemkyní výše uvedeného bytu, který je složen ze dvou místností, kuchyně, koupelny, WC a chodby. Dne 2. 3. 2023 byla žalobkyni prostřednictvím dopisu od právního zástupce žalovaných doručena výpověď z nájmu bytu dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku s uvedením důvodu, že žalované potřebují předmětný byt pro žalovanou 2) , Jméno žalované B, k užívání. Proti této výpovědi podala žalobkyně dne 8. 3. 2023 písemné námitky, ve kterých vyjádřila svůj nesouhlas s výpovědí z nájmu bytu a dále uvedla, že žalované jsou spoluvlastníky dalších bytů v daném domě, které by byly vhodné a mohly být využity žalovanou 2) , Jméno žalované B, . Žalobkyně navrhla žalovaným uzavřít novou nájemní smlouvu, což však žalované odmítly. Žalobkyně dále uvedla, že nájemní smlouva ze dne 1. 9. 2004 byla uzavřena s dobou nájmu na dobu určitou, a to na dobu 5 let s možností prodloužení doby nájmu o dalších pět let (článek 5. smlouvy). Žalobkyně je tak názoru, že podaná výpověď je neplatná, neboť byla dána z důvodu vymezeného v § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, který upravuje postup pro podání výpovědi z nájmu bytu s dobou nájmu na dobu neurčitou. Žalobkyně nikdy neporušila své povinnosti z nájmu bytu plynoucí z nájemní smlouvy či právních předpisů, naopak byt řádně užívala a úpravami zhodnotila. Žalobkyni tedy neměla být dána výpověď a pro případ porušení povinnosti z nájmu bytu ji mohla být výpověď dána pouze z důvodů vymezených v § 2288 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně dále poukázala na to, že v domě, kde se nachází i řešený byt, se nacházejí další vhodné byty, které žalovaná 2) , Jméno žalované B, mohla užívat. Na základě uvedeného považuje žalobkyně postup žalovaných za protiprávní a účelový a výpověď jí danou za neoprávněnou.

2. Žalované k podané žalobě uvedly, že ji považují za nedůvodnou. Nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanými je dle žalovaných uzavřen na dobu neurčitou. Žalované tak ukončily nájemní vztah dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoník po právu, když zájem žalovaných je užívat přímo byt žalobkyně. Žalované jsou sestry, první žalovaná již v domě užívá k bydlení byt na stejném patře, jako je byt užívaný žalobkyní. Žalované považují za výhodné, aby s rodinami žily v přímém sousedství, a proto zvolily právě byt užívaný žalobkyní. Vedle vhodné dispozice předmětného bytu vedlo žalované k jejich rozhodnutí i dřívější chování žalobkyně a rovněž velmi nevýhodné podmínky nájemní smlouvy.

3. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 4. – 27. tohoto rozsudku).

4. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2004 (č.l. 6) soud zjistil že mezi pronajímatelkou , jméno FO, a žalobkyní jako nájemkyní byla uzavřena nájemní smlouva k bytovému prostoru umístěném v 4. NP domu na adrese , adresa, . Bytový prostor má celkovou plochu 67 m2 a je složen z 2 místností, kuchyně, koupelny, WC a chodby. Žalobkyně byla oprávněna byt užívat od data podepsání smlouvy (1. 9. 2004). Nájem byl sjednán na dobu určitou 5 let do 31. 8. 2009. Smluvní strany se dohodly na tom, že pokud žalobkyně jako nájemce neporuší své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy závažným způsobem, prodlužuje se smlouva periodicky vždy o dalších pět let, pokud žalobkyně jako nájemce neoznámí písemně pronajímateli 3 měsíce před termínem ukončení smlouvy, že trvá na jejím ukončení. Žalobkyně se zavázala, že bude na své náklady provádět veškeré opravy pronajatého prostoru. Pro rok 2004 bylo sjednáno nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně.

5. Z dopisu ze dne 21. 2. 2023 (č.l. 10) a výpovědi z nájmu bytu č. 6 v domě na adrese , adresa, (č.l. 11) má soud za zjištěné, že žalované vypověděli žalobkyni nájem bytu č. 6.. Důvod výpovědi vyplývá z § 2288 odst. 2 písm. a), když byt bude užívat spolumajitelka domu žalovaná 2) , Jméno žalované B, . Žalobkyně byla poučena o tom, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a rovněž o tom, že dle § 2286 občanského zákoníku má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem do dvou měsíců od doručení výpovědi.

6. Z kopie obálky (č.l. 12) soud zjistil, že o odstavec výše uvedená výpověď byla poštou odeslána žalobkyni dne 21. 2. 2023. Žalobkyně nebyla dne 28. 2. 2023 pro účely doručení zastižena poštovním doručovatelem.

