20 C 325/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.B. sídlem adresa o 32 089 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se do částky 10 910 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 179 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 089 Kč od 19. 5. 2020 do 5. 5. 2021, s úrokem z prodlení z částky 21 179 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 061 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 9. 2020 navrhuje žalobkyně určení povinnosti žalované zaplatit jí částku 32 089 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodňuje tím, že dne 3. 12. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] s termínem odletu dne 20. 6. 2020. V době nouzového stavu a pandemie koronaviru pak žalobkyně dne 4. 5. 2020 od uzavřené smlouvy odstoupila podle § 2535 občanského zákoníku a požadovala vrácení zaplacené zálohy. Žalovaná na výzvy žalobkyně nikterak nereagovala a dlužnou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ze dne 7. 8. 2020 nevrátila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 11. 2020 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť k odstoupení od smlouvy nemohlo dojít uvedeným způsobem. Strany uzavřely smlouvu o zájezdu [číslo] jejímž předmětem byl zájezd do destinace Chorvatsko - Makarská riviéra, jenž se měl uskutečnit v termínu od 20. 6. 2020 do 27. 6. 2020 za účasti dvou dospělých osob. Dne 18. 5. 2020 bylo žalované doručeno odstoupení žalobkyně s ohledem na šíření koronaviru ve smyslu § 2535 občanského zákoníku a odmítnutí poukazu. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvádí, že předmětné odstoupení bylo předčasné a že v místě pobytu nenastaly takové okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu, jak předpokládá příslušné zákonné ustanovení.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně jako zákazník uzavřela se žalovanou jako pořadatelem dne 3. 12. 2019 smlouvu o zájezdu [číslo] Zájezd se měl konat v termínu od 20. 6. 2020 do 27. 6. 2020 v destinaci Chorvatsko – Makarská riviéra. Účastníkem měli být dvě dospělé osoby (žalobkyně a paní [jméno] [příjmení], obě ročník 1944). Na zájezd pak byla uhrazena částka ve výši 32 089 Kč jako záloha. Celková cena zájezdu byla 57 038 Kč (potvrzení o zájezdu na č.l. 11).

5. Z odstoupení od smlouvy na č.l. 12 a č.l. 27 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu epidemie koronaviru, odmítla poukaz na poskytování zájezdu, jelikož je osobou starší 65 let a žádala o vrácení veškerých uhrazených plateb.

6. Z dopisu od žalované ze dne 20. 5. 2020 na č.l. 13 soud zjistil, že dle sdělení žalované činila výše storno poplatků celkem částku 21 180 Kč s uvedením, že dle názoru žalované bude od 15. 6. již možné cestovat do Chorvatska bez povinnosti testu na Covid19 nebo karantény.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 5. 6. 2020 na č.l. 14 soud zjistil, že žalovaná na svém odstoupení od smlouvy ze dne 4. 5. 2020, tedy 47 dní před zahájením zájezdu, trvala, nesouhlasila s uplatněním storna poplatků, požadovala vrácení uhrazené zálohy ve výši 32 089 Kč.

8. Z dopisu od žalované ze dne 15. 6. 2020 na č.l. 15 soud zjistil, že žalovaná trvala na stanovisku, že v místě pobytu ani jeho bezprostředním okolí nenastaly nevyhnutelné či mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu a že žalobkyně tak nemohla od smlouvy odstoupit v souladu s ustanovením § 2535 občanského zákoníku.

9. Z všeobecných smluvních podmínek cestovní kanceláře [právnická osoba] na č.l. 41 soud zjistil, že odstupné u zahraničních zájezdů je stanoveno ve výši skutečně vzniklých nákladů spojených se zrušením zájezdu nebo pobytu, avšak v případě odstoupení od smlouvy nejpozději mezi 59. až 29. den před zahájením zájezdu nejméně 30 % sjednané ceny.

10. Z výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 8. 2020 na č.l. 8 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k vrácení uhrazené zálohy.

11. Z článku z wikipedie nazvaného„ Pandemie Covidu 19 v Chorvatsku“ na č.l. 51 soud zjistil, že v období od 13. června začal počet nakažených v celém Chorvatsku opět stoupat a mluví se zde o tzv.„ druhé vlně“ epidemie koronaviru.

