20 C 334/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně Zelenková sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 550 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 550 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 % ročně z částky 250 000 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 % ročně z částky 300 000 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 550 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 92 746,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného jméno FO, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 550 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi ní jako zapůjčitelkou a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce peněz, podle které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 550 000 Kč. Částku 250 000 Kč žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 3. 2020 a částku 300 000 Kč dne 2. 7. 2020. Žalovaný se měl zavázat vrátit celou zápůjčku nejpozději do dne 15. 1. 2021, a to spolu se smluveným úrokem ve výši 2 % ročně. Pro případ prodlení měl být sjednán úrok z prodlení ve výši 10 % ročně. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně a jejího manžela a následně přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Nejprve uvedl, že si není vědom uzavření smlouvy o zápůjčce mezi ním a žalobkyní, že nemá vědomost o tom, že by od žalobkyně obdržel částku 550 000 Kč, a že neovládá český jazyk. Následně namítal, že účet č. č. účtu, na který měly být prostředky zaslány, není jeho účtem. Žalovaný především vznesl námitku promlčení. Vycházel z toho, že podle samotných tvrzení žalobkyně měla být zápůjčka vrácena do 15. 1. 2021, a právo tak mohlo být poprvé uplatněno dne 16. 1. 2021. Tříletá promlčecí lhůta proto podle žalovaného uplynula dne 16. 1. 2024, zatímco žaloba byla podána až v srpnu 2024. Žalovaný dále namítal, že SMS komunikace předložená žalobkyní nesplňuje náležitosti uznání dluhu, neboť v ní není dluh uznán co do důvodu a výše.

3. Protože v řízení existuje cizí prvek spočívající v osobě žalovaného, který je státním občanem Spojených států amerických, soud se zabýval rovněž pravomocí českých soudů a rozhodným právem. Mezinárodní příslušnost českých soudů je v dané věci dána podle čl. 1 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, Brusel I bis. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Rozhodným právem je právo České republiky, neboť smlouva o zápůjčce obsahuje ujednání, že se řídí právem České republiky. Taková volba práva je přípustná podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, Řím I.

4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce peněz datované dnem 23. 3. 2020 soud zjistil, že je v ní jako zapůjčitelka označena žalobkyně a jako vydlužitel žalovaný. Ve smlouvě je uvedeno, že žalobkyně zapůjčí žalovanému částku 550 000 Kč, a to ve dvou platbách, první ve výši 250 000 Kč do 25. 3. 2020 a druhou ve výši 300 000 Kč do 15. 7. 2020, na účet žalovaného vedený u Anonymizováno č. č. účtu. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný má vrátit zápůjčku včetně úroku nejpozději do dne 15. 1. 2021 na účet žalobkyně. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 2 % ročně a pro případ prodlení úrok z prodlení ve výši 10 % ročně.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u Anonymizováno za březen 2020 soud zjistil, že dne 23. 3. 2020 odešla z účtu žalobkyně částka 250 000 Kč na účet č. č. účtu.

6. Z potvrzení Anonymizováno o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 13. 6. 2024 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 2. 7. 2020 provedena odchozí úhrada ve výši 300 000 Kč na účet č. č. účtu, a to se zprávou pro příjemce „PŮJČKA DLE SMLOUVY Z 23.3.2020“.

7. Z odpovědi právnická osoba. ze dne 26. 5. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. 7093480040 byl a je žalovaný, tedy Anonymizováno, nar. datum, trvalá adresa adresa.

8. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za březen 2020 soud zjistil, že zůstatek účtu k předchozímu výpisu činil -381,04 Kč. Dne 5. 3. 2020 byla na účet připsána částka 1 500 Kč od Anonymizováno, označená poznámkou „Reimbursement“, tedy náhrada. Téhož dne odešla z účtu interní platba ve výši 348,90 Kč a dne 18. 3. 2020 splátka úroku z úvěru ve výši 770,06 Kč. Dne 23. 3. 2020 byla na účet připsána částka 250 000 Kč od žalobkyně. Téhož dne byly z účtu uhrazeny splátka jistiny úvěru ve výši 34 102,92 Kč, úrok ve výši 8 504,02 Kč a související sankční úroky ve výši 37,89 Kč a 9,45 Kč. V následujících dnech výpis zachycuje platby kartou, platby za energie či telekomunikace, nákupy v obchodních řetězcích a výběr hotovosti z bankomatu ve výši 25 000 Kč. Nový zůstatek účtu ke konci března 2020 činil 179 346,98 Kč, celkový kreditní obrat 251 506,50 Kč a celkový debetní obrat -71 778,48 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za červenec 2020 soud zjistil, že zůstatek účtu ke dni 30. 6. 2020 činil 67,61 Kč. Dne 3. 7. 2020 byla na účet připsána částka 300 000 Kč od žalobkyně s poznámkou „PŮJČKA DLE SMLOUVY Z 23.3.2020“. Následně byly z účtu hrazeny mimo jiné částka 70 000 Kč jméno FO, výběr hotovosti 30 000 Kč, platba 22 570 Kč ve prospěch právnická osoba označená poznámkou „Attorney Fee. Case no. č. j. spisová značka“, tedy jako odměna advokáta ve věci č. j. spisová značka, dále výběry hotovosti, platby za energie, telekomunikace, potraviny, restaurace, kavárny, drogerii, supermarkety a další běžné osobní výdaje. Výpis uvádí celkový kreditní obrat za červenec 2020 ve výši 300 000 Kč, debetní obrat -191 464,41 Kč a nový zůstatek účtu ke konci měsíce 108 603,20 Kč.

10. Z SMS komunikace mezi žalobkyní a žalovaným z telefonního čísla tel. číslo soud zjistil, že žalovaný již dne 21. 3. 2020 zaslal žalobkyni bankovní spojení „Anonymizováno (€)“. Následně žalobkyně uvedla „habe 250 000 geschickt“, tedy že poslala 250 000 Kč, na což žalovaný reagoval děkovnou zprávou, v níž žalobkyni označil za „Jean d'Arc & an Angel in one person“, tedy za Janu z Arku a anděla v jedné osobě. Dne 18. 6. 2020 žalovaný žalobkyni psal „are you in a position to front some money?“, tedy zda má možnost mu poskytnout nějaké peníze předem, a dále uváděl, že má kupce na byt, avšak potřebuje pokrýt další náklady a měl také mimořádné náklady na léčbu. Dne 26. 6. 2020 žalovaný uvedl, že potřebuje do úterý pokrýt některé věci, aby o ně nepřišel, a dotázal se, zda je nějaká částka, kterou by žalobkyně mohla zvládnout, přičemž výslovně uvedl „and I mean as a loan“, tedy že tím míní půjčku. Následně uvedl částku 350 000 Kč, dobu vrácení do prosince 2020 a úrok 2 %. Žalobkyně reagovala, že má volných 300 000 Kč. Žalovaný poté nejprve uvedl nesprávné číslo účtu a následně zprávou „It was wrong acct. Number is Anonymizováno“, tedy že předchozí číslo účtu bylo nesprávné a správné číslo účtu je Anonymizováno 11. Z téže SMS komunikace soud dále zjistil, že dne 29. 6. 2020 žalovaný žalobkyni psal, že jí po původně nesprávně zaslaném čísle účtu již poslal správný účet. Žalobkyně jej téhož dne požádala o správné údaje k převodu a pro „Darlehensvertrag“, tedy smlouvu o zápůjčce. Žalovaný odpověděl „THIS IS THE Acct. Anonymizováno“, tedy že toto je účet Anonymizováno s kódem Anonymizováno. Dne 30. 6. 2020 žalovaný žalobkyni zaslal text návrhu smluvního ujednání v angličtině: „PROPOSAL --- This Agreement is between Anonymizováno (Travly Pobyt/ Permanent Residence no. adresa, adresa, CZ) and ...? jméno FO amount loaned is 300,000 CZK at 2% to be repaid by Jan 15 2021.“ V překladu tím žalovaný navrhoval, že dohoda bude mezi ním a druhou smluvní stranou, že půjčená částka činí 300 000 Kč, úrok 2 % a částka má být vrácena do 15. 1. 2021.

12. Když žalobkyně dne 30. 6. 2020 v 19:50 žalovanému připomněla „mark thank you, there is the another 250 k from march or april“, tedy že je zde ještě dalších 250 000 Kč z března nebo dubna, žalovaný reagoval „Yes. Doink. Do add that. You are welcome to make part of it a donation :-) to the Anonymizováno. Part did go there. And I must always try :-) to fundraise. See you at 1800 tmrw. Hugs Katka. Marc.“ V překladu tím žalovaný uvedl, že ano, ať to žalobkyně doplní, a současně uvedl, že žalobkyně může část z toho učinit darem pro Anonymizováno, že část tam šla a že se vždy musí snažit získávat prostředky. Dne 1. 7. 2020 žalovaný dále napsal německy „Soltest du entscheiden daß ein Teil der 250 CZK als Spende gelten, kann die Anonymizováno dir eine Spendenbescheinigung erstellen - und zwar auf jede beliebige höhe“, tedy že pokud by se žalobkyně rozhodla, že část z 250 000 Kč má platit jako dar, může jí Anonymizováno vystavit potvrzení o daru, a to na libovolnou výši. Žalobkyně na tuto zprávu reagovala, že nikoli, že zde platí jiná pravidla pro dary, a žádala již jen datum narození žalovaného.

