Obvodní soud pro Prahu 3 · Rozsudek

20 C 153/2024

č. j. 20 C 153/2024-85

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-02-27 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPH03:2025:20.C.153.2024.1

Citované zákony (9)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 27 995,95 Kč s příslušenstvím vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 995,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 995,95 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 778,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení, když mezi stranami došlo k uzavření dvou úvěrových smluv:a) smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0013-0515 ze dne 25. 4. 2023 („smlouva 1“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní;b) smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0014-0747 ze dne 16. 11. 2023 („smlouva 2“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní.Žalobkyně na základě cit. smluv obdržela od žalované částku 61 000 Kč, přičemž ke dni podání žaloby žalobkyně žalované uhradila částku 90 639,13 Kč. Žalobkyně má za to, že ač měla při uzavírání smluv podnikatelské oprávnění, tak shora popsané smlouvy uzavírala jako spotřebitel a nikoli podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně žalovanou oslovila jako spotřebitel, avšak k podpisu ji byly dány smlouvy pro podnikatele, patrně za účelem odepření zákonné ochrany v případě poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaná ani v jednom případě neposoudila úvěruschopnost žalobkyně a úvěry jí poskytla. Žalobkyně dále namítá, že pro případ, že by soud smlouvy posoudil jako podnikatelské úvěry, že sjednaná úroková sazba převyšuje více než 50 × průměrnou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami. V obou případech se jedna o roční úrokovou sazbu ve výši 520 % p. a., což činí tyto smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (u smlouvy 1 činí odměna 20 300 Kč za poskytnutých 29 000 Kč, u smlouvy 2 činí odměna 22 400 Kč za poskytnutých 32 000 Kč). V této souvislosti má žalobkyně za to, že v daném závazkovém vztahu vystupovala v pozici slabší strany, tudíž se na ní vztahují ustanovení o ochraně slabší strany. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok jako rozdíl mezi částkou jistiny a poplatku (úroku), kterou žalované splatila na základě uzavřených smluv a jistiny s obvyklým úrokem, odpovídajícím v u smlouvy 1 výši 9,62 % p. a. a u smlouvy 2 výši 9,74 % p. a., tzn.- u smlouvy 1 činí obvyklý smluvní úrok 420,38 Kč při úrokové sazbě 9,62 % p. a. z částky 29 000 Kč od 25. 4. 2023 do 19. 6. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 29 000 Kč od 25. 4. 2023 do 19. 6. 2023, který tedy činí 667,40 Kč;- u smlouvy 2 činí obvyklý smluvní úrok 213,48 Kč odpovídající úrokové sazbě 9,74 % p. a. z částky 32 000 Kč od 16. 11. 2023 do 11. 12. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 32 000 Kč od 16. 11. 2023 do 11. 12. 2023, který tedy činí 341,92 Kč.Žalobkyně na základě smluv od žalované obdržela 61 000 Kč, avšak sama žalované uhradila 90 639,13 Kč. Žalobkyně se tak vzhledem k výše popsaným úrokům domáhá částky 27 995,95 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou k vydání bezdůvodného obohacení, avšak žalovaná na předžalobní výzvu nereagovala.

2. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí. Svůj postoj opřela zejména o skutečnost, že úvěry poskytuje prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , a dále uvádí, že není vedena v seznamu ČNB nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěry. Spotřebitelům úvěry neposkytuje, zaměřuje se pouze na podnikatele. Žalobkyně se při žádosti o úvěr zaregistrovala na již zmíněném webu žalované, a to pod svým IČO , IČO, . Zároveň musela vyplnit adresu místa podnikání. Zároveň při své žádosti musela uvést bližší účel podnikatelského úvěru, žalobkyně uvedla „ostatní podnikatelské účely.“ Z webové prezentace žalované, žádostí o úvěry, jakož i z vlastních smluv (čl. 2.4. návrhu „úvěr …sjednávám a Společností poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta…“), pak dle žalované jednoznačně vyplývá, že poskytuje podnikatelský úvěr a nikoli spotřebitelský. U žalobkyně se v postavení podnikatele dále předpokládá v souladu s občanským zákoníkem vyšší míra obezřetnosti než u průměrného člověka. Tvrzení o tom, že žalobkyně uzavírala jednotlivé smlouvy jako spotřebitel pak žalovaná považuje za účelové a nepravdivé. Pokud jde o další argumentaci žalobkyně, žalovaná k výši poplatku (úroku) uvádí, že jeho výše byla ujednána mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti a obě smluvní strany ji považovaly za přiměřenou. Z těchto důvodu žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované opětovně uvedla, že žalobkyně finanční prostředky z úvěrových smluv potřebovala jako spotřebitelka (zajištění potřeb rodiny), nikoli pro podnikatelské účely. Zároveň si žalobkyně nepamatuje, že by se ji žalovaná při sjednávání návrhu smluv dotazovala na účel jednotlivých úvěrů, ostatně i ve smlouvách je text, který účelovost úvěru vylučuje (čl. 2. 4. „bez omezení podnikatelského účelu Úvěru“). Žalovaná po žalobkyni nepožadovala ničeho doložit, a to zejména ve vztahu k posouzení její úvěruschopnosti. Naopak, žalovaná sama svým jednáním přispěla k tomu, že žalobkyně nemohla plnit své závazky, když ji opakovaně poskytla úvěr, aniž by posoudila její úvěruschopnost. Žalovaná tak účelově obešla aplikaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tím, že žalobkyni nabídla pouze podnikatelský úvěr. Dále poukázala na to, že žalobkyně vystupovala v postavení slabší strany, a to i pro případ, že by soud posoudil uzavřené smlouvy jako smlouvy o podnikatelském úvěru. Ochrana slabší stany nesvědčí pouze spotřebiteli, ale i podnikateli. Zároveň není vyloučena aplikace ustanovení o rozporu s dobrými mravy. Smlouvy má žalobkyně i nadále za absolutně neplatné, a to bez ohledu na její postavení spotřebitele či podnikatele.