7. Z listiny nazvané „námitky proti výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 2. 2023“ ze dne 8. 3. 2023 (č.l. 13) má soud za zjištěné, že žalobkyně sdělila žalovaným, že dne 2. 3. 2023 od nich obdržela výpověď z nájmu bytu č.

6. Žalobkyně s výpovědí z nájmu nesouhlasila a proti výpovědi podala námitky spočívající v tom, že žalobkyně do uvedeného bytu investovala značné prostředky a byt uvedla do výborného stavu. Dále namítala, že v domě na adrese , adresa, je mnoho jiných bytů, které mohou žalované využít ke svému bydlení, a proto považuje výpověď za účelově podanou. Žalobkyně také poukázala na to, že nikdy neporušila nájemní smlouvu a své povinnosti plynoucí z nájemního vztahu, a proto k výpovědi není dán důvod zákonem vymezený v § 2288 odst. 1 občanského zákoníku. Na základě uvedeného považuje žalobkyně podanou výpověď za neoprávněnou a protiprávně podanou. V zájmu mimosoudního řízení byla žalobkyně připravena jednat o uzavření nové smlouvy za nově sjednaných podmínek. Tyto námitky byly právnímu zástupci žalovaných odeslány poštou dne 8. 3. 2023 (podací stvrzenka na č.l. 14).

8. Z vyjádření žalovaných ze dne 14. 3. 2023 (č.l. 15) soud zjistil, že žalované oznámily žalobkyni, že jí daly výpověď dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku a nikoliv dle § 2288 odst. 1 občanského zákoníku, jak uvedla žalobkyně ve svých námitkách proti výpovědi. Žalované dále sdělily žalobkyni, že žalovaná 2) , Jméno žalované B, hodlá řešený byt užívat s rodinou i vzhledem k jeho umístění v domě. Žalované tak nemají zájem na uzavření nové nájemní smlouvy s žalobkyní.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí týkající se LV , Anonymizováno, ke dni 3. 4. 2023 (č.l. 16) má soud za zjištěné, že žalované jsou spoluvlastnice domu na adrese , adresa, , každá o velikosti podílu ½.

10. Z průvodního dopisu ze dne 28. 8. 2020 (č.l. 39) a z výpovědi z nájmu bytu č. 1 v domě na adrese , adresa, (č.l. 40) soud zjistil, že žalované daly jako pronajímatelé výpověď z nájmu nájemcům bytu č. 1, který se nachází v 2. nadzemním podlaží, manželům , jméno FO, dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, neboť žalovaná 2) , Jméno žalované B, s manželem chce daný byt užívat k vlastnímu bydlení. Daný byt má dispozici 3+1 s příslušenstvím a výměru cca 74 m2.

11. Ze smlouvy o nájmu bytu č. 2 nacházejícího se v domě na adrese , adresa, , ze dne 1. 11. 2022 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že nájemcem tohoto bytu je , jméno FO, . Byt se nachází v 5. patře, velikost bytu je 2+kk, podlahová plocha je 61,65 m2. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2024. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně.

12. Z nájemní smlouvy týkající se bytu č. 3 nacházejícího se v domě na adrese , adresa, , ze dne 6. 2. 2002 včetně dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2018 a dodatku č. 2 ze dne 31. 3. 2023 (v přílohách spisu) soud zjistil, že nájemcem tohoto bytu je , tituly před jménem, , jméno FO, . Byt se nachází ve 3. podlaží, byt má 3 pokoje. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemné bylo na základě dodatku č. 1 sjednáno od září 2018 ve výši 12 000 Kč měsíčně. Na základě dodatku č. 2 bylo nájemné od 1. 4. 2023 zvýšeno na 14 000 Kč měsíčně13. Ze smlouvy o nájmu bytu č. 4 nacházejícího se v domě na adrese , adresa, , ze dne 1. 6. 2023 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že nájemcem tohoto bytu je Jozef Kolocsis. Byt se nachází v 2. patře, velikost bytu je 2+kk. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2026. Nájemné bylo sjednáno ve výši 15 000 Kč měsíčně. Dle předchozí nájemní smlouvy ke stejnému bytu ze dne 24. 5. 2021 (v přílohách spisu) byla nájemcem bytu vedle Jozefa Kolocsise i , jméno FO, . Tato smlouva ze dne 24. 5. 2021 byla uzavřena na dobu určitou od 24. 5. 2021 do 31. 5. 2023. Nájemné činilo 12 000 Kč měsíčně.