12. Z článku na iDnes.cz ze dne 5. 5. 2020 na č.l. 37, z článku na iDnes.cz ze dne 14. 5. 2020 na č.l. 38, z článku na iDnes.cz ze dne 4. 6. 2020 na č.l. 39, z článku na iROZHLAS.cz ze dne 1. 6. 2020 a z článku z LIDOVKY.cz ze dne 14. 7. 2020 soud zjistil, jak popisovali situaci v Chorvatsku ohledně covidu články na internetových portálech, když dle těchto článků Chorvatsko situaci zvládá, jsou otevřeny hranice, první turisté si užívají na plážích bez roušek, ministr zdravotnictví [příjmení] [jméno] uvádí v článku ze dne 14. 7. 2020, že Chorvatsko není rizikové a epidemiologická situace je tam podobná jako v ČR apod.

13. Při jednání dne 10. 6. 2021 pak žalovaná uvedla, že jí byla zaplacena částka ve výši 10 910 Kč, a to dne 5. 5. 2021 a v této části tak bere žalobu zpět.

14. Po právní stránce věc soud posoudil následovně.

15. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zájezdu dle § 2521 a násl. o. z., na základě níž se žalovaná zavázala pro žalobkyni obstarat zájezd a žalobkyně se zavázala zaplatit za to sjednanou cenu.

16. Dle § 2533 o. z., zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.

17. Současně platí dle § 2535 o. z., že zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody. Ustanovení § 2535 o. z. bylo zakotveno do tuzemského právního řádu zákonem č. 111/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu, nevyhnutelnou a mimořádnou okolností se pro účely uvedeného zákonného ustanovení myslí„ například válečný konflikt, jiné závažné bezpečnostní problémy jako terorismus, významná rizika pro lidské zdraví, například výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, nebo přírodní katastrofy, jako například záplavy, zemětřesení či povětrnostní podmínky, jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o zájezdu“.

18. Podstata sporu tkví v tom, zda žalobkyně odstoupila od smlouvy o zájezdu dle § 2535 o. z., v důsledku čehož by měla nárok na navrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, či zda se jednalo o odstoupení od smlouvy dle § 2533 o. z., a takový nárok jí nesvědčí.

19. Žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu pandemie a s tím spojenými zdravotními riziky a restrikcemi. Žalobkyně a druhá zákaznice smlouvy zájezdu (její sestra) jsou obě osoby starší 65 let a na základě § 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb. odmítli v rámci odstoupení od smlouvy poukaz na zájezd.

20. Jak je známo z obecně dostupných zdrojů (např. z informací publikovaných Státním zdravotním ústavem na webových stránkách www.szu.cz v materiálu Základní informace o onemocnění novým koronavirem – covid-19, z informací publikovaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR na webových stránkách Národního zdravotnického informačního portálu www.nzip.cz) covid-19 je označení pro infekci způsobenou dosud nepopsaným koronavirem SARS.CoV-2. který se poprvé objevil koncem roku 2019 ve Wu-chanu v Číně. Během krátké doby se nové onemocnění rozšířilo do celého světa Dne 30. 1. 2020 Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila globální stav zdravotní nouze a 11. 3. 2020 prohlásila šíření koronaviru za pandemii (hromadný výskyt infekčního onemocnění velkého rozsahu zasahující více kontinentů). Dne 13. 3. 2020 byla Světovou zdravotnickou organizací za hlavní epicentrum nákazy vyhlášena Evropa.

21. Z výše uvedených dat je zřejmé, že se jednalo o zcela mimořádnou situaci zapříčiněnou velmi rychle a snadno se šířícím respiračním onemocněním zcela nového typu, s nímž lidská populace dosud neměla žádnou zkušenost. Nebezpečnost onemocnění covid-19 je zvýšena její nepředvídatelností co do konkrétních následků u daného jedince. Toto onemocnění má u řady osob velmi závažný průběh, často s fatálními následky v podobě úmrtí či poškození zdraví nikoli krátkodobého charakteru, přičemž tyto skutečnosti byly známy již od počátku pandemie. Inkubační doba se předpokládá nejčastěji 5 až 6 dnů, může však trvat od 2 do 14 dnů, což přispívá ke skrytému šíření nemoci a znesnadňuje, resp. znemožňuje zjišťování skutečného aktuálního počtu nakažených. Navíc i osoba navenek nevykazující žádné známky nemoci může být pro ostatní osoby infekční. Data prezentovaná k určitému dni tedy nereflektují aktuální stav, nýbrž výskyt onemocnění na daném místě před několika dny. Pokud jde o průběh šíření nemoci, od počátku byla obecně známá exponenciální povaha křivky nakažených, kdy i z relativně malé incidence nákazy v daném místě lze opodstatněně předpokládat budoucí znatelný nárůst počtu nakažených osob.

22. Současně je podstatné, že v době konání zájezdu neexistovala proti nákaze tímto onemocněním spolehlivá ochrana (alespoň na úrovni ochrany očkováním), ani nebyl obecně dostupný účinný lék. O závažnosti nemoci a dosud probíhající pandemie ostatně svědčí skutečnost, že restriktivních opatření za účelem zabránění šíření infekce jsou v různých obměnách uplatňována v řadě zemí dodnes včetně zemí Evropské unie.

