20 C 327/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 39 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 788,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 361,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 181,19 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení a částky 17,76 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 733,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 4. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25018381 s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s předsmluvními informacemi, VOP a sankčními ujednáními a svou totožnost potvrdila dvoufaktorovým ověřením v klientském profilu. Úvěr jí byl vyplacen dne 15. 4. 2024 ve výši 23 000 Kč na její bankovní účet. Na jistinu uhradila pouze 211,15 Kč, přičemž její platby byly dle smlouvy započítávány nejprve na úroky a poplatky. Pro prodlení s úhradou denních splátek žalobkyně smlouvu vypověděla dne 20. 9. 2024, čímž se celý úvěr stal splatným dne 21. 9. 2024. Ke dni podání návrhu činí dluh žalované 39 132,24 Kč, tvořený jistinou 22 788,85 Kč, poplatkem za vyplacení tranše 392,34 Kč a smluvním úrokem 15 951,05 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje zákonný úrok z prodlení z částky 23 181,19 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení ve výši 17,76 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 5. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 12 000 Kč, další nezbytné a ostatní zbytné výdaje 0 Kč a 8 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu je 34 810 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou je 45 200 Kč, regionální koeficient je 1,5, rezerva pro výdaje 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 11 235 Kč, disponibilní příjem 22 000 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.

6. Z listiny identifikované příjmy bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila 34 810 Kč.

7. Z autorizace ověření totožnosti AISP bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2024 došlo žalobkyní k náhledu na bankovní účet žalované za účelem její identifikace.

8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 15. 4. 2024, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a předpis denních splátek soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, podpis chybí. Maximální výše úvěru je uvedena ve výši 80 000 Kč, úvěr měl být spolu s poplatky při dodržení podmínek smlouvy uhrazen dne 29. 9. 2025.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2024 byly pod VS var. symbol zaslány na účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 23 000 Kč.

10. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 10. 2. 2026 a připojeného výpisu bylo zjištěno, že majitelkou účtu je č. č. účtu je žalovaná a že na tento účet byla dne 15. 4. 2024 pod VS var. symbol připsána částka 23 000 Kč.

11. Z listiny prodlení v délce 91 dní ze dne 20. 9. 2024 vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím e-mailu informovala žalovanou o svém odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke stejnému dni. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 47 797,23 Kč.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

13. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2024 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o žalované, neobsahuje jeho podpis. Celková jistina úvěru činila dle smlouvy 80 000 Kč (maximální úvěrový rámec). Při dodržení podmínek smlouvy měla splatnost úvěru nastat 29. 9. 2025. Žalovaná načerpala částku 23 000 Kč, která jí byla zaslána na její bankovní účet. Protože žalovaná nedodržela podmínky úvěrové smlouvy, když nehradila řádně a včas jednotlivé splátky, žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 20. 9. 2024. Zároveň s tímto krokem žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná neuhradila ničeho. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně, který jí byl odeslán dne 21. 5. 2025, na svůj dluh však neuhradila ničeho.

14. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

23. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ...“ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

24. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 cit. zákona.

25. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

26. Žalobkyně tvrdila, že právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovanou s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně však soudu v rámci důkazů, ze kterých by bylo zkoumání úvěruschopnosti žalované, předložila kromě interních vyhodnocení jen bankovní výpisy žalované. Je pravdou, že na základě těchto výpisů, byl zjištěn měsíční příjem žalované v přibližné výši 35 000 Kč (transakce označené jako mzda), nicméně žalobkyně se nedostatečně zabývala výdajovou stránkou žalované. Žalovaná je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, jejím zájmem je uzavřít smlouvu, a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalované měla vyžádat podklady, které výši výdajů dokládají, což neučinila. V tomto směru nedoložila žádné listiny, spokojila se s pouhým tvrzením žalované o výdajích na bydlení ve výši 12 000 Kč, a to i za situace, kdy platby označené jako „nájem“ jsou v bankovním výpisu žalované ve výši 13 003 Kč. Tento rozdíl se může jevit jako marginální, ale společně s množstvím neoznačených, avšak pravidelných, odchozích plateb (např. 17. 7. 2023 ve výši 2 105 Kč, 29. 8. 2023 ve výši 2 500 Kč, 15. 9. 2023 ve výši 2 110 Kč, 12. 10. 2023 ve výši 2 100 Kč) se jeví, že disponibilní příjem žalované bude zřejmě v nižší než žalobkyní kalkulované výši 22 000 Kč.

27. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaná dosud uhradila 211,15 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 22 788,50 Kč (výrok I). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek, smluvní pokutu nebo zákonný úrok z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II).

29. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení z jistiny, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024 č. j. 12 Co 106/2024-71).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 733,97 Kč, přičemž tato částka představuje 16,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 150 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.