20 C 276/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 861,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 900 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 11 900 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 8 961,89 Kč, úroky z prodlení z částky 20 861,89 Kč od 12. 6. 2018 do 4. 11. 2019 ve výši 8,5 % ročně a úroky z prodlení z částky 8 961,89 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 296,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce [titul]. [jméno] [jméno], advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 20 861,89 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Žalovanému tak byl poskytnut prostředky komunikace na dálku úvěr ve výši 11 900 Kč. Peněžní prostředky byly poskytovány z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 11. 6. 2018 spolu s poplatkem za poskytnuté úvěru ve výši 8 961,89 Kč to však neučinil a dosud i přes výzvy žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], kam se ani žalovaný ani žalobkyně nedostavili. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků.

4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje údaje o právním předchůdci žalobkyně a žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 11 900 Kč splatným dne 11. 6. 2018 Součástí smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky a Sazebník. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do tří dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 29. 10. 2019, jak vyplývá z podacího archu ze dne 29. 10. 2019. Z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 22. 5. 2018 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 11 900 Kč. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 29. 10. 2019, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala, že byla žalovanému poukázána právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 5. 2018 částka 11 900 Kč, (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum]). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 11 900 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků a úroků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu nárok na zaplacení částky 8 961,89 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru). Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do této částky jako zcela neprůkaznou zamítnout.

8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 12. 6. 2018. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému zasláno dne 29. 10. 2019 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 4. 11. 2019. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 29. 10. 2019 byla určena lhůta tří dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 5. 11. 2019 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 11 900 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky z částky 20 861,89 Kč od 12. 6. 2018 do 4. 11. 2019 a úroky z prodlení z částky 8 961,89 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 20 861,89 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 8 961,89 Kč a úspěšná byla do částky 11 900 Kč. Co do 42,96 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do 57,04 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný byl proto povinen uhradit žalobkyni 14,08 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 835 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”) po 300 Kč, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení při 100% úspěchu činí 2 105,50 Kč, 14,08 % je pak dáno částkou 296,45 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu řadu pohledávek týkající se pohledávek z úvěrových smluv, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, a je zde i minimální skutková individualizace, přičemž opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu. Soud dále vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.