20 C 187/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupena advokátem Jméno advokáta A. sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného hodnota Datum narození žalovaného sídlem Adresa advokáta B o 101 341,50 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalovaného na přerušení řízení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 101 341,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 101 341,50 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, 62 230,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta A, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 341,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, vykonávala svěřenou správu pozemku parc. č. hodnota, druh pozemku ostatní plocha, v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaného na LV č. hodnota vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm adresa. Žalovaný je spoluvlastníkem id. 1/2 pozemku parc. č. hodnota, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova č. p. hodnota, v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaných na LV č. hodnota vedeném týmž katastrálním úřadem. Podle žalobkyně stavba domu č. p. hodnota, konkrétně její přesahující části označované jako garáž a kůlna, resp. kůlničky či dřevníky, zasahují na pozemek ve svěřené správě žalobkyně, a žalovaný tak jako spoluvlastník stavby bez právního důvodu užívá část pozemku žalobkyně v rozsahu 83 m². Tato část byla geometrickým plánem vymezena jako nově vzniklý pozemek parc. č. Anonymizováno. Žalobkyně původně žalovanému nabídla odkup této části pozemku, žalovaný však nabídku neakceptoval. Žalobkyně proto požadovala vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího obvyklému nájemnému za období od 1. 6. 2022 do 30. 4. 2025, a to podle znaleckého posudku č. 1750-1/2024 ze dne 3. 1. 2024 a dodatku č. 1 k tomuto znaleckému posudku ze dne 12. 9. 2024, a to konkrétně ve výši 16 656,50 Kč za období od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2025, ve výši 34 885 Kč za rok 2023, ve výši 37 350 Kč za rok 2024 a ve výši 12 450 Kč za období od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani poté, co ho k tomu žalobkyně písemně vyzývala.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal zejména, že kůlna ani garáž nejsou trvalými stavbami a nemohou být přestavkem domu č. p. hodnota. Podle žalovaného jsou předmětné stavby součástí pozemku parc. č. hodnota, a tudíž ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný dále uváděl, že se nikdy vlastníkem těchto staveb nestal, což má vyplývat z dohody o vydání věci a z dědických usnesení, v nichž je uveden toliko dům č. p. hodnota se stavební parcelou č. hodnota, nikoli stavby na sousedním pozemku. Žalovaný rovněž namítal, že právní předchůdce žalovaného měl s tehdejším vlastníkem pozemku, Anonymizováno, s. o., uzavřenu nájemní smlouvu pouze k části pozemku o výměře 38 m², přičemž nájem skončil dne 28. 2. 2015. Od té doby žalovaný předmětnou část pozemku neužívá. Žalovaný v průběhu řízení dále uváděl, že na části pozemku se nachází opěrná zeď bývalého drážního tělesa, která měla být vybudována Československými drahami a podle žalovaného nikdy netvořila součást domu č. p. hodnota. K samotné garáži žalovaný tvrdil, že měla být původně vybudována jako zámečnická dílna jméno FO v letech 1947 až 1948, a tudíž neměla patřit vlastníkům domu č. p. hodnota. Zbývající část pozemku podle žalovaného není zastavěna a žalovaný ji neužívá. Žalovaný konečně namítal, že žalobkyně neprokázala jeho spoluvlastnictví po celé období, za které požaduje vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný v řízení rovněž navrhl přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka.

3. Soud návrh žalovaného na přerušení řízení zamítl. Soud neshledal, že by výsledek tohoto řízení musel být závislý na pravomocném skončení řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka, zejména však bylo řízení ve věci spisová značka ke dni rozhodování soudu o přerušení řízení pravomocně skončeno, a proto zde již neexistoval jakýkoliv důvod k přerušení řízení dle § 109 odst. 2 o.s.ř.

4. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 5 – XX. tohoto rozsudku).

5. Z informace o pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa ze dne 18. 3. 2025 soud zjistil, že ke dni vyhotovení této informace se jednalo o pozemek ve vlastnictví Anonymizováno a že k tomuto pozemku byla evidována svěřená správa nemovitosti ve vlastnictví obce ve prospěch žalobkyně.

6. Z informace o pozemku parc. č. hodnota Anonymizováno v k. ú. adresa ze dne 19. 3. 2025 soud zjistil, že součástí tohoto pozemku je budova č. p. hodnota a že ke dni vyhotovení této informace byl žalovaný evidován jako spoluvlastník uvedené nemovitosti v rozsahu id. 1/2.

7. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí soud zjistil, že z pozemku parc. č. hodnota byla geometricky oddělena část odpovídající nově vymezovanému pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře 83 m².

8. Z geometrického plánu tituly před jménem jméno FO ze dne 12. 3. 2022 soud zjistil, že část pozemku parc. č. hodnota dotčená ve věci řešeným sporem byla geometricky vymezena v rozsahu 83 m².

9. Z nabídky ke koupi části pozemku a výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému možnost majetkoprávního vypořádání užívané části pozemku, a to odkupem oddělované části pozemku. Současně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě bezdůvodného obohacení za dosavadní užívání této části pozemku.

10. Ze znaleckého posudku č. 1750-1/2024 ze dne 3. 1. 2024 znalecké kanceláře právnická osoba. soud zjistil, že obvyklá cena části pozemku vymezené jako budoucí parc. č. Anonymizováno (o výměře 83 m2) byla stanovena částkou 1 530 480 Kč a obvyklé nájemné bylo stanoveno částkou 74 700 Kč ročně. Součástí znaleckého posudku byla i fotodokumentace garáže, kůlniček, pohledu na předmětný dům z prostoru od garáže, z kterých soud zjistil, že garáž, kůlničky a další objekty se nacházejí v uzavřeném dvorním prostoru funkčně navázaném na dům č. p. hodnota a přístupném fakticky jen z tohoto domu, resp. z jeho dvora. Fotodokumentace současně potvrzuje existenci zdi oddělující tento prostor od okolí. Při hodnocení těchto fotografií soud vycházel z toho, že tyto fotografie byly s největší pravděpodobností pořízeny znalcem v době zpracování znaleckého posudku, tedy v letech 2023 až 2024, a v této době se v předmětném prostoru kůlničky či dřevníky stále nacházely. Stejné skutečnosti zjistil soud i z dalších šesti barevných fotografií (nacházejících se na třech listech papíru, na každé straně papíru je jedna fotografie, a to v přílohách spisu)

11. Z dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 1750-1/2024 ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil obvyklou výši nájemného pro jednotlivá období, za která žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení. Dodatek konkretizuje výši obvyklého nájemného za období od 1. 9. 2021 až do 31. 12. 2021 ve výši 16 258 Kč, za období celého roku 2022 ve výši 57 108 Kč, za období celého roku 2023 ve výši 69 770 Kč.

12. Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 29. 4. 2025, podacího lístku a dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 101 341,50 Kč před zahájením řízení a že tato výzva byla žalovanému doručena dne 19. 5. 2025.

13. Z dohody o vydání věci ze dne 7. 1. 1991 soud zjistil, že právním předchůdcům žalovaného (Jméno žalovaného, nar. 26. 7. 1943 o velikosti 1/4, právnická osoba, nar. 7. 3. 1913 o velikosti 1/4) byla vydána spoluvlastnická práva k domu č. p. hodnota a k pozemku parc. č. hodnota.

14. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 13 D 980/98-14 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného (Jméno žalovaného nar. 26. 7. 1943) nabyl v dědickém řízení 1/4 spoluvlastnický podíl k obytnému domu č. p. hodnota a k pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa.

15. Ze smlouvy o pronájmu č. 0024/93-G ze dne 13. 9. 1993 soud zjistil, že tehdejší vlastník pozemku, právnická osoba, s. o., pronajal právnímu předchůdci žalovaného Jméno žalovaného část pozemku o výměře 38 m² k užívání pro garáž.

16. Z výpovědi nájmu ze dne 26. 11. 2014 soud zjistil, že nájemní vztah k části pozemku o výměře 38 m2 dle smlouvy o pronájmu č. 0024/93-G ze dne 13. 9. 1993 byl tehdejšímu nájemci Jméno žalovaného žalobkyní vypovězen.

