20 C 163/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , narozené , datum, , a , Jméno manžela, , narozeného , Datum narození manžela, , uzavřené dne , datum, před , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Společným návrhem, který byl doručen soudu dne , datum, , se shora uvedení manželé domáhali rozvodu manželství, které uzavřeli dne , datum, před , adresa, . Manželé uzavřeli manželství po krátké známosti, od počátku manželství bydleli na adrese , adresa, . Od dubna 2024 docházelo mezi manželi k neshodám a hádkám kvůli odlišeným představám o společné budoucnosti. Od května 2024 se stalo dle jejich názorů manželství trvale a hluboce rozvráceno. Manželé spolu nehospodaří ani intimně nežijí. Manželé nemají žádné společné děti. Oba manželé uvedli, že nevidí žádnou možnost pro obnovu jejich partnerského soužití. Manželé soudu předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a prav a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu.

2. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že manželé jsou nositeli občanství Etiopie. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí.

3. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Etiopií není uzavřena žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost ve věcech rozvodu manželství, postupoval soud ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 3 odstavec 1 písmeno a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklý pobyt. Při projednání návrhu na rozvod manželství pak soud postupuje v souladu s § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 ve spojení s § 24 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. dle českého právního řádu, a to vzhledem k obvyklému pobytu manželů na území České republiky. Použití českého právního řádu odpovídá kolizně rozumnému a spravedlivému řešení situace, když oba manželé, ač státní občané Etiopie, mají nejužší vztah právě k České republice. Manželství bylo uzavřeno v ČR, manželé zde mají obvyklý pobyt. Zároveň použitím českého právního řádu není na újmu žádné třetí osobě.

4. Po provedeném dokazování pak soud zjistil následující skutkový stav:

5. Manželství bylo uzavřeno dne , datum, před , adresa, (oddací list ze dne , datum, od , adresa, )

6. Manželé nemají spolu žádné děti (výpisy z centrální evidence obyvatel).

7. Manželé se dohodli na vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, avšak tato nebyla úředně ověřena (smlouva o vypořádání majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu).

8. Z účastnického výslechu manželky soud zjistil, že mimo shora tvrzených neshod měli manželé dále rozdílné představy o zemi, ve které mají nadále žít. Manželka chtěla setrvat v ČR, manžel chtěl do USA. Rozdílné představy měli také o dětech, manželka už dítě chtěla, manžel nikoli. Neshody měli také co do trávení společného času.

9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Podle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

10. Podle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, , mezi manželi se od dubna 2024 prohlubovala krize vedoucí k citovému a názorovému odcizení. Od května 2024 manželé spolu intimně nežijí a společně nehospodaří. Účastníky byla učiněna nespornou příčina rozvratu manželství, za kterou oba považují vzájemnou rozdílnost životních představ např. o tom, v jaké zemi by měli manželé nadále žít, manželka chtěla setrvat v ČR, manžel chtěl do USA. Manželé měli také rozdílné představy o dětech, manželka dítě již chtěla, manžel s tím nesouhlasil. Za této situace, kdy ani jeden z účastníků nemá zájem nadále v manželství setrvávat, je zcela zřejmé, že manželství účastníků neplní svou společenskou funkci a vzhledem k citovému odcizení účastníků ani nelze očekávat obnovení manželského soužití. Účastníci nemají žádné společné děti, a proto zde neexistuje žádná právní překážka, která by bránila rozvodu manželství. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno.

12. Ze shora uvedeného pak vyplývá, že byly splněny veškeré zákonem požadované podmínky pro rozvod manželství účastníků. Proto soud žalobě vyhověl a manželství účastníků ve smyslu ustanovení § 755 odst. 1 ve spojení s § 756 o.z. rozvedl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle něhož v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Uvedené předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení v projednávané věci nejsou splněny, načež sami účastníci na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadovali.