20 C 290/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 68 077 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 398 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 133,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 485,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výši 13 145 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 714,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 016,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 822,88 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 822,88 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 398 Kč s příslušenstvím a částky 16 679 Kč s příslušenstvím.Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 25. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 495763060, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a spolu s nimi zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také úrok a poplatky s úvěrem spojené ve výši 28 942 Kč. Celkovou částku 53 942 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 21 týdenních splátek po 2 569 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 30. 8. 2024. Své povinnosti nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ani část dlužné částky. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 na žalobkyni.Před uzavřením výše uvedené smlouvy byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 30. 5. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a spolu s nimi zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také úrok a poplatky s úvěrem spojené ve výši 13 661 Kč. Celkovou částku 28 661 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 15 týdenních splátek po 1 911 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 4. 9. 2023. Své povinnosti nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkově pouze částku 11 466 Kč. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 na žalobkyni.Žalovaný na své dluhy neuhradil nic dalšího ani poté, co byl žalobkyní písemně vyzván k jejich úhradě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 666113209 ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Poplatek za poskytnutí této zápůjčky činil 13 661 Kč. Žalovaný byla povinen zaplatit celou částku ve výši 28 661 Kč prostřednictvím 15 týdenních splátek ve výši 1 911 Kč.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 5. 2022 má soud za zjištěné, že je v ní uvedeno, že žalovaný pracuje na základě pracovní smlouvy na plný úvazek u , právnická osoba, . Čisté příjmy žalovaného měly být ve výši 40 979 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje měly činit 18 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 495763060 ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Poplatek za poskytnutí této zápůjčky činil 28 942 Kč. Žalovaný byla povinen zaplatit celou částku ve výši 53 942 Kč prostřednictvím 21 týdenních splátek ve výši 2 569 Kč.

7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 11. 2022 má soud za zjištěné, že je v ní uvedeno, že žalovaný pracuje na základě pracovní smlouvy na plný úvazek u , právnická osoba, . Čisté příjmy žalovaného měly být ve výši 36 619 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje měly činit 13 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 666113209 a 495763060 na žalobkyni.

9. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně evidovala u smlouvy č. 666113209 celkové platby žalovaného ve výši 11 466 Kč na dlužnou částku.

10. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2025 má soud za zjištěné, že žalobkyně neeviduje u smlouvy č. 495763060 žádné platby žalovaného na dlužnou částku.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2025 (včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025) má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 80 886,32 Kč do 13. 8. 2025. Tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 30. 7. 2025.

12. Z dalších ve věci provedených důkazů nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti (zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 30. 5. 2022, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 25. 11. 2022)

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky..

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1880 odst. 2 OZ, postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

26. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 30. 5. 2022 a 25. 11. 2022 uzavřeny smlouvy o úvěru, které svojí povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou smluv nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy řádně, v rozsahu odpovídajícím potřebám obou smluv o úvěru, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě od soudu nebyla schopna soudu předložit jakékoliv listiny (např. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva či výpisy z bankovního účtu), z kterých by bylo možné posuzovat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením ve věci řešených smluv. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů tak vůbec nelze zjistit, na základě jakých podkladů a jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

27. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno zákonu o spotřebitelském úvěru odpovídající posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, je třeba na obě řešené smlouvy o úvěru pohlížet dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako na smlouvy neplatné s tím, že se ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého by se neplatnost smlouvy posuzovala pouze jako relativní, by pomíjel jeho účelu a smyslu. Z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě (navazující na zákon č. 145/2010 Sb.) ochranu spotřebitele posílit. Za dřívější právní úpravy, kdy jako důsledek nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by tomuto záměru zákonodárce posouzení neplatnosti smlouvy napříště, dle nové právní úpravy jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo.

28. Na základě výše uvedeného soud posoudil uzavřené smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatné. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, na kterou nevrátil ničeho, a finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, když z této částky vrátil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 466 Kč, a proto je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 25 000 Kč (smlouva č. 495763060) a částku 3 534 Kč (smlouva č. 666113209), avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřených smluv jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ. Co do zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy neexistuje právní důvod pro jeho přiznání.

29. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků řízení, když žalovanému, který by jinak s ohledem na úspěch ve věci náležely, žádné nevznikly.