17. Z přípisu žalovaného ze dne 21. 2. 2024 soud zjistil, že stavba na předmětném pozemku stála podle posledních pamětníků již v roce 1965, a to včetně opěrné zdi a kůlniček na dvorku domu.

18. Z plánu k živnostenskému oprávnění, resp. ke schválení zámečnické dílny v rohovém domě č. p. hodnota/25 a z plánu skutečného stavu stávající zámečnické dílny ve dvoře domu č. p. hodnota a na pozemku Čsl. drah č. 8/1 v adresa, Anonymizováno., z října roku 1948 soud zjistil, že plán podrobně zachycuje zejména provozní a technické uspořádání zámečnické dílny jméno FO, včetně půdorysu, řezů a legendy strojního vybavení. Z půdorysu bylo soudem zjištěno, že dílna se nachází téměř výhradně u dvora domu č.p.Anonymizováno Anonymizováno a domu č.p. Anonymizováno. Z půdorysu je také zcela patrné, že kolna (pozn. soudu: pozdější garáž) a dřevníky nacházející se ve dvoře či vedle dvora domu č.p. hodnota nebyly součástí zámečnické dílny jméno FO.

19. Z fotografie na č. l. 46 soud zjistil, že je na něm zobrazena ve věci řešená garáž, která se přímo dotýká domu č.p. hodnota. Na fotografii na č.l. 47 je vyobrazen dvůr domu č.p. hodnota bez dřevníků či kůlniček. Na vzdálenější straně dvora (z pohledu na fotce) se nachází zděný plot (zeď), který funkčně odděluje dvůr u domu od okolí. Právní zástupce žalobce nebyl schopen určit, kdy byla fotografie na č.l. 47 pořízena.

20. Z výpisu z pozemkové knihy z roku 1897 soud zjistil, že dům č.p. hodnota byl již tehdy evidován na stavební parcele č. hodnota (či Anonymizováno) jako obytné stavení č. p. hodnota s přístavbou a kůlničkami.

21. Z kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a manželi Nyklovými soud zjistil, že nově vzniklý pozemek parc. č. Anonymizováno byl následně převeden manželům Anonymizováno, přičemž ve smlouvě bylo deklarováno, že na část tohoto pozemku zasahují stavby nezapsané v katastru nemovitostí, které jsou součástí stavby č. p. hodnota.

22. Z nájemní smlouvy ze dne 26. 1. 2015 včetně její přílohy soud zjistil, že žalobkyně pronajala právnímu předchůdci žalovaného Jméno žalovaného, narozenému dne 26. 7. 1943, část pozemku parc. č. hodnota o výměře 38 m², přičemž v této smlouvě je výslovně uvedeno, že na pozemku je postavena stavba garáže bez č. p./č. e. ve vlastnictví nájemce.

23. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 9. 2021, č. j. 13 D 691/2020-62 soud zjistil, že žalovaný byl jedním ze dvou dědiců po jméno FO, nar. 26. 7. 1943, který zemřel 18. 10. 2020. Předmětem dědictví byl i podíl ve výši ½ na pozemku parc. č. 474, jehož součástí je stavba č.p. hodnota adresa. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2021.

24. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 2. 2026, č. j. 19 C 196/2025-147, soud zjistil, že v řízení vedeném mezi žalobkyní a dalšími spoluvlastníky domu č. p. hodnota byl posuzován totožný základ nároku, tedy bezdůvodné obohacení za užívání téže části pozemku parc. č. hodnota za stejné období od 1. 6. 2022 do 30. 4. 2025. V uvedené věci bylo mimo jiné vycházeno ze shodných listinných důkazů, zejména z katastrálních podkladů, geometrického plánu, znaleckého posudku a jeho dodatku, nájemních smluv, historických plánů, výpisu z pozemkové knihy a fotodokumentace. Žalobkyní podané žalobě bylo tímto rozsudkem zcela vyhověno. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 5. 2026.

25. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před zahájením tohoto řízení upozornila žalovaného na to, že část pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa je podle jejího názoru užívána bez právního důvodu v souvislosti se stavbami a dvorním prostorem domu č. p. hodnota. Tato výzva dokládá, že žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatňovala vůči žalovanému již před podáním žaloby a že žalovaný byl s jejím stanoviskem seznámen.

26. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. V nyní projednávané věci je uplatňováno vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2022 do 30. 4. 2025, tedy za období po nabytí účinnosti občanského zákoníku. Samotný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je proto třeba posoudit podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku. Současně však soud musel při posouzení, zda garáž (dříve kolna)kolna, kůlničky, dřevníky a související dvorní zázemí historicky tvořily součást, resp. příslušenství domu č. p. hodnota, přihlédnout i k právní úpravě účinné v době, kdy tyto objekty již podle provedených důkazů z největší pravděpodobností existovaly. Z výpisu z pozemkové knihy z roku 1897 totiž plyne, že již v této době bylo evidováno obytné stavení č. p. hodnota s přístavbou a kůlničkami. Pro historické posouzení právního režimu těchto objektů je proto významná právní úprava obecného zákoníku občanského z roku 1811, tj. ABGB (ke kterému se soud dostal přes přechodná ustanovení § 3028 odst. občanského zákoníku, dále § 854 zákona č. 40/1964 Sb. a § 562 zákona č. 141/1950 Sb.). Tato úprava není právním základem žalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ale je významná pro posouzení věcného režimu staveb a jejich vztahu k domu č. p. hodnota v době jejich vzniku, resp. v době, kdy již byly historicky doloženy.

28. Podle § 293 ABGB (Císařský patent – Obecný občanský zákonník rakouský) byly věci, které se bez porušení své podstaty z místa na místo přenášeti mohou, movité; pokud nikoli, byly nemovité, přičemž věci samy o sobě movité se v právech pokládaly za nemovité, když podle zákona nebo podle nařízení vlastníkova byly příslušenstvím věci nemovité. Podle § 294 ABGB bylo příslušenstvím to, co s věcí trvale bývá spojeno, a to nejen to, co k věci přibude, pokud to není od ní odděleno, ale i věci vedlejší, bez nichž hlavní věci užívat nelze, anebo o nichž zákon nebo vlastník nařídil, aby se jich trvale k hlavní věci užívalo. Podle § 297 ABGB se za nemovité věci pokládaly i věci, které se na zemi a půdě zřídily v úmyslu, aby na ní trvale zůstaly, zejména domy a jiná stavení, a dále věci upevněné v zemi nebo ve zdi či věci určené k tomu, aby se jich při nějakém celku stále užívalo.

