20 C 322/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno adresa o zaplacení 45 709 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 498 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 498 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výši 42 211 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 449,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 872,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 142,15 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 644,15 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 29 142,15 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částku 45 709 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 24. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 49 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a spolu s nimi zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také úrok a poplatky s úvěrem spojené ve výši 42 211 Kč. Celkovou částku 91 211 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 24 týdenních splátek po 3 801 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 24. 11. 2021. Své povinnosti nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkově pouze částku 45 502 Kč. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni. Žalovaný na svém dluhu neuhradil nic dalšího ani poté, co byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 49 000 Kč. Poplatek za poskytnutí této zápůjčky činil 42 211 Kč. Žalovaný byla povinen zaplatit celou částku ve výši 91 211 Kč prostřednictvím 24 týdenních splátek ve výši 3 801 Kč.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 11. 2019 má soud za zjištěné, že je v ní uvedeno, že žalovaný pracuje na základě pracovní smlouvy na plný úvazek u automyčky express. Čisté příjmy žalovaného měly být ve výši 18 900 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl předložit právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, na žalobkyni. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno poštou dne 13. 1. 2023.

7. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalovaného celkové platby ve výši 45 502 Kč na dlužnou částku.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 (včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023) má soud zajištěné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 60 849,66 Kč do 16. 6. 2023. Tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 2. 6. 2023.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle § 2392 odst. 1 OZ platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění s účinností do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 2 OZ, postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

23. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 11. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, která svojí povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvu nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy řádně, v rozsahu odpovídajícím tomuto případu, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě od soudu nebyla schopna soudu předložit listiny (pracovní smlouva, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu), které měl žalovaný údajně předložit právní předchůdkyni žalobkyně pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů tak vůbec nelze zjistit, na základě jakých podkladů a jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Ze skutečností uvedených v kartě zákazníka navíc vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, když žalovaný měl uvést, že jeho čisté příjmy činí 18 900 Kč měsíčně a výdaje 5 000 Kč měsíčně. Poskytnutou zápůjčku měl totiž vracet formou splátek ve výši 3 801 Kč, což činí zhruba 15 200 Kč měsíčně. Už jen dle těchto údajů v zákaznické kartě nebyl žalovaný schopen hradit takto vysoké splátky měsíčně (jeho měsíční výdaje včetně splátek řešené zápůjčky totiž měly činit částku přes 20 000 Kč, přičemž jeho příjmy měly činit uváděných 18 900 Kč měsíčně). Na základě těchto skutečností byla povinna právní předchůdkyně jako profesionál v daném oboru dojít k závěru, že jsou zde důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný je schopen poskytnutou zápůjčku splatit.

24. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno zákonu o spotřebitelském úvěru odpovídající posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, je třeba na danou smlouvu o úvěru pohlížet dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako na smlouvu neplatnou s tím, že se ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého by se neplatnost smlouvy posuzovala pouze jako relativní, by pomíjel jeho účelu a smyslu. Z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě (navazující na zákon č. 145/2010 Sb.) ochranu spotřebitele posílit. Za dřívější právní úpravy, kdy jako důsledek nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by tomuto záměru zákonodárce posouzení neplatnosti smlouvy napříště, dle nové právní úpravy jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo.

25. Na základě výše uvedeného soud posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 49 000 Kč v hotovosti, z této částky vrátil 45 502 Kč, a proto je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 3 498 Kč, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ. Požadované zákonné úroky z prodlení z částky 3 498 Kč byly žalobkyni přiznány dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 31. 1. 2023, jakožto dne následujícího po dni, do kterého mu žalobkyně poskytla možnost dluh dobrovolně uhradit ve výzvě (v oznámení o postoupení pohledávky) ze dne 16. 12. 2022. Co do zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy neexistuje právní důvod pro jeho přiznání.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků řízení, když žalovanému, který by jinak s ohledem na úspěch ve věci náležely, žádné nevznikly.