13. Z další SMS komunikace soud zjistil, že dne 2. 7. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila „300 sent“, tedy že odeslala 300 000 Kč, na což žalovaný reagoval děkovnou zprávou. Dne 4. 7. 2020 žalovaný potvrdil „Transfer arvd Prg“, tedy že převod dorazil do Prahy, a znovu žalobkyni děkoval.

14. Z SMS komunikace z telefonního čísla tel. číslo soud zjistil, že dne 14. 1. 2021 žalovaný žalobkyni psal: „jméno FO, meine Endschuldigung zuvor, I was just going thru docs and now seeing meine Ruekzahlung is set for tmrw. Ugh! Can it be extended?“, tedy že se omlouvá, právě prochází dokumenty a nyní vidí, že jeho splátka či vrácení je nastaveno na zítřek, a ptal se, zda může být prodloužena. Dne 27. 6. 2021 žalovaný žalobkyni napsal: „jméno FO, I will not have the repayment together by June 30th. Where does that leave us? I am currently in a zone. Anonymizováno.“ V překladu tím uvedl, že nebude mít splátku či vrácení pohromadě do 30. 6., a ptal se, co s tím udělají. Žalobkyně mu poté vysvětlovala svou finanční situaci a žádala jej, aby zaplatil alespoň to, co může, a následně hradil měsíčně. Žalovaný dne 28. 6. 2021 v 5:04 odpověděl: „Good morning to Brno dear jméno FO, I am very sorry to have played a role in contributing to you being in this situation. I will do my best to get some transfer to you. And then monthly. What is the Acct? Marc.“ V překladu tím žalovaný uvedl, že žalobkyni přeje dobré ráno do Brna, že je mu velmi líto, že sehrál roli v tom, že se žalobkyně dostala do dané situace, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby jí zaslal nějakou platbu a poté hradil měsíčně, a dotázal se na číslo účtu. Následující den mu žalobkyně zaslala údaje k bankovním účtům, na které mohl plnit.

15. Z SMS komunikace mezi manželem žalobkyně jméno FO a žalovaným soud zjistil, že manžel žalobkyně žalovaného opakovaně vyzýval k řešení dluhu. Dne 30. 4. 2021 mu sdělil, že jeden z projektů žalobkyně bude brzy zahájen a že žádá splacení půjček nejpozději do poloviny června. Dne 26. 8. 2021 manžel žalobkyně žalovanému napsal, že jej kontaktuje „in regards to your outstanding debt“, tedy ohledně jeho nesplaceného dluhu, že žalobkyně potřebuje prostředky pro své projekty, že kontaktovala advokáta a že připravuje právní kroky „in order to recover the money she lent to you“, tedy aby vymohla peníze, které žalovanému půjčila, a dále hovořil o „the funds you borrowed“, tedy o prostředcích, které si žalovaný vypůjčil. Žalovaný dne 27. 8. 2021 reagoval zprávou: „jméno FO. I am well aware of my debt to jméno FO. právnická osoba get the msg. Which doesn't help her getting the money, or me having it to pay. I get to safer space tmrw and will call her and you. I am beyond sorry for this situation. It is completely unintended. Apologies. Anonymizováno.“ V překladu tím žalovaný uvedl, že si je dobře vědom svého dluhu vůči jméno FO, že sdělení chápe, že to samo o sobě žalobkyni nepomůže získat peníze ani jemu je mít k zaplacení, že se následujícího dne dostane do bezpečnějšího prostoru a zavolá žalobkyni i jejímu manželovi, a že je mu dané situace nesmírně líto, neboť byla zcela nezamýšlená. Obdobná zpráva ze dne 27. 8. 2021 v 14:05 je zachycena i v komunikaci žalovaného se žalobkyní. Dne 31. 7. 2023 manžel žalobkyně žalovaného znovu vyzýval k vyřešení dluhu, který v této zprávě vyčíslil jako 25 000 EUR plus příslušenství. Na tuto zprávu již žalovaný odpověděl pouze tím, že je na cestě a kdy může zavolat.

