20 C 186/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o 614.137,68 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 614 137,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 614 137,68 Kč od 21. 7. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 203 925,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna uhradit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náklady řízení ve výši 16 903,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 17. 6. 2014 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky ve výši 614 137,68 Kč s příslušenstvím jako marně vynaložených nákladů dle ust. čl. III. odst. 10 OPPDS. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně vznikla jako nástupnická společnost v důsledku fúze splynutím zanikajících společností [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na žalobkyni jako nástupnickou společnost přešlo jmění zanikajících společností. Dne 16. 9. 2009 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy s Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení], [IČO], s místem podnikání [adresa] (dále jen„ zákazník“) Smlouvu o budoucí smlouvě [číslo] o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí VN a o dalších právech a povinnostech (dále jen„ SoBS“). SoBS byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku a v souladu s ust. § 50 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb. a jeho prováděcích předpisů. Další práva a povinnosti byly upraveny v Obecných podmínkách připojení k distribuční soustavě (dále jen„ OPPDS“), které jsou přílohou SoBS. V čl. I. odst. 3 SoBS zákazník prohlásil, že má závazný zájem o připojení odběrného místa v obci [obec], a to v souladu s Žádostí o připojení k distribuční soustavě VN a VVN ze dne 7. 8. 2009. Předmětem SoBS byl závazek smluvních stran vzájemně uzavřít za podmínek stanovených v SoBS budoucí smlouvu o připojení odběrného místa k distribuční soustavě (dále jen„ Smlouva o připojení“ nebo„ SoP“) (viz čl. III. a čl. IV. SoBS) a splnit povinnosti nezbytné k zajištění přípravy připojení odběrného místa v období do uzavření Smlouvy o připojení (viz čl. V. SoBS). V čl. III. SoBS bylo ujednáno, že budoucí SoP bude obsahovat zejména údaje stanovené ve Stanovisku [číslo] ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně stanovila základní náležitosti a podmínky nezbytné pro připojení odběrného místa a údaje dle ust. § 50 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb. V čl. IV. SoBS se smluvní strany dohodly, že SoP uzavřou nejpozději v termínu do 30 pracovních dnů od dne splnění všech podmínek dle SoBS, tedy, že zákazník uhradí podíl na nákladech ve výši 1 425 000 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně, zákazník splní povinnosti stanovené v čl. V. SoBS a právní předchůdkyně žalobkyně splní povinnosti stanovené v čl. V. SoBS (konkrétní práva a povinnosti smluvních stran nezbytná k zajištění přípravy připojení odběrného místa v období do uzavření budoucí [příjmení]). V OPPDS (čl. III. odst. 10 OPPDS), bylo stanoveno, že v případě, že zákazník odmítne uzavřít Smlouvu o připojení, či ji neuzavře ve lhůtě stanovené dle SoBS, nebo k jejímu uzavření nedojde z dalších důvodů na straně zákazníka, přestože k uzavření Smlouvy o připojení bude zavázán, nebo že nesplní povinnosti dle SoBS, popř. dojde-li k odstoupení od SoBS ze strany provozovatele distribuční soustavy z důvodů na straně zákazníka, či ke zrušení závazného zájmu o připojení k distribuční soustavě ze strany zákazníka, zavazuje se zákazník zaplatit provozovateli distribuční soustavy veškeré náklady a škody po odečtení již zaplaceného podílu, které provozovateli distribuční soustavy vznikly s přípravou na uzavření SoBS a s činností provozovatele distribuční soustavy souvisejícími s vážným zájmem zákazníka dle jeho žádosti o připojení. Dne 10. 5. 2010 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto provozovatelem distribuční soustavy, Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení], [IČO], jako zákazníkem (původním žadatelem) a žalovanou jakožto novým žadatelem k uzavření smlouvy o převodu práv a povinností (dále jen„ Smlouva o převodu [příjmení]“). V čl. II. odst. 2 Smlouvy o převodu [příjmení] zákazník (původní žadatel) a žalovaná (nový žadatel) prohlásili, že mezi sebou uzavřeli dne 6. 5. 2010 samostatnou smlouvu o převodu práv a povinností, podle které byla převedena veškerá práva a povinnosti plynoucí ze SoBS z původního žadatele na nového žadatele. V čl. III. odst. 1 Smlouvy o převodu [příjmení] vyslovila právní předchůdkyně žalobkyně svůj souhlas s převodem práv a povinností ze SoBS z původního žadatele na nového žadatele (tzn. žalovanou). Ke dni účinnosti této smlouvy (ke dni 10. 5. 2010), vstoupila žalovaná do práv a povinností plynoucích z SoBS. Kontrolou provedenou v listopadu roku 2010 na místě, kde měla být zřízena výrobna elektřiny, jejíž budoucí připojení k distribuční soustavě je předmětem SoBS, žalobkyně zjistila, že žalovaná dosud ani nezapočala s výstavbou výrobny. Vyzvala proto svým dopisem ze dne 1. 12. 2010 označeným jako„ Výzva k vyjádření ohledně realizace připojení výrobny elektřiny“ žalovanou, aby sdělila, zda i nadále trvá na svém záměru vybudovat předmětnou výrobnu elektřiny či zda od svého záměru upustila, přičemž pokud by žalovaná již na svém záměru vybudovat výrobnu elektřiny netrvala, deklarovala žalobkyně svou ochotu ukončit smluvní vztah založený SoBS vzájemnou dohodou. Žalobkyně též upozornila žalovanou, že pokud k realizaci připojení výrobny nedojde, bude požadovat úhradu marně vynaložených nákladů, přičemž tyto náklady jsou zpravidla vyšší, než zaplacený podíl na nákladech na připojení. Dne 21. 12.2010 byl žalobkyni doručen dopis žalované označený jako„ Vyjádření ohledně realizace připojení výrobny elektřiny“, ve kterém jí sdělila, že stavba výrobny elektřiny doposud nebyla zahájena pro důvody na straně žalované zde specifikované a že stavba výrobny elektřiny nebude s největší pravděpodobností realizována do konce února 2011. Za stávající situace není žalovaná schopna se definitivně rozhodnout na případné realizaci stavby výrobny elektřiny, dále sdělila, že pro rozhodnutí o realizaci či nerealizaci výrobny elektřiny potřebuje znát finanční dopady v případě ukončení SoBS oboustrannou dohodou a dále v případě nerealizování výstavby výrobny elektřiny. Dne 4. 1. 2011 zaslala žalobkyně žalované dopis označený jako„ Vyčíslení vynaložených nákladů“, v němž sdělila, že ke dni 4. 1. 2011 dosáhly náklady vynaložené žalobkyní v souvislosti se SoBS výše 1 873 780,10 Kč bez DPH. Dne 19. 1. 2011 byl žalobkyni doručen dopis žalované (chybně datovaný ke dni 17. 12. 2010), označený jako„ Žádost o sjednání Dohody o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“, v němž žalovaná v reakci na dopisy žalobkyně, jakož i s přihlédnutím k rozhodnutí KÚ Ústeckého kraje č.j. 500/ UPS/2009-5, požádala žalobkyni o neprodlené zastavení přípravy připojení předmětné výrobny elektřiny k distribuční soustavě a dále o sjednání dohody o ukončení SoBS. Žalobkyně ve svém dopise ze dne 31. 1. 2011 označeném jako„ Výzva k vyjádření ohledně realizace připojení výrobny elektřiny“ opětovně požádala žalovanou o sdělení, zda má i nadále záměr realizovat předmětnou výrobnu či nikoli. Přílohou dopisu byl návrh možné dohody o ukončení SoBS. Dne 7. 2. 2011 byl žalobkyni doručen dopis žalované označený jako„ Žádost o návrh termínu a místa schůzky o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“, ve kterém žalovaná sdělila, že s navrženým zněním dohody o ukončení SoBS nesouhlasí. Dopisem žalobkyně ze dne 21. 2. 2011 označeným jako„ Dohoda o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“ žalované sdělila, že s ohledem na její dřívější žádost doručenou žalované dne 19. 1. 2011, byla k tomuto datu ukončena práce související s připojením předmětné výrobny elektřiny žalované a rovněž informovala žalovanou, že vynaložené náklady dosáhly ke dni 28. 1. 2011 částky ve výši 1 873 780 Kč bez DPH, přičemž tyto budou poníženy o žalovanou zaplacený podíl ve výši 1 425 000 Kč a vzniklý rozdíl bude žalobkyně požadovat k uhrazení. Dopisem ze dne 25. 3. 2011 žalovaná žalobkyni sdělila, že práce provedené žalobkyní v souvislosti se zamýšleným připojením výrobny elektřiny mohou být v budoucnu využity k připojení jiných subjektů než žalované, a proto nesouhlasí s úhradou požadovaných žalobkyní na vynaložených nákladech. Dne 14. 4. 2011 proběhlo osobní jednání žalobkyně a žalované, při němž žalovaná vznesla požadavek na prověření možnosti použití některých komponentů vzniklých v souvislosti s SoBS jinde v distribuční soustavě nebo u jiných provozovatelů distribučních služeb. Žalobkyně svým dopisem ze dne 9. 5. 2011 žalované sdělila, že po položkovém prověření stavby bude možno použít část komponentů jinde v distribuční soustavě, čímž došlo ke snížení jí vynaložených nákladů, které tedy činí 1 699 027 Kč bez DPH a že trvá na úhradě rozdílu mezi jí vynaloženými náklady a žalovanou zaplaceným podílem na nákladech. Žalobkyně následně vystavila žalované daňový doklad - fakturu [číslo] ze dne 29. 6. 2011, znějící na částku ve výši 614 137,68 Kč vč. DPH (tj. výše skutečně vynaložených nákladů žalobkyně ve výši 2 039 137,68 Kč ponížená o žalovanou zaplacený podíl 1 425 000 Kč) splatnou dne 20. 7. 2011 (dále jen„ Faktura“). Touto Fakturou vyúčtovala v souladu se SoBS jako marně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly s činnostmi souvisejícími s připojením výrobny elektřiny, kterou původně zamýšlela realizovat žalovaná. Vynaložené náklady žalobkyně ve výši 2 039 137,68 Kč představují součet nákladů na použitý materiál ve výši 23.381,40 Kč bez DPH (vyúčtováno žalobkyni společností [právnická osoba] fakturou [číslo] ze dne 15. 6. 2011), ve výši 1 458 000 Kč bez DPH za pole rozvaděče ZX 1.2 36kV [číslo] 25KA (vyúčtováno žalobkyni společností [právnická osoba] fakturou [číslo] ze dne 6. 4. 2011 ve výši 181 900 Kč bez DPH (za vypracování projektové dokumentace vyúčtováno právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. prostřednictvím faktury č. 2010 ze dne 29. 9. 2010) a ve výši 36.000 Kč bez DPH (náklady právní předchůdkyně žalobkyně na provedení potřebného inženýringu). Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1.699.281,40 Kč bez DPH, tj. 2.039.137,60 Kč vč. DPH. Žalovaná do data splatnosti ničeho neuhradila, a to ani po opakovaných výzvách žalobkyně (ze dne 7. 7. 2011, 17. 8. 2011, 10. 8. 2011, 31. 8. 2011 a 21. 9. 2011) ani jejího právního zástupce (ze dne 28. 3. 2012, kterou si žalovaná dle poštovní doručenky převzala dne 29. 3. 2012). Žalobkyně požaduje též náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 9. 7. 2014, v němž uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to v celém uplatněném rozsahu. V podání ze dne 12. 8. 2014 pak své vyjádření řádně zdůvodnila tak, že učinila nesporným, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] – EKONOMICKY PORADCE, [IČO] (dále jen právní předchůdce žalované) byla dne 16. 9. 2009 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí [číslo]. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ([IČO]) jsou dva odlišné subjekty, z opatrnosti tvrdí případný nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně. Žalovaná dále tvrdí, že do dnešního dne nebyly splněny povinnosti podle článku V. smlouvy o smlouvě budoucí, a tedy nezačala běžet lhůta pro uzavření Smlouvy o připojení, a tedy ani nemohlo dojít k porušení povinnosti uzavřít Smlouvu o připojení ve stanovené lhůtě. Na realizaci projektu má stále zájem, má zájem o připojení odběrného místa do distribuční soustavy a nikdy neodmítla uzavřít Smlouvu o připojení. Žalovaná upozornila, že žalobkyně opírá nárok na zaplacení žalované částky o ust. čl. III. odst. 10 Obecných podmínek připojení k distribuční soustavě, smlouva o smlouvě budoucí v ust. článku I. odst. 2 však odkazuje na Obchodní podmínky připojení k distribuční soustavě, které jsou považovány za přílohu smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž tyto [ulice] podmínky připojení k distribuční soustavě nejsou k vyhotovení smlouvy o smlouvě budoucí připojené, ale jsou k dispozici na [webová adresa]. Dle žalované tomu však tak není, žádný dokument nazvaný [ulice] podmínky připojení k distribuční soustavě na webových stránkách žalobkyně neexistuje. Žalovaná z důvodu opatrnosti uvádí, že Obecné podmínky připojení k distribuční soustavě (založené žalobkyní jako důkaz), nejsou Obchodními podmínkami připojení k distribuční soustavě, které jsou podle ujednání přílohou SoBS. Žalovaná je přesvědčena, že vzhledem k tomu, že návrh SoBS připravovala právní předchůdkyně žalobkyně a jednalo se o smlouvu formulářovou, do které nebylo právnímu předchůdci žalované umožněno provést jakékoliv změny, měl by být projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, v pochybnostech vykládán k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila podle ustanovení § 266 odst. 4 Obch. zák. a v takovém případě by soud neměl připustit, že žalovaný nárok vyplývá z ustanovení článku III. odst. 10 Obecných podmínek připojení k distribuční soustavě, které žalobkyně předložila jako důkaz. V opačném případě žalovaná uvádí, že v ustanovení článku III. odst. 10 Obecných podmínek připojení k distribuční soustavě, které žalobkyně předložila jako důkaz, se uvádí:„ V případě, že Zákazník odmítne uzavřít SoP či ji neuzavře ve lhůtě stanovené dle SoBS, nebo k jejímu uzavření nedojde z dalších důvodů na straně Zákazníka, přestože k uzavření SoP bude zavázán, nebo že nesplní povinnost dle SoBS, popř. dojde-li k odstoupení od SoBS ze strany PDS z důvodů na straně Zákazníka, či ke zrušení závazného zájmu o připojení k distribuční soustavě ze strany Zákazníka.“ Žalovaná tvrdí, že nikdy neodmítla uzavřít Smlouvu o připojení nebo tuto smlouvu neuzavřela ve lhůtě stanovené ve smlouvě o smlouvě budoucí. Dle žalované dosud nebyly splněny podmínky, aby mohla být Smlouva o připojení uzavřena, není ani splněna podmínka, že k uzavření Smlouvy o připojení nedojde z dalších důvodů na straně žalované, přestože k uzavření Smlouvy o připojení bude zavázána, nebo že nesplní povinnost dle smlouvy o smlouvě budoucí. Protože smlouva o smlouvě budoucí stanoví řadu vzájemně závislých povinností obou smluvních stran, žalovaná žádnou samostatnou povinnost vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí neporušila. Žalovaná upozorňuje, že nedošlo k odstoupení od smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (resp. ze strany PDS v terminologii použité ve SoBS), když žalované nebylo doručeno žádné takové odstoupení, a nedošlo ke zrušení závazného zájmu o připojení k distribuční soustavě z její strany. Žalovaná nikdy nezrušila zájem o připojení odběrného místa do distribuční soustavy a žalovaná má stále zájem o realizaci projektu, pro který byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí. V ustanovení článku III. odst. 10 Obecných podmínek připojení k distribuční soustavě, které žalobkyně předložila jako důkaz, se uvádí:„ zavazuje se Zákazník zaplatit PDS veškeré náklady a škody po odečtení již zaplaceného podílu, které PDS vznikly s přípravou na uzavření SoBS a s činnostmi PDS souvisejícími s vážným zájmem Zákazníka dle jeho Žádosti o připojení.“ Z citované formulace dle žalované vyplývá, že v takovém případě by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni náklady a škody, které žalobkyni vznikly s přípravou k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Takové náklady a škody však žalobkyně v žalobě neuplatňuje, protože by se mohlo jednat vlastně pouze o náklady spojené se sepsáním smlouvy o smlouvě budoucí. Dále dle žalované z citované formulace jednoznačně vyplývá, že v takovém případě by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni náklady a škody, které žalobkyni vznikly s činnostmi žalobkyně souvisejícími s vážným zájmem žalované dle její Žádosti o připojení. Takto určené náklady a škody jsou natolik široké, že žalovaná tvrdí, že se jedná o neurčitou, a proto i neplatnou definici nákladů a škod, které by měla podle žaloby zaplatit žalobkyni. Žalovaná v souladu s ust. čl. I. odst. 3 smlouvy o smlouvě budoucí potvrdila vážný zájem o připojení odběrného místa v rozsahu podle Žádosti o připojení, která je natolik obecná, že nelze zcela přesně poznat, které činnosti by musela žalobkyně provést a jaké náklady s touto činností žalobkyni skutečně vznikly. Žalovaná z tohoto důvodu popírá výši uplatněných nákladů v žalobě. Žalovaná dále tvrdí, že náklady, které žalobkyně v žalobě uplatnila, nejsou skutečné náklady spojené s činností žalobkyně podle Žádosti o připojení. I pokud by žalobkyně prokázala, že jí celkové náklady na připojení [anonymizováno] [obec] byly v místě a čase obvyklé, resp. že byly vybráni nejekonomičtější možní dodavatelé projekčních prací a zařízení, zbývá podstatná otázka, zda tuto úpravu rozvodny lze či nelze využít k připojení jiných zákazníků žalobkyně v dané rozvodně ([obec] – [anonymizováno]). Pokud by takové využití zejména pole rozvaděče pro potřeby připojení dalších zákazníků žalobkyní přicházelo technicky v úvahu, znamenalo by to podstatnou změnu v postavení žalované, která uhradila žalobkyni„ zálohu na připojení“ ve výši 1.425.000, - Kč, kterou žalobkyně použila, anebo mohla použít, anebo teprve v budoucnu bude moci použít na technickou úpravu rozvodny využitelnou i k připojení jiných zákazníků (třetích osob). Vzhledem k tomu, že z žaloby není zřejmé, zda žalobkyně žalobou požaduje zaplacení nákladů nebo náhradu škody a dále z žaloby není zřejmé, kdy mohlo být právo žalobkyně na zaplacení finanční částky, jak je žalobou požadováno, poprvé vykonáno, žalovaná z důvodu opatrnosti uplatňuje námitku promlčení nároku uplatněného žalobou. Žalovaná tvrdí, že je ve vztahu k žalobkyni slabší stranou a žádá soud o poskytnutí ochrany slabší strany podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č.j. 20 C 186/2014-382, žalobu zcela zamítl s odůvodněním, že žalobkyni ke dni 19. 1. 2011 vznikly v souvislosti s celou akcí pouze náklady ve výši 218 000 Kč za projektovou dokumentaci, které uhradila právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 10. 2010. Následně vzniklé náklady žalobkyně neshledal soud jako účelné a hospodárné, neboť žalobkyně neučinila žádné kroky v směru ke svým dodavatelům, aby zastavili činnosti a tím bylo zamezeno vzniku dalších nákladů. Soud uvedl, že objednávka pole rozvaděče byla učiněna dne 27. 10. 2010 a ke dni 19. 1. 2011 nebylo toto pole dodáno, a proto jeho výroba mohla být zastavena, k dodání pole rozvaděče došlo až dne 31. 3. 2011. Žalobkyně dále dne 19. 1. 2011 objednala rozšiřující kartu v hodnotě 28 057,68 Kč, ačkoliv deklarovala, že právě dne 19. 1. 2011 zastavila práce na předmětném projektu. Žalobkyně v řízení rovněž neprokázala existenci nároku ve výši 36 000 Kč bez DPH spočívající v inženýringu. Výdaje spojené s předmětnou akcí tak žalobkyni vznikly až zaplacením ceny rozvaděče dne 27. 4. 2011 a zaplacením za rozšiřující kartu dne 7. 7. 2011. Žalobkyně se tak svým nehospodárným chováním přičinila na tom, že náklady na investiční akci dosáhly výše 2 039 137,68 Kč, přičemž se dá předpokládat, že pole rozvaděče i rozšiřující karta zůstane i nadále v majetku žalobkyně. Tyto všechny činnosti prováděla žalobkyně i přesto, že platnost Stanoviska, na které smlouva o smlouvě budoucí odkazuje je do 12. 3. 2010.

4. Proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2017, č.j. 20 C 186/2014-382, podala žalobkyně odvolání. Na základě tohoto odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2018, č.j. 91 Co 99/2018-428, tak, že zmiňovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Městský soud v Praze svém rozhodnutí uvedl, že dle § 289 odst. 1 obchodního zákoníku je obligatorní náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí určení doby, ve které má dojít k uzavření budoucí realizační smlouvy, neboť je tím určen okamžik, ke kterému má strana oprávněná vyzvat stranu povinnou k uzavření smlouvy (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2610/2013). Smlouva o smlouvě budoucí, která byla mezi právními předchůdci účastníků podepsána dne 16. 9. 2009 a ze které žalobkyně odvozuje svůj nárok, tuto dobu jednoznačně nestanoví. Podle článku IV. smlouvy měla být budoucí smlouvu o připojení uzavřena nejpozději v termínu do 30 pracovních dnů ode dne splnění všech podmínek této smlouvy: a) zákazník uhradí podíl na nákladech uvedený ve stanovisku, přičemž nesplnění této povinnosti se sjednává jako rozvazovací podmínka, b) zákazník splní povinnosti stanovené v článku V. smlouvy, c) provozovatel distribuční soustavy splní povinnosti v článku V. smlouvy; případné nesplnění ve stanoveném termínu podle článku V. odst. 3 písm. a) smlouvy je povinen, po předchozím postupu podle článku V. odst. 2 písm. d) smlouvy, bezodkladně oznámit zákazníkovi se stanovením náhradního termínu. Povahu podmínky ve smyslu § 36 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) má pouze ujednání obsažené pod bodem a) výše uvedeného ustanovení smlouvy, které ostatně nečiní výkladové problémy. Mezi účastníky přitom nebylo sporným, že žalovaná podíl na nákladech uhradila dne 5. 3. 2010, tudíž k naplnění této rozvazovací podmínky nedošlo. Ujednání obsažená v bodech b) a c) nepředstavují (odkládací) podmínky ve smyslu § 36 obč. zák., ale stanoví rozhodný okamžik, od kdy má začít běžet sjednaná lhůta 30 pracovních dnů pro uzavření smlouvy o připojení. Podle zmíněného článku V. smlouvy, který stanoví práva a povinnosti obou smluvních stran, měla žalobkyně zajistit nezbytné podmínky a předpoklady dle příslušných právních předpisů a předpoklady pro přípravu a zpracování projektové dokumentace pro připojení odběrného místa. Plnění této povinnosti měla zahájit bezodkladně poté, co žalovaná uhradí podíl na nákladech (odst. 1 písm. a/). V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně tuto povinnost splnila a zpracování projektové dokumentace zajistila. Do 11 měsíců od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po splnění povinností zákazníka uhradit podíl na nákladech, ledaže se smluvní strany dohodnou jinak, zrealizovat a zjistit uvedení stavby do bezpečného provozu (např. ukončení, uvedení do užívání, popř. kolaudace), a to mimo jiné za předpokladu, že budou zajištěny podmínky podle stavebně-právních předpisů. Z výše uvedeného je zřejmé, že pro to, aby žalobkyně mohla splnit svou povinnost realizovat stavbu a uvést ji do provozu, musela nejprve žalovaná splnit svou povinnost zajistit stavební povolení. Povinnost zajistit stavební povolení vyplývala pro žalovanou ze stanoviska, kde je ovšem tato povinnost zmíněně pouze obecně, tedy že je nutno toto povolení předložit před uzavřením smlouvy o připojení. Povinnosti žalované jsou dále obsaženy v článku V. odst. 3 a odst. 4 smlouvy o smlouvě budoucí. Podle článku V. odst. 3 písm. a) měla žalovaná zajistit nezbytné podmínky a předpoklady dle příslušných právních předpisů a další podmínky a předpoklady stanovené ve Stanovisku a smlouvě a prokazatelně oznámit a příslušné doklady o splnění těchto povinností předat provozovateli distribuční soustavy v termínech vyplývajících z plnění smlouvy. Další odstavec pak hovoří o„ dílčích postupných termínech“, v textu smlouvy však pro žalovanou jako zákazníka žádné takové termíny stanoveny nejsou. Článek IV. odst. 1 písm. c), od něhož se měl odvíjet běh 30-ti denní lhůty, přitom počítá s nesplněním termínu podle článku V. odst. 3 písm. a). Pro ten případ určuje, že žalobkyně, po předchozím postupu žalobkyně podle článku V. odst. 2 písm. d), který však ve smlouvě chybí, má stanovit termín náhradní. S ohledem tyto skutečnosti lze uzavřít, že výše uvedená smluvní ujednání jsou nejasná, neboť z nich nelze bez dalšího dovodit, v jakém termínu měla žalovaná zajistit stavební povolení, nezbytné pro zahájení realizace stavby, a tím nelze ani dovodit okamžik rozhodný pro běh 30denní lhůty k uzavření realizační smlouvy. Nelze tedy seznat, zda smlouva o smlouvě budoucí obsahovala určení doby, do kdy měla být uzavřena smlouva o připojení, a zda tak vyhovovala požadavkům § 289 obch. zák. Městský soud v Praze tak uložil zdejšímu soudu, aby se v dalším řízení pokusil smlouvu o smlouvě budoucí vyložit, a teprve poté, kdy důkazní řízení doplní, bude možno (v závislosti na výsledcích dokazování) učinit spolehlivý závěr o tom, zda je smlouva uzavřená mezi účastníky platným právním úkonem či nikoliv. Rovněž bylo zdejšímu soudu uloženo, aby se podle výsledku dokazovaní zabýval tím, zda náklady, které žalobkyně vynaložila, mohla po zániku smlouvy o smlouvě budoucí minimalizovat. Závěr soudu I. stupně, že žalobkyně mohla výrobu rozvaděče zastavit, nemá oporu v dosud provedeném dokazování. V případě, že dospěje zdejší soud k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla platným právním úkonem, bude třeba, aby dále zkoumal, zda nárok žalobkyně může být po právní stránce posouzen jinak, např. jako nárok z bezdůvodného obohacení či nárok na náhradu škody, a případně, aby za tím účelem poskytl žalobkyni odpovídající poučení (§ 118a odst. 2 o. s. ř.).

5. Ve fázi před zrušením rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2017, č.j. 20 C 186/2014-382, provedl soud následující důkazy (odst. 6. – 36. tohoto rozsudku):

6. Z listiny označené jako„ Obecné podmínky připojení k distribuční soustavě („ OPPDS“)“ (č.l. 19) soud zjistil, že tyto obecné podmínky jsou OPPDS jsou součástí Smlouvy o připojení (dále jen„ SoP“) a Smlouvy o uzavření budoucí smlouvy – Smlouvy o připojení zařízení k distribuční soustavě (dále jen„ SoBS“), jak vyplývá z čl. I. odst. 3 podmínek. V čl. III. odst. 4 je uveden předmět SoP, kterým je závazek žalobkyně připojit odběrné zařízení žalované k distribuční soustavě žalobkyně za sjednaných podmínek a umožnit jí distribuci elektřiny a závazek žalované uhradit podíl na nákladech spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu/výkonu. V čl. III. odst. 5 je uvedeno, že předmětem SoBS je závazek smluvních stran uzavřít v budoucnu SoP za podmínek stanovených v SoBS s tím, že SoBS stanoví i obsah budoucí SoP, zejména údaje stanovené vyhláškou č. 51/2006 Sb. a další ustanovení (tzv. základní obsah) – a) podmínky připojení odběrného místa/zařízení (tj. charakter připojení, specifikace odběrného místa/zařízení, technické údaje odběrného místa/zařízení, kompenzaci, místo připojení k distribuční soustavě – předací místo, hranici vlastnictví, spínací prvek sloužící k odpojení odběrného místa/zařízení od distribuční soustavy, způsob a provedení měření elektřiny, povinnosti žalované, termín připojení), b) podíl žalované na nákladech spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu a platební podmínky, c) zvláštní ujednání, d) platnost a účinnost SoP, e) společná a závěrečná ustanovení. V čl. III odst. 10 je stanoveno, že v případě, že žalovaná odmítne uzavřít SoP či ji neuzavře ve lhůtě stanovené dle SoBS, nebo k jejímu zavření nedojde z dalších důvodů na její straně, přestože k uzavření SoP bude zavázána, nebo že nesplní povinnosti dle SoBS, popř. dojde-li k odstoupení od SoBS ze strany žalobkyně z důvodů na straně žalované, či ke zrušení závazného zájmu o připojení k distribuční soustavě ze žalované, zavazuje se žalovaná zaplatit žalobkyni veškeré náklady a škody po odečtení již zaplaceného podílu, které žalobkyni vznikly s přípravou na uzavření SoBS a s činnostmi žalobkyně souvisejícími s vážným zájmem žalované dle její Žádosti o připojení.