29. Po provedeném dokazování a řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo soudem zjištěno, že žalobkyně měla v rozhodném období (od 1. 6. 2022 do 30. 4. 2025) svěřenu správu pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa a že část tohoto pozemku o výměře 83 m² byla fakticky dotčena existencí staveb a uzavřeného dvorního prostoru funkčně náležejícího k domu č. p. hodnota. Žalovaný byl v rozhodném období spoluvlastníkem id. 1/2 pozemku parc. č. hodnota, jehož součástí je budova č. p. hodnota. Soud má dále za prokázané, že garáž, kůlna, kůlničky či dřevníky a dvorní prostor, včetně jeho ohraničení zdí, tvořily historicky a funkčně zázemí domu č. p. hodnota a byly využitelné reálně pouze vlastníky, resp. spoluvlastníky tohoto domu. Soud se neztotožnil s argumentaci žalovaného, že rozhodné objekty jsou vlastnictví žalobkyně jako součást pozemku parc. č. hodnota. Pro takový závěr nesvědčí jak záznam z pozemkové knihy z roku 1897, tak ani plán z roku 1948 a ani nájemní smlouvy. Právě z již uváděné pozemkové knihy z roku 1897 vyplývá existence domu č. p. hodnota s přístavbou a kůlničkami, z plánu z roku 1948 je zcela patrná vazba kolny a dřevníků na dvůr domu č. p. hodnota a z nájemních smluv vyplývá, že garáž byla opakovaně označována za stavbu ve vlastnictví právního předchůdce žalovaného. Soud proto uzavírá, že předmětné objekty byly ve spoluvlastnictví vlastníků domu č. p. hodnota, tedy i žalovaného v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu. Soud nepřisvědčil ani dalšímu tvrzení žalovaného, že opěrná zeď byla výlučně stavbou žalobkyně či dříve Československých drah a že z toho důvodu nelze požadovat náhradu za užívání pozemku pod ní. Z provedených důkazů, zejména z plánu z roku 1948 a fotodokumentace, soud zjistil, že zeď tvořila ohraničení uzavřeného dvora domu č. p. hodnota a byla funkčně spojena s tímto dvorem a domem. Soud považuje za logické, že uzavřený dvůr domu v historické zástavbě nebyl do svého okolí zcela otevřený, nýbrž byl oddělen zdí, která umožňovala jeho samostatné užívání vlastníky domu. Jak žalobkyně či dříve Československé dráhy nemají a neměly na existenci zdi jakýkoliv funkční zájem, neboť jediný účel zdi je, jak již bylo výše uvedeno, ohraničit, uzavřít dvůr domu č.p. hodnota a oddělit tento dvůr od okolí (od veřejného chodníku). Námitka žalovaného, že žalobkyně si mohla do zdi zřídit vstup z jiné části vlastního pozemku (z druhé strany zdi), není pro posouzení věci významná. Žalobkyně neměla jakýkoliv důvod zasahovat do existujícího uzavřeného dvorního prostoru, který byl funkčně navázán na dům č. p. hodnota a jeho spoluvlastníky. Zřízení vstupu či otvoru ve zdi by zasahovalo do funkčnosti dvora a do práv spoluvlastníků domu. Nadto z fotografií pořízených pro účely znaleckého posudku vyplývá, že v rozhodném období se u zdi v prostoru dvora nacházely kůlničky či dřevníky, které by takový průchod fakticky významně ztěžovaly či spíše zcela vylučovaly. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že nebylo prokázáno jeho spoluvlastnictví po celé žalované období. Ani této námitce nelze přisvědčit. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 9. 2021, č. j. 13 D 691/2020-62, které nabylo právní moci dne 20. 9. 2021, plyne, že žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl id. 1/2 na pozemku parc. č. hodnota a domu č. p. hodnota již před počátkem rozhodného období. Informativní výpis z katastru nemovitostí z roku 2025 pak potvrzuje stav ke konci rozhodného období, resp. krátce před jeho skončením. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by v mezidobí svůj spoluvlastnický podíl převedl a následně znovu nabyl. Za této situace má soud za prokázané, že žalovaný byl po celé žalované období spoluvlastníkem v rozsahu id. 1/2.