14. Ze smlouvy o nájmu bytu č. 7 nacházejícího se v domě na adrese , adresa, , ze dne 5. 4. 2023 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že nájemcem tohoto bytu je , jméno FO, . Byt se nachází ve 4. patře, velikost bytu je 3+1, podlahová plocha bytu je 76 m2. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 5. 4. 2023 do 31. 5. 2024. Nájemné bylo sjednáno ve výši 19 000 Kč měsíčně. Dle předchozí nájemní smlouvy ke stejnému bytu ze dne 1. 3. 2022 (v přílohách spisu) byla nájemcem bytu , jméno FO, . Tato smlouva ze dne 1. 3. 2022 byla uzavřena na dobu určitou od 1. 3. 2022 do 29. 2. 2024. Nájemné bylo sjednáno ve výši 16 000 Kč měsíčně.

15. Ze smlouvy o nájmu bytu č. 8 nacházejícího se v domě na adrese , adresa, , bez časového označení (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že nájemcem tohoto bytu byly , jméno FO, a , jméno FO, . Byt se nachází ve 4. patře, velikost bytu je 2+kk, podlahová plocha bytu je 64 m2. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 11. 2020 do 1. 11. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 13 000 Kč měsíčně. Dle následující nájemní smlouvy ke stejnému bytu ze dne 1. 3. 2023 (v přílohách spisu) jsou nájemci tohoto bytu stále stejní (, jméno FO, a , jméno FO, ). Tato smlouva ze dne 1. 3. 2023 byla uzavřena na dobu určitou od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2026. Nájemné bylo sjednáno ve výši 15 500 Kč měsíčně. Z výpisu účtu od , právnická osoba, (č.l. 137) soud zjistil, že v únoru 2023 hradila , jméno FO, na nájemném částku 13 000 Kč měsíčně, od března 2023 hradila již částku 15 500 Kč měsíčně.

16. Ze smlouvy o nájmu bytu č. 9 nacházejícího se v domě na adrese , adresa, , ze dne 1. 2. 2023 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že nájemcem tohoto bytu je , jméno FO, . Byt se nachází ve 5. patře, velikost bytu je 1+kk, podlahová plocha bytu je 34,65 m2. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 2. 2023 do 31. 12. 2025. Nájemné bylo sjednáno ve výši 11 500 Kč měsíčně. Dle předchozí nájemní smlouvy ze dne 18. 1. 2019 (č.l. 132) byl nájemcem tohoto bytu rovněž , právnická osoba, . Smlouva ze dne 18. 1. 2019 byla uzavřena na dobu určitou od 18. 1. 2019 do 31. 12. 2019. Nájemné bylo sjednáno ve výši 9 500 Kč měsíčně.

17. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor nacházejících se v domě na adrese , adresa, , ze dne 2. 9. 2002 (v přílohách spisu) soud zjistil, že nájemcem těchto prostor je , jméno FO, . Nebytový prostor má celkovou plochu 156 m2 a nachází ve 6. a 7. podlaží. Nájemce se zavázal v pronajatých prostorách vybudovat na své náklady atelier. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to 40 let od podpisu smlouvy. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 000 Kč.

18. Z dodatku č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 21. 6. 2021, datovaného ke dni 31. 3. 2023 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že se tento dodatek týká nájmu nebytového prostoru v 5. podlaží domu. Nájemcem je , jméno FO, . Nájemné činí 7 500 Kč měsíčně. K tomuto dodatku byla přiložena podnájemní smlouva ze dne 21. 6. 2011, kde žalovaná 2) jako pronajímatel podnajmula , jméno FO, nebytový prostor o velikosti 25 m2 v 5. patře domu na adrese , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2011 do 30. 6. 2014. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 000 Kč měsíčně.

19. Žalovaná 2) , Jméno žalované B, v rámci svého účastnického výslechu uvedla (č.l. 79), že trvale bydlí na Vysočině, konkrétně v obci , adresa, . I nadále plánuje bydlet na Vysočině, kde by pobývala přes léto a ve zbývající části roku by pobývala v Praze, proto potřebuje předmětný byt, nyní užívaný žalobkyní, k návštěvám lékaře a rovněž z důvodu, že očekává narození dítěte (účastnický výslech proběhl dne 27. 2. 2024). Manžel žalované 2) potřebuje rovněž navštěvovat v Praze lékaře. Byt č. 1, který má žalovaná 2) k dispozici od roku 2020 byl až do roku 2022 rekonstruován, následně ho žalovaná a její rodina občasně využívala. Od srpna 2023 užívá byt č. 1 syn manžela žalované 2), který začal studovat informatiku na ČVUT. Syn manžela žalované 2) bydlí v předmětném bytě s přítelkyní, která rovněž studuje. Dle žalované 2) není možné žít v jednom bytě, tj. v bytě č. 1 dohromady se synem a jeho přítelkyní. Byt, ve kterém v současnosti bydlí žalobkyně, by ráda užívala žalovaná 2) se svým manželem z toho důvodu, že se nachází ve stejném patře jako byt její sestry – žalované 1), mohly by si tak vzájemně hlídat děti apod. Rovněž jí tento byt vyhovuje dispozičně. Dále žalovaná 2) uvedla, že její manžel zhruba od roku 2011 dojíždí do Prahy do zaměstnání na , Anonymizováno, . Manžel dojíždí z Vysočiny do Prahy prakticky každý den, až v poslední době se kvůli únavě a svému zdraví snaží přespávat v bytě č.