7. Z listiny označené jako„ Stanovisko k žádosti o připojení výrobny“ ze dne 10. 9. 2009 (č.l. 20) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] (právní předchůdkyně žalobkyně) zaslala Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] (právnímu předchůdci žalované) jako žadateli dopis, v němž jej informuje, že obdrželi jeho požadavek uplatnění žádostí ze dne 6. 8. 2009 na připojení nové výrobny elektrické energie 9.500 kW v předávacím místě [obec], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [ulice] [obec] s tím, že zvolený způsob provozu výrobny je možný pouze za splnění uvedených podmínek, mimo jiné i v úhradě podílu na nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením výrobny k distribuční soustavě, tj. ve výši 1 425 000 Kč s tím, že žádají tuto částku uhradit na uvedený bankovní účet. Dále byl uveden termín připojení, tj. do 30 dnů po splnění podmínek uvedených v tomto stanovisku s tím, že platnost stanoviska je do 12. 3. 2010, pokud v této lhůtě neproběhnou další vzájemná jednání upřesňující tuto dobu. Nově vybudované zařízení distribuční soustavy zůstane v majetku společnosti [právnická osoba]

8. Z listiny označené jako„ Výzva k vyjádření ohledně realizace připojení výrobny elektřiny“ ze dne 1. 12. 2010 (č.l. 22) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] zaslala žalované dopis, v němž mimo jiné sdělují, že kontrolou na místě, kde má být zřízena výrobna, jejíž budoucí připojení k distribuční soustavě je předmětem výše uvedené smlouvy, bylo zjištěno, že dosud nezapočala její výstavba. [právnická osoba] je připravena splnit své povinnosti stanovené smlouvou o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě [číslo] s tím i související úpravy distribuční soustavy potřebné k realizaci připojení výrobny, avšak bylo by neekonomické, pokud by tyto úpravy měly být realizovány za situace, kdy by žalovaná upustila od záměru výrobnu realizovat a připojit jí k distribuční soustavě. Vyzvala proto žalovanou, aby se vyjádřila, zda stále trvá záměr výrobnu vybudovat. Současně upozornila, že pokud z důvodů na straně žalované k připojení výrobny nedojde, bude požadovat úhradu marně vynaložených nákladů a případných dalších škod, přičemž tyto náklady jsou zpravidla vyšší než zaplacený podíl na nákladech na připojení.

9. Z listiny označené jako„ Vyjádření ohledně realizace připojení výrobny elektřiny“ ze dne 17. 12. 2010 (č.l. 23) soud zjistil, že žalovaná žalobkyni odpověděla, že stavba výrobny elektřiny – [anonymizováno] [ulice] [obec] II nebyla dosud zahájena, neboť rozhodnutí o umístění stavby a stavebním povolení ze dne 3. 9. 2010 nenabylo právní moci (proti rozhodnutí bylo podáno odvolání) a s největší pravděpodobností nebude stavba realizována do konce února 2011 a za stávající situace tak není definitivně rozhodnuta (resp. neměla veškeré relevantní informace pro rozhodnutí) o realizaci stavby v průběhu roku 2011, tedy za podstatně horších ekonomických podmínek s ohledem na cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/ 2010 ze dne 8. 11. 2010. Pro rozhodnutí o realizaci či nerealizaci je pro ni podstatná informace o finančních důsledcích nepřipojení stavby v případě ukončení platnosti a účinnosti SoBS oboustrannou dohodou a v případě nerealizace stavby při vytvoření technických podmínek pro připojení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně podle podmínek smlouvy. Žalovaná požádala o kvantifikaci toho, jaká částka z původního poplatku 1 425 000 Kč jí bude vrácena v případě ukončení smlouvy a jaký bude doplatek„ marně vynaložených nákladů“ v případě nerealizace stavby i přes vytvoření technických podmínek. Dopis byl doručen žalované dne 21. 12. 2010.

10. Z listiny označené jako„ Vyčíslení vynaložených nákladů“ ze dne 4. 1. 2011 (č.l. 24) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dopis, v němž vyčíslila ke dni 4. 1. 2011 jí vynaložené náklady celkem na částku 1.873.780,10 Kč (bez DPH).

11. Z listiny„ Žádost o sjednání Dohody o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě čl. [číslo]“ ze dne 17. 12. 2010 (datum mylně uvedeno, neboť je v této písemnosti odkazováno na skutečnosti, které se staly až v lednu 2011, čl. 25) soud zjistil, že žalovaná požádala žalovanou o neprodlené zastavení přípravy připojení„ Fotovoltaické elektrárny [ulice] [obec] II.“ k distribuční soustavě a dále o sjednání Dohody o ukončení platnosti Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]. Svou žádost zdůvodnila rozhodnutím KÚ Ústeckého kraje o zrušení rozhodnutí o územním rozhodnutí a stavebním povolení a vrácení k novému projednání. Dopis byl osobně doručen žalované dne 19. 1. 2011.

12. Z listiny označené jako„ Výzva k vyjádření ohledně realizace připojení výrobny elektřiny“ ze dne 31. 1. 2011 (čl. 26) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované prakticky totožný dopis jako dne 1. 12. 2010 (viz č.l. 22) s tím, že zasílají dohodu o ukončení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě, a vzhledem k okolnostem očekávají reakci na tento dopis obratem, tak aby vůbec mohlo dojít k zajištění přerušení prací spojených s úpravou DS, nejpozději do 14. 2. 2011 na uvedenou adresu, a pokud nedojde k uzavření dohody o zrušení smlouvy o smlouvě budoucí, budou vycházet i nadále z předpokladu, že záměr žalované vybudovat výrobnu a tu připojit k distribuční soustavě nadále trvá a budou pokračovat v plnění uzavřené smlouvy. Dále rovněž upozornili na možnost požadovat úhradu marně vynaložených nákladů.

13. Z listin označených jako„ Žádost o návrh termínu a místa schůzky o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“ ze dne 7. 2. 2011 a„ Dohoda o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“ ze dne 21. 2. 2011 (čl. 27) soud zjistil, že žalovaná v dopise ze dne 7. 2. 2011 adresovanému žalované uvedla, že dopisem doručeným žalované dne 19. 1. 2011 požádala o návrh termínu a místa schůzky jednání o ukončení předmětné smlouvy a že současně žádala o zastavení přípravy k připojení. K zaslanému návrhu Dohody o ukončení Smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě do napěťové hladiny 35 kV uvedla, že je jednostranně výhodným pro žalobkyni a při realizaci takové dohody by došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2011 sdělila žalované, že ke dni 19. 1. 2011 ukončila práce na investiční akci související s připojením [anonymizováno] elektrárny [ulice] [obec] II k distribuční soustavě (TR [anonymizována dvě slova] 35 kV), dále konstatovala, že žalovaná dle smlouvy uhradila celý podíl tj. 1 425 000 Kč dne 5. 3. 2010, že skutečně vynaložené náklady stavby na úpravu zřízení PDS, které se žalovaná zavázala ve smlouvě uhradit, činí ke dni 28. 1. 2011 částku 1 873 780 Kč Tyto vynaložené náklady budou sníženy o žalovanou zaplacený podíl. Rozdíl ve vyúčtování bude požadován k uhrazení po žadateli o připojení. Dále, že dne 31. 1. 2011 žalované zaslali Dohodu o ukončení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě do napěťové hladiny 35 kV (VN), která doposud nebyla žalobkyni vrácena podepsána a proto znovu žádá o vrácení podepsaných dohod.

14. Z listiny označené jako„ Dohoda o ukončení plnění Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“ ze dne 25. 3. 2011 a z listiny označené jako“ Výzva k uzavření dohody o ukončení plnění smlouvy o budoucí smlouvě č [číslo]“ ze dne 9. 5. 2011 (čl. 28) soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni dopis ze dne 25. 3. 2011, v němž konstatovala, že jejich vzájemná stanoviska zůstávají i nadále podstatně rozdílná, žalovaná nesouhlasí s vyčíslením vynaložených nákladů ve výši 1 873 780 Kč, namítá, že technické úpravy Rozvodny [obec] bude moct žalobkyně využít v budoucnu k připojení jiných zákazníků, ale za použití finančních prostředků žalované, čímž by došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení a již potřetí žádá o schůzku k projednání odlišných stanovisek. Dopisem ze dne 9. 5. 2011 žalobkyně sdělila žalované, že opakovaně sdělují, že na základě žádosti žalované ukončili práce na investiční akci ke dni 19. 1. 2011. Dle požadavku žalované při osobním jednání dne 14. 4. 2011 prověřili možnost použití některých komponentů jinde v DS, tím došlo ke snížení vynaložených nákladů na stavbu spojenou s připojením výrobny s tím, že ostatní zařízení jinde v DS použít nelze a ani ostatní PDS nemají o zařízení zájem. Skutečně vynaložené náklady byly poníženy na částku 1 699 027 Kč. Žalobkyně dále opět vyzvala žalovanou k vrácení podepsané Dohody o ukončení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě do napěťové hladiny 35 kV (VN).

15. Z listiny označené jako„ Odpověď na dopis ze dne 18. 5. 2011 nadepsaný„ Trvalost platnosti a účinnosti Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“ ze dne 18. 6. 2011 a z listiny označené jako„ Odpověď na dopis ze dne 17. 8. 2011 nadepsaný„ Trvalost platnosti a účinnosti Smlouvy o budoucí smlouvě [číslo]“ ze dne 17. 8. 2011 (čl. 29-30) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne 18. 6. 2011, v němž rekapituluje uzavření smlouvy [číslo] mezi ní a Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] jako zákazníkem s pozdějším postoupením práv a povinností ze smlouvy na žalovanou, upozorňuje, že další práva a povinnosti smluvních stran jsou stanoveny v Obchodních podmínkách připojení k distribuční soustavě, připomněla ust. čl. III odst. 10 podmínek, dále připomněla, o co jí žalovaná dopisem ze dne 17. 12. 2010 požádala, že náklady vyčíslila dopisem ze dne 4. 1. 2011, následně daňovým dokladem [číslo] vystaveným dne 13. 5. 2011 se splatností 3. 6. 2011 a že žalovaná jí daňový doklad dopisem ze dne 18. 5. 2011 vrátila s tím, že jej považuje za bezpředmětný, jelikož k jeho vystavení nebyla žalobkyně oprávněna ani podle obecně platných závazných předpisů, ani podle uzavřených smluv, jelikož žalovaná neodstoupila od smluv uzavřených s žalobkyní, neuzavřela dohody měnící vzájemná práva a povinnosti ze smluv a hodlá v budoucnu využít rezervaci připojení k distribuční soustavě VN jiným způsobem (např. k připojení fotovoltaické, nebo jiné výrobny el. energie z obnovitelných zdrojů) a že požaduje uzavření kompromisní dohody. Na to žalobkyně reagovala tak, že z žádosti žalované ze dne 17. 12. 2010 (doručené dne 19. 1. 2011) lze nepochybně dovodit, že žalovaná od záměru postavit [anonymizováno] [ulice] [obec] II jednoznačně ustoupila a zrušila tak závazný zájem o její připojení do distribuční soustavy, tím došlo k naplnění čl. III. odst. 10, neboť došlo ke zrušení závazného zájmu o připojení k distribuční soustavě ze strany žalované jako zákazníka, přičemž ten je povinen zaplatit provozovateli distribuční soustavy veškeré náklady a škody po odečtení již zaplaceného podílu, které provozovateli distribuční soustavy veškeré náklady a škody po odečtení již zaplaceného podílu, které provozovateli distribuční soustavy vznikly s činnostmi provozovatele distribuční soustavy související s vážným zájmem zákazníka dle jeho žádosti o připojení, to je zřejmé i z její žádosti o okamžité zastavení prací. Na straně žalobkyně jako provozovatele distribuční soustavy tak došlo ke vzniku škody, spočívající zejména v marném vynaložení nákladů na provedení úprav distribuční soustavy umožňujících připojení [anonymizováno] [ulice] [obec] II. Největší položku tvoří ve vynaložených nákladech v daném případě rozvaděč, který je však z důvodu svých specifických parametrů pro žalobkyni za stávajících okolností zcela nevyužitelný, není možné jej nadále využít a ani se nepodařilo nalézt žádného zájemce o tento rozvaděč. Nárok na úhradu marně vynaložených nákladů je tak nárokem řádným v souladu se Smlouvou o budoucí smlouvě bez ohledu na skutečnost, zda došlo k odstoupení od této smlouvy, či nikoliv. Žalobkyně proto opakovaně žalovanou vyzvala k úhradě nákladů vyúčtovaných novým daňovým dokladem [číslo] vystaveným dne 29. 6. 2011 na částku 614 137,68 Kč vč. DPH. V dopise ze dne 17. 8. 2011 zaslaný žalobkyní žalované pak žalobkyně očekává úhradu nákladů, neboť došlo ke zrušení závazného zájmu o připojení k distribuční soustavě ze strany žalované, která má povinnost náklady s tím spojené uhradit.

16. Z listin označených jako„ daňový doklad (Faktura) [číslo] (č.l. 31) soud zjistil, že žalobkyně vystavila dne 29. 6. 2011 žalované fakturu [číslo] na částku 2 039 137,68 Kč vč. 20% DPH (s předmětem fakturace„ PRODEJ NEDOKONČENÉ INVESTICE – ZÁKL.%“), dle níž od této částky byl odečten zaplacený podíl žalovanou ve výši 1 425 000 Kč, k úhradě je účtována částka 614 137,68 Kč. Splatnost faktury je 20. 7. 2011, způsob platby - bankovním převodem na účet č. [bankovní účet].

17. Z listiny označené jako„ daňový doklad (Faktura) [číslo] (č.l. 31) soud zjistil, že dne 15. 6. 2011 společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] na částku 28 057,68 Kč vč. DPH za prodej materiálu ze skladu pro žalovanou (rozšíření ŘS MicroSCADA o jedno pole vč. optické cesty), termín dodání 1. 2. 2011 a místo dodání [anonymizována dvě slova] 35kV, [obec].

18. Z listiny označené jako„ daňový doklad (Faktura) [číslo] (č.l. 32) soud zjistil, že dne 6. 4. 2011 vystavila společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] na částku 1 749 600 Kč vč. DPH za prodej materiálu ze skladu pro žalovanou (pole rozvaděče ZX1.2 36 KV), požadovaný termín dodání 1. 2. 2011, místo dodání [anonymizována dvě slova] 35kV, [obec], na základě souhlasu žalované s nabídkou [číslo] 2011 ze dne 27. 10. 2010 s tím, že rozváděč ZX1.2 bude dodán nejpozději 25. 3. 2011.