4. Při jednání soudu žalovaná uvedla, že si žalobkyně musela být vědoma, jaký typ smlouvy uzavírá, tj. smlouvu o úvěru mezi podnikateli, a to už na základě jednotlivých kroků, které k vlastnímu uzavření smlouvy vedly. Pokud jde o výši úroku, žalovaná poukazuje na to, že úrok ve výši 1 % denně byl sjednán pouze pro dobu, kdy měl být úvěr řádně splacen, pro další období už byl nižší. Proto nelze přisvědčit tvrzením, že se jedná o úrok ve výši 365 % ročně. Dále poukázala na to, že se ze strany žalobkyně mohlo jednat o podvod, pokud si byla vědoma charakteru uzavírané smlouvy, avšak využila svého postavení podnikatele, aby ji byl úvěr poskytnut.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

6. Z detailu úhrady k účtu , č. účtu, od banky , Anonymizováno, (č. l. 9) soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 18. 12. 2023 žalované částku 7 460 Kč.

7. Z výpisu z transakcí účtu , č. účtu, od , Anonymizováno, (č. l. 19) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované postupně v rozmezí od 30. 11. 2023 do 29. 1. 2024 částku v celkové výši 24 200 Kč.

8. Z přehledu plateb k účtu u , Anonymizováno, (č. l. 20) vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované postupně v rozmezí od 25. 4. 2023 do 14. 8. 2023 částku v celkové výši 55 979,13 Kč.

9. Detailem úhrady z účtu , č. účtu, (č. l. 21) soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 2. 2024 zaslala žalované částku 2 000 Kč.

10. Shora činěné platby v celkové výši 90 639,13 Kč z titulu úvěrových smluv učinila žalovaná nesporné.

11. Žalobkyně upozornila žalovanou na neplatnost uzavřených smluv a vyzvala ji k vydání bezdůvodného obohacení v částce 27 995,95 Kč, a to nejpozději do 5. 4. 2024 (předžalobní výzva – žádost o vydání BO ze dne 21. 3. 2024, č. l. 10, vč. doručenky datové zprávy na č. l. 14).

12. Žalobkyně je podnikající fyzickou osobou, jejímž předmětem podnikání je poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti instruktor fitness, kondiční trenér, se vznikem oprávnění dne , datum, a platností na dobu neurčitou (výpis z veřejné části živnostenského rejstříku, č. l. 39; detailní údaje s historií na č. l. 40).

13. Žalobkyně s žalovanou uzavřela celkem 2 smlouvy o podnikatelském úvěru (návrh smlouvy o úvěru č. 0013-0515, návrh smlouvy o úvěru č. 0014-0747). V každé smlouvě je u žalobkyně datum narození, rodné číslo, adresa místa podnikání, IČO. V čl. II smluv je vždy uvedeno, že žalovaná je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů, a to bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. U smlouvy 1 částka úvěru 29 000 Kč, u smlouvy 2 je částka úvěru 32 000 Kč. U obou smluv je poplatek za poskytnutí úvěru 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Pro případ prodlení je u obou smluv stanoven poplatek do 90 dnů prodlení ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny, v případě prodlení nad 90 dnů je výše poplatku od 91 dne stanovena na 0,02 % z nesplaceného zůstatku denně. U smlouvy 1 je předepsáno 5 splátek ve výši 9 860 Kč, celková částka, kterou žalobkyně měla splatit činí 49 300 Kč. U smlouvy 2 je předepsáno 5 splátek ve výši 4 480 Kč, celková částka, kterou měla žalobkyně splatit činí 54 400 Kč.