1. Žalovaná 2) přespala v bytě č. 1) v roce 2023 zhruba jednou měsíčně. Žalovaná uvedla, že přítelkyně manželova syna se jmenuje , jméno FO, a studuje , Anonymizováno, na Karlově univerzitě. Žalovaná 2) uvedla, že neví o tom, že byt č. 8, který se má nacházet o patro výše od bytu č. 6, je či byl volný. Správu domu zařizuje její švagr. Žalovaná 2) zopakovala, že si přeje užívat byt č. 6, neboť měla v plánu i například to, že by oba byty byly propojeny. Kromě bytu č. 1 žalovaná 2) v předmětném domě využívala někdy v 90. letech garsonku v 5. nadzemním podlaží, poté se odstěhovala do zahraničí. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalované 2) narodí dítě bude potřebovat byt v Praze, neboť zde bude pobývat soustavněji a po delší dobu než v minulosti.20. , jméno FO, jako svědek vypověděl (č.l. 80), že je manželem žalované 2). Byt č. 1 v domě na adrese , adresa, , užívá zhruba od roku 2021, poté, co byla v předmětném bytě provedena rekonstrukce, která mohla dle svědka trvat přibližně rok, maximálně rok a půl. V bytě č. 1 svědek většinou přespává jeden či dva dny v týdnu. V minulosti, když se byt ještě rekonstruoval, tak pobýval v bytě i tři noci v kuse, neboť pomáhal s opravami bytu. Dle svědka užívá byt č. 1 od července či srpna 2023 jeho syn, který nyní studuje v Praze. Tuto situaci řešil svědek už od začátku roku 2023, neboť už v té době jeho syn avizoval, že by chtěl jít studovat do Prahy. Do té doby žil syn se svou matkou v Olomouci. V lednu 2023 již bylo jisté, že syn splňuje podmínky pro to, aby byl přijat na matfyz, tudíž bylo jasné, že půjde do Prahy, a proto svědek se svou manželkou (žalovanou 2) řešili, jak to bude dál s jejich bydlením v Praze. Syn si nakonec vybral studium na ČVUT, fakulta informatiky, namísto Matfyzu. Svědek od manželky ví, že ona preferovala byt, který se nachází na patře vedle bytu žalované 1). On sám nijak blíže neřešil, který konkrétní byt to má být. Řešil spíše dispozice daného bytu. K bytu č. 1 svědek uvedl, že je rozdělen na několik pokojů. Svědek bydlí v ložnici, syn s přítelkyní v pokoji a přítelkyně syna užívá obývací pokoj jako studovnu. Obývací pokoj je zároveň jídelna. Svědkův syn i jeho přítelkyně jsou z Moravy, z Olomouce. V prvním semestru moc často domů nejezdili, zhruba dvakrát až třikrát za celý semestr. Nyní jezdí častěji, zhruba jednou za dva až tři týdny na víkendy. Přítelkyně syna se dle svědka jmenuje , jméno FO, a chodí spolu asi tři roky. Svědek má od roku 2019 diagnostikovanou roztroušenou sklerózu. V současné době má tuto nemoc stabilizovanou, proto pro něj není limitující, v jakém patře by v domě na adrese , adresa, , bydlel, byť z hlediska své nemoci by například 6. patro nepreferoval. Roztroušena skleróza ovlivňuje svědka například tak, že je více unavený. Z tohoto důvodu, když je někdy po práci unavený, přespává v Praze a nejede zpět domů na Vysočinu. Roztroušenou sklerózu má svědek stabilizovanou zhruba od roku 2021. Nicméně v případě této nemoci se může situace kdykoliv změnit. Od roku 2012 pracuje svědek pro společnost , Anonymizováno, , která je z , adresa, , nicméně on svoji práci pro tuto společnost provádí především v Praze a zejména pro , Anonymizováno, . Od roku 2012 žije svědek se žalovanou 2) v , adresa, a od té doby denně dojíždí do Prahy za prací. Avšak právě roztroušená skleróza ho od roku 2019 omezuje v tomto cestování. Kdyby musel v současnosti dojíždět každodenně z Vysočiny do Prahy, tak by musel začít uvažovat o změnách v zaměstnání. Jednou z teoretických představ svědka je, že by jednu půlku týdne pobývali s manželkou v Praze a druhou půlku na Vysočině. V bytě, který nyní užívá žalobkyně, svědek nikdy fyzicky nebyl, byla tam jeho manželka. Co on ví, tak se má jednat o byt o dispozici 2+1. Od své manželky slyšel, bylo to tématem rozhovoru s její sestrou – žalovanou 1), že by teoreticky mohlo dojít k propojení předmětných bytů, tj. bytu žalované 1) s bytem, který v současnosti užívá žalobkyně.

21. Svědek , jméno FO, vypověděl (č.l. 80 p.v.), že od září 2023, od začátku zimního semestru, do současnosti bydlí na adrese , adresa, , v 1. patře, v bytu č. 1 u žalované 2). V tomto bytě bydlí se svou přítelkyní. Dle svědka přespává v tomto bytě jeho otec zhruba jednou či dvakrát za týden. Žalovaná 2) se v bytě objeví zhruba dvakrát do měsíce, někdy asi i méně. V bytě č. 1 mohou teoreticky přespávat všichni čtyři, tj. svědek, jeho přítelkyně, žalovaná 2) i otec svědka, avšak pokud by všichni bydleli v bytě soustavně, tak by si již pravděpodobně překáželi s ohledem na velikost a dispozice bytu. Od svého otce svědek ví, že ještě předtím, než se do bytu nastěhoval on v září 2023, tak v bytě přespával otec z důvodu svých pracovních povinností, ještě předtím probíhala v bytě rekonstrukce. Svědek pobývá v bytě téměř stále, když na Moravu jezdí zhruba jednou za tři týdny na víkendy. Svědek maturoval v květnu či červnu 2023 a přijímací zkoušky na vysokou školu dělal rovněž v tomto období. Hlásil se na dvě vysoké školy, matfyz a ČVUT. Na ČVUT složil zkoušky a v současnosti na tuto školu dochází. Od února 2023 již svědek věděl, že splňuje podmínky pro to, aby mohl nastoupit na matfyz. Svědek se hlásil jen na dvě výše uvedené školy i z toho důvodu, že věděl, že v Praze bude mít bydlení právě v uváděném bytě č.

1. Výsledky přijímacího řízení na ČVUT, fakultu informatiku, se dozvěděl někdy v červnu 2023. To, že si vybral ČVUT a nikoliv matfyz, bylo momentální rozhodnutí, nedokáže jej nějak racionálně vysvětlit. Od svého otec, případně od žalované 2) svědek zaslechl, že mohou mít v plánu postavit rodinný dům na Vysočině. Rovněž zaslechl, že pokud by se jim tento rodinný dům nepodařilo postavit, tak by uvažovali třeba i tom, že by bydleli v Praze. Svědek neví od svého otce ani od žalované 2) nic o tom, že by aktuálně chtěli bydlet v Praze.

22. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, u , právnická osoba, za období od ledna 2022 do 5. 8. 2022 včetně potvrzení o provedených platbách z tohoto účtu od srpna 2022 do prosince 2023 (v přílohách spisu) soud zjistil, že žalobkyně v období let 2022 a 2023 hradila nájemné ve výši 4 430 Kč měsíčně.

23. Z potvrzení od Úřadu práce ČR ze dne 19. 8. 2024 (č.1. 143) má soud za zjištěné, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 6. 2023 do 10. 9. 2023. Podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v době od 1. 9. 2023 do 10. 9. 2023. Podpora při rekvalifikaci jí poskytována nebyla.

24. Z potvrzení od Úřadu práce ČR ze dne 19. 8. 2024 (č.1. 142) má soud za zjištěné, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 28. 9. 2023 do 10. 9. 2023. Podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v době od 28. 9. 2023 do 17. 8. 2024. Podpora při rekvalifikaci jí poskytována nebyla.

25. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně dostala od svého zaměstnavatele Ústavu pro makromolekulární chemii AV ČR výpověď z důvodu organizační změny, když bylo zrušeno pracovní místo pokladní. Pracovní poměr u uvedeného zaměstnavatele měl skončit k 31. 5. 2023.

26. Z lékařské zprávy na žádost klientky od , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 22. 8. 2024 (č.l. 144) soud zjistil, že žalobkyně dochází do , podezřelý výraz, od 19. 1. 2023 s úzkostně depresivní symptomatologií. V roce 2015 docházela do ambulance pro panické ataky. Žalobkyně popisovala pocity vyčerpání, úzkosti a deprese v návaznosti na náročné zaměstnání a vztah, který ukončila. Patrný somatický dopad např. vypadávání vlasů. Farmakologicky podpořena antidepresivem sertralin, který měl efekt. V poslední době došlo u žalobkyně k psychickému propadu v souvislosti s problematikou bydlení.

27. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti (předávací protokol k bytu č. 9 ze dne 18. 1. 2029 na č.l. 136, příchozí platba z internetového bankovnictví ze dne 16. 9. 2023 na č. l. 131, půdorys bytu č. 4 na č. l. 129 a 130).

28. Účastnící učinili za nesporné, že byt č. 4 je přibližně stejně velký na m2 jako byt č. 6 užívaný žalobkyní. Byt č. 4 má oproti bytu č. 6 navíc balkón.

29. Účastnící učinili za nesporné, že žalovaná 1) užívá v domě byt č. 5, který se nachází vedle bytu č. 6 užívaným žalobkyní na stejném patře.

30. Dle § 685 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný a účinný do 31. 12. 2013, platilo, že nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce.

31. Dle § 2201 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

32. Dle § 2238 občanského zákoníku platí, že užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

33. Dle § 2285 občanského zákoníku platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

34. Dle § 2286 odst. 1 občanského zákoníku platí, že výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

35. Dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku platí, že vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

36. Dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku platí, že pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno.