19. Z listiny označené jako„ daňový doklad (Faktura) č. 2010 (č.l. 33) soud zjistil, že dne 29.9.2010 vystavila [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO] právní předchůdkyni žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) fakturu č. 2010 za vypracování projektové dokumentace - [obec] FVE Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] na částku 218 280 Kč vč. DPH.

20. Z listin označených jako„ upomínka“ ze dne 10. 8. 2011, ze dne 31. 8. 2011, ze dne 21. 9. 2011 a„ výzva k zaplacení“ ze dne 28. 3. 2012 včetně doručenky a poštovního podacího archu (čl. 34-36) soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 614 137,68 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení částky ve výši 614 137,68 Kč jako náklady za prodej nedokončené investice stavba IV [číslo] s termínem úhrady do 3. 4. 2012, výzva byla dána k poštovní přepravě dne 28. 3. 2012, žalované doručena – datum doručení nečitelný, převzal [jméno] [příjmení] – podpis nečitelný.

21. Z listiny označené jako„ Smlouva o převodu práv a povinností“ ze dne 10. 5. 2010 (č.l. 37) soud zjistil, že mezi Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] – EKONOMICKÝM PORADCEM jako původním žadatelem, žalovanou jako novým žadatelem a společností [právnická osoba], [IČO] - právní předchůdkyní žalobkyně jako provozovatelem distribuční soustavy byla dne 10. 5. 2010 uzavřena Smlouva o převodu práv a povinností. Vyplývá z ní, že dne 16. 9. 2010 (pozn. správně 16. 9. 2009) byla mezi původním žadatelem a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena Smlouva o uzavření budoucí smlouvy – Smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě. Původní žadatel a nový žadatel prohlásili, že spolu vzájemně uzavřeli dne 6. 5. 2010 samostatnou Smlouvu o převodu práv a povinností, podle níž byla převedena veškerá práva a povinnosti plynoucí ze Smlouvy o budoucí smlouvě z původního žadatele na nového žadatele a jsou si vědomi, že podmínkou platnosti převodu podle mezi nimi uzavřené smlouvy je souhlas žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy vyslovila s tímto převodem souhlas a nový žadatel (žalovaná) prohlašuje, že všechny práva a povinnosti z předmětné smlouvy včetně stanoviska od původního žadatele vůči právní předchůdkyni žalobkyně bez výhrad přijímá. Dnem účinnosti této smlouvy vstoupil nový žadatel (žalovaná) do práv a povinností plynoucích ze Smlouvy o budoucí smlouvě jako žadatel.

22. Z listiny označené jako“ Smlouva o budoucí smlouvě [číslo]“ ze dne 16. 9. 2009 (čl. 39-40) soud zjistil, že předmětná smlouva je smlouvou o uzavření budoucí smlouvy – Smlouvy o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí VN a o dalších právech a povinnostech byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako provozovatelem distribuční soustavy – právní předchůdkyní žalobkyně a Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], [IČO] - fyzickou osobou podnikatelem jako zákazníkem - právním předchůdcem žalované. Smlouva byla po vzájemné dohodě uzavřena v režimu Obchodního zákoníku analogicky v souladu s ust. § 50 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb., Energetického zákona a jeho prováděcími předpisy (zejm. dle ust. § 7 vyhlášky ERÚ č. 51/2006 Sb. a Pravidly provozování distribuční soustavy (přístupné na [webová adresa]). Další práva a povinnosti jsou stanovena v Obchodních podmínkách připojení k distribuční soustavě (přístupné mj. na [webová adresa]), které byly považovány za přílohu smlouvy. Strany se dohodly, že ujednání ve smlouvě mají před ustanovením obchodních podmínek přednost, pokud jsou s nimi v rozporu. Právní předchůdce žalované prohlásil, že mu jsou obchodní podmínky známy, zavázal se je respektovat a průběžně sledovat jejich věcnou závaznost, prohlásil, že má závazný zájem o připojení odběrného místa v obci [obec], [ulice] [obec] podle Žádosti o připojení k distribuční soustavě VN a VVN ze dne 7. 8. 2009. V čl. II. smlouvy je uveden předmět smlouvy, kterým jsou závazky smluvních stran vzájemně uzavřít budoucí Smlouvu o připojení odběrného místa k distribuční soustavě dle č. III. a IV. této smlouvy, a splnit povinnosti nezbytné k zajištění přípravy připojení odběrného místa v období do uzavření Smlouvy o připojení. V čl. III. smlouvy je uvedeno, co by budoucí smlouva o připojení měla obsahovat, tj. zejm. údaje stanovené ve stanovisku [číslo] k Žádosti připojení k DS, ve které provozovatel distribuční soustavy stanovil základní náležitosti a podmínky nezbytné pro připojení odběrného místa. V čl. IV smlouvy se strany dohodly, že budoucí Smlouvu o připojení uzavřou nejpozději v termínu do 30 pracovních dnů ode dne splnění všech podmínek této smlouvy, tedy zákazník uhradí Podíl na nákladech uvedený ve Stanovisku v částce 1 425 000 Kč nejpozději do doby platnosti Stanoviska, a smluvní strany splní povinnosti dle čl. V. smlouvy. V čl. V odst. 1 smlouvy je stanovena povinnost právního předchůdce žalobkyně jako provozovatele distribuční soustavy a) zajistit nezbytné podmínky a předpoklady dle příslušných právních předpisů a předpoklady pro přípravu a zpracování projektové dokumentace pro připojení odběrného místa (zahájí bezodkladně poté, co právní předchůdce žalované jako zákazník uhradí Podíl na nákladech), b) do 11 měsíců od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po splnění povinností zákazníka uhradit podíl na nákladech, ledaže se smluvní strany dohodnou jinak, zrealizovat a zjistit uvedení stavby do bezpečného provozu (např. ukončení, uvedení do užívání, popř. kolaudace), a to za předpokladu, že bude zajištěno majetkoprávní vypořádání vlastnických práva ke stavbou dotčeným nemovitostem a budou zajištěny podmínky podle stavebně-právních předpisů, c) poskytovat zákazníkovi včas všechny informace, které by měly nebo mohly mít vliv na řádné plnění této smlouvy, zejm. na budoucí realizaci Stavby a poskytovat veškerou potřebnou součinnost a spolupráci zákazníkovi vedoucí ke splnění smlouvy, neposkytnutí takových informací jde k tíži poskytovatele distribuční soustavy. V čl. V odst. 3 smlouvy je stanovena povinnost právního předchůdce žalované jako zákazníka a) zajistit nezbytné podmínky a předpoklady dle příslušných právních předpisů a další podmínky a předpoklady stanovené ve Stanovisku a smlouvě a prokazatelně oznámit a příslušné doklady o splnění těchto povinností předat provozovateli distribuční soustavy v termínech vyplývajících z plnění smlouvy, b) zřídit věcné břemeno ve prospěch právního předchůdce žalobkyně v případech, bude-li k realizaci stavby pro připojení OM nutno umístit zařízení do DS na nemovitostech zákazníka. V čl. V odst. 4 písm. d) se žalovaná jako zákazník zavazuje poskytovat žalobkyni všechny informace, které by měly nebo mohly mít vliv na řádné plnění této smlouvy, zejména na budoucí realizaci stavby a poskytovat veškerou potřebnou součinnost a spolupráci právního předchůdce žalobkyně vedoucí ke splnění této smlouvy; neposkytnutí /a to i opomenutím/ takových informací jde k tíži žadatele, ledaže se smluvní strany dohodnou výslovně jinak. Čl. V odst. 4 písm. e) smlouvy pak řeší možnost změny v osobě zákazníka s tím, že se zavazuje převést práva a povinnosti ze smlouvy na nastupujícího zákazníka. Čl. VI smlouvy se týká platnosti a účinnosti smlouvy, doby trvání smlouvy – na dobu určitou do dne uzavření budoucí smlouvy o připojení a zániku smlouvy - smlouva zanikne jejím splněním, dohodou smluvních stran, zánikem kterékoliv smluvní strany, pokud její práva a povinnosti nepřejdou na jejího právního nástupce, zánikem předmětu smlouvy, odstoupením, a podle rozvazovací podmínky stanovené v čl. IV. odst. 1 písm. a) smlouvy.

23. Z listiny označené jako„ Žádost o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě“ nedatováno (čl. 62) soud zjistil, že právní předchůdce žalované [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení] jako podnikající fyzická osoba požádal právního předchůdce žalobkyně o připojení nové výrobny, připojení k napěťové hladině VN, požadovaný instalovaný výkon výrobny byl 9,5 MWp, jednalo se o typ výrobny fotovoltaické, způsob provozu výrobny - celá výrobna do distribuční soustavy, způsob podpory u obnovitelných zdrojů - povinný výkup. V této žádosti je rovněž uvedeno, že [anonymizováno] bude připojena do sloupového vedení 35 kV.

24. Z listiny označené jako„ [právnická osoba] Výroční zpráva 2013“ strany 32 (čl. 96) soud zjistil, že v roce 2013 bylo připojeno 12 000 nových odběrných míst a u 16 000 odběrných míst byla navýšena hodnota rezervovaného příkonu. Současně bylo v roce 2013 připojeno [číslo] nových výroben o celkovém výkonu téměř 147 MW. Na podílech za připojení a zvýšení příkonu dle vyhl. č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, bylo v roce 2013 vybráno od zákazníků 467 mil. Kč a na realizaci požadavků bylo vydáno [číslo] mil. Kč.

25. Z listiny označené jako„ Předávací protokol ke smlouvě o dílo č. [spisová značka]“ (čl. 125) a dokladu o úhradě za projektovou dokumentaci (čl. 126) soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] IV [číslo] s názvem [obec] [anonymizováno] Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení], za niž fakturovala částku ve výši celkem 181 900 Kč bez DPH. Z dokladu o úhradě vyplývá, že žalobkyně uhradila [právnická osoba] s.r.o. dne 20. 10. 2010 částku ve výši 218 280 Kč.

26. Ze spisové dokumentace označené jako„ Projekt [obec] [anonymizováno] Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení]“ (samostatná příloha spisu v originálu) soud zjistil, že jde o zakázku č. IV [číslo] předanou dne 8/ 2010, a investorem je žalovaná. Součástí projektu zpracovaného projektantem Bc. [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] s.r.o. je rozpočet, textová část, výkresová část, plán organizace výstavby, plán BOZP, Specifikace, Ostatní přílohy, Seznam předpokládaného vzniku odpadů, [příjmení] projektanta, Nabídka [číslo] REV.0 ze dne 28. 7. 2010 a Nabídka č. Q210BE155a_r1 ze dne 4. 8. 2010 + CD.

27. Z listiny označené jako„ úplný výpis“ z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. ze dne 11. 1. 2015 (čl. 127-128) soud zjistil, že tato společnost byla zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ústí nad Labem, odd. C, vložka [číslo] a byla vymazána ke dni 3. 1. 2014, nástupnickou společností se stala společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa].

28. Z listiny označené jako„ úplný výpis“ z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] ze dne 11. 2. 2015 (čl. 129-132) soud zjistil, že tato společnost byla zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ostravě, odd. C, vložka [číslo] a byla vymazána ke dni 1. 11. 2013, když zanikla fúzí sloučením se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], na níž jako na nástupnickou společnost přešlo jmění zanikající společnosti [právnická osoba]

29. Z listiny - sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 2.7.2015 (čl. 245) soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. v roce 2010 vyhotovila projektovou dokumentaci„ [obec] [anonymizováno] Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení]“ pro žalobkyni, která za projektovou dokumentaci uhradila společnosti dne 20. 10. 2010 částku ve výši 218 280 Kč na základě faktury č. 2010 vystavené dne 29.9.2010 a splatné dne 20.10.2010.

30. Z výpisu z bankovního účtu u [právnická osoba] (č.l. 250) soud zjistil, že dne 20. 10. 2010 vložila společnost [právnická osoba] ve prospěch účtu [číslo] částku ve výši 218 280 Kč.

31. Z listiny označené jako„ žalobce [právnická osoba] [právnická osoba] o zaplacení 614.137,68 Kč s přísl. –sdělení na výzvu soudu (čl. 254) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] sdělila soudu, že: pole rozvaděče ZX1.2 36KV v množství 1 ks za cenu 1 458 000 Kč bez DPH pro [obec] FVE Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] si u společnosti [právnická osoba] objednala žalobkyně dne 27. 10. 2010; rozšíření ŘS MicroSCADA o jedno pole vč. optické cesty (dodávka SFIBER-C-M rozšiřující karta optických vstupů/výstupů 1 ks) za cenu 23 381,40 Kč bez DPH pro [obec] FVE Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení] si objednala žalobkyně dne 19. 1. 2011; fakturu [číslo] ze dne 6. 4. 2011 na částku 1 749 600 Kč splatnou dne 27. 4. 2011, uhradila žalobkyně dne 27. 4. 2011; fakturu [číslo] ze dne 15. 6. 2011 na částku 28 057,68 Kč splatnou dne 6. 7. 2011 uhradila žalobkyně dne 7. 7. 2011; objednané zboží – pole rozvaděče ZX1,2 36 kV v množství 1 Ks za cenu 1 458 000 Kč bez DPH bylo přijato na sklad [právnická osoba] dne 31. 3. 2011; objednané zboží tj. SFIBER-C-MM rozšiřující karta optických vstupů/výstupů 1 ks za cenu [číslo] bez DPH pro [obec] bylo dodáno žalobkyni dne 19. 4. 2011.

32. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 4.6.2017 vypracovaného Českým vysokým učením technickým v [obec], fakultou elektrotechnickou - znaleckým ústavem (č.l. 318-326, originál na č.l. 330-347) soud zjistil, že vyrobení pole rozvaděče ZX1.2, 36 kV, [číslo] A, 25 kA, v ceně 1 749 600 Kč s DPH, tj. 1 458 000 Kč bez DPH v sazbě 20%, odpovídá ceně v místě a čase obvyklé, když místem se rozumí Česká republika a časem se rozumí rok 2011. [příjmení] dotčeného rozvaděče je natolik specifické, aby jej bylo možné použít do jiných rozvodem žalobkyně. [příjmení] rozvaděče s případným nepodstatnými úpravami není možno použít jinak, k jinému účelu či kdekoliv jinde v distribuční soustavě žalobkyně. Cena projektové dokumentace k fotovoltaické elektrárně je cenou v místě a čase pořízení cenou obvyklou. Cena karty optických vstupů a výstupů ve výši 23.381,40 Kč bez DPH v sazbě 20%, tj. 28.057,68 Kč s DPH 20%, je cenou obvyklou v rámci České republiky a roku jejího pořízení (2011). Rozšiřující karta optických vstupů a výstupů je teoreticky použitelná v jiném typu rozvaděče, vzhledem k charakteru dodávek v energetice ale není obvyklé, aby do komplexní dodávky díla zhotovitelem dodával jeden (v tomto případě několik let starý) díl jeho potenciální objednatel. Náklady na pořízení projektové dokumentace, pole rozvaděče a rozšiřující karty optických vstupů a výstupů pro připravované připojení fotovoltaické elektrárny do distribuční soustavy žalobkyně byly vynaloženy účelně. Současná hodnota předmětného pole rozvaděče včetně příslušenství, vyjádřená cenou respektující vývoj indexu cen průmyslových výrobců činí 1 329 188,18 Kč bez DPH. Je-li použita DPH v sazbě 20%, která platila v roce 2011, je cena vč. 20% DPH celkem 1 595 025,82 Kč. Je-li použita sazba DPH 21%, platná v roce 2017, je cena s DPH za výše uvedené díly 1 608 317,70 Kč vč. 21% DPH.

33. Z účastnického výslechu jednatele žalované [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení] (č.l. 147-150) soud zjistil, že o záměru postavit fotovoltaickou elektrárnu začal uvažovat v roce 2009 jako fyzická osoba, oslovil proto žalobkyni o zahájení provozu připojení fotovoltaické elektrárny k distribuční soustavě. Bylo mu řečeno, že obvyklý postup je ten, že se nejdříve uzavře smlouva o smlouvě budoucí. Když obdržel návrh smlouvy, považoval ho za vágní, chtěl si s žalobkyní vyjasnit obecná ustanovení, poukázal i na chybu, že smlouva je nazvána nepřesně, ze strany žalobkyně mu bylo řečeno, že žádné změny nejsou ve smlouvě možné provést, jelikož se jedná o formulářový typ. Buď smlouvu podepíše tak jak je, nebo ne. Ve smlouvě o smlouvě budoucí nebyl specifikován pozemek, na kterém měl fotovoltaickou elektrárnu vybudovat, je jen obecně uvedeno, že se má nacházet v [příjmení] [jméno]. Snažil se žalobkyni upozornit i na takovou elementární chybu ve smlouvě jakou je samotné označení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy, kterou měla být smlouva o připojení„ odběrného místa“ k distribuční soustavě vysokého napětí, když se o žádné„ odběrné místo“ nejednalo, ale jednalo se o zcela jiný smluvní vztah a to o„ připojení výrobny“. Ani takovou chybu žalobkyně nechtěla opravit. Jediným jasným bodem smlouvy bylo, že uhradí žalobkyni podíl na nákladech ve výši 1 425 000 Kč, což také splnil s tím, že vše ostatní, tj. připojení k distribuční soustavě zařídí žalobkyně. Jeho závazkem bylo postavit stavbu - výrobnu, ale ani smluvně ani ústně nebylo dohodnuto, do kdy tak má učinit. Nejpozději v květnu 2010 požádal o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení, to bylo vydáno někdy v srpnu či říjnu 2010, nicméně dosud nenabylo právní moci, neboť se dva účastníci řízení odvolali. V řízení dál nepokračoval, protože někdy v listopadu 2010 vyšlo najevo, že byla vydána nová cenová vyhláška ERU (Energetický regulační úřad), která dramaticky snížila výkupní ceny z fotovoltaických elektráren. Jednal s různými zaměstnanci žalobkyně, na jména si již nevzpomíná, pouze na paní [příjmení], pana [příjmení] a pana [příjmení]. Neví, kdo za žalobkyni podepisoval smlouvu o budoucí smlouvě, ale mohla to být buď paní [příjmení] nebo pan [příjmení]. V době, kdy sdělil žalobkyni, že do konce roku 2010 nebude stavba výrobny elektřiny realizována, mu bylo sděleno, že žalobkyně již započala s realizací projektové dokumentace. Za situace, kdy se nebude výrobna realizovat, předpokládal, že se jako smluvní strany dohodnou na ukončení smlouvy s tím, že mu částečně nebo zcela bude vrácen zaplacený podíl na nákladech. Byl srozuměn s tím, že zaplatí náklady na projektovou dokumentaci k připojení, nicméně, že na dalších nákladech se budou podílet do té míry, pokud pole rozvaděče nebude možné využít jinak. Někdy v únoru - březnu 2011 osobně jednal s panem [příjmení] ohledně možnosti ukončení smlouvy o smlouvě budoucí a finanční dopady pro každou ze stran. Ještě někdy v březnu, možná dubnu 2011 mu pan [příjmení] sdělil, že prověřil, že pole rozvaděče nelze alternativně použít v [obec] nebo v jiných rozvodnách [anonymizována dvě slova]. Poté každý setrvali na svých názorech, asi za půl roku, nebo za rok dostal předžalobní upomínku na zaplacení žalované částky. S žalobkyní komunikoval někdy do léta 2011, pak to ustalo a následovaly upomínky. K uzavřené smlouvě uvedl, že jak z právních předpisů, tak z prováděcí vyhlášky a ze smlouvy vyplývá povinnost podílet se na nákladech, poměrný podíl na nákladech je pak uveden ve vyhlášce, přičemž nikde není stanovena úhrada úplných nákladů, to samé je uvedeno i ve smlouvě o smlouvě budoucí v článku IV odst. 1a) a jediný argument na zaplacení úplných nákladů pak žalobkyně spatřuje v článku III. odst. 10 OPPDS s tím, že tyto podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy, avšak tyto podmínky jsou se smlouvou v rozporu a sama smlouva v článku I odst. 2 uvádí, že pokud jsou u jednání ve smlouvě a v OPPDS v rozporu pak přednost mají ujednání ve smlouvě. Je toho názoru, že z takového důvodu nejsou obchodní podmínky pro daný případ aplikovatelné. Ke stavbě výrobny uvedl, že zájem na její stavbě bude mít v momentě, kdy bude rentabilní, kdy to však bude, nedokáže říct, textace smlouvy mu byla vnucena, není jeho chybou, že sama žalobkyně si neochránila termíny rezervace připojení. Nevybavuje si, že by žalobkyni požádal o pokračování prací na připojení fotovoltaické elektrárny k distribuční soustavě. [příjmení] [příjmení] upozornil na to, že pokud nenajdou obchodní kompromis, jak vyřešit náklady, bude trvat na rezervaci po neomezeně dlouhou dobu, jak mu to umožňuje smlouva o smlouvě budoucí. O ukončení smlouvy by jednal za předpokladu, že by mu byla vrácena podstatná část vložených peněz, v opačném případě je pro něho ukončení smlouvy ekonomicky nevýhodné. Při podpisu smlouvy o smlouvě budoucí mu jako další dokument předali stanovisko k žádosti připojení distribuční soustavě, nic jiného. Žádné obchodní podmínky mu nepředávali. Rozhodně obchodní podmínky (OPPDS) mu nikdo z pracovníků žalobkyně nepředával, nicméně nemůže vyloučit, že si ty podmínky sám vyhledal na internetu.

34. Z výslechu svědka [titul]. [jméno] [příjmení] (č.l. 263-265) soud zjistil, že je u žalobkyně zaměstnán od roku 2010, v současné době a pozici technik správy energetického majetku pro region západ. Ze strany pana [příjmení] byl vznesen požadavek na připojení odběrného místa v distribuční soustavě. Smlouvu o smlouvě budoucí koncipovala paní [příjmení], ke kauze se dostal v době, kdy žalovaná změnila svůj postoj na připojení výrobny k distribuční soustavě. Kolega pan [příjmení] posílal žalované nějaké dopisy se zjištěním, v jakém stádiu se nachází stavba, jelikož žalovaná odstoupila od smlouvy, vyčíslili náklady, které již vynaložili. Šlo o částku cca 1 800 000 Kč, myslí, že to bylo s DPH, jednalo se o rozvaděč ZX2. Žalovaná nějaký podíl na nákladech uhradila, ale byl nižší, takže po žalované požadovali doplacení rozdílu. Jednatel žalované chtěl, aby rozvaděč uplatnili jinde, setkali se v [obec], situaci probírali, následně se poptával u kolegů z rozvoje, zda je možné skříň uplatnit jinde, bohužel se mu to nepodařilo, zejména proto, že se jedná o rozvaděč ABB s napětím 35 kV, přičemž standardně se používá rozvaděč s napětím 22 kV, nelze jej použít ani pro jiný region, vyjma regionů východ a zčásti severu. [jméno] [příjmení] jako zaměstnanec žalobkyně dozoroval stavbu rozvaděče žalované, měl na starosti objednávání materiálu na tuto stavbu. Rozvaděč měl být uskladněn v rozvodně [anonymizováno], kam byl převezen z jiné rozvodny, jde o skříň vysokou asi 1,80 m, širokou 60 cm, v ní jsou zabudované silové přístroje + ochrana. Při vyčíslení nákladů vycházel z podkladů, které obdržel od kolegy [příjmení], ví, že od něho obdržel nějaké faktury, byla mezi nimi i jedna faktura, která se následně měnila, snižovala se částka, protože se snažili, aby náklady, které šly ještě nějakým způsobem zredukovat, žalované neúčtovat. Pokud v dopise uvedl, že k datu 19. 1. 2011 ukončili práce na naší investiční akci související s připojením fotovoltaické elektrárny k distribuční soustavě, pak to ve skutečnosti bylo tak, že všechny dodávky, které bylo možné stornovat, se stornovaly, zastavily se veškeré probíhající akce, pan [příjmení] se dohodl se zhotovitelem, že stavba postavena nebude. Pokud se jedná o výrobu rozvaděče, tak ta trvá asi 6 měsíců. Pokud ví, tak v době, kdy se práce ukončily, byl rozvaděč již vyroben a byl na rozvodně. Vedle pole rozvaděče bylo nutné objednat také rozšíření řídícího systému Microscada o 1 pole, aby se mohlo pole rozvaděče ovládat. Jedná se o software, který je instalován do počítače ve velínu. Přestože tyto všechny náklady hradí zákazník, tak stále pole rozvaděče, rozšíření řídícího systému zůstává v majetku žalobkyně, takto říká zákon, ovšem za předpokladu, že je zákazník k distribuční síti připojen. Jak je to v případě, kdy se zákazník nepřipojí, ale náklady tady jsou, rozvaděč je vyroben, software dodán, neví, zda v takovém případě to již nepatří zákazníkovi. Životnost rozvaděče je zhruba 40 let, dle jeho zkušeností tak 35 let. Žalobkyně sklady na rozvaděče nemá. K pracím pana [příjmení] a pana [příjmení] uvedl, že byli odpovědni a měli na starost kvalitu stavby, kterou se rozumí úprava distribuční soustavy a připojení rozvaděče. Pan [anonymizováno] měl za úkol jednat s projektantem, který sestaví projekt včetně zapojení, oba zaměstnanci měli za úkol dozorovat elektrické práce. V roce 2011 byly rozvaděče s napětím 35 kV v České republice jen na východě a v části na severu.

35. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 269 [číslo]) soud zjistil, že u žalobkyně byl zaměstnán od podzimu 2005 do 30. 1. 2012, za tu dobu u žalobkyně vystřídal několik pozic, naposledy u žalobkyně byl na pozici projektového manažera. Pro žalovanou vykonával činnosti na základě pokynu nadřízeného, kterým byl [titul]. [jméno] [příjmení], a to zhruba od března 2009 do listopadu 2009, jako technik přípravy technologických staveb měl na starosti výběr projektanta, objednávání materiálu a další úkony, které mu nadřízení nařídili. Měl na starosti projekty, které byly označovány jako akce a buď to byly opravy, nebo to byly vlastní investice [anonymizována dvě slova], nebo to byly akce vyvolané zákazníky. Není schopen říci, kolik času strávil nad akcí pro žalovanou. V druhé polovině roku 2010 byl na pozici projektového manažera a v té době byl jeho nadřízeným [titul]. [příjmení], dostal na starosti již vybrané projekty k vypracování jako samostatný projektový manažer. Jednalo se pouze o investiční projekty v rámci [anonymizována dvě slova], nejednalo se o projekty vyvolané zákazníkem [anonymizována dvě slova]. Na akci v obci [obec], kat. území [ulice] [obec] nikdy nepracoval. Do styku přicházel s projektovými dokumentacemi. Po předložení projektu – Zakázka IV. – 12 – [číslo] k němu uvedl, že na této projektové dokumentaci se nepodílel.

36. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č.l. 278-280) soud zjistil, že ví, proč je předvoláván, byl s tím, obeznámen od paní [příjmení] ze zákaznického centra, která mu řekla, že ho bude kontaktovat právní zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení]. U žalobkyně pracuje od roku 1993, kdy nastoupil jako projektant, pokud jde o rok 2010, tak v té době pracoval jako projektový manažer technologických staveb, měl na starosti projekt [obec] [anonymizována dvě slova], kdy výběrové zařízení na projektovou dokumentaci zajišťoval pan [příjmení]. Smluvně bylo dohodnuto, že k připojení fotovoltaické elektrárny dojde do konce února roku 2011 Smlouvu o smlouvě budoucí viděl, termín připojení měl smluvně zajišťovat [titul]. [příjmení]. Projektovou dokumentaci dostal někdy v září 2009, okamžitě poptal u [právnická osoba] zhotovitele stavby elektrárny, poptával i materiál, u [anonymizována dvě slova] poptával rozvaděč, byl atypický svou výplní a výzbrojí, [právnická osoba], poslala cenovou nabídku, tu odsouhlasili, jednalo se o termínu dodání, celý proces mohl trvat zhruba 1 měsíc. Než bylo tělo rozvaděče dodáno, mailem v lednu 2011 se dozvěděl od pana [příjmení], že zadavatel od smlouvy odstoupil, následně se řešilo uskladnění rozvaděče, bylo dohodnuto, že rozvaděč bude uskladněn v [obec] – rozvodna [anonymizováno]. Dále zajišťoval kartu řídícího systému, měl na starosti výběrové řízení na realizaci stavby, výběr zhotovitele. Poté, co se dozvěděl, že zadavatel odstoupil od smlouvy, spojil se s paní [příjmení] a s panem [příjmení], řešili co s tím, veškeré další aktivity zastavili, v té době už byl vybrán zhotovitel stavby, měli uzavřenou smlouvu o dílo. Rozšiřující karta je určena do pole rozvaděče, nikam jinam ji nelze použít, řešili, zda pole rozvaděče nelze použít na jinou rozvodnu, ale zjistili, že nelze. V místě, kde měla být vybudována fotovoltaická elektrárna, nikdy nebyl. Ke každé stavbě si zapisuje počet hodin, které stráví na kontrolních dnech (tj. poptáváním, vyřizováním zakázky, výběrovým řízením, seznámením s projektovou dokumentací). Žalobkyně každý rok k 1.1. vnitřním předpisem nastavuje hodinové sazby za tuto činnost a tato činnost je pak přefakturovávána zadavatelům – zákazníkům, sazba v roce 2010, resp. v roce 2011, mohla být asi 650 Kč za hodinu. Tyto práce by účtovány nebyly, pokud by došlo k postavení elektrárny a k připojení.

