20 C 214/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 19 874,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 069 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 805,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 080,88 Kč, s úrokem kapitalizovaným částkou 1 625,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 641,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 741,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 613,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 874,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne 5. 3. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 5713123039, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky formou minimálních měsíčních splátek, které žalobkyně žalované zpřístupnila na svém webu v jejím zákaznickém účtu. Celkem tak měla splatit 21 224,92 Kč. Protože žalovaná splátky řádně a včas nehradila, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 7. 8. 2024. Smlouvou ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 931 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 16 741,10 Kč, dlužného poplatku ve výši 900,00 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 7. 8. 2024 ve výši 2 233,76 Kč, kapitalizovaných úroků od 8. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 1 625,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 8. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 1 080,88 Kč, dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroků ve výši 12,75 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 16 741,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p. a.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Výzvou ze dne 19. 8. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela vedle sociálních a demografických dat také z bankovních výpisů žalované, žádné listiny k tomu však není schopna předložit (výplatní pásky, tvrzené výpisy z účtu žalované apod.).

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 5713123039 ze dne 5. 3. 2024 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem splatit částkou 21 224,92 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činí při dodržení smluvních podmínek 42 % a RPSN 51,96 %.

7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně zaslala žalované na její účet dne 5. 3. 2024 částku 13 000 Kč pod VS 9198224 a dne 8. 3. 2024 částku 4 000 Kč pod VS 9198224.

8. Z informace o klientech , právnická osoba, ., ze dne 17. 10. 2025 soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , hodnota, je žalovaná. Současně v této listině banka potvrdila, že na tomto účtu byla dne 5. 3. 2024 přijata platba ve výši 13 000 Kč pod VS 9198224 a dne 8. 3. 2024 pod VS 9198224.

9. Z výzva před zesplatněním dluhu ze dne 3. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě minimální předepsané splátky, jinak se vystavuje riziku zesplatnění úvěru.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy č. 5713123039 byla společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupena na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a podacího lístku ze dne 27. 2. 2025 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 495561952 ve výši 20 571,73 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzývána k úhradě dlužné částky do 10 dnů.

12. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku ze stejného data soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do 1. 5. 2025.

13. Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 27. 1. 2025 žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 931 Kč.

14. Další navrhované důkazy soud neprováděl, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci (fotografie žalované a jejího OP, výpis z OR,15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 5. 3. 2024 smlouva o úvěru č. 5713123039, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalované. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela ze sociologických a demografických dat, jakož i bankovních výpisů žalované. Ty však soudu na podporu svých tvrzení nedoložila, nedoložila ani žádné jiné listiny (na straně příjmové například pracovní smlouvu, výplatní pásky, na straně výdajové nájemní smlouvu, pro oba případy je pak možné zkoumat bankovní výpisy žalované). Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně si při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou majetkové poměry žalované. Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků. Lze uzavřít, že by vyžádání bankovních výpisů za předcházející období dokázalo žalobkyni podat takřka komplexní představu o finanční situaci žalované na základě porovnání příjmů a výdajů. Následně by po jejich vyhodnocení byla schopna řádně prověřit úvěruschopnost žalované, a to i včetně případných rizikových faktorů (sázky, hazard apod.).

22. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

23. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

24. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

25. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 5. 3. 2024 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 931 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 16 069 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

26. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

27. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.

28. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 613,45 Kč, přičemž tato částka představuje 61,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 874,86 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.