37. Dle § 2290 občanského zákoníku platí, že nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

38. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

39. Dle § 588 občanského zákoníku platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

40. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou režimu nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovanými, tj. konkrétně, zda mezi nimi existuje nájemní vztah na dobu určitou či na dobu neurčitou. Dle nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2004 která byla uzavřena ještě v režimu dle § 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., starý občanský zákoník, byl nájemní vztah mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaných uzavřen na dobu určitou 5 let. Smluvní strany si dále sjednaly, že nájemní smlouva se automaticky prodlouží vždy o dalších pět let, pokud žalobkyně neporuší závažným způsobem své smluvní povinnosti, a pokud žalobkyně neoznámí pronajímateli písemně 3 měsíce před termínem ukončení smlouvy, že chce nájemní vztah ukončit. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4955/2008, je však uvedeno, že soudní praxe se ustálila v názoru (v případě smluv o nájmu bytu uzavřených v režimu starého občanského zákoníku), že ujednání obsažené ve smlouvě o nájmu bytu uzavřené na dobu určitou, podle něhož „bude-li nájemce řádně dodržovat podmínky uvedené ve smlouvě o nájmu bytu, bude tato smlouva opět prodloužena na dobu určitou“, nezakládá automatické prodloužení (nebo obnovení) nájemního vztahu. Ve věci řešená nájemní smlouva, tak skončila uplynutím pěti let od uzavření smlouvy, tj. dne 31. 8. 2009, neboť nemohla být dle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu automaticky prodlužována. Aktuálně tak nájemní vztah mezi účastníky existuje na základě § 2238 občanského zákoníku, neboť žalobkyně užívá předmětný byt č. 6 na adrese , adresa, , v dobré víře po dobu delší než tří let. Z tohoto důvodu je nutné učinit závěr, že ke dni obdržení výpovědí žalobkyní existovala mezi účastníky nájemní smlouva na dobu neurčitou. Žalované tak měly možnost, při splnění zákonem daných podmínek, dát žalobkyni výpověď z nájmu bytu dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku.Soud se proto dále zabýval právě tím, zda byly splněny podmínky pro dání takové výpovědi žalobkyni. Při posuzování oprávněnosti výpovědi zohledňoval soud i závěry, které jsou uvedeny v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že na přelomu února a března 2023, kdy byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu (výpověď mohla být žalobkyni doručena nejdříve dne 28. 2. 2023 - viz odst. 6. tohoto rozsudku) nebyl v domě na adrese , adresa, , který je ve spoluvlastnictví žalovaných, žádný volný byt. V průběhu roku 2023 mělo v domě končit několik nájemních smluv na dobu určitou, a to konkrétně v případě bytu č. 4 ke dni 31. 5. 2023, v případě bytu č. 8 ke dni 1. 11. 2023 (z důvodu zákonného obnovování dle § 2285 občanského zákoníku, původní smlouva byla uzavřena do 1. 11. 2021 – viz odst. 15. tohoto rozsudku) a v případě bytu č. 9 ke dni 31. 12. 2023 (opět dle § 2285 – viz odst. 16. tohoto rozsudku). U bytu č. 8 a č. 9 nelze mít pochybnosti, o tom, že došlo k tomuto zákonnému obnovování nájemného, neboť dle následně uzavřených nových nájemních smluv v roce 2023 byli v těchto bytech stále stejní nájemníci. Žalobkyně v řízení poukazovala na to, že z bytu č. 7 se na konci března 2023 vystěhovali původní nájemci a na začátku dubna 2024 se do bytu nastěhovali noví nájemci, z čehož dovozovala, že žalované v době, kdy zasílaly žalobkyni výpověď, věděly, že byt. č. 7 bude volný k užívání. Z provedených důkazů však bylo v případě bytu č. 7 zjištěno, že měl být na základě smlouvy pronajatý od 1. 3. 2022 do 29. 2. 2024 (viz odst. 14. tohoto rozsudku). Tvrzení žalovaných, že byt byl nájemci nečekaně opuštěn vhozením klíčů do schránky v březnu 2023, je tak velice pravděpodobné i s ohledem na to, že dne 5. 4. 2023 byla v případě bytu č. 7 uzavřena nájemní smlouva s novým nájemníkem. Žalované tak nemohli především na základě nájemní smlouvy uzavřené do 29. 2. 2024 předpokládat, že byt č. 7 bude volný v roce 2023. Jak již bylo uvedeno výše, nájemní smlouvy k bytům č. 4, 8 a 9 měly končit v roce 2023, avšak nájemci, kteří v nich aktuálně bydlí, v daných bytech žili minimálně od roku 2021. Nelze tak považovat za automatické, že žalované neměly prodloužit (sepsat nové) nájemní smlouvu s některým ze stávajících nájemníků těchto bytů, proto aby jeden z těchto bytů mohla užívat žalovaná 2). Soud v dané souvislosti poukazuje především na skutečnost, že sjednané nájemné v době podání výpovědi v případě všech tří bytů 4 (12 000 Kč) ,8 (13 000 Kč) a 9 (11 500 Kč) bylo podstatně vyšší, než u bytu č. 6 užívaným žalobkyní (4 430 Kč). Pro úplnost soud uvádí, že za všechny pronajaté byty v domě platí nájemci podstatně vyšší nájemné, vyjma snad nebytového prostoru v 6. a 7. podlaží domu (viz odst. 7 tohoto rozsudku), kde se však již dle názvu jedná o nebytový prostor (dnes prostor sloužící k podnikání), ve kterém se nachází atelier. Nájemné ve výši 5 000 Kč k tomuto nebytovému prostoru bylo sjednáno v roce 2002, takže je velice pravděpodobné, že ke dni podání výpovědi bylo již podstatně vyšší. Už jen tedy z ekonomického hlediska bylo jednání žalovaných logické, když ukončily nájemní vztah výpovědí právě s žalobkyní. Navíc nelze opomíjet ani hledisko žalovaných, které uvedly v řízení, že byt žalobkyně chtěly zejména z toho důvodu, že sousedí, je na jednom patře s bytem žalované 1), přičemž žalovaná 2) tak chtěla být se svou sestrou v bezprostředním sousedství. Skutečnost, že žalované daly výpověď z nájmu právě žalobkyni, tak není v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku, neboť jejich jednání vychází z objektivních ekonomických důvodů a osobních životních preferencí žalovaných. Žalobkyně chtěla pravděpodobně prokázat nemravnost jednání žalovaných i z toho hlediska, že v době, kdy obdržela výpověď od žalovaných, tak byla v těžké životní situaci, kdy prakticky ve stejnou dobu jako dostala výpověď z nájmu, obdržela i výpověď ze zaměstnání. Od ledna 2023 dochází do , podezřelý výraz, ambulance. Tyto skutečnosti a důkazy o nich však žalobkyně předestřela soudu až před posledním soudním jednáním. Do té doby své problémy žalobkyně v řízení nikterak nezmínila. Co je však nejpodstatnější, u soudního jednání dne 17. 10. 2024 žalobkyně uvedla, že manželovi žalované 1) před podáním výpovědi při jejich rozhovoru nesdělovala, že má psychické či jiné zdravotní problémy, resp. žalobkyně nic takové netvrdila ani nedokládala. Žalované tak neměly před podáním výpovědi žádné povědomí o zdravotních či životních problémech žalobkyně. Žalované tak nemohly tyto problémy zohlednit při svých úvahách před podáním výpovědi. Soud si je vědom nelehké životní situace žalobkyně, avšak právě v souvislosti s rozsudkem Nejvyššího soudu 26 Cdo 3296/2022 je nutné uvést, že Nejvyšší soud v daném případě řešil situaci 73leté poloslepé nájemkyně, která v pronajatém bytu žila 40 let. Naopak žalobkyně je stále ženou v aktivním věku, která by měla změnu bydlení (stěhovaní) související s výpovědí z nájmu zvládnout. Podobnost případu žalobkyně s případem 73leté paní, kterou řešil Nejvyšší soud, tak lze spatřovat jen v dlouhodobosti trvání nájemního vztahu, když žalobkyně v době, kdy obdržela od žalovaných výpověď žila v předmětném bytu již déle než 18 let. Jen na základě této dlouhodobosti nájemního vztahu však nelze výpověď od žalovaných hodnotit jako nemravnou, a to i s ohledem na již uváděné velmi nízké nájemné, které žalobkyně hradila za užívání bytu.Rovněž se soud v řízení zabýval tím, zda žalovaná 2) má skutečný zájem a bude užívat byt č. 6, který nyní užívá žalobkyně, tedy zda byl naplněn výpovědní důvod dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku. Z předložených důkazů totiž bylo zjištěno, že právě pro účely žalované 2) byla již v roce 2020 dána výpověď nájemcům bytu č. 1 v řešeném domě. Z výpovědi svědků a účastnického výslechu žalované 2) však bylo prokázáno, že v bytu č. 1, který má od roku 2020 v užívání žalovaná 2), žije od září 2023 syn žalované 2) se svou přítelkyní. Syn manžela žalované 2) jako svědek uvedl, že již od února 2023 věděl, že splňuje podmínky pro to, aby byl přijat na matfyz. Tehdy už věděl, že se bude z Moravy přesouvat do Prahy a bude bydlet právě v bytu č.