37. Pokud jde o listinné důkazy, které soud neprovedl (listinné důkazy na čl. 55, č. l. 170-232, č.l. 162, č.l. 164 a 166, pak nebyly provedeny buď pro nadbytečnost či duplicitu.

38. Ve fázi po zrušení rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2017, č.j. 20 C 186/2014-382, provedl soud následující důkazy (odst. 39. – 43. tohoto rozsudku):

39. Z dopisu ze dne 6. 10. 2011 (č.l. 449), kterým žalobkyně odpovídala na dopis žalované ze dne 31. 8. 2011, soud zjistil, že žalobkyně nesouhlasila s názorem žalované, že smlouva o smlouvě budoucí ze dne 16. 9. 2009 je neplatná z důvodu své neurčitosti či nesrozumitelnosti. Žalobkyně zároveň tímto dopisem vyzvala žalovanou, aby nejpozději do 10 dnů od doručení této písemnosti splnila veškeré závazky dle smlouvy o smlouvě budoucí.

40. Z e-mailu od zaměstnance [právnická osoba] [jméno] [jméno] ze dne 22. 10. 2020 (č.l. 480) má soud za zjištěné, že rozšíření stávajícího rozvaděče vysokého napětí v rozvodně [anonymizováno] v [obec] bylo objednáno v roce 2010. Ihned po objednání byly zahájeny veškeré projekční práce, inženýring a dodávky vnitřního vybavení rozvaděče. Z dostupných informací vyplývá, že ke dni 19. 1. 2011 byl rozvaděč montážně sestavený, připraven k finální kontrole a následnému transportu z výrobního závodu [anonymizována dvě slova] ([příjmení]) do České republiky.

41. Z e-mailové korespondence mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní z období od 25. 1. 2011 do 6. 6. 2011 (č.l. 482 z druhé strany – 484, 489) a z objednávky ze dne 1. 11. 2010 [číslo] (č.l. 481 z druhé strany – 482) soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím a přes společnost [právnická osoba]) objednala dne 1. 11. 2010 od [právnická osoba] s.r.o. rozšíření ŘS MicroScada o jedno pole vč. optické cesty na akci [obec] [anonymizováno] (tj. dle zprávy na č.l. 481 se mělo v rámci této objednávky jednat i o výrobu rozšiřující karty optických vstupů/výstupů SFIBER-C-MM). Datum dodání zboží mělo být 1. 2. 2011. Celková cena objednávky činila 147 410 Kč. E-mailem ze dne 25. 1. 2011 informovala žalobkyně (prostřednictvím svého zaměstnance [jméno] [příjmení]) [právnická osoba] s.r.o. (č.l. 482 z druhé strany), že zákazník (žalovaná) žádá o zastavení přípravy připojení„ Fotovoltaická elektrárna [ulice] [obec] II“ k distribuční soustavě, a proto i žalobkyně žádala [právnická osoba] s.r.o., aby zastavila práci na zadaném projektu a vyčíslila vynaložené náklady. Dne 27. 1. 2011 informovala [právnická osoba] s.r.o. prostřednictvím e-mailu žalobkyni o tom, že náklady objednávky činí ke dni napsání e-mailu částku 23 127 Kč bez DPH za 1 ks SFIBER-C-MM rozšiřující karty optických vstupů/výstupů a za technickou přípravu. Další původně objednané zboží/činnosti [právnická osoba] s.r.o. dodány nebyly, a proto náklady objednávky nedosáhly původně sjednaných 147 410 Kč. Ze zprávy od [titul]. [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba] s.r.o. ze dne 5. 11. 2020 (č.l. 481) dále soud zjistil, že v době požadavku na zastavení realizace zakázky dne 25. 1. 2011 (s odkazem na výše uvedenou e-mailovou korespondenci) byl požadovaný HW již k dispozici ve [právnická osoba] s.r.o. a nebylo tak již možné zastavit výrobu rozšiřující karty optických vstupů/výstupů SFIBER-C-MM.

42. Z výkresu jednopólového schématu (č.l. 494), z objednávky [číslo] (č.l. 495), z certifikačních testů (č.l. 496 a 497) a dodacích listů (č.l. 498-500) soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. objednala dne 2. 11. 2010 od německé [právnická osoba] zařízení nazvané SWITCHGEAR ZX1.2 38,5kV [číslo] A 25 kA (č.l. 495). Toto zařízení (resp. jeho komponenty) prošlo zkušebními testy dne 11. 1. 2011 (č.l. 497) a dne 12. 1. 2011 (č.l. 496). Zařízení bylo doručeno [právnická osoba] s.r.o. dne 8. 2. 2011 (č.l. 498-500).

43. Z výslechu svědka [jméno] [jméno] (č.l. 513) zaměstnance [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že dne 2. 11. 2010 si žalobkyně objednala u [právnická osoba] s.r.o rozšíření rozvaděče ZX1.2 o jedno pole. Svědkovi byly soudem předloženy k nahlédnutí certifikační testy na č.l. 496 a 497 spisu a objednávka na č.l. 495 spisu, ke kterým uvedl, že se jedná o testy dílčích zařízení či komponentů na rozvaděči ZX 1.2, který je uveden na objednávce na č.l.

495. Po nahlédnutí do dodacích listů na č.l. 498-500 spisu uvedl, že se jedná o dodání rozvaděče ZX 1.2. který byl objednán na základě objednávky na č.l. 495 spisu. Svědek dále poukazuje na plánek na č.l. 494, z kterého vyplývá, že poslední objednané pole na rozvaděči bylo dodáno a instalováno někdy na začátku roku 2011. Předmětný rozvaděč se nedá jako celek použít v jiném projektu, než na který byl projektován a sestaven. Svědek dále uvádí, že rozvaděč byl výrobně dokončen již dne 11. 1. 2011, neboť tohoto dne byl dokončen vypínač tohoto rozvaděče, což je jeho nejdůležitější součástka. [příjmení] rozvaděče vypadá jako skříň a má rozměry: 80 cm na šířku, 230 cm na výšku a 160 cm hloubku. Za působení svědka u [právnická osoba] s.r.o. byla rušena objednávka pouze jednou, a to právě v tomto případě, a proto si svědek pamatuje, že musel rušit objednávku rozvaděče v roce 2011. Objednávku se snažil promptně zrušit, nicméně z Německa mu bylo [právnická osoba] řečeno, že objednávka pole rozvaděče je již hotová. Dle svědka by z pole rozvaděče teoreticky mohly jinde být použity komponenty nízkonapěťové skříňky, avšak v daném případě se nejedná o nikterak hodnotnou součástku. Navíc dle svědka není běžné, aby z pole rozvaděče byly vyndávány jednotlivé součástky. K vypínači, který byl použit v předmětném rozvaděči ZX 1.2, svědek uvedl, že se jedná o atypický vypínač, neboť se dělal speciálně podle vzoru, který byl použit již v jiných polích rozvaděčů z roku 2005. Tento vypínač byl právě i z tohoto důvodu dražší než běžné vypínače, které byly z roku 2011. Je tudíž nepravděpodobné, že nějaký jiný subjekt by měl zájem o to, aby uváděný vypínač z pole rozvaděče ZX 1.2 byl využit v jiném poli rozvaděče, v jiném rozvaděči.

44. Dle § 289 odst. 1 a 2 zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění platném do 31. 9. 2009 (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem. Smlouva vyžaduje písemnou formu.

45. Dle § 290 odst. 1 Obchodního zákoníku zavázaná strana je povinna uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy k tomu byla vyzvána oprávněnou stranou v souladu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy.

46. Dle § 292 odst. 1 obchodního zákoníku obsah smlouvy se určí podle účelu zřejmě sledovaného uzavřením budoucí smlouvy, přičemž se přihlédne k okolnostem, za nichž byla sjednána smlouva o uzavření budoucí smlouvy, jakož i k zásadě poctivého obchodního styku.

47. Dle § 373 obchodního zákoníku platí, že kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

48. Dle § 50 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se smlouvou o připojení zavazuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy připojit k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě zařízení žadatele pro výrobu, distribuci nebo odběr elektřiny a zajistit dohodnutý rezervovaný příkon nebo výkon a žadatel se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva o připojení musí obsahovat technické podmínky připojení zařízení, umístění měřicího zařízení, termíny a místo připojení zařízení. V případě připojení zařízení pro výrobu elektřiny přímo k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě nebo prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny musí smlouva obsahovat jeho druh a skutečný instalovaný výkon. Smlouva o připojení zařízení žadatele pro výrobu, distribuci nebo odběr elektřiny k přenosové soustavě a smlouva o připojení zařízení žadatele pro výrobu elektřiny k distribuční soustavě vyžaduje písemnou formu.

49. Dle § 24 odst. 11 písm. a) energetického zákona ve znění platném a účinném do 17. 8. 2011 je provozovatel distribuční soustavy povinen připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy (v současnosti je obsahově podobné pravidlo uvedeno v § 24 odst. 10 písm. a) energetického zákona).

50. Dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb. o podmínkách připojení k elektrizační soustavě (dále jen„ vyhláška“) jsou podmínkami připojení zařízení žadatele k přenosové nebo distribuční soustavě a) podání žádosti o připojení, b) souhlasné stanovisko provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy k žádosti o připojení, vydané postupem podle § 5, a c) uzavření smlouvy o připojení mezi žadatelem a provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy nebo změna stávající smlouvy o připojení.

51. Dle § 4 odst. 1 vyhlášky se žádost o připojení zařízení žadatele k přenosové nebo distribuční soustavě podává před výstavbou nebo připojením nového zařízení, před zvýšením rezervovaného příkonu, popřípadě výkonu stávajícího připojeného zařízení nebo před zásadní změnou charakteru odběru. Žádost se podává za každé odběrné nebo předávací místo zvlášť.

52. Dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb. o podmínkách připojení k elektrizační soustavě (dále jen„ vyhláška“) připojení zařízení žadatele k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě se uskutečňuje na základě smlouvy o připojení.

53. Dle § 7 odst. 2 vyhlášky smlouva o připojení jednoho žadatele může zahrnovat více odběrných nebo předávacích míst, pokud je každé z nich ve smlouvě samostatně uvedeno.

54. Dle § 7 odst. 3 vyhlášky žadatel hradí zálohu na podíl na oprávněných nákladech podle přílohy [číslo] k této vyhlášce, a to ve výši 50 % z hodnoty podílu na oprávněných nákladech, nejvýše však 50 000 000 Kč. Žadatel uhradí zálohu na podíl na oprávněných nákladech do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy o připojení nebo smlouvy o smlouvě budoucí o připojení.

55. Dle § 7 odst. 4 vyhlášky neuhradí-li žadatel zálohu na podíl na oprávněných nákladech podle odstavce 3 ani v dodatečné přiměřené lhůtě poskytnuté provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy z tohoto důvodu ukončí smlouvu o připojení nebo smlouvu o smlouvě budoucí o připojení, rezervace výkonu nebo rezervace příkonu zánikem smluvního vztahu zaniká.

56. Dle § 7 odst. 5 vyhlášky nevyžaduje-li připojení zařízení žadatele provedení stavebně technických opatření v přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, sjednají provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy a žadatel termín připojení výrobny elektřiny využívající sluneční záření tak, aby výrobna elektřiny byla připojena nejpozději do 180 dnů ode dne uzavření smlouvy o připojení, v případě výrobny elektřiny využívající sluneční záření s instalovaným výkonem nad 30 kW do 1 roku ode dne uzavření smlouvy o připojení.

57. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky pokud žadatel ve lhůtách podle odstavce 5 prokáže, že přes veškeré vynaložené úsilí nedošlo ve sjednaném termínu připojení k realizaci výrobny elektřiny z důvodů, které nastaly nebo existují nezávisle na jeho vůli, provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy sjedná s žadatelem prodloužení termínu připojení o nezbytně nutnou dobu.

58. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky platí, že pokud žadatel podle této vyhlášky hradí náklady spojené s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu v plné výši, lze do nákladů hrazených žadatelem zahrnout pouze náklady podle odstavců 2 až 4 (pozn. § 8 vyhlášky).

59. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky náklady spojené s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu zahrnují nezbytně nutné vynaložené oprávněné náklady související s pořízením, výstavbou nebo úpravami přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, které byly vyvolány požadavkem žadatele v souvislosti s místem a způsobem připojení jeho zařízení. Pořízení, výstavba nebo úpravy přenosové soustavy nebo distribuční soustavy jsou zajišťovány v nezbytně nutném rozsahu odpovídajícím hodnotě příkonu nebo výkonu, požadovaného žadatelem, a místu a způsobu připojení jeho zařízení.

60. Dle § 8 odst. 3 vyhlášky platí, že do nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu se zahrnují náklady na pořízení projektové dokumentace, geodetická zaměření, věcná břemena a ostatní bezprostředně související investiční náklady a poplatky na výstavbu, úpravu nebo pořízení přenosové soustavy nebo distribuční soustavy.

61. Dle § 8 odst. 4 vyhlášky platí, že do nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu se nezahrnují náklady související s pořízením, výstavbou nebo úpravami přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, které svým rozsahem přesahují nezbytně nutnou míru odpovídající hodnotě příkonu nebo výkonu, požadovaného žadatelem, a místu a způsobu připojení jeho zařízení.

62. Výše uvedenými právními předpisy se soud při svém rozhodování řídil a aplikoval je i po 1. 1. 2014, a to v souladu s § 3028 odst. 3 větou prvou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle které se právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před 1. 1. 2014, řídí dosavadními právními předpisy.

63. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech provedených důkazů dle ust. § 132 občanského soudního řádu, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a poté všechny v jejich vzájemné souvislosti, a řídíc se pokyny Městského soudu v Praze, které byly uvedeny v usnesení ze dne 30. 5. 2018, č.j. 91 Co 99/2018-428, dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Skutková zjištění opřel o shora provedené dokazování.

