20 C 195/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 22 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 284 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 284 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 284 Kč od 12. 10. 2020 do 26. 11. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 162,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 22 284 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovanému tak byl poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal do výše 50 395 Kč. Peněžní prostředky byly poskytovány z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 11. 10. 2020, to však neučinil a dosud i přes výzvy žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, ničeho neuhradil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje údaje o právním předchůdci žalobkyně a žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěrového limitu je ve smlouvě uvedena v částce 80 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly [ulice] podmínky a Sazebník. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do tří dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 23. 11. 2020, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 23. 11. 2020. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 11. 2020, jak vyplývá z podacího lístku. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 20. 5. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 11. 5. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 15 000 Kč, dne 18. 5. 2020 částka 15 000 Kč, dne 27. 5. 2020 částka 5 450 Kč a dne 15. 6. 2020 částka 14 945 Kč. Uvedené platby byly zasílány s uvedením [variabilní symbol]. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti (vyčíslení dlužné částky od [právnická osoba] [anonymizováno], listina nazvaná [jméno] [anonymizována dvě slova], listina nazvaná standartní informace o spotřebitelském úvěru)

5. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala, že byla žalovanému poukázána právním předchůdcem žalobkyně dne 11. 5. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 15 000 Kč, dne 18. 5. 2020 částka 15 000 Kč, dne 27. 5. 2020 částka 5 450 Kč a dne 15. 6. 2020 částka 14 945 Kč. Uvedené platby byly zasílány s uvedením [variabilní symbol] (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne 20. 5. 2021). Žalovanou tak bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 50 395 Kč, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků a úroků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 20. 12. 2019 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 78/2009).

7. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 12. 10. 2020. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2020, které bylo žalovanému zasláno dne 23. 11. 2020 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 26. 11. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 23. 11. 2020 byla určena lhůta tří dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 27. 11. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

8. Konečně soud má i s ohledem na obsah žalobních tvrzení za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se úroků z prodlení, proto ji soud náhradu nákladů řízení přiznal v plné výši. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 892 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen“ advokátní tarif”) po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14 odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 100 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady řízení činí 2 162,50 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu řadu pohledávek týkající se pohledávek z úvěrových smluv, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, a je zde i minimální skutková individualizace, přičemž opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu. Soud dále vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.