20 C 331/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované o 409 461,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 23 573,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 582,79 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 990,43 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 385 888,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 192 944,18 Kč od 26. 12. 2020 do 29. 2. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 944,18 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 192 944,18 Kč od 26. 1. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 64 457,68 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 409 461,58 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, na základě které žalobkyně pronajmula žalované prostor o velikosti 444,7 m2 nacházející se v přízemí budovy na adrese [adresa žalobkyně]. Žalovaná byla povinna na základě této smlouvy hradit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 151 250 Kč včetně DPH a také poplatky za služby ve výši 41 694,18 Kč včetně DPH. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni celkovou částku ve výši 192 944,18 Kč do 25. dne měsíce předcházejícího měsíci, za něž se nájemné hradí. Žalobkyně obdržela dne 15. 11. 2019 od žalované výpověď nájemní smlouvy s tříměsíční výpovědní dobou. Nájemní vztah tak dle smlouvy skončil k 29. 2. 2020. Žalovaná však neuhradila nájemné, služby a platbu za elektrickou energii za měsíce leden a únor 2020. Oproti dlužnému nájmu a službám za leden ve výši 192 944,18 Kč započetla žalobkyně ve smyslu § 2254 odst. 2 občanského zákoníku žalovanou složenou jistotu ve výši 150 000 Kč. Zbývající dluh na nájemném a na službách za leden 2020 tak činí 42 944,18 Kč. Dluh na nájemném a službách za únor 2020 činí 192 944,18 Kč. Žalovaná částka se dále skládá ze spotřebované elektrické energie v předmětu nájmu za leden 2020 ve výši 12 582,79 Kč a za únor 2020 ve výši 10 990,43 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje po žalované na základě čl. V. odst. 5 smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 150 000 Kč. Celková žalovaná částka tak činí 409 461,58 Kč (42 944,18+192 944,18+12 582,79+10 990,43+150 000=409 461,58). Žalovaná nezaplatila ani část dlužné částky, i když byla žalobkyní k zaplacení písemně vyzvána.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla písemným vyjádřením ze dne 16. 10. 2020, že požadovaná částka 42 944,18 Kč (nájemné a služby za leden 2020) je dle žaloby splatná až 25. 12. 2020, tudíž v této části je žaloby předčasná. Dále žalovaná rozporovala spotřebu elektrické energie ve výši 12 582,79 Kč a 10 990,43 Kč, když žalobkyně ničím neprokazuje, že by žalovaná spotřebovala elektrickou energii v uvedeném rozsahu, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná v uvedené době předmět nájmu takřka neužívala. V případě požadovaného nájmu za únor 2020 ve výši 192 944 Kč považuje žalovaná tento uplatněný nárok v hrubém rozporu s dobrými mravy, neboť jediná společnice žalované [jméno] [příjmení] je osobou bydlící v Bergamu v Itálii. Bergamo je součástí regionu Lombardie, které bylo v únoru 2020 evropským epicentrem nákazy COVID-19 a celá oblast se ocitla tzv. v lockdownu, což znamenalo utlumení jakýchkoliv podnikatelských aktivit až na nulu. Předmětem podnikatelské činnosti žalované je přitom dovoz vozidel z Lombardie do České republiky. Žalovaná z tohoto důvodu nemohla pokračovat v podnikatelských aktivitách a reálnou činnost v předmětu nájmu již v podstatě žádnou nevykonávala. Žalovaná nesouhlasí ani s tím, že by měla hradit částku 150 000 Kč představující smluvní pokutu, když sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně je absolutně neplatným smluvním ujednáním, neboť její výše je v rozporu s judikaturou soudů.

3. Soud ve věci provedl následující dokazování:

4. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne [datum] (č.l. 40) soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalované jako nájemci k užívání prostory o celkové výměře 444,7 m2 na adrese [adresa žalobkyně] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 15. 7. 2019 do 30. 6. 2022. Nájemné bylo sjednáno ve výši 125 000 Kč + DPH měsíčně (tj. 151 250 Kč). Žalovaná byla rovněž povinna hradit žalobkyni poplatky za služby ve výši 34 458 Kč + DPH měsíčně (tj. 41 694,18 Kč). V poplatcích je zahrnuto vodné, stočné, dodávka teplé vody a tepla. Nájemné společně s poplatky je splatné měsíčně do 25. dne předchozího měsíce. Ve smlouvě je rovněž sjednáno, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky nájemného v případě, že žalovaná bude v prodlení s úhradou nájemného. Maximálně však může smluvní pokuta dosahovat částky 150 000 Kč.