64. Na základě žádosti právního předchůdce žalované [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení], fyzické osoby podnikatele, [IČO] o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě ze dne 6. 8. 2009 právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] vydala dne 10. 9. 2009 Stanovisko k žádosti o připojení výrobny (dále jen„ Stanovisko“), v němž mimo jiné potvrdila přijetí požadavku právního předchůdce žalované na připojení nové výrobny elektrické energie [číslo] kW v předávacím místě [obec], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [ulice] [obec] uvedeného v jeho žádosti ze dne 6. 8. 2009, dále v něm stanovila podmínky pro realizaci spočívající v připojení výrobny z napěťové hladiny 35 kV (VN) v souladu s vyhláškou č. 51/2006 Sb. a„ Pravidel provozování distribuční soustavy“,„ Připojovacích podmínek [právnická osoba]“ a„ Podmínek distribuce elektřiny“ a současně stanovila podíl na nákladech ve výši 1 425 000 Kč s tím, aby jej právní předchůdce žalované uhradil na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně termín připojení stanovila do 30 dnů po splnění podmínek uvedených ve stanovisku a platnost Stanoviska stanovila do 12. 3. 2010, pokud v této lhůtě neproběhnou další vzájemná jednání upřesňující tuto dobu. Dne 16. 9. 2009 žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalované smlouvu o smlouvě budoucí [číslo] jejímž předmětem bylo sjednání podmínek, za kterých, budou-li splněny, bude uzavřena Smlouva o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí VN a o dalších právech a povinnostech. Pokud jde o žalovanou (resp. jejího právního předchůdce), podmínky spočívaly v zaplacení podílu na nákladech ve výši 1 425 000 Kč, což také bylo splněno, když tuto částku právní předchůdce žalované uhradil dne 5. 3. 2010. Další podmínkou bylo, že žalovaná, resp. její právní předchůdce, splní povinnosti stanovené v čl. V. této smlouvy, přičemž dle tohoto článku odst. 3 písm. a) bylo její povinností zajistit nezbytné podmínky a předpoklady dle příslušných právních předpisů a další podmínky a předpoklady stanovené žalobkyní ve Stanovisku a v této smlouvě a prokazatelně oznámit a příslušné doklady o splnění těchto povinností předat právní předchůdkyni žalobkyně v termínech vyplývajících z plnění této smlouvy; b) zřídit věcné břemeno ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně v případech, bude-li k realizaci Stavby pro připojení OM (odběrného místa) nutno umístit zařízení DS (distribuční soustavy) na nemovitostech žalované (resp. právního předchůdce žalované) s tím, že o zřízení věcného břemene bude uzavřena samostatná smlouva. V čl. V. odst. 4 smlouvy se pak žalovaná (resp. její právní předchůdce) zavázala mimo jiné (viz písm. d) poskytovat žalobkyni včas všechny informace, které by měly nebo mohly mít vliv na řádné plnění této smlouvy, zejména na budoucí realizaci stavby a poskytovat veškerou součinnost a spolupráci s žalobkyní vedoucí ke splnění této smlouvy s tím, že neposkytnutí (a to i opomenutím) takových informací jde k tíži žalované (resp. jejího právního předchůdce), ledaže se smluvní strany nedohodnou jinak. Dne 10. 5. 2010 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně s právním předchůdcem žalované a žalovanou smlouvu o přechodu práv a povinností vyplývající ze Smlouvy o smlouvě budoucí – smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě a o dalších právech a povinnostech, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy a právní předchůdce žalované jako zákazník dne 16. 9. 2010. V ní žalovaná společně s právním předchůdcem žalované prohlásili, že uzavřeli dne 6. 5. 2010 samostatnou Smlouvu o převodu práv a povinností, podle níž byla převedena veškerá práva a povinnosti plynoucí ze Smlouvy o budoucí smlouvě z původního žadatele na nového žadatele. Právní předchůdkyně žalobkyně s převodem souhlasila a žalovaná prohlásila, že všechny práva a povinnosti z předmětné smlouvy včetně stanoviska od původního žadatele vůči právní předchůdkyni žalobkyně bez výhrad přijímá. Dne 17. 8. 2010 [právnická osoba] s.r.o. předala projektovou dokumentace žalované označenou jako„ Projekt [obec] [anonymizováno] Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení]“ právní předchůdkyni žalobkyně a vystavila na právní předchůdkyni žalobkyně fakturu – daňový doklad na částku 218 000 Kč za vypracování projektové dokumentace a tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně uhradila dne 20. 10. 2010. Projektovou dokumentaci ke stavbě výrobny, jakož i objednávky materiálů pro tuto stavbu vyřizoval zaměstnanec žalobkyně [jméno] [příjmení], poptával u [právnická osoba] - zhotovitele stavby elektrárny, u [anonymizováno] Logistika poptával pole rozvaděče a rozšiřující kartu. Dne 27. 10. 2010 si žalobkyně objednala u společnosti [právnická osoba] pole rozvaděče ZX1.2 36KV v množství 1 ks za cenu 1 458 000 Kč bez DPH pro [obec] [anonymizováno] Mgr. [titul]. [jméno] [příjmení]. Toto pole rozvaděče bylo přijato do skladu [právnická osoba] dne 31. 3. 2011. Dne 6. 4. 2011 vystavila společnost [právnická osoba] fakturu [číslo] na částku 1 749 600 Kč splatnou dne 27. 4. 2011 a téhož dne ji žalobkyně uhradila. Dne 1. 11. 2010 si společnost [právnická osoba] objednala u [právnická osoba] s.r.o. rozšíření ŘS MicroScada o jedno pole včetně optické cesty pro akci [obec] [anonymizováno]. V rámci této objednávky byla žalobkyni následně dodána rozšiřující karta optických vstupů/výstupů SFIBER-C-MM za cenu 23 127 Kč bez DPH (viz odst. 41. tohoto rozsudku, toto zjištění tak nekoresponduje se sdělením, které je uvedeno ve vyjádření společnosti [právnická osoba] – viz odst. 31. tohoto rozsudku, že rozšíření ŘS MicroScada pro [obec] FVE bylo žalobkyní objednáno u společnosti [právnická osoba] až dne 19. 1. 2011). Tato karta byla dodána žalobkyni dne 19. 4. 2011 a společnost [právnická osoba] vystavila dne 15. 6. 2011 fakturu [číslo] na částku 28 057,68 Kč splatnou dne 6. 7. 2011, kterou žalobkyně uhradila dne 7. 7. 2011. Dne 1. 12. 2010 se žalobkyně obrátila na žalovanou dopisem z téhož dne, v němž uvedla, že provedla kontrolu na místě, kde má být zřízena výrobna a že doposud její výstavba nezapočala a vyzvala žalovanou, aby se vyjádřila, zda její záměr vybudovat výrobnu trvá, pokud ne, bude požadovat po žalované úhradu marně vynaložených nákladů. Dne 21. 12. 2010 obdržela žalobkyně od žalované dopis (datovaný dnem 17. 12. 2010), v němž jí žalovaná sděluje, že stavba výrobny elektřiny ([anonymizováno] [ulice] [obec] II) nebyla dosud zahájena, jelikož rozhodnutí o umístění stavby a stavebním povolení na stavbu [anonymizováno] [ulice] [obec] ze dne 3. 9. 2010 dosud nenabylo právní moci a s největší pravděpodobností nebude stavba realizována do konce února 2011. Žalovaná proto není rozhodnuta na případné realizaci stavby v průběhu roku 2011, mimo jiné i z důvodu podstatně horších ekonomických podmínek plynoucích z cenového Rozhodnutí ERÚ [číslo] 2010 ze dne 8. 11. 2010. Sdělila dále, že pro realizaci či nerealizaci stavby je pro ni podstatná také informace o finančních důsledcích plynoucích z nepřipojení stavby k distribuční soustavě a požádala o vyčíslení možných nákladů, resp. jaká částka by jí byla vrácena ze zaplaceného podílu na nákladech ve výši 1 425 000 Kč. Dopisem ze dne 4. 1. 2011 sdělila žalobkyně žalované, že ke dni 4. 1. 2011 činí vynaložené náklady částku 1 873 780,10 Kč. Dne 19. 1. 2011 obdržela (doručeno osobně) žalobkyně od žalované dopis (datovaný dnem 17. 12. 2010), v němž žalovaná požádala žalobkyni o neprodlené zastavení přípravy připojení fotovoltaické elektrárny [ulice] [obec] II k distribuční soustavě a ke sjednání dohody o ukončení platnosti smlouvy o smlouvě budoucí [číslo]. Na to žalobkyně reagovala dopisem ze dne 21. 2. 2011, v němž sdělila žalované, že dnem 19. 1. 2011 došlo k ukončení prací žalobkyně na investiční akci související s připojením fotovoltaické elektrárny [ulice] [obec] II k distribuční soustavě na základě dopisu žalované ze dne 17. 12. 2010, který jí byl doručen dne 19. 1. 2011 a že vynaložené náklady stavby na úpravu zařízení připojení distribuční soustavy činí částku 1 873 780 Kč a že na tyto náklady bude započten zaplacení podíl na nákladech žalovanou. Ke dni 19. 1. 2011 bylo již pole rozvaděče/rozvaděč ZX 1.2 36kV sestaven a vyroben v Německu [právnická osoba] (viz odst. 40., 42. a 43. tohoto rozsudku). Dne 25. 1. 2011 informoval zaměstnanec žalobkyně [jméno] [příjmení] (prostřednictvím e-mailu, viz odst. 41. tohoto rozsudku) [právnická osoba] s.r.o., aby zastavila práce na objednávce rozšíření ŘS MicroScada o jedno pole vč. optické cesty na akci [anonymizováno] [obec], neboť žalovaná žádá o zastavení přípravy připojení. [titul]. [jméno] [příjmení] e-mailem ze dne 27. 1. 2011 žalobkyni sdělil, že vzniklé náklady spočívající ve výrobě rozšiřující karty SFIBER-C-MM a technické přípravě činí 23 127 Kč bez DPH. Dne 29. 6. 2011 vystavila žalobkyně fakturu – daňový doklad [číslo] na částku 614 137,68 Kč jako doplatek za vynaložené náklady na nedokončenou investiční akci se splatností dne 20. 7. 2011. Žalovaná fakturu neuhradila, následovaly proto upomínky ze strany žalobkyně adresované žalované k úhradě nákladů, tj. částky ve výši 614 137,68 Kč (upomínky ze dne 10. 8. 2011, ze dne 31. 8. 2011, ze dne 21. 9. 2011. Následovala výzva ze strany právního zástupce žalobkyně (výzva ze dne 28. 3. 2012, k poštovní přepravě dána téhož dne), datum doručení nečitelné.

65. Při právním hodnocení celé věci, řídíc se pokyny Městského soudu v Praze, došel soud k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí – smlouva o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí VN ze dne 16. 9. 2009 není platným právním úkonem (dle právní terminologie užívané do 31. 12. 2013), neboť v ní není určení doby, v které má být samotná smlouva o připojení uzavřena. Smlouva tak nesplňuje náležitosti stanovené pro smlouvu o smlouvě budoucí dle § 289 odst. 1 obchodního zákoníku. Soud se pokusil nejasnost ohledně doby, kdy má být samotná smlouva uzavřena, vyřešit za použití § 266 obchodního zákoníku, avšak žalobkyně nedokázala ani po výzvě od soudu (viz č.l. 436 z druhé strany) vysvětlit svůj úmysl (skutečný projev vůle, viz vyjádření žalobkyně na č.l. 439) týkající se otázky, v jakém termínu měla žalovaná zajistit dle smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 16. 9. 2009 stavební povolení či jiné smluvní povinnosti nezbytné pro zahájení realizace stavby, a proto nelze určit okamžik rozhodný pro běh 30 denní lhůty k uzavření smlouvy dle článku IV. odst. 1 písm. c) ve spojení s článkem V. odst. 3 písm. a) a s článkem V. odst. 2 písm. d) smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 16. 9. 2009. Dle žalobkyně došlo ve smlouvě k písařské chybě, když článek IV. odst. 1 písm. c) měl fakticky odkazovat na písmeno c) v článku V. odst. 2 a nikoliv na písmeno d), které ve smlouvě chybí (viz vyjádření žalobkyně u soudního jednání na č.l. 436), ani tato varianta však nedává odpověď na to, v jakém termínu měla žalovaná zajistit stavební povolení a další smluvní povinnosti, a tudíž je stále nejasné, kdy měla začít běžet 30 denní lhůta k uzavření samotné smlouvy o připojení. Jednatel žalované navíc již v rámci svého účastnického výslechu ze dne 1. 4. 2015 uvedl, že jeho závazkem bylo postavit stavbu - výrobnu, ale ani smluvně ani ústně nebylo dohodnuto, do kdy tak má učinit (viz odst. 33. tohoto rozsudku), z čehož lze společně s jeho vyjádřením u soudního jednání dne 7. 3. 2019 (č.l. 436), že ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 16. 9. 2019 není uvedeno, od kdy má být počítána lhůta 30 dnů pro uzavření samotné smlouvy o připojení, dojít k závěru, že strany sporu (resp. právní předchůdci obou stran) si nesjednali/neprojevili žádnou konkrétní vůli, do kdy má být smlouva o připojení uzavřena. Vzhledem k tomu, že na smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 16. 9. 2009 je nutné nahlížet jako na neplatný právní úkon, nelze žalobkyní uplatněný nárok vyvozovat z ustanovení, které jsou uvedeny v této smlouvě. Avšak i přes neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 16. 9. 2009 došel soud k závěru že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná, neboť žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody vůči žalované na základě § 373 obchodního zákoníku, když žalovaná porušila svou povinnost ze závazkového vztahu, který mezi účastníky (případně právními předchůdci účastníků) existoval i přesto, že uváděná smlouva o smlouvě budoucí je neplatná (v dané věci se nejedná o bezdůvodné obohacení žalované, neboť oba účastníci učinili v řízení nesporné, že ve věci řešené zařízení je ve vlastnictví žalobkyně – viz č.l. 470, což vyplývá i ze stanoviska k žádosti o připojení – viz odst. 12 tohoto rozsudku). Právní předchůdce žalované totiž svým jednáním spočívajícím v žádosti o připojení v roce 2009 zahájil kontraktační jednání s právním předchůdcem žalobkyně. Zde soud připomíná, že právní předchůdce žalobkyně měl na základě § 24 odst. 11 písm. a) energetického zákona jako provozovatel distribuční soustavy povinnost připojit k distribuční soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně tak byl na základě energetického zákona fakticky povinen vstoupit do závazkového vztahu s právním předchůdcem žalované, neboť mu byl na základě jeho žádosti povinen zajistit připojení k distribuční soustavě. Povinnosti stran v rámci smlouvy o připojení jsou pak specifikovány v § 50 odst. 3 energetického zákona. Obě strany se i fakticky chovaly tak, že je smlouva o smlouvě budoucí pro ně závazná a postupně své závazky uvedené v ní a ve stanovisku k žádosti o připojení ze dne 10. 9. 2009 plnily (např. žalovaná uhradila požadovanou částku 1 425 000 Kč jako podíl na nákladech spojených s připojením, žalovaná podala žádost o stavební povolení; žalobkyně nechala provést projektovou dokumentaci, zadala a nechala vyrobit zařízení potřebná pro připojení elektrárny žalované k distribuční soustavě, atd.). Dle dohody mezi stranami (dle jejich faktického jednání) a dle energetického zákona tak měl být konečný zamýšlený výsledek celého závazkového vztahu takový, že žalovaná (resp. řešená elektrárna) bude připojena k distribuční soustavě, do které bude dodávat elektřinu. Žalovaná však tento závazkový vztah porušila, když dopisem doručeným osobně žalobkyni dne 19. 1. 2011 (viz odst. 11. tohoto rozsudku) žádala žalobkyni z důvodu zrušení územního rozhodnutí a stavebního povolení pro [anonymizováno] [ulice] [obec] II o zastavení přípravy připojení [anonymizováno] [ulice] [obec] II k distribuční soustavě a rovněž žádala žalobkyni o sjednání dohody o ukončení platnosti smlouvy o smlouvě budoucí. Jednatel žalované tento krok žalované (žádost o ukončení přípravy a ukončení smlouvy) vysvětlil při svém účastnickém výslechu (viz odst. 33. tohoto rozsudku) tím, že v řízení, dle kontextu výpovědi ve stavebním řízení pro povolení stavby elektrárny, žalovaná nepokračovala, neboť někdy v listopadu 2010 byla vydána nová cenová vyhláška ERU, která dramaticky snížila výkupní ceny z fotovoltaických elektráren. Z této výpovědi jednatele žalované tak lze dovodit, že žalovaná porušila své povinnosti ze závazkového vztahu s žalobkyní, když přestala plnit své povinnosti z energetického zákona a sjednaných dohod s žalobkyní tím, že nepokračovala dál v přípravách, tak aby elektrárna mohla být připojena k distribuční síti (např. právě tím, že se již nesnažila obstarat stavební povolení pro tuto elektrárnu) a naopak žádala žalobkyni, aby celá akce byla ukončena. Tímto svým jednáním však žalovaná zavinila to, že ke dni 19. 1. 2011 již vypracovaná projektová dokumentace, již provedené práce žalobkyní, již vyrobené pole rozvaděče ZX 1.2 a již vyrobená karta SFIBER-C-MM se staly prakticky zcela nevyužitelnými věcmi, neboť byly vypracovány či vyrobeny právě jen pro účely elektrárny žalované a žalobkyně tak marně vynaložila náklady na projekt, který se zaviněním žalované neuskutečnil. Nepoužitelnost rozvaděče ZX 1.2 jinde v distribuční soustavě byla jednoznačně zjištěna ze znaleckého posudku od ČVUT (viz odst. 32. tohoto rozsudku). Rozšiřující karta SFIBER-C-MM by se dle tohoto posudku dala teoreticky použít v jiném typu rozvaděče, avšak jak uvedlo ČVUT, vzhledem k charakteru dodávek v energetice není obvyklé, aby do komplexní dodávky jiného díla byl dodáván jeden takovýto díl. Pro úplnost soud uvádí, že„ atypičnost“ a praktická nevyužitelnost rozvaděče ZX 1.2 na jiném místě distribuční soustavy vyplývala již ze samotné žádosti o připojení, kterou podal právní předchůdce žalované, když je v ní uvedeno, že elektrárna [anonymizováno] bude připojena do vedení 35 kV (viz odst. 23. tohoto rozsudku), přičemž běžné elektrické vedení v roce 2011 mělo napětí 22 kV (tj. běžné rozvaděče se vyráběly pro toto napětí, viz výslech svědka [titul] [příjmení] – odst. 34. tohoto rozsudku). Nepoužitelnost a„ atypičnost“ rozvaděče tak byla zapříčiněna druhem elektrického vedení, ke kterému měla být elektrárna připojena a nikoliv např. neodbornou objednávkou žalobkyně. Cena projektové dokumentace, rozvaděče ZX 1.2 (resp. pole rozvaděče) i rozšiřující karty SFIBER-C-MM dle znaleckého posudku byla obvyklá v místě i v času (viz odst. 32. tohoto rozsudku). Žalobkyně se zároveň pokusila v rámci své prevenční povinnosti výši škodu snížit, když již dne 25. 1. 2011 (tj. 6 dní poté, co jí byla doručena dne 19. 1. 2011 zpráva od žalované, že práce mají být přerušeny) informovala [právnická osoba] s.r.o. o tom, aby zastavila práce na projektu, neboť žalovaná žádá o zastavení příprav k připojení (viz odst. 41. tohoto rozsudku). Právě tímto svým krokem žalobkyně snížila celkovou výši škody, když dle původní objednávky měla cena zboží a práce činit 147 410 Kč bez DPH. Škoda, která nakonec vznikla z této objednávky, činí právě„ jen“ 28 057,68 Kč (s DPH) za rozšiřující kartu SFIBER-C-MM. Ze zprávy (odst. 40. tohoto rozsudku) a z výslechu svědka [jméno] [jméno] (odst. 43. tohoto rozsudku) společně s dokumentací od [právnická osoba] (odst. 46. tohoto rozsudku) má soud za prokázané, že ke dni 19. 1. 2011 byl již rozvaděč (pole rozvaděče ZX 1.2) vyrobené (pravděpodobně již před 11. 1. 2011, kdy již probíhaly testy komponentů daného zařízení) a po 19. 1. 2011 tak již nebylo možné výrobu a s tím spojenou škodu odvrátit. Projektová dokumentace byla vyhotovena již v roce 2010 a provedené práce žalobkyní byly rovněž činěny od roku 2010, a tudíž ani zde již nešlo po 19. 1. 2011 vzniku škody zabránit. Kdo naopak své prevenční povinnosti nedbal, byla žalovaná, která věděla o rozhodnutí ERÚ [číslo] 2010 ze dne 8. 11. 2010 snižující výkupní cenu elektřinu z [anonymizováno], což jak uvedl jednatel žalované, bylo jedním z hlavních důvodů, proč žalovaná přestala plnit své smluvní i zákonné povinnosti a požádala žalobkyni o ukončení přípravných prací k připojení elektrárny, avšak i přesto žalovaná nepožádala žalobkyni o ukončení přípravných prací například již v listopadu 2010 (v této době mohlo být ještě teoreticky možné zastavit výrobu nejdražší části celého projektu, a to pole rozvaděče ZX 1.2), ale právě až několikrát uváděného data 19. 1. 2011 (a to mimochodem až po několika výzvách od žalobkyně, která se dotazovala, proč žalovaná stále nezačala s realizací stavby elektrárny, dopisem ze dne 17. 12. 2010, který byl doručen žalobkyni dne 21. 12. 2010 žalovaná žalobkyni pouze informovala o tom, že není rozhodnuta, zda stavbu realizuje, ale rozhodně nevyzvala žalobkyni, aby práce byly ukončeny, neboť projekt výstavby a připojení elektrárny žalovaná realizovat nebude – viz odst. 9. tohoto rozsudku). Žalovaná navíc svým spekulativním jednáním své podnikatelské riziko spojené s výstavbou a i s následnou předpokládanou výrobou a prodejem elektrické energie přenesla neoprávněně a proti dobrým mravům na žalobkyni, která nese následky a výdaje toho, že žalovaná si celý záměr se stavbou a připojením elektrárny v průběhu již probíhajících prací rozmyslela, neboť se jí to už„ nevyplatilo“, a proto přestala plnit své smluvní a zákonné závazky a požádala žalobkyni o ukončení prací, jejichž provedení svými předchozími právními úkony sama zapříčinila (podaná žádost o připojení, uhrazení poměrné části nákladů). Tvrzení žalované v rámci závěrečného návrhu (č.l. 512), že nikdy neztratila zájem o vybudování elektrárny a její zájem tak stále trvá je více než deset let po zahájení celé akce další důkaz o spekulativním jednání žalované a navíc je toto tvrzení v rozporu s její žádostí o ukončení přípravných prací, které bylo doručeno žalobkyni dne 19. 1. 2011. Žalovaná navíc v průběhu celého soudního řízení neuvedla nic o tom, že by z její strany proběhla jakákoliv snaha o to, aby celý projekt vybudování a připojení elektrárny byl dle smluvního a zákonného režimu zdárně dokončen. Na základě uvedeného má tak soud v dané věci za prokázané, že žalovaná porušením svých právních povinností způsobila žalobkyni škodu a mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti žalovanou existuje příčinná souvislost, neboť právě tím, že žalovaná nečinila další kroky, aby elektrárna mohla být připojena k distribuční sítě, porušila svou právní povinnost a zavinila to, že provedená projektová dokumentace, provedené práce žalobkyní a vyrobená zařízení se staly prakticky nepoužitelnými a bezcennými věcmi a žalobkyně jen marně a bezúčelně vynaložila náklady, čímž jí vznikla škoda. Provedené práce a vyrobená zařízení nemohly být použity pro účely zamýšlené energetickým zákonem a nemůžou tak ani plnit svou výrobní a ekonomickou roli. Využití těchto věcí na jiném místě distribuční soustavy je prakticky vyloučené. Žalobkyni tak protiprávním jednáním žalované vznikla škoda v celkové výši 2 039 137,66 Kč (karta SFIBER-C-MM za 28 057,68 Kč, rozvaděč ZX 1.2 za 1 749 600 Kč, projektová dokumentace za 218 280 Kč a výdaje žalobkyně spojené s realizací projektu za 43 200 Kč), na tuto škodu byl žalobkyní započten žalovanou zaplacený podíl na výdaje spojené s připojením ve výši 1 425 000 Kč (2 039 137,68 - 1 425 000 = 614 137,68 Kč). Soud tak na základě uvedených důvodů vyhověl žalobě v celém jejím rozsahu. Požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení) bylo žalobkyni přiznáno v souladu s § 369 obchodního zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Pokud jde o námitku žalované ohledně nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně, pak soud dospěl k závěru, že námitka důvodná není, z úřední činnosti – nahlédnutím na internetové stránky Ministerstva spravedlnosti ČR, veřejného rejstříku a sbírky listin, z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně zjistil, že k datu 1. 10. 2010 byla do rejstříku zapsána informace k ostatním skutečnostem, a to že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [ulice a číslo], [IČO], vznikla jako nástupnická společnost v důsledku fúze splynutím zanikajících společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [ulice a číslo], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] a [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl B, vložka [číslo]. Na nástupnickou společnost, která převzala obchodní firmu [právnická osoba], přešlo v důsledku fúze splynutím obchodní jmění zanikajících společností včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů. Pokud jde o námitku promlčení nároku uplatněného žalobou, pak soud dospěl k závěru, že ani tato námitka důvodná není, neboť žalobkyni vznikla škoda nejpozději dne 16. 1. 2011, kdy se žalobkyně dozvěděla od žalované o jejím porušení smluvní povinnosti, což zapříčinilo nemožnost využití již provedených projektů či prací a již vyrobených zařízení (marné vynaložení nákladů), čímž vznikla žalobkyni škoda (k reálnému vzniku jednotlivých nákladů/škod došlo v případě částky 218 000 Kč dne 20. 10. 2010 – moment provedené úhrady žalobkyní, v případě částky 1 749 600 Kč dne 27. 4. 2011 – moment provedené úhrady žalobkyní, v případě částky 28.057,68 Kč dne 7. 7. 2011 – moment úhrady žalobkyní, práce žalobkyně na projektu ve výši 43 200 Kč byly vyúčtovány doklady z období od června 2010 až do října 2010). Dle § 397 obchodního zákoníku činí promlčecí doba čtyři roky, nárok žalobkyně tak mohl být promlčen nejdříve v roce 2015, žaloba přitom byla podána dne 17. 6. 2014, a proto v daném případě nelze o promlčení hovořit.

66. Ve výroku ad II. rozsudku pak soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladu řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku za podání žaloby ve výši 24 566 Kč, soudním poplatku za odvolání ve výši 30 707 Kč, ve složené záloze na provedení znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, v odměně za zastoupení advokátem ve výši 113 190 Kč za 11 úkonů právní služby po 10 780 Kč (částka 10 780 Kč je násobena hodnotou 10,5, neboť za předžalobní výzvu náleží žalobkyni odměna jen v poloviční výši) dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (tj. převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva ze dne 28. 3. 2012 na č.l. 35 z druhé strany – poloviční odměna, vyjádření ve věci ze dne 4. 5. 2015 na č.l. 156, za účast u jednání soudu ve dnech 22. 10. 2014 /1 úkon/, 14. 1. 2015 /1 úkon/, 1. 4. 2015 /2 úkony - jednání přesahující 2 hodiny/, 14. 10. 2015 /1 úkon/, 20. 1. 2016 /1 úkon/, 6. 4. 2016 /1 úkon/), dále 11x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, tj. celkem 3 300 Kč a dále 21% DPH ve výši 24 462,90 Kč. V dalším průběhu řízení žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, a proto jí náleží paušální náhrada 300 Kč za každý provedený úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni náleží náhrada za celkem 9 úkonů ve výši 2 700 Kč (účast u jednání soudu dne 12. 10. 2017 /1 úkon/, 30. 5. 2018 /1 úkon/, 7. 3. 2019 /1 úkon/, 19. 9. 2019 /1 úkon/, 15. 10. 2020 /1 úkon/, 25. 2. 2021 /1 úkon/ a 4. 5. 2021 /1 úkon/, odvolání ze dne 9. 2. 2018 na č.l. 411, vyjádření ve věci ze dne 30. 6. 2020 na č.l. 467). Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku ve výši 203 925,90 Kč.

67. Ve výroku ad III. rozsudku pak soud rozhodl o nákladech řízení vzniklých státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle něhož státu vznikly náklady spočívající ve vyplacení svědečného ve výši 1 817,84 Kč (dle usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2016, č.j. 20 C 186/2014-272) a v úhradě znalečného za vypracování znaleckého posudku ve výši 20 086 Kč (dle usnesení zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2017, č.j. 20 C 186/2014-349). Celkové náklady řízení státu tak činí 21 903,84 Kč. Žalovaná jako zcela neúspěšný účastník je povinna uhradit státu tyto náklady. Vzhledem k tomu, že žalovaná složila v průběhu řízení na účet soudu zálohu na provedení znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, byla jí uložena k úhradě nákladů řízení částka ve výši 16 903,84 Kč, neboť uváděných 5 000 Kč sloužících jako záloha bylo započteno proti celkové výši nákladů (21 903,84 – 5 000 = 16 903).