14. Žalovaná schválila dne 25. 4. 2023 žalobkyni částku úvěru ve výši 29 000 Kč s poplatkem 1 % denně na dobu 70 dní, přičemž žalobkyně žádala o 200 000 Kč na 12 měsíců s poplatkem 0,7 %. Žalovaná schválila dne 16. 11. 2023 žalobkyni částku úvěru 32 000 Kč s poplatkem 1 % na dobu 70 dní, přičemž žalobkyně žádala o 40 000 Kč s poplatkem 1 % na 70 dnů (informace o poskytnutém úvěru na č. l. 52 a 53).

15. Při žádosti o úvěr musí žadatel uvést své IČO, účel úvěru, číslo OP, rodné číslo, jakož i údaje o účtu, osobní údaje, ověřit svou totožnost přes Bank ID – verifikační platbou 1 Kč. V levém horním rohu webové stránky žalovaná uvádí, že se jedná o produkt pro podnikatele (printscreeny z webových stránek žalované osvědčující kontraktační proces u žalované).

16. Z článku Firemní úvěry jsou nejdražší za dvacet let. Podnikatelé se upínají na euro ze dne 9. 5. 2023 z webu forbes.cz soud zjistil, že průměrná úroková sazba firemních úvěrů dosáhla na konci prvního čtvrtletí roku 2023 téměř devíti procent (8,92 %).

17. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně se registrovala na webových stránkách , Anonymizováno, . Žalobkyně prostřednictvím internetové aplikace požádala o 2 úvěry, které ji následně žalovaná poskytla. Žalobkyně si musela být vědoma, že se jedná o produkt určený podnikatelům, žalovaná toto na svých webových stránkách nezastírá, rovněž je tato skutečnost deklarována v návrzích a uzavřených smlouvách. Žalobkyně musela během kontraktačního procesu zadat účel úvěru, IČO a adresu místa podnikání.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Dle § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní zákoník („o. z.“) se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

20. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Dle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

22. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle § 1798 odst. 1 o. z ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

24. Dle § 1798 odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

25. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Soud tedy v souzené věci dovodil, že se žalobkyně nemůže dovolávat neplatnosti shora citovaných smluv z titulu spotřebitelského práva a nenáleží ji ochrana jako spotřebiteli. V daném případě není pochyb o tom, že úvěrové smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny jako podnikatelské. Žalovaná toto během kontraktačního procesu dávala jasně a zřetelně najevo, svůj produkt takto prezentovala. Žalobkyně ve svých žádostech musela zadat IČO a adresu místa svého podnikání, jakož i uvést účel úvěru. Soud se však zabýval také námitkou neplatnosti uzavřených smluv pro jejich rozpor s dobrými mravy. Zde za situace, kdy obě úvěrové smlouvy jsou sjednány s úrokovou sazbou 365 % p. a., nemohl soud jinak, než dovodit, že sjednaná úroková míra excesivně překračuje obvyklou úrokovou míru (duben 2023 8,74 % ročně a listopad 2023 10,10 % ročně versus sjednaných 365 % ročně – údaje dostupné z https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/publikace-menove-statistiky/). Dle konstantní judikatury je přitom přípustná maximálně dvojnásobná až trojnásobná výše sjednaného úroku. Výši sjednaného úroku tak soud považuje za hrubě nemravnou. Soud pro úplnost uzavírá, že rozpor právního úkonu (dnes jednání) se posuzuje k okamžiku a okolností v době, kdy byl učiněn (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2660/2007).

28. Jak Nejvyšší soud uvedl ve svém usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1752/2011, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou(více)stranného právního úkonu, sledovali (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, zveřejněný v časopise Právní rozhledy 6/1998; z navazující judikatury pak např. rozsudek ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 379/2001).

29. Obě v řízení řešené úvěrové smlouvy jsou tak neplatné z důvodu jejich rozporu s dobrým mravy, neboť v nich sjednaná výše úroku je neakceptovatelně vysoká.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně plnila vůči žalované na základě neplatného právního jednání, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši převyšující jistiny zamýšlených úvěrových smluv, tj. 29 639,13 Kč (90 639,13 Kč - 61 000 Kč). Soud však vázán žalobním návrhem žalobě vyhověl co do požadované částky, tj. 27 995,95 Kč, přičemž žalobkyně tak žalované přiznala nárok na jakési úroky z jistiny.

31. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 6. 4. 2024 do zaplacení. S tímto požadavkem žalobkyně se soud ztotožnil, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným učiněnou výzvou ze dne 21. 3. 2024. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 26. 3. 2023. Žalovaná měla plnit nejpozději 5. 4. 2024, do prodlení se dostal 6. 4. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 20. 4. 2023 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 778,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 995,95 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 22. 1. 2024, z částky 2 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 3. 2024, z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 5. 2024 a z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 2. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 230 Kč ve výši 2 148,30 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.