20 C 27/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 42 100,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 124 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 976,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 173,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 100,70 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24 % ročně z částky 23 574,76 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 100,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění dvou pozdějších doplnění, žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyn+ (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely dne 17. 12. 2018 na základě žádosti žalované smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 30441987. Na jejím základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala splácet spolu s úroky a pojistným v deseti měsíčních splátkách po 1 654 Kč. Částka ve výši 15 000 Kč byla poskytnuta obchodníkovi jako platba za odebrané zboží žalovanou. Dále byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou více než 2 splátek a právní předchůdce žalobkyně přistoupil dne 1. 6. 2022 k zesplatnění úvěru, o čemž žalovanou informovala dopisem z téhož dne. Smlouvou ze dne 7. 11. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 47 676 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 23 574,76 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 525,94 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 24 % ročně z částky 23 574,76 Kč do 2. 6. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 100,70 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 2 173,03 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, tj. neuhrazená výše smluvní pokuty po zesplatnění v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky od 2. 6. 2022 do 11. 3. 2024. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů uvedených žalovanou, jejich pravdivost si žádným způsobem neověřoval, žádné listiny k tomu žalobkyně nepředložila (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.). Žalobkyně dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované dále vycházela z lustrací ISIR, SOLUS, CEE, CRIF.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru iplatba č. 30441987 ze dne 17. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla,že v této smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem a pojistným splácet v 10měsíčních splátkách po 1 579 Kč (bez pojistného) při úrokové sazbě 11,96 % ročně. Měsíční splátka vč. pojistného ve výši 75 Kč pak činila 1 654 Kč.

6. Z přehledu k transakcí soud zjistil, že žalovaná průběžně čerpala částku v celkové výši 49 800 Kč, zároveň splatila 47 676 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy č. 30441987 byla společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , postoupena žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 4. 12. 2023 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 30441987 ve výši 29 273,73 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzývána k úhradě dlužné částky do 10 dnů.

9. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 24. 9. 2024 soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do 8. 10. 2024.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 17. 12. 2018 smlouva o úvěru č. 30441987, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, neboť ani žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 45 000 Kč (tato částka je uvedená v předložené smlouvě, žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 23. 4. 2025 uvádí příjem žalované ve výši 31 000 Kč) a výdaje 24 687 Kč, z toho nájem 5 700 Kč a splátka dalších úvěru činí 19 687 Kč měsíčně, přičemž žalovaná uvedla, že je zaměstnaná. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované s náležitou pečlivostí, když na výzvu soudu k této otázce nepředložil ničeho (tzn. na straně příjmové např. výplatní pásky či pracovní smlouvu, na straně výdajové nájemní smlouvu a pro oba případy např. výpisy z účtu, které by byly poskytly komplexní obraz o finanční situaci žalované). Při posuzování úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně vycházel výlučně z prostých tvrzení žalované, byť dle tvrzení žalobkyně vycházel také z registrů ISIR, CEE, CRIF a SOLUS. Tyto registry však nemohly poskytnout komplexní obraz o finanční situaci žalované. Soud zdůrazňuje, že chráněným zájmem podle § 86 výše citovaného zákona je mimo jiné zájem společnosti na ochraně před negativními důsledky, jimž by mohla být vystavena v důsledku neutěšené situace dlužníků. Z tohoto důvodu je nezbytné trvat na odpovědném přístupu k úvěrování, který předpokládá důkladné posouzení úvěruschopnosti posouzení žadatele o úvěr.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 17. 12. 2018 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 49 800 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 47 676 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 2 124 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

21. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.

23. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že účastníci byli ve věci úspěšní co do obdobné výše, rozhodl soud, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.