16. Z čestného prohlášení manžela žalobkyně jméno FO ze dne 28. 1. 2026, které bylo při jednání provedeno, soud zjistil, že jméno FO v něm uvedl, že žalovaného opakovaně osobně při návštěvách v domácnosti žalobkyně a jejího manžela vyzýval k navrácení peněz ze zápůjčky, které měl žalovaný obdržet od žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 3. 2020. V prohlášení dále uvedl, že žalobkyně žalovanému pomohla v jeho složité osobní situaci a na základě jeho přímluvy, neboť žalovaného považoval za svého dlouholetého přítele. Popsal, že jejich přátelství vzniklo již v době, kdy oba působili v politických organizacích Američanů žijících v zahraničí, které se postupně rozvinulo i mezi žalovaným a žalobkyní, že žalovaného brali jako člena rodiny, žalovaný u nich v Brně často přespával a znal se s jejich dětmi. jméno FO dále uvedl, že i po zapůjčení peněz se žalovaný nadále choval jako jejich blízký přítel, jezdil k nim, přespával u nich a byl s nimi v častém kontaktu. Dále prohlásil, že jej žalobkyně žádala, aby žalovaného také urgoval o vrácení peněz, a že žalovaný mu opakovaně při osobních i telefonických rozhovorech sliboval, že žalobkyni peníze vrátí. V prohlášení současně zhodnotil jednání žalovaného jako amorální, žalovaný ho zklamal a cítí se být podveden. Z provedené SMS komunikace soud dále zjistil, že žalovaný se žalobkyní a jejím manželem komunikoval přátelsky, navštěvoval je v Brně a udržoval s nimi osobní kontakt.

17. Dle § 2390, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

19. Dle § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Dle § 609 občanského zákoníku platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

21. Dle § 610 odst. 1 občanského zákoníku soud k promlčení přihlédne jen tehdy, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

22. Dle § 619 odst. 1 občanského zákoníku počne promlčecí lhůta u práva vymahatelného u orgánu veřejné moci běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

23. Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky.

