20 C 231/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 32 479,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 290 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 189,05 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 463,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 479,05 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,42 % ročně z částky 32 290 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 204 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 32 479,05 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení její původní právní předchůdce spol. Anonymizováno Finance se sídlem adresa, reg. č. tel. číslo (v ČR známá jako právnická osoba), uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 42424918780001. Na základě této smlouvy poskytl původní právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 32 490 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaných smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Ke splacení úvěru mělo dojít prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 815 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 17. 4. 2023. Roční úroková sazba byla stanovena na 9,42 %. Protože žalovaný řádně a včas nehradil splátky úvěru přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 10. 2023, o čemž jej právní původní právní předchůdce žalobkyně písemně vyrozuměl. Právní předchůdce žalobkyně a právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, uzavřeli dne 1. 11. 2023 smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které její právní předchůdce poskytl klientům v ČR. Účinky této smlouvy nastaly dne 1. 11. 2023, o čemž byla žalovaný písemně vyrozuměn. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 11. 2024 postoupena na žalobkyni. O tomto kroku byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 11. 2024. Předžalobní výzvu žalobkyně žalovanému zaslala prostřednictvím svého právního zástupce dne 26. 3. 2025. K výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že její původní právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z jeho měsíčního příjmu 23 915 Kč. Banka dále ověřovala ISIR a SOLUS. Žalovaný ve své žádosti uváděl měsíční náklady ve výši 9 001 Kč, původní právní předchůdce žalobkyně na základě vlastních modelů počítal s měsíčními výdaji žalovaného v totožné výši. Po zohlednění externích i interních splátek žalovaného, jejichž výše činila 5 000 Kč, žalovanému dle právní předchůdkyně žalobkyně měsíčně zbývalo 18 100 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané:

4. Z informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že původní právní předchůdce žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl předsmluvní informace. Z těchto informací soud zjistil, že výše poskytovaného úvěru činí 32 490 Kč, žalovaný jej má splácet prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek po 815 Kč, přičemž takto splacená částka bude ve výši 39 120 Kč. Jednalo se o účelový úvěr, přičemž jeho plná výše byla zaslána na účet obchodníka, u kterého si žalovaný zakoupil zboží.

5. Z dopisu od právnická osoba ze dne 22. 3. 2023 bylo zjištěno, že původní právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému informace o spotřebitelském úvěru odpovídající ujednáním o úvěrové smlouvě. Čerpaná výše úvěru činila 32 490 Kč, pevná úroková sazba byla ve výši 9,42 %.

6. Z listiny číslo úvěru: 42424918780001 PAN jméno FO má soud za zjištěné, že dlužná částka ke dni 19. 9. 2023 činila 33 942,59 Kč.

7. Z dopisu odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42424918780001 ze dne 26. 9. 2023 má soud za zjištěné, že původní právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovaného své odstoupení od úvěrové smlouvy. Zároveň jej vyzval k úhradě dlužné částky.

8. Z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023 NZ 369/2023 má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na právnická osoba.

9. Z dopisu oznámení o postoupení smluv ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že právnická osoba., zaslala žalovanému písemné vyrozumění o postoupení pohledávek za jeho osobou z jejího původního právního předchůdce.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2024 vč. příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 1. 11. 2024 postoupena z právnická osoba., na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024 soud zjistil, že tímto bylo žalovanému oznámenu postoupení pohledávky za jeho osobou z právnická osoba., na žalobkyni.

12. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 25. 3. 2025 vč. podacího lístku ze dne 26. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 45 175,44 Kč do tří dnů od jejího doručení.

13. Soud již dalšími důkazy dokazování nedoplňoval (produktové podmínky, sazebník), neboť skutkový stav měl za prokázaný již z provedených důkazů a žalobkyně na jejich provedená ani netrvala.

14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

15. Mezi původním právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ve výši 32 490 Kč. Tato částka byla vyplacena na účet obchodníka, u kterého si žalovaný objednal zboží. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto byl úvěr následně ke dni 31. 10. 2023 zesplatněn. Pohledávka nejprve přešla na právnická osoba., smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které její právní předchůdce poskytl klientům v ČR ze dne 18. 9. 2023. Účinky této smlouvy nastaly dne 1. 11. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Pohledávka byla dále postoupena s účinností ke dni 1. 11. 2024 z právnická osoba., na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 25. 11. 2024. I přes výzvy žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil.

16. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona na základě smlouvy ze dne 20. 3. 2023. Žalobkyně měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. I přes výzvu soudu žalobkyně dokládá pouze prověření úvěruschopnosti prostými tvrzeními. Na podporu svých tvrzení k otázce příjmové či výdajové na straně žalovaného však nebyla schopna doložit žádné listiny (nájemní smlouvu, výpis z KN, jiné listiny prokazující výdaje žalovaného, k příjmové stránce výplatní pásky, daňová přiznání, výpisy z účtu apod.). Soud proto nemůže mít úvěruschopnost za řádně prověřenou. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že její původní právní předchůdce provedl lustraci v systému ISIR a SOLUS. Dále vycházel z tvrzení žalovaného a vlastních statistických modelů. Ač žalovaný sám uvedl, že má externí splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně, žádné další listiny (k prokázání příjmové a výdajové stránky žalovaného) si původní právní předchůdce od žalovaného nevyžádal.

24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

25. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 odst. 1 o.z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

26. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 490 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit celou částku (výrok I). Ohledně smluvního úroku v kapitalizované nebo nekapitalizované výši a smluvních poplatků soud žalobu zamítl (výrok II).

27. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 204 Kč, přičemž tato částka představuje 100 % z jejich celkové výše, neboť rozdíl míry úspěchu účastníků je nepatrný (v rozsahu 99,42 % u žalobkyně a u žalovaného v rozsahu 0,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 300 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 479,05 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 25. 3. 2025, z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 3. 2025 a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 6. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.