1. Žalovaná 2) v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že není možné žít se synem manžela a jeho přítelkyní společně v bytu č.

1. V tomto bytě žalovaná 2) občasně přespávala, do budoucna plánuje, že bude v Praze, v bytu užívaným žalobkyní pobývat častěji i dlouhodoběji. Podstatná je také skutečnost, že manžel žalované 2) přespává nyní v bytu č. 1 pravidelně jednu či dvě noci týdně. Manžel žalované 2) jako svědek uvedl, že v budoucnu je možná varianta, že s žalovanou 2) budou pobývat jednu půlku týdne v Praze a druhou půlku na Vysočině. Soud zhodnotil obě svědecké výpovědi i účastnický výslech za věrohodné i z toho důvodu, že jednotlivé výpovědi se lišily v některých skutkových detailech. Bylo patrné, že svědci a žalovaná 2) jako rodina neměli „nacvičenou“ jednu verzi příběhu. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že žalované 2) a jejímu manželovi vznikla již v únoru 2023, vzhledem k plánovanému příchodu syna manžela žalované 2) s přítelkyní do bytu č. 1, důvodná potřeba mít v domě k užívání vedle bytu č. 1 i další byt. Proto potřebovali situaci řešit co nejdříve, již v únoru 2023, a žalobkyni tak dali výpověď z nájmu bytu. I kdyby se totiž žalobkyně soudně nebránila proti výpovědi, byt by byl kvůli výpovědní lhůtě volný až v červenci 2023. Výpověď měla náležitosti dle § 2286 občanského zákoníku, když žalobkyně v ní byla poučena o možnosti podat proti ní námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě dvou měsíců od doručení výpovědi. V daném případě tak byly splněny podmínky pro podání výpovědi dle § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku. Na základě všech výše uvedených důvodů je podaná výpověď oprávněná, a proto soud žalobu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, které byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 030 Kč. Tato náhrada je tvořena náklady za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč. Z důvodu zastupování dvou žalovaných se dle § 12 odst. 4 a.t. každý z provedených úkonů násobí dvěma a odměna se snižuje o 20 %. Soud přiznal žalovaným odměnu za celkem 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání dne 12. 10. 2023, vyjádření ze dne 18. 10. 2023, účast u soudního jednání dne 12. 12. 2023, účast u soudního jednání dne 27. 2. 2024 – jednání trvalo déle než dvě hodiny – dva úkony, účast u soudního jednání dne 28. 5. 2024, účast u soudního jednání dne 15. 8. 2024, účast u soudního jednání dne 17. 10. 2024). Celkem tedy odměna za 10 úkonů činí 25 000 Kč x 2 = 50 000 Kč – 20 % = 40 000 Kč. K tomu je nutno připočíst 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 000 Kč ve výši 9 030 Kč.