5. Z výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání na dobu určitou ze dne [datum] (č.l. 43) má soud za zjištěné, že žalovaná vypověděla nájemní smlouvu ze dne 17. 5. 2019 z důvodu změny okolností, které při vzniku závazku nepředpokládala. V nájmu žalovaná nemůže pokračovat, neboť nastala ztížená rodinná situace jednatele, která si vyžaduje jeho osobní účast, a tudíž na dobu neurčitou nebude moct vykonávat svou práci. V nájmu žalovaná rovněž nemůže pokračovat, protože prodej během několika měsíců výrazně poklesl.

6. Z dopisu od žalobkyně datovaného ke dni 4. 11. 2019 (byť je v něm reagováno na výpověď žalované ze dne [datum], č.l. 36) soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalované 40 % slevu na nájemné od 1. 3. 2020 do ukončení smlouvy.

7. Z nedatovaného dopisu od žalované (č.l. 33), který byl zaslán žalobkyni, soud zjistil, že žalovaná žádala žalobkyni o poskytnutí slevy na nájemném ve výši 40 %. Žalovaná dále uvádí, že si váží nabídky žalobkyně, ale přesto musí setrvat na výpovědi smlouvy o nájmu prostor, kterou zaslala dne [datum]. Žalovaná tak předá předmět nájmu žalobkyni zpět ke dni 29. 2. 2020.

8. Z dopisu od žalované ze dne 30. 3. 2020 (č.l. 34) má soud za zjištěné, že žalovaná potvrdila žalobkyni, že má vůči ní dluh spočívající v nezaplaceném nájmu za období od začátku roku. Žalovaná dále uvádí, že se nechce vymlouvat na nedostatek finančních prostředků z důvodu karantény v České republice, když tato situace„ jen“ zhoršila finanční problémy, které má žalovaná již od podzimu minulého roku, a proto také vypověděla nájemní smlouvu dne [datum]. Žalovaná uvádí, že dlužnou částku uhradí do konce roku 2020.

9. Z kvalifikované výzvy ze dne 20. 7. 2020 (č.l. 37) má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 411 883,22 Kč.

10. Z dalších ve věci provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, resp. z nich nezjistil a zejména jimi žalobkyně neprokázala, že má za žalovanou pohledávky za spotřebovanou elektřinu ve výši 12 582,79 Kč za leden 2020 a ve výši 10 990,43 Kč za únor 2020 (vyúčtování žalobkyně za spotřebovanou elektrickou energii za období od 1. 1. 2020 do 1. 2. 2020 na č.l. 24, vyúčtování žalobkyně za spotřebovanou elektrickou energii za období od 1. 2. 2020 do 29. 2. 2020 na č.l. 23, tabulka, kde je rukou zapsán hlavní stav elektroměru na č.l. 25, faktura [číslo] od dodavatele elektřiny [právnická osoba] na č.l. 26, detailní rozpis vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny od [právnická osoba] na č.l. 27, faktura č. 2020 od dodavatele elektřiny [právnická osoba] na č.l. 29, detailní rozpis vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny od [právnická osoba] na č.l. 30).

11. Dle § 2201 se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. .V daném případě se mezi účastníky jednalo o smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání dle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku, neboť účelem nájmu bylo provozování podnikatelské činnosti žalované. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího k podnikání obecná ustanovení o nájmu.

13. Dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Na základě provedeného dokazování s řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanovení došel soud k závěru, že žaloba je z převážené části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne 17. 5. 2019 smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání na dobu určitou od 15. 7. 2019 do 30. 6. 2022 v souladu s § 2302 a § 2201 občanského zákoníku Smlouva skončila na základě výpovědi žalované ke dni 29. 2. 2020. Žalovaná však jako nájemce neuhradila žalobkyni jako pronajímateli nájemné a sjednané poplatky za služby za měsíce leden a únor 2020. Žalovaná v řízení tuto skutečnost ani nijak nerozporovala, ale její procesní obrana spočívala v tom, že žalobou uplatněná pohledávka v části 42 944,18 Kč neměla být dle textu žaloby ke dni jejího podání splatná, neboť se měla stát splatnou až 25. 12. 2020. V tomto případě se však jednalo o pouhou písařskou chybu žalobkyně, když ze zbývající části žaloby vyplývá, že splatnost této pohledávky měla nastat dne 25. 12. 2019. V případě částky 42 944,18 Kč se totiž jedná o zbývající dluh žalované za nájem a služby za leden 2020 (od částky 192 944,18 Kč byla odečtena kauce složená žalovanou ve výši 150 000 Kč), přičemž dle smlouvy byla žalovaná povinna nájemné a služby za leden 2020 zaplatit již k 25. 12. 2019. Obrana žalované k této části žaloby týkající se splatnosti je tak zcela vyvrácena provedenými důkazy – v daném případě smlouvou o nájmu. K nájemnému a službám za únor 2020 ve výši 192 944,18 Kč uvedla žalovaná, že požadování této částky je v hrubém rozporu s dobrými mravy, neboť podnikání žalované je úzce spojené s oblastí Bergama v regionu Lombardie, které bylo v únoru 2020 epicentrem nákazy COVID-19 a byly zde rozsáhlé lockdowny, což znamenalo, že žalovaná nemohla pokračovat ve svých podnikatelských aktivitách. Tato námitka žalované však rovněž není přiléhavá, když soud opět připomíná smluvní ujednání stran sporu o tom, že nájemné a služby jsou splatné vždy měsíc dopředu k 25. dni předcházejícího měsíce, tj. nájemné a služby za únor 2020 byly splatné již ke dni 25. 1. 2020, kdy ještě ani v Lombardii epidemie COVID-19 nepropukla. Žalovaná navíc sama v dopisu ze dne 30. 3. 2020 uvedla, že se nechce v souvislosti s neplacením nájemného vymlouvat jen na tehdejší karanténu v ČR, když ta jen zhoršila finanční situaci žalované. O své špatné finanční situaci hovoří žalovaná mimo jiné už ve výpovědi z nájmu ze dne 14. 11. 2019 a uvádí tuto skutečnost i jako jeden z důvodů, proč výpověď podává. Sama žalovaná také uvedla v dopisu ze dne 30. 3. 2020, že dluh na nájemném zaplatí do konce roku 2020. Žalovaná dále rozporovala nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 150 000 Kč, která byla vypočtena z denní pokuty 0,5 % z dlužné částky. Ujednání o smluvní pokutě je tak z důvodu výše smluvní pokuty dle žalované absolutně neplatné. K této argumentaci žalované ohledně smluvní pokuty soud uvádí, že dle dlouhodobě ustálené judikatury lze právě smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky považovat za platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). V dané věci se navíc jedná o smluvní vztah mezi podnikateli, což nároky na“ mravnost” smluvní pokuty značně snižuje. Rovněž je nutné připomenout, že v řešeném případě je smluvní pokuta zastropována právě částkou 150 000 Kč Smluvní pokuta z dlužné částky 42 944,18 Kč činí při její výši 0,5 % denně částku 214,72 Kč denně a za období prodlení s úhradou této částky od 26. 12. 2019 do 27. 8. 2020 (den podání žaloby) činí celkově 52 821,34 Kč (214,72 Kč x 246 dnů) a smluvní pokuta z dlužné částky 192 944,18 Kč činí při její výši 0,5 % denně částku 964,72 Kč denně a za období prodlení s úhradou této částky od 26. 1. 2020 do 27. 8. 2020 (den podání žaloby) činí celkově 207 414,99 Kč (946,72 Kč x 215 dnů). Nejvyšší možná sjednaná smluvní pokuta ve výši 150 000 Kč byla tak na základě uvedeného výpočtu jednoznačně dosažena. Smluvní pokuta mezi účastníky tak byla sjednána v souladu s § 2048 odst. 1 občanského zákoníku. Ve všech zatím uvedených dílčích nárocích tak soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázala, že tyto nároky vůči žalované skutečně má. Žalobkyně však nedokázala přesvědčivě vysvětlit a především pak prokázat, že žalovaná spotřebovala v předmětu nájmu elektřinu za období od ledna do února 2020 za celkovou částku 23 573,22 Kč (leden 2020 – 12 582,79 Kč, únor 2020 – 10 990,43 Kč), i když byla soudem opětovně poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud tak na základě uvedeného vyhověl žalobě v části 385 888,36 Kč (42 944,18 Kč – nájemné za leden 2020 po odečtení kauce ve výši 150 000 Kč + 192 944,18 Kč – nájemné za únor 2020 + 150 000 Kč – smluvní pokuta) a v části 23 573,22 Kč týkající se spotřebované elektřiny žalobu zamítl. Žalobkyni byl rovněž přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 385 888,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč na základě § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 94,24 % předmětu řízení, neúspěšná v rozsahu 5,76 % předmětu řízení, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 88,48 % Náklady řízení představuje soudní poplatek 16 380 Kč a náklady zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta 9 940 Kč určená dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za pět a půl úkonu právní služby po 9 940 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva – půl úkonu, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 25. 5. 2021, dne 14. 10. 2021 a dne 7. 6. 2022) a hotové výdaje advokáta 1 800 Kč, určené dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za šest úkonů právní služby po 300 Kč. Celkové náklady řízení činí tedy 72 850 Kč, žalobkyni náleží 88,48 % z této částky, tj. 64 457.68 Kč.