20 C 163/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky o rozvod manželství

I. Manželství Jméno manželky, narozené datum, a Jméno manžela, narozeného Datum narození manžela, uzavřené dne datum před adresa, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Společným návrhem, který byl doručen soudu dne datum, se shora uvedení manželé domáhali rozvodu manželství, které uzavřeli dne datum před adresa. Manželé uzavřeli manželství po krátké známosti, od počátku manželství bydleli na adrese adresa. Od dubna 2024 docházelo mezi manželi k neshodám a hádkám kvůli odlišeným představám o společné budoucnosti. Od května 2024 se stalo dle jejich názorů manželství trvale a hluboce rozvráceno. Manželé spolu nehospodaří ani intimně nežijí. Manželé nemají žádné společné děti. Oba manželé uvedli, že nevidí žádnou možnost pro obnovu jejich partnerského soužití. Manželé soudu předložili dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a prav a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu.

2. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že manželé jsou nositeli občanství Etiopie. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí.

3. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Etiopií není uzavřena žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost ve věcech rozvodu manželství, postupoval soud ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 3 odstavec 1 písmeno a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklý pobyt. Při projednání návrhu na rozvod manželství pak soud postupuje v souladu s § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 ve spojení s § 24 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. dle českého právního řádu, a to vzhledem k obvyklému pobytu manželů na území České republiky. Použití českého právního řádu odpovídá kolizně rozumnému a spravedlivému řešení situace, když oba manželé, ač státní občané Etiopie, mají nejužší vztah právě k České republice. Manželství bylo uzavřeno v ČR, manželé zde mají obvyklý pobyt. Zároveň použitím českého právního řádu není na újmu žádné třetí osobě.

4. Po provedeném dokazování pak soud zjistil následující skutkový stav:

5. Manželství bylo uzavřeno dne datum před adresa (oddací list ze dne datum od adresa)

6. Manželé nemají spolu žádné děti (výpisy z centrální evidence obyvatel).

7. Manželé se dohodli na vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, avšak tato nebyla úředně ověřena (smlouva o vypořádání majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu).

8. Z účastnického výslechu manželky soud zjistil, že mimo shora tvrzených neshod měli manželé dále rozdílné představy o zemi, ve které mají nadále žít. Manželka chtěla setrvat v ČR, manžel chtěl do USA. Rozdílné představy měli také o dětech, manželka už dítě chtěla, manžel nikoli. Neshody měli také co do trávení společného času.

9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

10. Podle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum, mezi manželi se od dubna 2024 prohlubovala krize vedoucí k citovému a názorovému odcizení. Od května 2024 manželé spolu intimně nežijí a společně nehospodaří. Účastníky byla učiněna nespornou příčina rozvratu manželství, za kterou oba považují vzájemnou rozdílnost životních představ např. o tom, v jaké zemi by měli manželé nadále žít, manželka chtěla setrvat v ČR, manžel chtěl do USA. Manželé měli také rozdílné představy o dětech, manželka dítě již chtěla, manžel s tím nesouhlasil. Za této situace, kdy ani jeden z účastníků nemá zájem nadále v manželství setrvávat, je zcela zřejmé, že manželství účastníků neplní svou společenskou funkci a vzhledem k citovému odcizení účastníků ani nelze očekávat obnovení manželského soužití. Účastníci nemají žádné společné děti, a proto zde neexistuje žádná právní překážka, která by bránila rozvodu manželství. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno.

12. Ze shora uvedeného pak vyplývá, že byly splněny veškeré zákonem požadované podmínky pro rozvod manželství účastníků. Proto soud žalobě vyhověl a manželství účastníků ve smyslu ustanovení § 755 odst. 1 ve spojení s § 756 o.z. rozvedl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle něhož v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Uvedené předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení v projednávané věci nejsou splněny, načež sami účastníci na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadovali. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z.ř.s.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení.