20 C 223/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 101 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 6 101 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 6 101 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla dne 26. 3. 2015 žalované úvěr ve výši 4 900 Kč na účet č. [bankovní účet], přičemž tento měl být splacen dne 19. 4. 2015. Žalovaná dlužnou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 201 Kč neuhradila. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 26. 3. 2015 zaslána částka 4 900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena dne [datum], o čemž byla žalovaná informována. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] je majitelem účtu č. [bankovní účet] [jméno] [jméno] Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] nebyla žalovanou podepsána. V daném případě bylo zjištěno, že se žalobkyně domáhá uhrazení úvěru ve výši 6 101 Kč dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), po žalované, když dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 4 900 Kč. Soud nicméně ze sdělení [právnická osoba] zjistil, že majitelem účtu, na který byla uvedená částka zaslána, není žalovaná, ale odlišná osoba od žalované. Je tedy zřejmé, že se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena dle ust. § 1897 o. z., domáhá zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru po osobě, která ale žádné prostředky od žalobkyně neobdržela. Žalobkyně navíc nikterak neprokázala, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena uváděná smlouva o úvěru. Žalobkyně tak v řízení nebyla schopna prokázat, že ji žalovaná cokoliv dluží (nebyla schopna prokázat existenci jakéhokoliv závazku mezi účastníky), a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, jelikož jí však v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.