30. Pro právní posouzení staveb nacházejících se na dvoře či vedle dvoru u domu č.p. hodnota (a zejména pro určení jejich vlastnictví) vycházel soud z uvedené historické právní úpravy ABGB a z ní dovodil, že přístavba, kůlničky, dřevníky, kolna (nynější garáž) a obdobné dvorní objekty, které byly trvale spojeny s domem č. p. hodnota, popř. byly určeny k trvalému užívání spolu s tímto domem a jeho uzavřeným dvorem, mohly podle tehdejší právní úpravy tvořit příslušenství, resp. součást hospodářského a funkčního zázemí hlavní věci, tedy obytného domu č. p. hodnota. Tento závěr odpovídá i provedeným důkazům, zejména pozemkové knize z roku 1897, plánu z roku 1948, nájemním smlouvám a fotodokumentaci. Soud proto nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že pouhá skutečnost, že se část těchto objektů nacházela na pozemku nyní evidovaném jako parc. č. hodnota, bez dalšího znamená, že šlo o stavby ve vlastnictví žalobkyně. Právní režim těchto objektů je třeba posuzovat historicky a funkčně, nikoli pouze podle současného katastrálního průběhu hranic pozemků. Právě historické doklady svědčí o tom, že dvorní objekty byly od počátku vnímány jako zázemí domu č. p. hodnota. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku odpovídá povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání pozemku povinnost vlastníka stavby poskytnout za toto užívání náhradu. Neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, bezdůvodně se obohacuje na úkor vlastníka pozemku. Povinnost poskytovat náhradu stíhá vlastníka stavby bez ohledu na to, zda a jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě fakticky realizuje. Srovnatelný závěr vyplývá zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu současně vyplývá, že vlastník stavby je pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení nejen za pozemek bezprostředně zastavěný stavbou, ale i za další pozemky, které se stavbou a stavebním pozemkem tvoří jeden funkční celek, a to bez ohledu na intenzitu faktického užívání. Tento závěr je vyjádřen zejména v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2928/2023. Dále platí, že majetkovým vyjádřením prospěchu z užívání cizí věci bez právního důvodu je částka odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase; tento závěr vyplývá mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1579/2021. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný jako spoluvlastník domu č. p. hodnota a objektů tvořících jeho dvorní zázemí užíval prostřednictvím svého spoluvlastnického práva část pozemku ve svěřené správě žalobkyně o výměře 83 m² bez právního důvodu. Není rozhodné, zda žalovaný garáž, kůlničky či dvůr osobně a fakticky užíval každý den, případně zda je užíval vůbec. Rozhodující je, že jako spoluvlastník stavby a funkčně propojeného dvorního prostoru měl z existence těchto objektů na cizím pozemku majetkový prospěch spočívající v tom, že jeho majetek se nezmenšil o částku, kterou by jinak musel za užívání cizího pozemku hradit. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2022 do 30. 4. 2025, a to v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu žalovaného ve výši id. 1/2. Výši bezdůvodného obohacení soud zjistil ze znaleckého posudku č. 1750-1/2024 a dodatku č. 1 k tomuto znaleckému posudku. Žalovaný proti závěrům znalce nepostavil jiný relevantní důkaz o odlišné výši obvyklého nájemného. Soud proto vycházel ze znalecky určeného obvyklého nájemného. Za období od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022 činilo obvyklé nájemné 57 108 Kč ročně, tedy 4 759 Kč měsíčně. Za sedm měsíců činí obvyklé nájemné 33 313 Kč; vzhledem k tomu, že žalovaný je spoluvlastníkem v rozsahu id. 1/2, činí bezdůvodné obohacení za toto období 16 656,50 Kč. Za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 činilo obvyklé nájemné 69 770 Kč ročně. Podíl žalovaného ve výši id. 1/2 tak odpovídá částce 34 885 Kč. Za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 činilo obvyklé nájemné 74 700 Kč ročně. Podíl žalovaného ve výši id. 1/2 tak odpovídá částce 37 350 Kč. Za období od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025 činilo obvyklé nájemné 74 700 Kč ročně, tedy 6 225 Kč měsíčně. Za čtyři měsíce činí obvyklé nájemné 24 900 Kč; podíl žalovaného ve výši id. 1/2 odpovídá částce 12 450 Kč. Celková výše bezdůvodného obohacení žalovaného za období od 1. 6. 2022 do 30. 4. 2025 tak činí 101 341,50 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná úspěch. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 054 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem. Při stanovení náhrady nákladů právního zastoupení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Tarifní hodnota činí 101 341,50 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu činí 5 180 Kč. Žalobkyni náleží odměna za osm úkonů právní služby po 5 180 Kč dle § 11 advokátního tarifu (převzetí a příprava, žaloba, vyjádření ze dne 6. 11. 2025, účast u jednání soudu dne 6. 11. 2025, vyjádření ze dne 9. 1. 2026, účast u jednání soudu dne 13. 4. 2026, vyjádření ze dne 13. 4. 2026 a účast u jednání soudu dne 4. 6. 2026. Dále žalobkyni náleží poloviční odměna za výzvu k plnění ze dne 29. 4. 2025 ve výši 2 590 Kč. Ke každému z uvedených úkonů právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Odměna za osm úkonů právní služby činí 41 440 Kč, poloviční odměna za výzvu k plnění činí 2 590 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za devět úkonů právní služby činí 4 050 Kč, celkem tedy 48 080 Kč. Protože právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží žalobkyni rovněž náhrada DPH ve výši 21 %, tj. 10 096,80 Kč. Náklady právního zastoupení tak činí 58 176,80 Kč a spolu se soudním poplatkem 4 054 Kč celkem 62 230,80 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.