24. Dle § 639 občanského zákoníku platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

25. Po takto provedeném dokazování a řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalobě není důvodná. Soud má za prokázané, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla částku 550 000 Kč jako zápůjčku. Uzavření a obsah smluvního vztahu vyplývají nejen z listiny označené jako smlouva o zápůjčce peněz a z komunikace mezi účastníky, ale především z faktického plnění žalobkyně. Částka 250 000 Kč byla dne 23. 3. 2020 odeslána z účtu žalobkyně na účet č. č. účtu a částka 300 000 Kč byla na tentýž účet odeslána dne 2. 7. 2020, přičemž u druhé platby bylo výslovně uvedeno, že jde o půjčku dle smlouvy z 23. 3. 2020. Z odpovědi banky současně plyne, že majitelem tohoto účtu byl a je žalovaný. Tím byla vyvrácena obrana žalovaného, že se nejednalo o jeho účet. Soud dále hodnotil výpisy z účtu žalovaného ve spojení s jeho vyjádřením u soudního jednání dne 29. 1. 2026, že si nepamatuje, co předmětné platby představovaly, že své věci sám nespravoval, byl na cestách a účty nekontroloval, a dále s jeho vyjádřením, že prostředky nevnímal jako půjčku, nýbrž že se mohly vztahovat k daru nebo k podpoře jím vykonávaných aktivit, případně spolku/Anonymizováno. Z provedených výpisů však vyplývá, že peníze byly zaslány na osobní účet žalovaného, nikoli na účet právnické osoby. Bezprostředně před březnovou platbou žalobkyně byl zůstatek na účtu žalovaného po zohlednění předchozích březnových položek prakticky nulový, zatímco zůstatek k předchozímu výpisu byl záporný. Před červencovou platbou činil zůstatek účtu pouze 67,61 Kč. V březnu 2020 byla vedle platby žalobkyně připsána jen částka 1 500 Kč od Anonymizováno a drobná technická položka 6,50 Kč; v červenci 2020 činil celkový kreditní obrat právě 300 000 Kč, tedy odpovídal pouze platbě žalobkyně. Výpisy proto nepodporují obranu žalovaného, že by se předmětné platby mohly v rozhodném období ztratit v běžném množství jiných příjmů nebo že by byly určeny jinému subjektu. Naopak právě platby žalobkyně byly v obou rozhodných měsících zásadním a fakticky rozhodujícím příjmem na tomto účtu žalovaného. Způsob následného nakládání s přijatými prostředky soud hodnotil tak, že tyto prostředky byly použity převážně k úhradě osobních závazků žalovaného, splátek úvěru, nákladů spojených s bytem, právních výdajů, výběrů hotovosti a běžných životních výdajů. Z výpisů se nepodává, že by prostředky byly dále převedeny na účet spolku/Anonymizováno či jiné právnické osoby nebo že by byly použity k účelu nesouvisejícímu s osobními potřebami žalovaného. V tomto směru soud uzavřel, že žalovaný peněžní prostředky reálně potřeboval pro sebe a své běžné či urgentní výdaje, nikoli jako platbu určenou pro jiný subjekt. Žalovaný u soudního jednání dne 29. 1. 2026 uváděl, že si na okolnosti tvrzené zápůjčky nepamatuje, že své věci sám nespravoval, byl na cestách, účty nekontroloval a nemůže říci, co předmětné platby představovaly. Připustil, že platby mohly na účet přijít, avšak uvedl, že k tomu nemůže nic konkrétního uvést; současně uvedl, že pravidelně takové částky nedostával. Žalovaný dále setrval na tom, že poskytnuté prostředky nevnímá jako půjčku; z jeho vyjádření vyplynulo, že je spíše považoval za dar, případně za prostředky související s podporou jím vykonávaných aktivit či spolku/Society, současně však uvedl, že si na to nepamatuje a pouze se domnívá, že tomu tak mohlo být. Tato obrana žalovaného je v rozporu s obsahem provedené SMS komunikace, v níž žalovaný sám žalobkyni sděloval číslo účtu, žádal o poskytnutí peněz, výslovně psal, že je míní jako půjčku, navrhoval podmínky vrácení a později uváděl, že si je vědom svého dluhu vůči žalobkyni. Soud proto má za prokázané, že žalovaný si byl vědom, že peníze bylo poskytnuté jemu, a nikoli třetí osobě, a že má tyto peníze žalobkyni vrátit. Zpráva žalovaného ze dne 14. 1. 2021 bezprostředně navazuje na splatnost uvedenou ve smlouvě a svědčí o tom, že žalovaný o závazku i jeho splatnosti věděl. Stejně tak zprávy ze dne 28. 6. 2021 a 27. 8. 2021 svědčí o tom, že žalovaný dluh vůči žalobkyni v obecné rovině připouštěl. Obrana žalovaného, že si na zápůjčku nevzpomíná nebo že neví, zda prostředky nebyly určeny pro jiný účel, se proto jeví jako účelová a provedenými důkazy vyvrácená.

26. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že zápůjčka měla být vrácena nejpozději do dne 15. 1. 2021. Žalobkyně tedy mohla své právo na vrácení zápůjčky uplatnit u soudu poprvé dne 16. 1. 2021. Tříletá promlčecí lhůta uplynula dne 16. 1. 2024. Žaloba však byla podána až dne 5. 8. 2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení byla žalovaným řádně a včas uplatněna. Pro úplnost soud dodává, že stejný závěr by obstál i při čistě hypotetickém, pro žalobkyni příznivějším posouzení, že komunikací účastníků došlo k faktickému odložení splatnosti do dne 30. 6. 2021, neboť žalovaný dne 27. 6. 2021 hovořil o tom, že nebude mít „repayment“ tedy splátku pohromadě do 30. 6. 2021. I v takovém případě by právo mohlo být uplatněno u soudu poprvé dne 1. 7. 2021 a tříletá promlčecí lhůta by uplynula dne 1. 7. 2024. Žaloba podaná dne 5. 8. 2024 by proto byla opožděná i při této pro žalobkyni příznivějším verzi. Soud však takovou dohodu o změně splatnosti jako samostatný závěr nečiní; jde pouze o podpůrnou úvahu k otázce promlčení.

27. Soud se dále zabýval tím, zda nedošlo k uznání dluhu, které by mělo vliv na běh promlčecí lhůty. Dle § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 639 občanského zákoníku se právo v případě uznání dluhu promlčí za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Ustanovení § 653 občanského zákoníku upravuje obdobně situaci, kdy je uznán již promlčený dluh. Judikatura Nejvyššího soudu k uznání dluhu dlouhodobě zdůrazňuje, že uznávací projev musí být určitý co do důvodu a výše. Důvod dluhu nemusí být v listině vždy uveden právní kvalifikací, postačí jeho skutkové vymezení tak, aby nárok nebylo možné zaměnit s jiným nárokem téhož věřitele. To plyne například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3634/2012. Zároveň však platí, že určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií. Nestačí, že účastníkům bylo z okolností jasné, o jaký dluh jde, pokud to není poznatelné z textu uznávacího projevu nebo z listiny, na niž tento projev jednoznačně odkazuje. Tento závěr vyplývá zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 12/2013, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002. Soud nevylučuje, že SMS zpráva může za určitých okolností splňovat požadavek písemné formy ve smyslu § 562 občanského zákoníku, pokud umožňuje zachytit obsah jednání a určit jednající osobu. V dané věci bylo provedenými důkazy prokázáno, že žalovaný telefonní čísla tel. číslo a tel. číslo užíval, a soud proto z předložené SMS komunikace skutkově vycházel. Soud tak sice v řešeném případě došel k závěru, že SMS komunikace splnila požadavek písemné formy, avšak její obsah dle v řízení provedených zpráv nesplňuje zákonné náležitosti uznání dluhu co do důvodu a výše dle § 2053 občanského zákoníku. Soud se v dané souvilosti zabýval zprávou žalovaného ze dne 14. 1. 2021, v níž žalovaný uvedl: „Liebe Anonymizováno, meine Endschuldigung zuvor, I was just going thru docs and now seeing meine Ruekzahlung is set for tmrw. Ugh! Can it be extended?“, tedy že se omlouvá, právě prochází dokumenty a nyní vidí, že jeho splátka či vrácení je nastaveno na zítřek, a ptal se, zda může být prodloužena. Tato zpráva časově bezprostředně navazuje na splatnost uvedenou ve smlouvě a svědčí o tom, že žalovaný věděl o povinnosti žalobkyni plnit. Ani tato zpráva však nepředstavuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Neobsahuje výši dluhu ani jeho dostatečně určité skutkové vymezení. Obecný odkaz na „docs“, tedy dokumenty, nepostačuje k objektivně určité identifikaci uznávaného dluhu co do důvodu a výše. Soud se dále zabýval zprávou žalovaného ze dne 27. 6. 2021, v níž žalovaný napsal: „jméno FO, I will not have the repayment together by June 30th. Where does that leave us? I am currently in a zone. Anonymizováno.“, tedy že nebude mít splátku či vrácení pohromadě do 30. 6. 2021. Ani tato zpráva neobsahuje výši dluhu ani jeho dostatečně určité skutkové vymezení. Nejde proto o uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku. Jak již soud uvedl výše, ani případná úvaha o odložení splatnosti do dne 30. 6. 2021 by navíc nemohla vést k závěru o včasnosti žaloby, neboť žaloba byla podána až dne 5. 8. 2024. Zpráva žalovaného ze dne 28. 6. 2021, v níž žalovaný uvedl „I will do my best to get some transfer to you. And then monthly. What is the Acct?“, tedy že udělá vše pro to, aby žalobkyni zaslal nějakou platbu a poté hradil měsíčně, a dotázal se na číslo účtu, rovněž neobsahuje výši dluhu ani jeho dostatečné skutkové vymezení. Zpráva ze dne 27. 8. 2021, v níž žalovaný píše „I am well aware of my debt to jméno FO“, tedy že si je dobře vědom svého dluhu vůči jméno FO, sice jednoznačně potvrzuje, že žalovaný si je vědom existence svého dluhu vůči žalobkyni, neobsahuje však ani výši dluhu, ani jeho důvod. Ani ve spojení s předchozí zprávou manžela žalobkyně ze dne 26. 8. 2021 nelze dovodit uznání dluhu co do výše, neboť ani tato výzva neobsahuje částku 550 000 Kč, ani jednoznačný odkaz na konkrétní smlouvu o zápůjčce. Zpráva manžela žalobkyně ze dne 31. 7. 2023 již sice uvádí částku v eurech, nejedná se však o projev vůle žalovaného, a žalovaný na ni nereagoval tak, že by tento dluh v takto uvedené výši a z takto uvedeného důvodu uznal. Soud nepovažuje za uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku ani dřívější komunikaci z června a července 2020. Soud se přitom výslovně zabýval i komunikací ze dne 30. 6. 2020, v níž žalovaný navrhoval text dohody k částce 300 000 Kč s úrokem 2 % a splatností do 15. 1. 2021 a v níž na připomenutí dalších 250 000 Kč z března či dubna reagoval slovy „Yes. Doink. Do add that. You are welcome to make part of it a donation :-) to the Anonymizováno. Part did go there. And I must always try :-) to fundraise. See you at 1800 tmrw. Hugs jméno FO. Anonymizováno.“, tedy že ano, ať to žalobkyně doplní, a současně uvedl, že žalobkyně může část z toho učinit darem pro Anonymizováno, že část tam šla a že se vždy musí snažit získávat prostředky Ani tuto komunikaci soud neposoudil jako uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku. Ve vztahu k částce 300 000 Kč šlo o komunikaci předcházející jejímu poskytnutí, tedy o sjednávání budoucí zápůjčky a jejích podmínek, nikoli o uznání již existujícího dluhu. Ve vztahu k částce 250 000 Kč šlo o komunikaci při přípravě společného smluvního textu, přičemž žalovaný současně zmiňoval (pravděpodobně v žertu dle přiloženého úsměvu) možnost, aby část této částky byla pojata jako dar pro Society. Z této komunikace proto lze dovodit vědomost žalovaného o předchozím poskytnutí částky 250 000 Kč a jeho souhlas s jejím zahrnutím do připravovaného smluvního ujednání, nikoli však samostatný, objektivně určitý uznávací projev, jímž by žalovaný uznal existující dluh co do důvodu i výše s účinky podle § 2053 a § 639 občanského zákoníku.

28. Soud nepřehlédl ani samotnou listinu označenou jako smlouva o zápůjčce peněz. Soud si je vědom, že za určitých okolností může jedna listina obsahovat jak smluvní ujednání, tak samostatné uznání dluhu. V posuzované věci však listina označená jako smlouva o zápůjčce neobsahuje samostatné prohlášení žalovaného, že uznává již existující dluh co do důvodu a výše, nýbrž upravuje samotné podmínky zápůjčky (která byla reálně uzavřena skutečným poskytnutím peněz ze strany žalobkyně žalovanému). Samotná smlouva o zápůjčce ze dne 23. 3. 2020 tak není uznáním dluhu zakládajícím desetiletou promlčecí lhůtu. Kdyby každá smlouva, v níž se dlužník zaváže plnit v určité výši, byla současně posuzována jako uznání dluhu pro účely § 639 občanského zákoníku, byla by běžná tříletá promlčecí lhůta u značné části smluvních závazků fakticky popřena. SMS komunikace tedy prokazuje, že žalovaný o zápůjčce věděl, když v této konverzaci existenci dluhu vůči žalobkyni opakovaně připouštěl. Prokazuje rovněž, že jeho následná procesní obrana byla do značné míry účelová. Neprokazuje však kvalifikované konkrétní uznání dluhu co do důvodu a výše. Nedošlo proto k prodloužení promlčecí lhůty na deset let.

29. Soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, že výkon práva žalovaného vznést námitku promlčení je v rozporu s dobrými mravy, zásadou poctivosti a zákazem zneužití práva. Dle § 6 odst. 1 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle § 6 odst. 2 občanského zákoníku nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Dle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Nejvyšší soud opakovaně judikuje, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Může tomu tak být pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je její uplatnění výrazem zneužití práva na úkor věřitele, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a kdy by nepřiznání nároku bylo vůči němu nepřiměřeně tvrdé. Tento závěr vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat především z okolností, za nichž byla námitka promlčení uplatněna, nikoli pouze z okolností, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1865/2020, zdůraznil, že samotná skutečnost, že žalovaný získal majetkový prospěch, který by podle hmotného práva jinak měl vydat, nepostačuje k závěru, že námitka promlčení je nemravná. Promlčení je legitimním institutem chránícím právní jistotu a odráží zásadu, že práva náležejí bdělým. Opačný závěr by vedl k tomu, že by námitka promlčení byla nemravná téměř vždy. Výjimečně může být námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy tehdy, jestliže dlužník úmyslně vyvolal protiprávní stav a námitkou promlčení se jej snaží pouze zakotvit, jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1937/2013. V dané věci soud nepochybuje o tom, že jednání žalovaného vůči žalobkyni bylo z lidského hlediska neetické. Žalovaný žalobkyni o peníze žádal, uvedl jí číslo svého účtu, po obdržení peněz jí opakovaně děkoval, následně připouštěl existenci dluhu a přesto v řízení tvrdil, že si na zápůjčku nepamatuje, že neví, zda účet byl jeho, případně zda peníze nebyly určeny pro jiné účely. Tato tvrzení byla provedenými důkazy vyvrácena. Žalovaný si musel být svého dluhu vůči žalobkyni vědom. Jeho procesní postoj soud hodnotí jako účelový a v rovině běžného morálního hodnocení jako nečestný. Soud však musí odlišit nepoctivý postoj žalovaného k existenci dluhu od zcela výjimečného korektivu dobrých mravů proti námitce promlčení. Toto nečestné jednání žalovaného samo o sobě nepostačuje k závěru, že soud nemá přihlédnout k námitce promlčení. Rozhodující je, zda právě jednání žalovaného způsobilo, že žalobkyně své právo neuplatnila včas, a zda se jedná o tak výjimečnou situaci, že musí ustoupit princip právní jistoty. Tak tomu v této věci není. Žalobkyně věděla nejpozději dne 16. 1. 2021, že zápůjčka nebyla vrácena. Ze SMS komunikace plyne, že žalobkyně i její manžel již v roce 2021 žalovaného k úhradě vyzývali a že žalovaný již tehdy neplnil. Zpráva ze dne 27. 8. 2021 sice potvrzuje vědomí žalovaného o dluhu, současně však z ní zjevně plyne, že žalovaný žalobkyni peníze neposkytuje a nemá je k dispozici. Další výzva manžela žalobkyně ze dne 31. 7. 2023 byla učiněna ještě před uplynutím základní promlčecí lhůty. Žaloba však přesto nebyla podána do 16. 1. 2024, a nebyla podána ani do 1. 7. 2024, tedy do dne, který by byl rozhodný při čistě hypotetickém posouzení, že splatnost byla fakticky odložena do 30. 6. 2021. Formální předžalobní výzva advokátky žalobkyně byla sepsána až dne 26. 6. 2024, tedy již po uplynutí základní promlčecí lhůty. Soud rozumí tomu, že žalobkyně vzhledem k dlouholetému přátelství se žalovaným a vzhledem k jeho společenskému postavení očekávala dobrovolné a čestné vyrovnání dluhu a že nechtěla věc ihned řešit soudní cestou. Právě tento blízký osobní vztah vysvětluje, proč žalobkyně žalovanému poskytla značnou peněžní částku bez obvyklého zajištění a proč se následně po delší dobu snažila věc řešit neformálně. Taková úvaha je lidsky pochopitelná. Z právního hlediska však nejde o okolnost tak výjimečné intenzity, aby odůvodnila odepření práva žalovaného namítnout promlčení. Žalobkyni nic nebránilo podat žalobu v tříleté promlčecí lhůtě, zvláště když již v roce 2021 bylo zjevné, že žalovaný neplní. Soud proto nemohl dospět k závěru, že by marné uplynutí promlčecí lhůty zavinil výlučně žalovaný takovým jednáním, které by činilo jeho námitku promlčení zjevným zneužitím práva.

30. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla zápůjčku ve výši 550 000 Kč a žalovaný si svého dluhu musel být vědom. Byť se tedy žalovaný vůči žalobkyni nezachoval čestně, vznesl však důvodnou námitku promlčení, k níž je soud podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku povinen přihlédnout. Žalobou uplatněné právo bylo uplatněno po uplynutí promlčecí lhůty. Jelikož nebylo prokázáno kvalifikované uznání dluhu a současně nebyly splněny výjimečné podmínky pro odepření účinků námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a má proto vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnota činí 550 000 Kč, a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 a § 8 advokátního tarifu činí 10 500 Kč. Soud přiznal žalovanému náhradu za 7 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 20. 2. 2025, účast u soudního jednání dne 2. 9. 2025, vyjádření ve věci ze dne 13. 10. 2025, účast u soudního jednání dne 29. 1. 2026, účast u soudního jednání dne 23. 4. 2026, vyjádření ve věci - závěrečný návrh ze dne 2. 6. 2026) v celkové výši 73 500 Kč Soud nepřiznal žalovanému odměnu za vyjádření ve věci ze dne 27. 3. 2025, neboť skutečnosti v něm uvedené mohly a měly být sepsány již ve vyjádření k žalobě ze dne 20. 2. 2025. Ke každému ze sedmi úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, tj. celkem 3 150 Kč. Právní zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto soud připočetl k odměně a paušální náhradě 21 % DPH ve výši 16 096,50 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tak činí 92 746,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.