23. Soud dospěl k závěru, že při vědomí výše uvedených faktů a informací, které žalobkyně měla k dispozici o aktuálním vývoji nákazy, byla zcela oprávněná obava žalobkyně, že se v daném termínu v Chorvatsku tímto onemocněním nakazí ona sama nebo její sestra i v případě dodržování všech dostupných preventivních opatření. Oprávněnost této obavy byla potvrzena výše uvedenými informacemi publikovanými a všeobecně známými od března 2020, v době konání zájezdu, bezprostředně po něm a také z pohledu nynějšího, kdy se epidemie téměř po celé Evropě rozšířila v druhé polovině roku 2020 do astronomických čísel, které na jaře a v létě 2020 asi jen málokdo očekával. Jedním z často v médiích uváděných důvodů tohoto masivního rozšíření epidemie je právě i cestování lidí do zahraničí v létě 2020. Nelze pominout také skutečnost, že žalobkyně i její sestra jsou osoby, kterým bylo v období, kdy se měl předmětný zájezd konat, 75 let a již od samotného propuknutí epidemie covid-19 bylo všeobecně známo, že lékaři a vládní představitelé ve sdělovacích prostředcích prakticky každý den informovali společnost o tom, že právě osoby starší 60 let jsou epidemií nejvíce ohroženi, že mají být izolování apod. Rovněž bylo řadou lékařů, vědců zabývajících se epidemií a vládními představiteli na celý národ apelováno, aby pokud možno lidé trávili dovolenou v České republice. Je tak zcela logické, že žalobkyně a její sestra se zcela důvodně obávaly jet na zájezd do Chorvatska v červnu 2020, a proto v květnu 2020 od smlouvy o zájezdu odstoupili. Odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu navíc odpovídá i přístupu zákonodárce, který právě s ohledem na dopady epidemie na cestovní ruch přijal zákon č. 185/2020 Sb. V důvodové zprávě k tomuto zákonu (k § 1) je uvedeno, že„ Krizová opatření v České republice a ostatních státech se zásadním způsobem dotkla jak příjezdového cestovního ruchu, tak především cestovního ruchu výjezdového. Pandemie onemocněni COVID-19 v podstatě znemožnila pořádání zájezdů.“ Sám zákonodárce tedy zákonem, který byl schválen dne 16. 4. 2020 a byl platný a účinný od 24. 4. 2020 uvádí, že onemocnění covid-19 v podstatě znemožnilo pořádání zájezdů. Tento zákon se dle § 8 týkal zájezdů s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020, tj. i v žalobě řešeného zájezdu.

24. Pro posouzení celé věci je rovněž podstatné, že žalobkyně uzavřela cestovní smlouvu v době (3. 12. 2019), kdy nebyl obecně sdílený předpoklad vzniku celosvětové pandemie onemocnění covid-19. Žalobkyně tedy nemohla očekávat, že plánované absolvování zájezdu bude spojeno nejen s výše popsanými zdravotními riziky, ale též s nařízenými restriktivními opatřeními, která nepochybně mají vliv na kvalitu a šíři celkového prožitku ze zájezdu.

25. K argumentaci žalované ohledně předčasného odstoupení od smlouvy, neboť situace se v uvedeném období lepšila a bylo tak předčasné odstupovat již v květnu 2020, soud uvádí, že s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 111/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, postačuje například i jen výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci a není tak rozhodující, kdy obava žalobkyně nastala a kdy došlo k odstoupení od smlouvy. Zároveň soud v této souvislosti opětovně odkazuje na zákon č. 185/2020 Sb. a na důvodovou zprávu k němu.

26. Soud v návaznosti na výše uvedené dospěl k závěru, že výskyt onemocnění covid-19 v předmětném období byl ve smyslu § 2535 o. z. nevyhnutelnou a mimořádnou okolností, která měla významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu ze strany žalované.

27. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení zaplacené a dosud nevrácené zálohy ve výši 21 179 Kč a s ohledem na prodlení žalované též na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 251/213 Sb.

28. Ohledně částky 10 910 Kč bylo řízení zastaveno v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět a žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila. Žaloby byla v této části vzata zpět z důvodu, že žalovaná uhradila uvedenou částku po podání žaloby (dne 5. 5. 2021).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 061 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 605 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 089 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení; výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 8. 2020; žaloba; účast na jednání dne 27. 4. 2021 a účast na jednání dne 10. 6. 2021) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč.