20 C 179/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 065,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 955 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 007 Kč od 9. 12. 2023 do 15. 12. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 955 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, částka 1 110,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 7,48 % ročně z částky 58 249,79 Kč od 9. 12. 2023 do 15. 12. 2023, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 7,48 % ročně z částky 53 289,68 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do té doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 12. 2023 dosáhne částky 269 798 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 926 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 3 soudní poplatek ve výši 3 026 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet č. 3703-524031/0710, variabilní symbol 2011017924.

1. Žalobou ze dne 28. 12. 2023, ve znění jejího částečného zpětvzetí, se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 50 065,86 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 8. 4. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9103054588 (dále též jako „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy, po provedené úvěruschopnosti žalované, byl žalované žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 8. 4. 2021. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžité prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 48 měsíců ve výši 4 684 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná žalobkyni splatit tak činí 224 832 Kč. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila, a proto žalobkyně dluh ke dni 7. 12. 2023 zesplatnila s tím, že dlužná jistina činí částku ve výši 58 249,79 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru činí částku 9 081,89 Kč, neuhrazené smluvní pokuty jsou ve výši 499 Kč, náhrada nákladů vzniklých s prodlením žalované činí 3 200 Kč, celková dlužná částka tak činila 71 040 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná žalobkyni ještě uhradila částku 14 052 Kč. V reakci na vznesenou obranu a vzájemný návrh žalované žalobkyně uvedla, že prověřovala úvěruschopnost žalované s náležitou pečlivostí (rejstříky ISIR, NRKI, SOLUS). Dále prověřovala příjmy žalované plynoucí z uváděného zaměstnání. Pokud jde o výdajovou stránku, žalobkyně se domnívá, že její faktické možnosti verifikace těchto výdajů jsou omezené. Z tohoto důvodu jí nezbývá, než vycházet převážně z tvrzení žadatele o úvěr, a to v souladu se zásadou poctivosti. Pokud jde o formu kontraktačního procesu, žalobkyně uvádí, že dle nařízení eIDAS lze při podepisování elektronického dokumentu v soukromoprávních vztazích užít jakýkoli typ elektronického podpisu, tudíž i prostý elektronický podpis. Nesdílí názor žalované, že by úvěrová smlouvy mohla být neplatná pro absenci podpisu žalované. Žalobkyně nemůže přisvědčit žalované ani v tom, že by úvěrová smlouva měla být neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu výše úrokové sazby. Žalobkyně má za to, že v daném případě je třeba zohlednit i vyšší rizikovost poskytnutého úvěru, čemuž by měla odpovídat i úroková sazba. Vzhledem k vývoji judikatury však upravila svůj žalobní návrh a nominálně ponížila roční úrokovou sazbu na 7,48 %.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, neboť se dle jejího názoru nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Svůj názor opírá o domněnku, že shora cit. úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť před jejím uzavřením žalobkyně řádně neprověřovala její úvěruschopnost. Uvedla, že žalobkyně při posuzování její úvěruschopnosti vycházela, zejména co do výdajové stránky, převážně z tvrzení žalované, které dále nijak neverifikovala. Žalobkyně se nezabývala například tím, zda žalovaná hradí nějaké měsíční splátky, v jaké výši jsou její pravidelné měsíční výdaje (na bydlení, na spotřebu, na jídlo, léky apod.). Na straně příjmové si žalobkyně vyžádala výplatní pásky žalované za předchozí 2 měsíce, a také výpis z bankovního účtu, který však byl omezen pouze na přehled příchozích plateb. Dle názoru žalované tak žalobkyně při prověřování její úvěruschopnosti nepostupovala s odpovídající péči v postavení profesionála v oboru. Žalovaná rovněž poukázala na případnou neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedodržení kontraktačního procesu v otázce elektronického podpisu smlouvy. A konečně, žalovaná namítla, že výše úrokové sazby a RPSN odporuje dobrým mravům (úroková sazba 64,58 % p. a., RSPN 87,58 % p. a.). Žalovaná také vznesla vzájemný návrh ve smyslu ust. § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) a navrhla, aby byla žalobkyni uložena povinnost vrácení přeplatku ve výši 60 520 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. K tomu žalovaná uvedla, že na neplatnou úvěrovou smlouvu již hradila 140 520 Kč oproti přijaté částce ve výši 80 000 Kč.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázaný následující skutkový stav.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 8. 4. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9103054588, na základě, které žalovaná čerpala úvěr ve výši 80 000 Kč, v souladu s uzavřenou smlouvou byla tato částka vyplacena žalované na její účet č. , č. účtu, dne 8. 4. 2021. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky společně se sjednaným úrokem ve výši 64,58 % p. a. zavázala vrátit formou 48měsíčních splátek ve výši 4 684 Kč (návrh na uzavření smlouvy /smlouva o úvěru ze dne 8. 4. 2021, předsmluvní formulář, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu ze dne 3. 12. 2024, oznámení o schválení úvěru ze dne 9. 4. 2021, prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 8. 4. 2021). Žalobkyně a žalovaná se dohodly na změně způsobu uzavření smlouvy, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru č. 9103054588 ze dne 8. 4. 2021).

5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované pomocí výpisů z rejstříků SOLUS a NRKI (výpis záznamu z registru SOLUS, výpis NRKI). Příjem žalobkyně prověřila pomocí bankovních výpisů osvědčují příchozí platby na bankovní účet žalované ve výši 22 927 Kč a 21 671 Kč, v obou případech se jedná o platby od spol. , právnická osoba, (detaily platby od , Anonymizováno, – k částce 22 927 Kč ze dne 12. 2. 2021 a 2 × totožné k částce 21 671 Kč ze dne 12. 3. 202). Žalovaná uvedla, že má její příjem pochází ze zaměstnání u shora uváděné společnosti, její výdaje činí 3 860 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 3 384 Kč, splátky jsou v měsíční výši 624 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované tak činí 7 868 Kč. Žalovaná uvedla, že má maturitu, je svobodná a bydlí u rodičů (hodnocení klienta ze dne 8. 4. 2021).

6. Žalovaná uhradila žalobkyní částku 14 052 Kč dne 15. 12. 2023 (potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 15. 12. 2023).

7. Z karty klienta soud zjistil, že ke dni 27. 12. 2023 činila vyplacená částka úvěru 80 000 Kč, splaceno bylo 140 520 Kč, celková částka k doplacení byla ve výši 72 379,83 Kč (karta klienta ze dne 27. 12. 2023).

8. Žalobkyně upomínkou ze dne 27. 8. 2024 a ze dne 7. 12. 2023 žalovanou upomenula na úhradu dlužných částek a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru, k čemu také dopisem ze stejného data přistoupila (upomínka ze dne 7. 12 2023 vč. dokladu o jejich odeslání). Předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2023 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 988 Kč do 7 dnů od jejího doručení (předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2023 vč. poštovního podacího archu ze stejného data).

9. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci (žádost klienta o využití marketingové akce, dokument marketingová akce, kopie občanského průkazu žalované).

10. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako: „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

17. Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

18. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně prokázala pouze příjmovou stránku úvěruschopnosti žalované, a to za dva měsíce. Dle soudu žalobkyně dostatečně neprověřila při posuzování úvěruschopnosti výdajovou stránku žalované. Žalobkyně zcela rezignovala na prověření např. výdajů žalované na bydlení, které by mohla osvědčit nájemní smlouva, čestné prohlášení rodičů žalované, smlouvy s dodavateli energií apod. Výdaje žalované však zjišťovány nebyly, jelikož žalobkyně si nevyžádala od žalované žádný úplný výpis z účtu, a proto soud má za to, že žalobkyně si při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou majetkové poměry žalované. Dle soudu není podstatné zjišťovat, jaké jsou částky celorepublikového životního či existenčního minima, ale je nutné zjistit, jaké konkrétní výdaje má ten daný spotřebitel žádající o úvěr. Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků. Obzvláště za situace, kdy sjednávaný úvěr byl vyplácen bezhotovostně na bankovní účet žalované, lze uzavřít, že by vyžádání bankovních výpisů za předcházející období dokázalo žalobkyni podat takřka komplexní představu o finanční situaci žalované na základě porovnání příjmů a výdajů. Následně by po jejich vyhodnocení byla schopna řádně prověřit úvěruschopnost žalované, a to i včetně případných rizikových faktorů (sázky, hazard, apod.), jakož i (ne)existenci dalších pravidelných splátek.

19. Soud dle výše citovaných zákonných ustanovení a provedeného dokazovaní dospěl k tomu, že je smlouva pro neprověření úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené byla věc po právní stránce posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto postupoval podle § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná již částku 80 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobkyni vrátila a dokonce přeplatila (viz níže), z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně v plném rozsahu zamítl.

20. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na smluvní úroky, jakož i další poplatky z neplatné úvěrové smlouvy. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků. Vzhledem k uvedenému, za situace kdy se soud plně ztotožnil s uváděnými závěry cit. rozhodnutí, soud žalobkyni nevyhověl ani v nárocích na smluvní úroky, zákonné úroky z prodlení a další poplatky vyvěrající z předkládané úvěrové smlouvy.

21. Soud se pro nadbytečnost nezabýval obranou žalované spočívající v namítání neplatnosti smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy pro výši sjednaných úroků či nedodržení kontraktačního procesu, když její neplatnost dovodil z neprověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní.

22. Soud však plně vyhověl vzájemnému návrhu žalované poté, co žalovaná tvrdila a prokázala, že žalobkyni uhradila na neplatnou úvěrovou smlouvu částku 140 520 Kč, a to bez právního důvodu, jak je popsáno výše při aplikaci shora citovaných ustanovení právních předpisů. Žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla částku 80 000 Kč, rozdíl tak činí 60 520 Kč, tuto částku pak soud žalobkyni výrokem II. rozsudku uložil zaplatit žalované.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, jež byla v řízení úspěšná, přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 926 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 026 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (2 × písemné vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

24. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná během řízení vznesla vzájemný návrh ve smyslu § 98 o. s. ř., přičemž se domáhala toho, aby jí bylo přisouzeno více než po ní požadovala žalobkyně, platí se soudní poplatek stejně, jako by tento návrh byl podán samostatně. Z tohoto důvodu byla žalované uložena povinnost pod výrokem IV. rozsudku, aby dle § 4 odst. 1 písm. a) ve spojení s položkou č. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uhradila České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 soudní poplatek ve výši 3 026 Kč.